Alexander Dugin: Nejen střet zájmů ale na Ukrajině se rozhoduje o osudu světa

V ostré konfrontaci se Západem, který balancuje na pokraji jaderného konfliktu a třetí světové války, se problém hodnot stává stále kontrastnějším. Válka na Ukrajině není jen konfliktem států s jejich celkem racionálními národními zájmy, ale také střetem civilizací, které zuřivě brání své hodnotové systémy. Dnes lze s jistotou říci, že Rusko definitivně vsadilo na ochranu tradičních hodnot a právě s nimi spojuje základní procesy posilování vlastní civilizační identity a geopolitické suverenity. Nejde přitom jen o rozdílné zájmy samostatných subjektů v rámci téže – západní – civilizace, jak bylo ještě donedávna možné, byť s odstupem, interpretovat konflikt mezi Ruskem a kolektivním Západem. V současnosti je zřejmé, že na sebe narazily dva hodnotové systémy. Moderní kolektivní Západ je pevně za:

•  absolutní individualismus;
•  LGBT a genderovou politiku;
•  kosmopolitismus;
•  kulturu rušení;
•  posthumanismus;
•  neomezenou migraci;
•  zničení všech forem identity;
•  kritickou teorii rasy (podle které mají utlačované národy právo utlačovat své bývalé utiskovatele);
•  relativistickou a nihilistickou filozofii postmodernismu.

Západ nemilosrdně cenzuruje vlastní dějiny, zakazuje knihy a umělecká díla a americký Kongres se chystá odstranit celé bloky písma, které údajně urážejí určité skupiny lidí z etnických a náboženských důvodů. Kromě toho rozvoj digitálních technologií a neuronových sítí zařadil na pořad dne přesun iniciativy vládnout světu z lidstva na umělou inteligenci – a řada západních autorů to už vychvaluje jako neuvěřitelný úspěch a dlouho očekávaný moment singularity.

Proti tomu všemu Putinovo Rusko výslovně staví úplně jiný soubor hodnot, z nichž mnohé jsou uzákoněny ve vyhlášce č.j. 809 ze dne 9. listopadu 2022. Rusko se důrazně brání:

•  kolektivní identita vs. individualismus;
•  vlastenectví proti kosmopolitismu;
•  zdravá rodina proti legalizaci zvráceností;
•  náboženství proti nihilismu, materialismu a relativismu;
•  lidská bytost proti posthumanistickým experimentům;
•  organická identita proti její erozi;
•  historická pravda proti kultuře rušení.

Existují dvě protikladné orientace, navíc dvě antagonistické ideologie, světonázorové systémy. Rusko si vybírá tradici – Západ si naopak vybírá všechno netradiční, ba dokonce antitradiční. To dělá z konfliktu na Ukrajině, kde se tyto dvě civilizace postavily proti sobě v tvrdém a rozhodujícím boji, jde o něco mnohem víc než jen obyčejný střet zájmů. Ten tady samozřejmě je, ale není tím hlavním. Hlavní je, že do konfrontace vstoupily dva modely dalšího vývoje lidstva – liberální, globalistická, antitradiční cesta moderního Západu nebo alternativní, multipolární, polycentrická cesta se zachováním tradic a tradičních hodnot, za kterou bojuje Rusko.

Analytik o konfliktu filosofa Dugin: Po 500 letech jsme účastníky zrodu civilizace Severu

A tady je čas poznamenat, že multipolární svět, k němuž se Rusko hlásilo v předchozí fázi Putinovy ​​vlády, má smysl jen tehdy, uznáme-li právo každého pólu, každé civilizace (dnes jasně zastoupené v BRICS) na vlastní identitu, vlastní tradici, vlastní hodnotový systém. Multipolarita se stává smysluplnou a opodstatněnou, vycházíme-li z plurality stávajících kultur a uznáváme jejich právo na zachování vlastní identity a rozvoj na základě vnitřních principů. To znamená, že póly multipolárního světa, na rozdíl od globalistického unipolárního modelu, kde standardně dominují západní hodnoty jako univerzální hodnoty, následují ve větší či menší míře cestu Ruska, ale jen tak, že si na štít berou své vlastní – pokaždé jiné – tradiční hodnoty.

Jasně to vidíme v současné Číně. Nejenže odmítá globalismus, liberalismus a globální kapitalismus jako dogma, ale zároveň si zachovává mnohé rysy socialistického řádu, ale stále více se obrací k věčným hodnotám čínské kultury a v novém kole oživuje politickou a sociální etiku Konfucia, která inspirovala a uspořádala společnost na několik tisíciletí. Ne náhodou je jednou z hlavních teorií mezinárodních vztahů v moderní Číně starověká myšlenka Tianxia, ​​podle které je Čína považována za centrum světového systému, přičemž všechny ostatní národy obklopující Nebeskou říši jsou na periferii. Čína je svým vlastním absolutním centrem, otevřeným světu, ale přísně si hlídá svoji suverenitu, jedinečnost a identitu.

Moderní Indie (Bharát) se ubírá stejným směrem, zejména pod vládou Naréndry Módího. I zde dominuje hluboká identita, hinduismus, oživující základy starověké védské kultury, náboženství, filozofie a společenského řádu. Islámský svět ještě kategoričtěji odmítá hodnotový systém kolektivního Západu, který vůbec není kompatibilní s islámskými zákony, pravidly a postoji. I v tomto případě se klade důraz na tradici.

Tímto směrem se ubírají i národy Afriky, které se vydávají na nové kolo dekolonizace – tentokrát vědomí, kultury a způsobu myšlení. Stále více afrických myslitelů, politiků a veřejných činitelů se obrací ke kořenům svých autochtonních kultur. I Latinská Amerika postupně objevuje tyto nové horizonty tradicionalismu, náboženství a kulturních kořenů, přičemž se dostává do stále přímějšího konfliktu s politikou Spojených států a kolektivního Západu. A specifikem Latinské Ameriky je, že protikoloniální boj se dlouho vedl převážně pod levicovými hesly. Nyní se situace mění: levice objevuje tradiční a konzervativní kořeny svého boje (např. v katolické “teologii osvobození”) a roste konzervativní protikoloniální fronta (např. “teologie národů”).

Zatím však žádná z civilizací orientovaných na multipolaritu a preferujících tradice nevstoupila do přímého ozbrojeného konfliktu se Západem, s výjimkou Ruska. Mnozí váhají a čekají na finále této dramatické konfrontace. Ačkoli potenciálně většina lidstva odmítá hegemonii Západu a jeho hodnotové systémy, nikdo kromě Ruska není připraven vstoupit s ním do přímého střetu. To dává Rusku jedinečnou šanci: postavit se do čela globálního konzervativního obratu. Nastala chvíle přímo prohlásit, že Rusko je ve válce s nárokem západní civilizace na univerzálnost jejích hodnot a stojí výlučně za tradicí, a to jak za vlastní (ruskou národní, pravoslavnou mocenskou), tak za všemi ostatními.

Vždyť v případě triumfu globalismu a zachování hegemonie Západu hrozí i jim bezprostřední zánik. Všechny civilizace světa jsou konzervativní, to je jejich identita. A stále více si to uvědomují. Jen postmoderní Západ se rozhodl radikálně rozejít se svými klasickými křesťanskými kořeny a začal budovat kulturu degenerace, perverze, patologie a technického nahrazení lidí posthumánními organismy (od umělé inteligence až po kyborgy, chiméry a produkty genového inženýrství). A na samotném Západě značná část společnosti tuto cestu odmítá a stále více se staví proti směřování vládnoucích postmoderních liberálních elit ke konečnému zrušení kulturní a historické identity samotných západních společností.

V novém prezidentském období by bylo docela logické, kdyby Putin prohlásil obranu tradic – v Rusku a ve světě, včetně samotného Západu – za své hlavní ideologické poslání. Vladimir Putin je už nyní v očích celého lidstva největším vůdcem, který hraje tuto roli a vzdoruje hegemonii Západu. Je nejvyšší čas vyhlásit globální misi Ruska na ochranu civilizací a jejich tradičních hodnot. Přestat si hrát se Západem a používat jeho strategie, podmínky, protokoly a kritéria. Civilizační suverenita spočívá v tom, že každý národ má plné právo přijímat a odmítat jakoukoli vnější politiku, rozvíjet se svým zvláštním způsobem bez ohledu na to, že někdo zvenčí s tím může být nespokojen.

Nedávno, 7. května, britský deník Mirror prohlásil devět slov z inauguračního projevu prezidenta Putina za „strašnou hrozbu pro Západ“. Tato slova zněla:

“Rusko si samo a jen samo určí svůj osud!”

To znamená, že jakýkoli náznak suverenity vnímá Západ jako vyhlášení války proti Sobě. Rusko na to přistoupilo a je připraveno podpořit každého, kdo se bude stejně důrazně zasazovat za svou suverenitu. Samozřejmě každá civilizace má své tradiční hodnoty. Dnes jsou však všechny napadeny jednou agresivní, netolerantní, klamavou a zvrácenou civilizací, která vede nemilosrdnou válku s jakoukoli tradicí – s tradicí jako takovou. Putinovo Rusko se v takové situaci může otevřeně prohlásit za nositele opačného poslání – být obráncem tradice a normy, kontinuity a identity.

Alexander Dugin: Multipolarita si žádá rekonstrukci celého systému našeho humanitního poznání

Dříve, ve dvacátém století, se vliv Ruska ve světě opíral zejména o levicové hnutí. Dnes se však postupně vytratilo, buď  ho pohltil liberalismus, nebo se samo vyčerpalo (až na malé výjimky a nejčastěji ve spojenectví s protikoloniálními konzervativními tendencemi). Nyní se vyplatí vsadit na konzervativce, zastánce civilizační identity. A tak se rodí nové heslo:

Tradicionalisté všech zemí, spojte se!

A neměli bychom se za to ani stydět, ani skrývat. Čím sebevědoměji se vydáme na tuto cestu, tím rychleji a spolehlivěji bude růst náš vliv ve světě. Pokud jsme se rozhodli zaměřit na multipolaritu, musíme být v tomto směru důslední. Všichni už vidí Putina jako klíčovou postavu konzervativní obrody. Je čas to otevřené vyhlásit. Kritice ze Západu se v každém případě nevyhne, ale nyní jsou rozhodující faktory ve vztazích se Západem jiné. A spojenci Ruska – skuteční i potenciální – začnou Rusko podporovat s novou silou. Konečně, jeho dalekosáhlé cíle a záměry jim nyní budou jasné. Budou mu důvěřovat a začnou spolu s ním budovat spravedlivý a vyvážený svět v zájmu většího lidstva bez jakékoli nedůvěry nebo váhání.

*

Autor: Alexander Dugin, zdroj: Armádny Magazín SK, na snímku je zachycen ruský myslitel Alexandr Dugin na pohřbu své dcery Darji, nadějné novinářky, kterou zabila atentátnice ve službách ukrajinské tajné služby