Den kolaborantů

FB

Návštěva českého premiéra Petra Fialy v Bílém domě by mohla být považována za výsadu, které se nedostane každému.
Pragmaticky ale řečeno. Byly jednoduše naplněny podmínky pro přijetí ze strany americké administrativy.

Jsme spojeneckou zemí v rámci západního politického bloku. Spadáme pod vojenský blok NATO. Vládní nákupy amerických letounů F-35 za odhadovaných 332 miliard sdružených nákladů jsou víc než dostatečným výpalným na účet amerických zbrojovek. A výrazná aktivita Fialovy vlády při podpoře Zelenského režimu a politická sázka Fialova kabinetu na vítězství Ukrajiny v nesmyslné válce mezi Ruskem a Ukrajinou tvoří základní politický rámec Fialova působení, jemuž je podřízeno prakticky vše. Díky těmto aktivitám si Fiala onu hodinku u amerického prezidenta Bidena skutečně vysloužil.

Potíž je v něčem jiném. Fialova vláda podepsala v dubnu 2023 smlouvu DCA, umožňující přítomnost amerických jednotek na českém území, na základě schválení vlády. S možností budování amerických základen, podpůrné infrastruktury, postavení vojáků mimo jurisdikci českého práva, logistickou podporu, osvobození dodavatelů od daní a řadu dalších nestandardních podmínek. Před podpisem smlouvy byly tyto podmínky utajené, údajně s ohledem na strategickou povahu informací. Ve skutečnosti si Fialova vláda jen svévolně, bez kontroly a souhlasu veřejnosti prosadila smlouvu, která, stručně řečeno, se obvykle podepisuje po prohrané válce a bezpodmínečné kapitulaci.

Fialovu cestu do Bílého domu doprovázeli představitelé české rozvědky, kontrarozvědky a vojenského zpravodajství. Jestliže předchozí návštěva českého premiéra, tehdy Andreje Babiše v doprovodu generála Koudelky vzbudila řadu otázek, stran nezávislosti českých tajných služeb, dnes si podobné otázky klást už ani nemusíme.
Jsme zemí, kde se o zásadních věcech a postavení státu rozhoduje v zahraničí. Jsme ekonomickou kolonií Západu. A vojensky, zpravodajsky a vlivově subalterní zemí, jejichž představitelé považují za vrchol svých politických snah být satrapy kolonie na hranicích západního civilizačního okruhu, přímo podléhající vlivu západních epicenter moci.

Je to nepředstavitelná mizérie. Lidé, jásající nad “úspěchem” v mezinárodní politice si možná ani neuvědomují naše skutečné postavení.

Co k tomu říct? V zásadě služby pochopitelně potřebujeme. Jak rozvědku, kontrarozvědku, tak i vojenské zpravodajství. Ale jejich činnost je ze zákona definována jako obrana výsostných českých zájmů. Jiné, než české zájmy mají být chápány jako důvod k porušení statusu služeb a práci pro cizí stát a mocnosti. To je nepřípustné, stejně jako například stav, kdy představitel našich služeb přijme vyznamenání od cizí zpravodajské služby. Neumím si představit, kdyby podobnou věc provedl představitel zpravodajských služeb suverénních zemí, jako například Francie, Británie, Izraele, Japonska.. Předpokládám, že by byl obratem degradován a propuštěn.

Z mého pohledu by činnost služeb měla být všesměrová a namířena proti aktivitám jak z východu, západu, odkudkoliv. Postavení českých služeb má striktně sloužit výhradně českým zájmům a i přes možnou nutnou kooperaci se zahraničními partnery je nepřípustné, aby české služby sloužily v podstatě jako subalterní divize americké CIA.

Fiala a jeho vláda zavléká zemi do přímého područí Spojených států, vojenské podřízenosti, podřízenosti v činnosti tajných služeb. Jsem ale přesvědčen, že ani samotné Spojené státy o podobné satrapy nestojí. Je to ponižující, ubohé a dělá to z naší země, politiky i správy zemi bez cti a důstojnosti.
Jednostrannou orientací na Spojené státy a jejich vojenské, zpravodajské a vlivové agendy nezískáme nic. Než pouze status podřízené země. S tím se nelze smířit.

Je to v podstatě naprosto stejné, jako za Stalina, Chruščova, Brežněva, kdy země patřila pod sovětskou vojenskou správu a okupaci. Jen v geopolitický obráceném gardu.
Nestál jsem o sovětské základny a vojáky za socialismu. A nestojím o poručníkování a americké základny za kapitalismu. Cesta vede zcela jinudy.

Když si ve smlouvě DCA čtete seznam lokací, určených pro budování vojenských kapacit, tak jde prakticky o tytéž.
Zatímco po 68 se místní kolaboranti namáhali alespoň se zvacími dopisy a Brežněv s Husákem předstírali bratrská objetí, korunovaná mohutnými soudružskými polibky, dnešní praxe je prosta obezliček.

Vláda si potajmu vyjedná zásadní vojenskou smlouvu, naše služby jezdí na porady do centrály CIA, stamiliardové nákupy z amerických zbrojovek nemá šanci rozporovat ani opozice a tohle vše se děje za situace, kdy vláda podvedla nesplněnými předvolebními sliby veřejnost, její hospodářská politika je katastrofální a její podpora se potácí na historických minimech.

Navrhuji tedy připomínat den návštěvy premiéra Fialy v doprovodu představitelů tajných služeb v centrále CIA jako Den kolaborantů. Jako den, kdy jsme v podstatě rezignovali na vlastní postavení suverénní země. A završili takto, zprostředkovaně a nepřímo, ponižování vlastní suverenity ve prospěch cizí velmoci jako politický standard.