Je čas na radikální změnu

Prezident Petr Pavel si zaletěl do Afriky a navázal na podobně směřovanou návštěvu premiéra Fialy, ten pro změnu zažil, ač si to nepřipouští, ostudu v USA.

Větší pozornosti se tam totiž dostalo ministrovi zahraničí ,,nepřátelského“ Íránu a přílet i odlet Fialy bez jakýchkoliv poct lze považovat za fiasko. Také chlubit se tím, že si velitelé našich tajných služeb, které by měly být nezávislé na momentální politické vrchnosti, letí stejným speciálem pro instrukce, jak naložit s volbami, opozicí, alternativou a poradit, jak podpořit rusofobii, případně zatočit se sympatizanty Vladimíra Putina, je už úplně mimo jakékoliv normy a zvyklosti. To však není zdaleka vše.

Petr Pavel se rozhodl za každou cenu vyzbrojovat na všech frontách prohrávající Ukrajinu, přičemž o financování této akce se především mlží, než by se říkala pravda. Miliardy za munici tečou z našich kapes více, než nám přiznávají. Žádný investigativní novinář se tím nezabývá, navíc je projednávání těchto zásadních témat prováděno v režimu utajení. A Petr Fiala místo starosti o padající ekonomiku, snižující se důchody a životní úroveň našich občanů letí z Washingtonu do Bruselu, kde opět jedná o ukrajinské problematice, aniž by řešil cokoliv, co by bylo v zájmu České republiky.

Vynechme na chvíli soutěž o to, kdo z těch dvou je černější Petr, kterého nikdo nechce. Oba dva si snaží udělat co nejlepší jméno mimo naši republiku, a to za každou cenu. Nesmíme zapomenout na ministra vnitra Rakušana. Jeho lhaní o podstatě migračního paktu je přímo strašidelné a opět je s podivem, že se žádná seriózně se tvářící televize nesnaží dopodrobna analyzovat a rozporovat tvrzení předsedy STAN. Jen naivnímu idealistovi není jasné, o co v migračním paktu skutečně jde, jaký dopad to může, a bude mít, na naši ekonomiku, bezpečnost a celou společnost.

Už nyní nás dusí množství Ukrajinců, jejichž přizpůsobivost je omezená a vznikají problematické třecí plochy. Složitá situace je ve školství zaplaveném mladými cizinci, stoupá kriminalita, odmítají respektovat to, kdo je tady doma, samozřejmě i díky podpoře vlády a médií. Představa, že se k nim přidají Afričané a migranti z Blízkého Východu, kde ,,spřátelený“ Izrael masakruje Palestince, je ve skutečnosti mimo běžné chápání. Ke konfliktu Izrael versus muslimský svět se vyjadřovat nechceme, nicméně z pohledu současné migrace je vcelku jasné, že může dojít k další její silné vlně. A Rakušan nás svým podpisem schváleným vládou opět potopil.

Chování politiků nejen ve vedení státu, ale i v řadě obcí, hraničí se ztrátou rozumu a smyslu pro realitu. Bohužel i v senátních a komunálních volbách vyhrávají především parlamentní strany, stejnou tragédií jsou Zelení, pokud se někam dostanou. Všude, kde se snaží měnit obce a města dle měřítek určených Green Dealem, je evidentní, kolik tuposti mezi politiky je. Ohání li se někdo emisemi CO₂, elektromobilitou, potřebou zásadně omezovat provoz a průjezdnost komunikací, klimatickou změnou a touhou změnit systém v zemědělství směrem k nižšímu využívání orné půdy, je manipulátorem až zločinného charakteru. Ukázkou je pražský exprimátor a Pirát Hřib.

Veřejnoprávní i soukromníky vlastněná média se chovají jako proliberální kartel. Prioritou zůstává nenávist k Rusku, snaha velebit EU a obhajovat existenci NATO. Za vším hledejte mohutný vliv USA a korporací. Ve skutečnosti si Západ žije svůj sen, jehož podstatou je přání rozdělit si Rusko a jeho nerostné bohatství, zlikvidovat ekonomicky i vojensky silného protivníka a žít na úkor jiných. Média tak manipulují se svými konzumenty a jejich elitní pracovníci jsou ukázkou existence amorálních jedinců ochotných za bakšiš ukazovat jiný svět, než v jakém ve skutečnosti žijeme.

Chce to změnu. Jestliže za ekonomickými problémy vnímáme nenasytnost těch nejbohatších, a tím i nejmocnějších, považujeme covidohysterii za obrovský podvod vykonaný bez ohledu na jeho oběti, Green Deal s emisními povolenkami za čirý byznys postavený na hlouposti těch, kteří to celé platí (tedy nás), nemůžeme mlčet. A nejsme li schopni se dohodnout a formou demonstrací a převratu změnit stávající tristní situaci, pak bychom měli aspoň ve volbách dát najevo svou nespokojenost. Neuděláme-li to, pak nečekejme nic dobrého. Dostane-li Pětikoalice či ANO opět mandát k rozhodování za nás, budeme zase o kus blíže k tomu skončit na kolenou. Lidé žijí v neustálém strachu. Ten je třeba porazit jako první.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled