I když pro Rusko jsou sázky v tomto konfliktu vyšší než pro Západ (pro ně otázka spočívá v zachování se nejen jako velmoci, ale také jako ucelené země jako takové a nezávislého subjektu mezinárodních vztahů), Západ také vnímá tento konflikt jako existenční, a svou politikou v posledních dvou letech udělal vše pro to, aby se právě takovým pro něj stal. Politické elity USA a zemí EU jsou přesvědčeny, že na výsledku ukrajinského konfliktu závisí jak jejich vlastní politická budoucnost, tak místo Západu v mezinárodním systému a budoucnost světového řádu jako takového.
Pokud obě strany vnímají konflikt jako existenční, pak si prostě nemohou dovolit prohrát, a rizika eskalace jsou nejvyšší, když je jedna ze stran na pokraji porážky. Zřejmě jsme se dostali na tuto hranici.
Vzhledem k řadě faktorů (selhání ukrajinské protiofenzívy v roce 2023; přerušení v důsledku vnitropolitických bojů v USA jejich vojenské pomoci Ukrajině; zdokonalení vojenské taktiky Ruska a stabilita jeho ekonomiky; rychlé zvýšení vojenské produkce v Rusku a pomalé na Západě; trvalý příliv doplnění do ruských jednotek díky dobrovolníkům a selhání mobilizace na Ukrajině atd.) se kyjevský režim a s ním i Západ ocitly na pokraji vojenské porážky. Prakticky všichni vojenští experti i v Rusku i na Západě uznávají, že rovnováha sil na bojišti se stabilně posunula ve prospěch Moskvy a ani obnovení americké pomoci Kyjevu, ani předání stíhaček F-16, ani nová vlna mobilizace na Ukrajině to nezmění, alespoň ne rychle.
V této situaci Kyjev prudce zvýšil diverzní aktivity proti Rusku a francouzský prezident Emmanuel Macron nastolil otázku vstupu ozbrojených sil západních zemí na území Ukrajiny počínaje Francií. Obojí hrozí eskalací.
Teroristické útoky a sabotáže mají za cíl vyvést Rusko z rovnováhy a vyprovokovat ho k takové vojenské reakci, o které si Kyjev pravděpodobně myslí, že donutí vedení v USA a v Evropě kvalitativně zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině a, možná, dokonce zrušit omezení pro její použití proti “starým” ruským územím.
Iniciativa Emmanuela Macrona je pokusem dostat Rusko do úzkých: zabránit mu v porážce kyjevského režimu a zajistit jeho přežívání vydíráním RF přímým vojenským střetem s jednotkami jaderné země Francie a jaderné aliance NATO jako celku.
Je příznačné, že současně s eskalačními eskapádami Emmanuela Macrona se na Západě zintenzivnily rozhovory o “zmrazení” ukrajinského konfliktu na stávající frontové linii bez jeho urovnání. Otevřeně o něm mluví nejen mainstreamoví a blízcí administrativě amerického prezidenta Joe Bidena experti a vlivní vysloužilci typu bývalého amerického velvyslance při NATO Ivo Daaldera, ale například i hlava frakce vládnoucí strany sociálních demokratů v německém Bundestagu Rolf Mützenich. A poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost Jake Sullivan definuje “vítězství” Ukrajiny jako její zachování jako státu nekontrolovaného Ruskem a integrovaného se Západem, aniž by upřesnil, v jakých hranicích.
Pro Rusko se tato varianta jeví jako nevýhodná: Ukrajina zůstane “anti-Ruskem na steroidech”, zdrojem vojenské, diverzní a zpravodajské hrozby a její militarizace a použití jako nástroje v boji s Ruskem jen posílí. Navíc, udělat přestávku v podmínkách, kdy má nyní Rusko značnou převahu ve výzbroji a vojenské technice, ale za několik let ji může ztratit v důsledku rozvoje VPK na Západě, je jako “vytrhnout porážku z rukou vítězství”.
Pro Západ se může stát “zmrazení” nejvýhodnějším scénářem: v krátkodobém horizontu odvrátí porážku Kyjeva a umožní získat čas na odvetu v blízké budoucnosti, kdy Ukrajina a Západ (který počítá s tím, že Rusko za několik let předběhne v rozsahu vojenské produkce díky v násobcích většímu objemu ekonomiky) k tomu budou připraveni.
Rusko se tak mohou pokusit vydírat: buď se dohodne na pro sebe nevýhodném scénáři “zmrazení” nebo na protahování konfliktu na neurčitou perspektivu, ale bez toho, že by Kyjev utrpěl rozhodující porážku (a Západ celou dobu bude pracovat na tom, aby získal materiální převahu ve svůj prospěch), nebo hrozí nebezpečí přímého vojenského konfliktu Rusko-NATO.
