Rostislav Iščenko: Rusko se nechová na mezinárodní scéně ani jako četník ani jako úřad pro dobré skutky

Na snímku ruský politolog a novinář Rostislav Iščenko s kterým byl veden rozhovor

Američané chtěli být četníkem na celém světě, všude zavést pořádek, sice americký, ale pořádek. Ve výsledku se jim to nepodařilo. Rusko zjevně nehodlá opakovat cestu Spojených států a zapojit se do světlé budoucnosti celého lidstva.

To, co nyní Rusko dělá, vůbec nepřipomíná charitu. Ty mně, já tobě. My vám dáme stabilitu vlády a vojenskou podporu, vy nám dáte koncesi na těžbu nerostných surovin, říká komentátor listu Rossija segodňa Rostislav Iščenko.

– Rostislave Vladimiroviči, Afrika, Írán, Palestina, Sýrie, dokonce i Gagauzie spoléhají na pomoc Ruska. Není s Ruskem na mezinárodní scéně spojováno příliš mnoho nadějí? A podaří se vůbec všechny tyto naděje naplnit?

– Příliš mnoho toho nezmůžeme. Podívejte se, arménské naděje se nenaplnily, a také počítali s Ruskem. Na Ukrajině mnoho lidí říká, že spoléhali na Rusko, ale jejich naděje byly marné. Je spousta míst, kde vkládali naděje v Rusko, žel, tyto naděje se rovněž nenaplnily. Každý se totiž spoléhá na něco jiného a zájmy se mohou, ale také nemusí shodovat. Kromě toho – svět má vždy tendenci spoléhat se na toho silnějšího.  On bude chránit, on bude hřát a živit, on bude pomáhat i podporovat. Někdy se tak skutečně stane, protože je to výhodné a zajímavé. Ale většinou je všechno jinak.

Američané chtěli být četníkem po celém světě, všude zavést pořádek, sice americký, ale pořádek. Ve výsledku se jim to ani během deseti let nepodařilo. Rusko zjevně nehodlá opakovat cestu Spojených států a zapojit se do světlé budoucnosti celého lidstva. Rusko zatím podalo návrh v rámci SNS, k němuž se připojila řada zemí v podobě EAEU. Vyvíjí se, ale nelze říci, že by se vše vyvíjelo nějakým závratným tempem, že by toto sdružení mělo závratné úspěchy.

Řada zemí, které vstoupily do ОДКБ*), říká, že víc nečekaly, jiné zase naopak, že čekaly něco lepšího. Z těchto sdružení samozřejmě nevystupují, ale neustále nastolují otázku zlepšení svých pozic v nich nebo tlačí na další ekonomické ústupky ze strany Ruska.

Dokud nebudeme mít více či méně efektivní integrační jádro, kde budou všichni šťastní, všichni se budou mít dobře, všichni budou radostně naladěni a se vším spokojeni, do té doby je naprosto zbytečné zabývat se celým světem. To, co nyní Rusko dělá, opravdu nepřipomíná dobročinnou agenturu. Jedná se o to známé: ty pro mě, já pro tebe. My vám dáme stabilitu vlády a vojenskou podporu, vy nám dáte koncesi na těžbu nerostných surovin.

V minulosti poskytovaly tyto služby například Francie, Spojené království, USA, SSSR nebo Kuba v Angole. Nyní už má Západ v Africe méně příležitostí. Afrika přepíná na Rusko, protože stejně někoho potřebují. Stejně jako Arménie, která si uvědomila, že Rusko pro ni Karabach nedobude a s Ázerbájdžánem bojovat nebude, proto přechází k Francii, k Indii, kde nakupuje zbraně a očekává, že problém s Ázerbájdžánem za ni vyřeší Evropská unie, jež si dupne, uvalí na Ázerbájdžán sankce a tak nějak podobně. Tak donutí Ázerbájdžán, aby se dohodl s Arménií za arménských podmínek. Je jasné, že k tomu nikdy nedojde, ale naděje mladých mužů jsou živeny až do úplného konce.

