Grygar: O nákupu granátů, válce na Ukrajině a Fialově americké anabázi

Otázka číslo jedna: náboje jsou určeny k tomu, aby zabíjely: čím víc nábojů, tím víc mrtvých. A to je prý ta jediná cesta k vítězství. Otázka je, kolik mrtvých si může Ukrajina dovolit. K tomu další otazník – mohou se k této otázce svobodně vyjádřit sami obyvatelé Ukrajiny včetně početných menšin? , – píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.                               

Hlavním režisérem této války jsou západní země, proto na ně dopadá i odpovědnost za ztráty, které si může kyjevský režim dovolit. Má-li někdo z Pavlova nákupu střel radost, nechť dá na druhou misku vah počet mrtvých (a to nebudou jen Rusové). Jestli se mu tímto měřením jeho radost nezmenší, víme, co si o něm máme myslet. Je to cynismus podmíněný ideologickým úsudkem, ne lidským. Totéž platí o Izraelcích, kteří stoupající hekatomby v Gaze berou jako věc, která k válce s Palestinci patří. Ne již oko za oko, zub za zub, ale za jedno naše oko a jeden zub hned tisíce očí a zubů těch druhých.

Prvnizpravy.cz – Mojmír Grygar: Válka na Ukrajině a Mnichovská krize jako nebe a dudy  

Pokud jde o Ukrajinu, běžný Američan má jiné starosti, než aby se zajímal o zemi, kterou nezná a jejíž oběti se ho netýkají. Politikům se ovšem líbí, že podporou Ukrajiny oslabují Rusko, aniž tam musí posílat své hochy. To je známá taktika z Afghánistánu, kde za americké peníze umírali ve válce proti Rusům islámští mudžehedini. Tato zkušenost má však drsný rub – připomeňme neslavný úprk z Afghánistánu ovládnutém středověkým Talibánem.

Naši vojenští experti znovu opakují falešnou zvěst o tom, že válku rozhodnou zbraně. Slyšeli jsme již, že úspěch ukrajinské ofenzívy měly zaručit tanky a že její reprízu (bude-li vůbec nějaká) prý posvětí stíhačky F–16, které jediné mohou zabránit ničivým útokům ruských klouzajících bomb shazovaných z nadzvukových letadel z výšky 10 km. Pozemní obranou jsou nesestřelitelné, nezachytí je ani americký systém Patriot. Zbývá snad jediná možnost – napadat letadla, která vypouštějí bomby ve vzdálenosti 65 km od cíle. Svedou to pomyslní ukrajinští piloti? Jak dlouho bude trvat jejich školení a kdy budou dokončeny úpravy letišť a pomocných budov?

Naši experti stále opakují, že na prvním místě jsou náboje. To je jako chléb ve výživě. O výsledku války však nerozhodnou zbraně, ani střely, ani tanky, ani stihačky F–16. Rozhodným faktorem je koneckonců lidský faktor. Ptejme se, o jaké rozložení sil na Ukrajině jde? Na jedné straně – kyjevští nacionalisté, navazující na tradice svých otců a dědů, kteří bojovali po boku wehrmachtu proti Moskvě, na druhé – ruský národ, kterému tato válka oživuje nejen průběh německého blitzkriegu přerostlého v totální válku, ale také starší válečná tažení, jako Napoleonovu anabazi a pozdější společný pokus Angličanů, Francouzů a Turků pokořit carskou velmoc dobytím Krymu. (Doporučuji číst Sevastopolské povídky, napsané důstojníkem–spisovatelem Tolstým, který o této válce vydal svědectví. Nic podobného o Krymu nenapsal ani jeden Ukrajinec, ani žádný z krymských Tatarů, kteří masově podporovali Hitlera.) Všechny události minulých válek mají Rusové dobře uloženy v povědomí, a ruská literatura, hudba, malířství i film předávají dnešním generacím svědectví o tom, jak jejich předkové hájili své území, svou kulturu i ten „ruský životní styl“, který NATO v roce 2017 uvedlo jako největší nebezpečí hrozící západní demokracii a prosperitě.

Komentátoři naší nábojové iniciativy zapomněli uvést jeden důležitý fakt týkající této komodity, totiž placení. Návrh, aby tuto blíže neurčenou sumu (napjatá situace ji podle logiky poptávky a nabídky vydatně zvyšuje), zaplatila Evropská unie, smetl se stolu prezident Macron. Proč? Protože on chce v této válce hrát vlastní roli diktovanou propadem domácí popularity.

Ostatně i náš Fiala se snaží katastrofální pokles důvěry českých voličů kompenzovat zahraničními cestami. Jeho úsilí vyvrcholilo  přijetím v oválné místnosti Bílého domu. Kdo viděl, jak prezident Biden, podoben solnému sloupu, netečně civěl na návštěvníka široce mávajícího rukama a v pečlivě chrlícího protiruská obvinění (tomu se říká lámat se do otevřených dveří), kdo viděl tento výmluvný dokument, nemůže se dát ošálit oslavnými články o historicky významném setkání českého politika s vrcholným představitelem USA.

Ještě horší byla zpráva o premiérově návštěvě v centrále CIA. Odkdy se snižuje šéf vlády nezávislého státu k návštěvě výzvědné centrály, která není protokolárně politickou organizací, ale má pouze služebný vztah k washingtonské administrativě? Byl-li premiér doprovázen naším šéfem BIS, dekorovaným medailí CIA, je to ještě horší – návštěva nutně vyvolá celou řadu otázek. O čem tak důležitém a tajném se jednalo? Cože se tam upeklo? Proč o tom naše média nemají a ani nemohou získat žádnou informaci? Buď jak buď, celá slavná premiérova návštěva v Bílém domě a v centrále výzvědné služby vzbuzuje trapný pocit, že se tu naše  desetimilionová země opět prezentuje jako pokorný služebníček.

Prvnizpravy.cz – Zbořil: Musí politici některé listiny podepisovat vlastní krví?

Zdánlivě jsme se odchýlili od nákupu granátů a nábojů. Ve skutečnosti je Pavlova iniciativa jen jednou ploškou v mozaice české závislosti na ukrajinském válečném dobrodružství, jen dalším potvrzením šokujícího výroku premiéra Fialy proneseného před dvěma tety – „Jsme ve válce s Ruskem“ a potvrzeného prezidentovou výzvou o podpoře Ukrajiny „bez limitu“.

*

Profesor Mojmír Grygar, zdroj: prvnizpravy.cz