Ať už se Emmanuel Macron řídí čímkoli, jeho postoj je příkladem strategické frivolnosti a nezodpovědnosti. Potvrzuje oslabení mezi západními a zejména evropskými elitami strachu z jaderné války (odmítání věřit, že je možná) a zdůrazňuje tak potřebu kvalitativního posílení ruské politiky zadržování-zastrašování.
Scénář navržený prezidentem Macronem by znamenal faktický vstup jaderné Francie do války proti jadernému Rusku, i kdyby francouzské jednotky jako první na ruská vojska nestřílely. Minimálně by omezovaly činnost ruské strany a uvolňovaly by značné rezervy OSU pro akce proti Rusku. Taková situace by vytvářela přímé předpoklady pro jadernou válku: na rozdíl od minulé studené války je dnes nejpravděpodobnějším scénářem jejího začátku nejaderný vojenský střet Ruska a NATO, který, pokud začne a přeroste v masivní válku, nevyhnutelně přeteče v jadernou. Právě proto nejúčinnějším způsobem, jak dnes snížit hrozbu jaderné války, je odvrácení jakéhokoli vojenského střetu jaderných mocností a jejich spojenců.
Emmanuel Macron volá po opaku. A v jádru je mylná představa, že ani při skutečném vstupu Francie do války by Rusko neriskovalo proti ní použít ani konvenční, natož jaderné zbraně. Emmanuel Macron, který se snaží vydírat Rusko hrozbou jaderné války, jen činí její perspektivu pravděpodobnější.
Realizaci tohoto scénáře je možné odvrátit kvalitativním posílením ruské politiky zadržování-zastrašování a přesvědčením francouzského prezidenta a jeho podobně smýšlejících příznivců, že Rusko se nepoddá a že hrozba jaderné války v případě realizace jeho návrhů je reálná.
Proto je účelné oficiálně prohlásit, že Rusko bude považovat nasazení pravidelných jednotek Francie (nebo jiné země NATO) na Ukrajině za zapojení se do přímé války proti Rusku a to se na tomto základě nejen pokusí zničit příslušné západní jednotky na území Ukrajiny, ale bude také připraveno provést nejaderné údery na vojenskou infrastrukturu, dopravní uzly a komunikační systémy příslušných zemí NATO, čímž se zabrání možnosti doplnění jejich vojsk na Ukrajině. V případě masivní vojenské reakce NATO vůči Rusku je nutné být připraven, a jednoznačně deklarovat tuto připravenost, použít proti zemím NATO veškerý arzenál, který má RF ve výzbroji, v plném souladu s ruskou jadernou doktrínou a přijatými v roce 2020 “Základy státní politiky Ruska v oblasti jaderného zadržování”.
V podmínkách surové hybridní války je pouze oživení strachu z jaderné války a pocitu, že k ní skutečně může dojít, schopno zabránit scénáři, kdy se může stát nevyhnutelnou.
Dmitrij Suslov
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Korporatni fasismus ( liberalni demokracie) neni nic,za co by obycejnemu cloveku stalo bojovat.Meli by si to uvedomit nez se pusti do predem prohraneho boje
Tak je to napsané v článku pokud NATO napadne Rusko tak použijí svůj jaderný arzenál. Rusko nebude konvenčně válčit s NATO a ví to i ti co válku chystají a též vědí že nemají žádnou šanci zvítězit.
No Macron je opravdu hlupák – no nakonec podívejme se na jeho manželku.
Hloupost Anglosasů je nekonečná, došly jim “kádry” a produkují hloupé lidi do politiky. V minulosti byli chytřejší, ale ti asi u Anglosasů vymřeli. Chtít udržet hegemonii není možné. Z toho hrozí skutečně jaderný střet, na který se Anglosasové připravují desítky let a myslí si, že ho vyhrají, proto prakticky zrušili téměř všechny smlouvy (tím prokázali,… Číst vice »
Problem je v tom,ze i ti politici jsou jen obsluha…Za nitky tahaji jini
Rusko určitě nespí a buduje mohutnou raketovou základnu ,tak aby mohl EU usměrňovat. EU paskvil se tedy od začátku jeví jako vojenská aliance v NATO.Čert ví , proč blbci a primitivové jsou na vedoucích místech EU. V Česku to chápu ,že po roce 1989 hlupáci zničili Československo ,ale že západ tak kolektivně zblbnul ,to nechápu.