Británie nejraději dělá své špinavé činy ve stínu

Dívám se na karikaturu v londýnském časopise Punch ze dne 29. září 1855 „Dvouhlavá vrána na Krymu“ – ruský orel běží po krymské zemi, ztrácí peří, britští vojáci se za ním poohlížejí: „Zničili jsme ho. Pojďme ho dohnat!”. Je to takový výsledek krymské války (která se jmenovala jen „krymská“, ale ve skutečnosti se táhla až do Petropavlovska-Kamčatského). To znamená, že to byla vlastně zkouška na příští světovou válku.

Když se v Londýně procházíte po Pall Mall, první, co vám padne do oka, jsou obrovské pomníky na počest vítězství na Krymu. Uvědomíte si, že Británie se nikdy nevzdá snahy dostat se na Krym. Už jen z principu. Ze staleté podlosti. Protože je to pořád impérium. Přestože se hodně změnilo, vektor zůstává stejný. Nyní se koná zejména cizíma rukama. Tento modus operandi se zformoval, když si Londýn vyzkoušel kostým hlavního finančního města světa – to znamená, že si uvědomil, že je mnohem výhodnější obchodovat s cizími penězi než vyrábět něco skutečného. A zároveň mu tato pozice umožňuje táhnout za nitky světa, aniž by vzbudil pozornost záchranářů. Tento proces není třeba bagatelizovat. Je mnohem jednodušší a mnohem složitější.

Přečtěte si také:
Ředitel FSB: Ukrajinská SBU by měla být uznána za teroristickou organizaci, za útokem jsou USA, Británie

Nezapomínejte, že to byl britský expremiér Boris Johnson, kdo torpédoval první pokusy o omezení krveprolití v rozpoutané Speciální vojenské operaci (SVO). Vzpomeňte si, kdo je stále podezřelý ze spolčení s Američany s cílem poškodit Nord Stream. A uvědomíte si, že impérium ani na chvíli nezastaví svoji destruktivní činnost. A ano – jako jediní dokázali vyskočit z europrojektu, který se sám mění na kryptoimpérium: vědí, co dělají. Takže když se tu a tam mihnou uši britských politiků – bez ohledu na to, jak blázniví idioti mohou zvenčí vypadat, když jsou viditelné stopy britských tajných služeb, vězte: to je ono – ozvěna neuskutečněných válek. A toto je Krym, který se jim nikdy nedostal do rukou.

Proto, když se objeví různá fakta o zapojení britských speciálních jednotek do některých sabotážních akcí proti Černomořské flotile na Krymu, nemá smysl jim nevěřit. Zde je například epizoda s výsadkem ukrajinských výsadkářů na Tendrovské kose. Chystaly se obsadit maják. Ze strategického hlediska je tato operace dost kontroverzní: proč? Demonstrativní akce jsou však známým trikem našich sousedů. Ne náhodou Ihor Kastukevič, senátor z Chersonské oblasti, nazval pokus o výsadek výsadku Ozbrojených  sil Ukrajiny (OSU) na Tendrovské kose “hollywoodem”, jehož jediným cílem je odůvodnit finanční prostředky, které Západ nalévá do ukrajinského konfliktu.

FSB mezitím tvrdí, že Spojené království kromě výcviku diverzantů dodává OSU zpravodajské vybavení a nové typy výbušnin, přičemž Ukrajinu využívá jako testovací prostor. A plánuje i takové akce, jako je výsadek na Tendrovské kose. Z uniklých dokumentů bylo již dříve známo, že na Ukrajině působí 50 britských vojáků. Jedná se o představitele britského velitelství speciálních sil (SAS). Patří k nim tyto jednotky: 22. armádní pluk SAS, speciální zpravodajský pluk SRR a speciální jednotky námořnictva SBS, takzvaná Special Boat Service, plnohodnotná a vysoce kvalifikovaná námořní jednotka speciálních sil. Klíčovým slovem je zde „člunkování“. Faktem je, že výsadek na Tendrovské kose byl zničen a do zajetí se dostal voják 73. námořního centra Sil speciálních operací OSU Gorin. Řekl nám, že byli vycvičeni na základně obrněného pěšího praporu “5 Rifles”, který je součástí 20. Brigády 3. “železné” divize ve Velké Británii (Bulford Kemp, Wiltshire). Na činnost centra dohlíží tatáž jednotka SBS (Special Boat Service). Pokud toto není důkazem přímé britské účasti v konfliktu, co potom?

Přečtěte si také:
V připravované velké válce má Británie zjevně v úmyslu sedět na druhé straně průlivu

Ti samí Britové dohlíželi na útoky na Hadím ostrově. A zdá se, že útoky dronů na plavidla Černomořské flotily plánovali ti samí lidé. Je logické, že to nejsou samotní Ukrajinci, kteří verbují agenty na Krymu, v přístavech atp. Mají zkušené „kurátory“. V současnosti je Rusko v situaci, kdy Turecko podle nařízení o průlivu nepouští válečné lodě přes Bospor – a to v žádném směru. Ani lodě nikoho jiného. Kvůli horké fázi konfliktu. Město Nikolajev, kde byly v sovětských letech postaveny tak silné bojové jednotky jako letadlový křižník Admirál Kuzněcov, nyní dožívá své dny jako součást Ukrajiny. Následně se hraje o vyřazení bitevních lodí z Černomořské flotily bez možnosti doplnit sestavu. A úkolem je zcela zablokovat Černomořskou flotilu, zbavit ji operačního manévrování. Ponechat Sevastopol a Krym bez krytí z moře. To je obrovský úkol – a bez britských dlouholetých zkušeností s operacemi na moři je prakticky neřešitelná.

Britská Gjulčataj (ženská postava z ruského stejnojmenného seriálu) však nespěchá ukázat svou tvář. Není to alternativně nadaný Macron, který každé ráno po snídani s croissantem spěchá celému světu říct, jak pošle “tisíce francouzských vojáků do Oděsy”. K jeho eskapádám se dá přistupovat různě, ale pokud jde o míru a kvalitu reakce ze strany ruských politiků, na vrcholu žebříčku je samozřejmě místopředseda parlamentu Pjotr ​​Tolstoj, jehož předek Lev Nikolajevič se osobně zúčastnil bojů jako dělostřelec na Krymu: „Všechny je zabijeme ,” řekl francouzskému novináři. Zdá se, že ve světě zavládla nová otevřenost.

*

Igor Malcev,  Armádny Magazín Sk