Africké země jsou pragmatičtější, nepočítají s tím, že Rusko ovládne všechny jejich sousedy atd. Budují s Ruskem stejné vztahy jako s Francouzi. Byli tady Francouzi, tak měli koncesi. Teď odešli, prosím, koncese je pro vás, ale očekáváme, že nám pošlete to, co máte, nějakou cizineckou legii, skupinu Wagner, případně nějakou jednotku pod ministerstvem obrany, prostě regulérní armádu, nám, Afričanům, je to fuk. Hlavní je, aby zde bylo „něco“, co by nám zajistilo v naší zemi stabilitu. A jinak, prosím, cokoli chcete – ropu, diamanty, uran – vše je vám k dispozici, uzavřeme dohody.

Ano, předpokládejme, že Rusko s nimi může uzavřít výhodnější dohodu než Francie nebo také méně výhodnou. Neznáme podmínky dohod, které Rusko uzavírá. Nejsou nikde zveřejňovány. V každém případě to však v současnosti uspokojuje všechny. Prozatím můžeme pracovat takto. Ale pokud bychom chtěli uspokojit potřeby všech tím, že se budou ve všem spoléhat na Rusko, pak, promiňte, zničíme vlastní stát. V podstatě všichni potřebují Rusko, jedni, aby potrestalo špatné sousedy nebo někoho jiného, jiní, aby překreslilo území ve prospěch těch, kteří v to doufají. Nebo alespoň poslalo dva pytle rýže zdarma. Ano, ty dva pytle rýže poslat můžeme. Ale nic jiného.

– Všichni čekají na odvetné údery Íránu proti Izraeli. Sám Írán je oznámil zveřejněním výhružného videa. V agentuře Bloomberg se  objevily články, v nichž se tvrdí, že tyto údery jsou nevyhnutelné. Všichni vyhrocují situaci tak, že mi to připomíná epizodu ze “Zlatého telete” o domě, který prostě nemohl neshořet a také v určenou hodinu vzplál. Jak pravděpodobné jsou tyto údery a jak velké mohou být vzhledem ke zmíněné  masivní kampani?

– Nepleťme si poctivé s hříšným. Írán neoznámil údery, ale odpověď. Řekl, že provede odvetný úder proti Izraeli. Jak se bude mstít? Neřekl to. Mohou to být údery na vojenské cíle, mohou to být údery na izraelské cíle mimo Izrael, může to být zpřísnění námořní blokády Izraele s pomocí hútiů nebo cokoli jiného. Mohly by to být i politické atentáty na izraelském území, nebo financování něčí další invaze prostřednictvím íránských proxies.

Jakou cestu Írán zvolí, jaký způsob pomsty zvolí, to nevíme. Víme jen jedno. Írán prohlásil, že pokud Izrael udeří na íránská jaderná zařízení, za 400 sekund udeří Írán na jaderná zařízení v Dimoně. Pokud Izrael udeří na íránská jaderná zařízení, můžeme si odpočítat 400 vteřin a sledovat, co bude, nebo taky ne.

Nemáme žádné další informace o tom, jak bude Írán jednat. Známe však historii. V jednom případě Írán při odvetných opatřeních proti Spojeným státům předem sdělil, že zasáhne určitou základnu, a zasáhl ji. A doporučil Američanům, aby z toho nedělali povyk. Američané to dodrželi. Nevíme, co se stane s Izraelem, protože Írán se války se Spojenými státy nebojí. Ale absolutně nepotřebuje válku s Izraelem, protože stejně vítězí za pomoci svých proxies.

Pokud by válka vypukla, prospěch by z toho měl Izrael, protože by znovu získal podporu Západu. Proti Íránu by ho Západ opětovně podporoval. Proti Hamásu ho podpořit nemůže, kvůli jasným zločinům, které páchá izraelská armáda v pásmu Gazy. Írán musí reagovat, ale tak, aby Izrael nemohl tuto reakci využít k roztočení vojenské akce – k zahájení plnohodnotné války s Íránem na Blízkém východě.

– Je rozsah íránského strašení odvetnými opatřeními součástí informační kampaně?

