Korespondenční volba a její širší souvislosti

V současné době se projednává návrh zákona, který má umožnit občanům ČR žijícím v zahraničí korespondenční volbu do zákonodárného sboru ČR. Návrh již prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Současná právní úprava umožňuje občanům ČR nacházejícím se v době voleb v zahraničí volit osobně ve volebních místnostech, které jsou zřizovány na zastupitelských úřadech (velvyslanectví, konzuláty). Volby v zahraničí dozorují tzv. zvláštní volební komise, které jsou tvořeny pouze úředníky – oproti běžným okrskovým volebním komisím na území ČR, které se skládají z jednoho jmenovaného zapisovatele (většinou úředníka), zástupců kandidujících politických stran a placených brigádníků.

Navrhovaná korespondenční volba má probíhat zhruba následovně: Právoplatný volič, který si předem zažádá, aby mohl volit korespondenčně, obdrží 2 obálky a tzv. identifikační lístek s kódem. Volič vloží volební lístek do vnitřní úřední obálky, tu společně s identifikačním lístkem (!), který vlastnoručně podepíše (!), vloží do vnější obálky, a tu poštou odešle ve stanoveném termínu. Po rozlepení vnější obálky úředník zkontroluje, zda vnější obálka obsahuje podepsaný identifikační lístek s vnitřní obálkou a pokud tomu tak je, vnitřní obálka postupuje do dalšího zpracování, s tou je poté nakládáno shodně jako s obálkou vhozenou do volební schránky při osobním hlasování. Chybí-li ve vnější obálce identifikační lístek nebo není-li podepsaný, vnitřní obálka se do zpracování nezařazuje.

Z výše uvedeného vyplývá, že takový způsob volby z principu porušuje zásadu tajného hlasování. Volič poskytuje státnímu úřadu informaci o své identitě zároveň se svojí volbou. Informace o identitě voliče má být ztracena tím, že se do dalšího zpracování má postoupit pouze vnitřní obálka bez identifikačního lístku. V principu však není zaručeno, že informace o identitě voliče nebude s vnitřní obálkou pokračovat dále do dalšího kroku – ať už připnutím lístku např. kancelářskou sponkou ke vnitřní obálce nebo opsáním údajů z identifikačního lístku na vnitřní obálku. Dodržení tajnosti volby tedy závisí na poctivosti úředníka, resp. na zájmových vlivech, které ho obklopují, kontrolují a řídí. Při osobní volbě ve volební místnosti je tajnost volby zaručena tím, že volič vkládá volební lístek do obálky za plentou, kam členové volební komise nevidí. Zároveň je zaručena kontrola – komisaři vidí, že za plentu jde osoba, která právě prokázala, že je oprávněna volit. V tomto případě je tajnost volby zaručena principiálně.

Navrhovaný způsob volby prolamuje také zásadu přímého volebního práva – v případě voleb dle popsaného postupu nelze objektivně zaručit, že do vnitřní obálky nevloží volební lístek jiná osoba. Zásahů a motivací může být široká škála – od oklamání voliče, přes jeho přinucení, podplacení až po svévolný zásah do vnitřní obálky státem prostřednictvím úředníků.

Podle současné legislativy je samotná volební procedura v ČR poměrně dosti transparentní. Tuto transparentnost zaručují dvě skutečnosti: Za prvé výsledky každých voleb ve všech jednotlivých volebních okrscích jsou trvale zveřejněny (www.volby.cz). Naprosto každý, kdo má přístup k internetu, má k dispozici data, která může sečíst nezávisle na Českém statistickém úřadu (ČSÚ), který provádí oficiální sčítání, a zkontrolovat tak jeho správnost. Chybu ve sčítání (probíhá automaticky, ale i tam může chyba vzniknout) či úmysl volebního podvodu lze v principu odhalit – limitujícím faktorem je pouze (ne)ochota kontrolu provést. Za druhé, co se týká průběhu hlasování a sčítání hlasů ve volebních okrscích, členy okrskových volebních komisí mohou být zástupci kandidujících politických stran. Každá kandidující strana má ze zákona nárok na jednoho zástupce v každé okrskové volební komisi. Podmínkou je, že tento zástupce nesmí v daných volbách kandidovat. Teprve když zástupci kandidujících politických stran nenaplní minimální počet členů okrskové volební komise, doplní se komise do tohoto počtu z řad brigádníků ze široké veřejnosti. Tito členové komisí mohou zkontrolovat, zda sečtené hlasy v jejich okrsku souhlasí se zveřejněným výsledkem od ČSÚ. Pro neodhalitelné volební podvody je prostor pouze během sčítání hlasů v okrscích, ale jedině v případě, že by se na takovém podvodu komise dohodla jednomyslně. Kdyby se vyskytl jediný člen, který s takovým podvodem nebude souhlasit, odmítne podepsat zápis, tím vzbudí podezření a možné vyšetřování.

Volební akt je tedy v tomto smyslu k dnešnímu dni transparentní, případné masové lidové hnutí – které dnes neexistuje, to ale neznamená, že tomu tak bude věčně – má možnost zjistit případné manipulace s hlasy ze strany státu.

Případné zavedení korespondenční volby způsobí obejití kontroly sčítání hlasů ze strany veřejnosti. Korespondenční hlasy budou kontrolovat úředníci, kterým nikdo pod ruku neuvidí (kromě ČSÚ, který má právo kontrolovat sčítání v okrsku, ale to jsou také úředníci). Lidová kontrola sčítání těchto hlasů nebude možná. Navíc se otevře prostor pro kupčení s hlasy. Úřední obálky s podepsanými identifikačními lístky bude možné vykupovat nebo jinak shromažďovat.

Nabízí se spekulace, že současná vládní koalice navrhuje korespondenční volbu právě pro získání prostoru pro manipulaci s volebními výsledky. Tím spíše, že zároveň iniciuje snahy o změnu zákona o státním občanství ČR, která by měla umožnit získání občanství ČR prohlášením i těm fyzickým osobám nemajícím občanství SR, jejichž alespoň jeden prarodič pozbyl občanství ČSR, ČSSR nebo ČR v období od 25. února 1948 do 28. března 1990. Již dle současné právní úpravy se prohlášením mohou stát občany ČR neobčané SR, jejichž alespoň 1 rodič nebo prarodič pozbyl občanství ČSR nebo ČR s výjimkou těch, kteří byli zbaveni občanství dle Benešových dekretů nebo dle smlouvy mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině. Tito tak mohou již nyní dosáhnout mimo jiné na volební právo, aniž by zde nějakou dobu žili, aniž by vůbec uměli česky.

Toto vše zavání pokusem o účelové změny, kterými se vládnoucí koalice snaží zajistit si potenciální novou část elektorátu, když u toho současného její popularita klesá, případně vytvořit si prostor k volebním machinacím.

Nejde přitom o spekulaci, která by neměla oporu ve zkušenostech. V zahraničí pobývající voliči volí zcela jinak než v ČR. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny tam získaly strany současné vládnoucí koalice 84,73% hlasů (!), stejné nebo podobné bizarnosti bychom nalezli také v dřívějších volbách, nebo v případě jiných zemí. Mnozí podporovatelé současné vlády argumentují ve prospěch korespondenční volby mimo jiné tím, že je účast ve volbách v zahraničí nízká a nemá potenciál volby ovlivnit. Jednak jde o bezzásadovou, pragmatickou, tudíž principiálně nepřijatelnou argumentaci, jednak mohou volby rozhodnout i nižší počty hlasů. Účast ve volebním klání v zahraničí postupně narůstá – r. 2002 se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zúčastnilo v mimo ČR dva tisíce voličů, r. 2021 bylo odevzdáno 13 184 hlasů. Korespondenční volba by však i dle navrhovatelů měla potenciál zapojit nejméně 300 tisíc lidí. Kromě toho nevíme, jak může počty voličů navýšit navrhovaná změna zákona o státním občanství ČR.

Je pravdou, že je tento způsob voleb legální ve většině zemí EU či v USA, což však dokazuje zpátečnický a protidemokratický charakter daného „společenství“ a států, nikoliv nutnost zavést jej u nás. Vážná podezření z volebních podvodů při posledních prezidentských volbách v USA by měla být dostatečným varováním. Ne však pro současnou režimní reprezentaci.

Redakce Kominternet Dialogu oba návrhy odmítá. Budou-li schváleny, stanou se další překážkou pro činnost lidového hnutí, které dnes neexistuje, ale jednou zákonitě vzniknout musí. Korespondenční volba, tak jak je navržena, je v podstatě protiústavní, protože nezaručuje tajnost hlasování a realizaci přímého volební právo. Dlouhodobé omezování demokratických prvků současné formální demokracie směrem k otevřené diktatuře touto snahou vstupuje na půdu voleb, čímž české země, bude-li návrh schválen, vrhne zpět před zavedení všeobecného, přímého, rovného a tajného volebního práva r. 1919. Redakce se domnívá, že případná ústavní stížnost bude Ústavním soudem zamítnuta, neboť tato instituce není de facto žádnou nezávislou institucí. Pokud je na někom ÚS skutečně nezávislý, potom je to český lid.

Návrh zavést korespondenční volbu je nutné chápat v souvislostech dalších kroků a záměrů Fialovy vlády, prezidenta Petra Pavla a jejich poručníků z eurounijního Bruselu – zrušit právo veta členských zemí, zavést euro, přistoupení vlády na Migrační pakt, Zelený nový úděl, energetickou a průmyslovou politiku EU, masivní nárůst veřejných dluhů atd., což vše dohromady urychluje likvidaci posledních zbytků suverenity ČR (SR a dalších podobných zemí). Cílem je vytvořit eurounijní superstát jakožto logický a zákonitý důsledek spolupráce západoevropských monopolů od 50. let 20.století. Tento stát má být vhodnějším nástrojem pro konkurenční imperialistický ekonomický, politický, ideologický a v kontextu probíhající světové války konec konců vojenský střet s hlavními konkurenty Ruskem a Čínou. Existence české státnosti a národa (stejně jako jiných podobných národů a států) je v současnosti ohrožena nejvíce od r. 1945.

*

Jiří Charvát, redakce Kominternet Dialogu, upraveno redakcí Nové Republiky -vd-