„Katastrofa století. A vláda nic.“ Mrazy zasadily v ČR krutou ránu

Parlamentní listy

Za mého dětství se říkávalo, že brambory jsou pokrmem chudého lidu. Ve zničeném poválečném Německu byl velký nedostatek potravin a celá generace vyrostla na bramborové polévce zvané eintopf. Ani my v tehdejším Československu jsme si nemohli vyskakovat a brambory se brzy staly naším národním jídlem. Nebyly to ovšem jen tak ledajaké brambory, neboť to, co dovedl vyšlechtit Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě, tak nám často svět záviděl. Například Keřkovské rohlíčky. Ale i průmyslové brambory, to bylo to samé. Třeba odrůda Krasava se udržela a sázela plných 30 roků, což nemá ve světě obdoby! Jeden z největších šlechtitelů Ing. Josef Sixta pracoval v Keřkově 40 roků, vyšlechtil coby autor, nebo v týmu jako spoluautor, 34 nových odrůd brambor a je zapsán do světového seznamu šlechtitelů rostlin při OSN pro výživu FAO v Římě. Jeho brambory se sázely ve Francii, Nizozemí, Itálii a tehdejší Jugoslávii!

Kdysi špičkové české bramborářství jde pomalu a jistě ke dnu…

Sázely se hlavně u nás, dávno a dávno před Sixtou. Už krátce po Bílé hoře (1620) a osázené plochy přesáhly 100 tisíc hektarů. Na počátku transformace ekonomiky naší země v roce 1989 jsme sklidili brambory z plochy 115 tisíc hektarů. Od té doby ale rok co rok se jejich výměra snižuje, spotřeba na obyvatele mírně zvyšuje a dovozy rostou a trhají rekordy. Rekordy ve vzdálenosti, v primitivních pěstebních technologiích za blahosklonného přihlížení resortního ministra, ale nakonec i nevládních organizací, které by měly bít na poplach. Nakonec bijí, ale proti nám, když jsme se jednoho rána ocitli s traktory v Praze. To na okraj, ale k věci. Kdysi špičkové české bramborářství jde pomalu a jistě ke dnu. Až tak, že si toho zde v Parlamentních listech, mimo jiných širších národohospodářských souvislostí, nedávno povšiml přední evropský onkolog, profesor Žaloudík. Zvláště ho nadzvedly dovozy brambor z Afriky, přesně z Egypta – „což bych fakt nečekal jako dar pouště Vysočině“, píše 25. dubna zde v Parlamentních listech ve svém článku, který vzbudil mimořádný ohlas. Já, člověk z Vysočiny, zemědělec, musím panu profesorovi poděkovat, ale zároveň si položit otázku – co dál, jak to změnit, jak zastavit úpadek a nastartovat vzestup?

Abych využil selský rozum, jehož produkt, článek, čtenářům Parlamentních listů budu, co čtrnáct dní, vždy v úterý garantovat, tak v dnešním, prvním, uvedu zásady, kterými se budeme řídit a požadovat od zodpovědných:

· Respektujeme zemědělství jako primární sektor závislý na přírodních vlivech, nikoliv na ideologii (momentálně KDU-ČSL).

· Resort může úspěšně řídit někdo, kdo má základní odborné znalosti a prošel určitou praxí, aby pochopil složité vazby agrární soustavy.

· Stejný požadavek platí i na šéfy nevládních organizací, aby mohli dostatečně hájit zájmy svých členů.

Ministr zemědělství a heslo o katastrofě století…

A jaká je skutečnost? Pojďme k největší katastrofě, respektive tragédii, která postihla pěstitele ovoce. Stalo se něco, co nikdo z nás ještě nezažil – mrazy po mnoho nocí v rozkvetlých sadech, v probuzené přírodě.

Ministr zemědělství Výborný je viditelně špatný ministr. Teď ho naučili heslo o katastrofě století, a tak mluví pro média. První jeho slova pro ovocnáře ale zněla o pomoci 70–80 milionů korun. Další, po odhadu českých pěstitelů, celkové katastrofy v objemu 100 tisíc tun zničeného ovoce v hodnotě pěstitelských nákladů přes 1 miliardu korun, tak ministr mluví už o 100 milionech korun. Čerpali by je pěstitelé z fondu pro řešení krizí, který je notifikován (schválen) od roku 2016. Je to standardní nástroj, který země, které to myslí se zemědělstvím vážně, běžně po takovýchto přírodních katastrofách k záchraně oboru využívají. Dalším nástrojem k řešení přírodní katastrofy jsou provozní úvěry z PGRLF (Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond) pro malá hospodářství, malé pěstitele. Dvě třetiny ovocnářů jsou rodinná hospodářství a hádejte co pan ministr mimo pěkných řečí pro média z tohoto fondu nabízí? Je to jednoduché – NIC! To je praktická ukázka, jak to vláda s podporou malých farem myslí. No a konečně je tady třetí průšvih, zaměstnanost ve firmách, které připravují ovoce do maloobchodní sítě, lidově řečeno obchodních řetězců. V prázdných skladech, třídírnách a balírnách, totiž nebude práce, a pokud zaměstnanci odejdou, tak už se těžko vrátí a tyto podniky skončí.

Za posledních deset let zmizelo deset milionů ovocných stromů

Holt zemědělství a jeho krásný obor ovocnářství je opravdu závislý na takových vlivech, jako jsou klimatické podmínky. Jestliže máme takovou vládu neumětelů, s důvěrou občanů ani ne 20 %, a k tomu jistou sto osmičku hlasů v Poslanecké sněmovně, pak nás čeká další růst cen, dovozů a směřování potravinové bezpečnosti státu ke dnu. A pozor, když bude někdo zlobit a odváží se důrazně vyžadovat jiný přístup ministra a vlády, tak se zkrátka označí za „jisté prokremelské síly“ a je vymalováno. Tím se ale problémy jenom kupí. Posuďte se mnou, nechme promluvit čísla. Od roku 2014, kdy Ruská federace přestala nakupovat ovoce ze zemí EU, především ale z Polska, největšího producenta, které tím ztratilo zásadní odbytiště, tak muselo najít nové. A prvním po ruce jsme byli a jsme stále my a ceny se pro producenty propadly ve střední Evropě pod náklady. Výsledek – maloobchod tlačí ceny dolů, zvyšuje dovozy a naši pěstitelé dál snižují plochy sadů. Konkrétně od zlomového roku 2014 se snížila výměra sadů z 17 500 ha (z toho tři hlavní druhy: jablka 9 000 ha, slivoně 2 100 ha, višně 1 600 ha) na dnešních 10 500 ha (jablka 5 200 ha, slivoně 1 800 ha, višně 1 100 ha). Z naší krajiny za těch 10 let zmizelo 10 milionů ovocných stromů a když se k tomu přidala přírodní katastrofa a bylo zničeno, jak už jsem uvedl, 100 tisíc tun českého ovoce, tak vás vyzývám, pane premiére Fialo a ministře Výborný, řekněte jasné slovo! Signály, obávám, se nebudou stačit. Sousední země už začaly.

A ptám se: Brambory z Afriky nebo z Vysočiny? A co teprve ovoce, to odkud?

Jan Veleba

exprezident Agrární komory ČR a člen Klubu 2019

(na snímku vykácený ovocný sad)