– Co znamená rozsah? Lidé se vás zeptají: “Řekněte mi, prosím, kdybyste dostal ránu do obličeje, reagoval byste?”. – “Ano,“ odpověděl bych. Přijde za vámi další novinář a zeptá se: “Odpovíte?” A vy mu zase řeknete: “Ano, odpovím.” Přijde za vámi 500 novinářů a vy jim všem odpovíte. Je to nějaké měřítko? Kdyby se vás neptali, nic byste neřekli. Není to Írán, kdo vede kampaň v západních médiích, jsou to západní média, která vedou masivní kampaň o tom, jak Írán odpoví. Takže nejde o rozsah strašení, ale o tanečky kolem Íránu.

– Ruská banka připouští odvetná omezení v případě odmítnutí spolupráce v oblasti karet MIR. Jak si pamatujeme, banky v Kazachstánu, Arménii, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu ohlásily odmítnutí obsluhy karet ruského systému. Proč Rusko otálí s tvrdou reakcí?

– Vysvětlím. Představte si, že přijdu do vašeho akvária a uvidím tam sedět jakéhosi ňoumu. Vůbec se mi nelíbí. Tak k němu přijdu a praštím ho do palice. Ale – v tom se ukáže, že dělal karate, judo, jiu-jitsu. A tak odtáhnu s nepořízenou. Ale kdybych přišel a nejdříve se zeptal, zjistil bych, co je ve věci. A pak… Takže než se začnou ukládat odvetné sankce a tak dále a tak podobně, je třeba zjistit, jak to s tím kujónem vlastně vypadá. Abychom si nepřišlápli vlastní ocas. Jako se to stalo Západu, když uvalil sankce na Rusko. Taky si říkali: „ Co je nám po Rusku? Uvalíme sankce, zhroutí se a přileze po kolenou.“ A potom se ukázalo, že to tak nebude, že sankce sice zavedli, ale po kolenou se plazí sami. Takže – je třeba se nejdřív zamyslet a všechno si spočítat.  Pecku do obličeje můžete dát vždycky, i později…

Nejdřív si musíte spočítat odpovědi. Pak je musíte varovat, řka: “Víte, teď můžeme reagovat opravdu velmi tvrdě”. Když nereagují, uvalte sankce. A pak bude vše v pořádku pro vás, ale vše špatně pro vaše nepřátele.

A pokud z ničeho nic nepřijmou naše karty Mir, přemýšlejte, co si můžeme koupit v Kazachstánu? Snad ty ovčí kožichy nebo ovčí kůže, z nichž se dělají. No, tak je jednoduše nebudeme kupovat. Nic se nestane. A v čem ještě spolupracujeme s tím Kazachstánem? Je to významný dodavatel pšenice a energetických nosičů na světový trh. Abychom na světovém trhu efektivně vydělávali, musíme své kroky s Kazachstánem co nejvíce koordinovat. Pokud s ním povedeme hospodářskou válku, poškodí to i naše zájmy a zájmy našich výrobců.

A to se někdy stává velmi nečekaně a pro všechny je to velmi nepříjemné. Protože všichni říkají, aha, co myslíte, prodá nám Kazachstán svou pšenici? Neprodá. Ale může svou pšenici nabídnout na světový trh. V důsledku toho budou muset naši výrobci buď snížit ceny, nebo zůstanou bez odbytu. Všichni tedy mohou zkrachovat.

Produkce pšenice klesá a nějak se už nevyplatí chovat voly krmené obilím. Mnoho společností, které do tohoto podnikání investovaly, buď nakoupí obilí v zahraničí, nebo své podnikání ukončí. Takže není kam spěchat, máme před sebou věčnost. Stát má své státní zájmy. A tyto zájmy je třeba respektovat na prvním místě. Nějaké divadlo pro lidi už vymyslíme.

*

Zdroj: UKRAJINA.ru (06:20 15.04.2024 ), interwiew s Rostislavem Iščenkem vedli Denis Rudomjotov Roman Gnaťjuk, vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*) ОДКБ– Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti