R. Čuba: Jak číst současnou realitu?/1

Od Titaniku k finančním bublinám – část 1.

Rostislav Čuba

Začal bych asi tím, že se mi tato předpověď nelíbí, ale bohužel ji považuji za nejpravděpodobnější budoucnost globálního finančního systému. Je založena na neúprosných zákonech historie a lidské dynamiky a naše preference a přání na ní nic nezmění. Stejně jako pasažéři Titaniku nemohli zabránit jeho potopení, ani my nemůžeme zaručit, že se nás to nedotkne.

Tak pojďme k věci. Globální finanční systém je insolventní, to je neoddiskutovatelný fakt. Stručně řečeno, expanzi výroby a spotřeby financovala expanze úvěrů – peněz vypůjčených z budoucích zdrojů a příjmů. Tempo růstu dluhu dramaticky převyšuje chudokrevný růst produkce. Tato rychle rostoucí hora dluhu je vratce opřena o nestabilní kolaterál generovaný různými bublinami, s úžasným růstem cen aktiv. Ti, kteří mají přístup k úvěrům za nejnižší náklady, tak uměle zvyšují ceny napříč všemi třídami aktiv, od nemovitostí po zlato, bitcoiny, akcie a umění.

Všechna tato aktiva jsou pouhou fata morgánou, pouhé iluze prosperity, vybudované na křídlech levných a hojně dostupných úvěrů. Příběh je jasný: všechny bubliny úvěrových aktiv prasknou a ceny aktiv se vrátí na úroveň před bublinou. Jakmile bublina splaskne, úvěry se z hojného a téměř nulového zdroje promění na vzácné a drahé komodity.

Sektor komerčních nemovitostí poskytuje dokonalý příklad této dynamiky v praxi. Budovy, které jsou částečně prázdné, začínají být prodávány za ceny nižší než je jejich maximální hodnota, a postupně jsou znovu prodávány za ještě nižší ceny, nebo jsou dokonce zastaveny a likvidovány. Tímto způsobem dochází ke kolapsu všech bublin – historie zná tento scénář příliš dobře. Přesto lidé se stále drží iluze prosperity a zoufale se snaží udržet naději, i když je cyklus zjevně na pokraji konce a žádný šťastný konec není v dohledu. Slepě věří, že “skutečnou hodnotou” aktiv je nejvyšší cena na vrcholu bubliny, a odmítají se vyrovnat s nepříjemnou realitou.

V kontextu nemožnosti udržet Univerzální Bublinu navěky se zaměřme na ty, kteří hrají klíčovou roli v zabránění kolapsu systému. Jsou to především policisté, kteří čelí nelehkému úkolu chránit často nevděčné a nezasloužené osoby. Zatímco se obyčejní lidé, kteří vnímají realitu realisticky, ocitají pronásledováni a uvězněni v pasti chudoby, bohatí a mocní se mylně domnívají, že jsou to právě oni, koho by policisté měli chránit, a požadují od nich bezpodmínečnou loajalitu.

Tato dichotomie “my a oni” je klíčová pro pochopení situace. Pouze ti, kteří sdílejí odpovědnost za ochranu často nevděčných a nezasloužených, dokáží plně vnímat komplexnost problému, zatímco čelí kritice a nedůvěře ze strany příznivců i odpůrců. Lidé zvenčí, kteří se s realitou setkávají jen zprostředkovaně, často si vytvářejí naivní představy o tom, co by se “mělo stát”, a neberou v úvahu omezení skutečného života.

V kontextu snah úřadů o “záchranu” systému, na kterém jsme všichni závislí, je potřeba zohlednit myšlení a postoje všech zúčastněných stran, a to zejména těch nejbohatších, kteří z něj dosud profitovali nejvíce. Tato skupina se přirozeně cítí oprávněna požadovat zvláštní zacházení, s argumentem, že jejich bohatství a vliv jim dávají právo na prioritní naslouchání a prosazování vlastních zájmů.

(Pokračování a dokončení zítra)

K tomu poznámka doc. R. Valenčíka:

V této části analýzy je důležitým prvkem pohled na to, jak se budou polarizovat vztahy mezi nositeli současné globální moci. Pokud současné, hodně roztříštěné síly odporu nebudou schopny identifikovat potenciální spojence, nedokážou se prosadit jako hegemon změn. To by mělo za následek, že i velmi bouřlivý vývoj může přinést jen polovičaté, dočasné a vratké řešení.

**

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11568-r-cuba-jak-cist-soucasnou-realitu-1.html