ŽELEZNÁ PIÑATA

Vlkův úvod:

Seymour Hersh je pro mne něco jako informační svatý za živa, nijak se tím netajím. Jenže publikuje na platformě Substack pod paywallem a to je problém. Nedokáži jej prolomit. Nicméně našel se anonymní dárce, který mi otevřel dvířka a já teď žiju v komfortu, kdy mi každý nový text spadne do mailové schránky. Takže jsem schopen jej nabídnout vám na Kose. Ten poslední dorazil minulý čtvrtek. Čekal jsem s ním, kvůli čtenosti až na dnešek. V originále se jmenuje

THE IRON-CLAD PIÑATA

podle překladače

ŽELEZNÁ PIÑATA*)

Putin je nepřítel, kterého Západ nemůže svrhnout – tak proč se Biden stále klame?

Zahraničněpolitické problémy prezidenta Bidena na Blízkém východě a na Ukrajině jsou skličující, zvláště ve volebním roce, ale válka mezi Ruskem a Ukrajinou by se mohla blížit vojenskému konci, a nikoliv prostřednictvím vyjednávání. Armáda Vladimira Putina je na Ukrajině usazená více než kdy jindy a ukrajinská armáda s nedostatečným personálním obsazením a vojenským vybavením čelí v nejlepším případě patové situaci a trvalé ztrátě čtyř oblastí. V podstatě jde o porážku.

Víkendové znovuzvolení ruského prezidenta bylo podle zdejších demokratických měřítek fraškou, zvláště po smrti vězněného disidenta Alexeje Navalného minulý měsíc. Účast 77 procent byla největší od pádu Sovětského svazu a Putin získal 87 procent hlasů. „Byl to stejný proces“ jako v dřívějších ruských volbách, řekl mi sžíravě informovaný americký úředník. „Rusové tak hlasovali, protože to bylo v jejich zájmu. Lidé museli volit.“

I uprostřed obtížné a nákladné války, kterou zahájil, zůstává Putin pevně v sedle Ruska, navzdory řadě západních sankcí a zbožných přání ve Washingtonu, že jeho vojenské znalosti, zbraně a nadšení pro válku by podlomily jeho moc. Biden s očima oslepenými ideologií chce svůj bonbónek změny ruského režimu, ale Putin se ukázal jako železná piñata.

Americký prezident se neustále mění. Nebylo divu, že se Biden na začátku svého projevu o stavu Unie 7. března rozhodl obrátit na Putina ohledně války na Ukrajině. On a jeho pracovníci zahraniční politiky umístili Putinovu marginalizaci na první místo svého seznamu úkolů od té doby, co válka začala. Sdělil Kongresu, že Rusko „je na pochodu“ a Putinovým záměrem je „zasít chaos v celé Evropě i mimo ni. Pokud si prý někdo v tomto sále myslí, že Putin se zastaví na Ukrajině, ujišťuji vás, že nezastaví. . . . Historie se dívá. . . Evropa je v ohrožení.“

Přesto dal jasně najevo, bez špetky ironie, že bezprostřední ruská hrozba kvůli NATO a jednotě západní Evropy nestačí k tomu, aby americké vojáky ohrozila ve volebním roce. „Na Ukrajině nejsou žádní američtí vojáci ve válce a jsem rozhodnut to tak i nadále zachovat,“ řekl.

Ale samozřejmě, my novináři, kteří jsme strávili život ve Washingtonu, rychle zjistíme, že vyřčená politická slova nemají žádný význam, a důležité je jen to, co Biden neřekl.

V celé americké zpravodajské komunitě je jasné, že Ukrajina má malou šanci vyhrát válku. Její hlavní protiofenzíva loňského roku se nezdařila, armáda je vyčerpaná a chybí jí munice a vojenští experti zde předpověděli, že Putin posílí svou kontrolu nad východní Ukrajinou a čtyřmi pohraničními oblastmi, které dobyl tím, že se přesune do Charkova, druhého největšího města Ukrajiny, asi dvacet mil od ruských hranic. Ukrajina přestála ruské útoky na Charkov na začátku války a po úspěšných protiofenzívách v roce 2022 konečně převzala plnou kontrolu nad městem. Od té doby jen držela ve vratkém sevření.

Charkov, založený v 17. století, má na Ukrajině a v Rusku zvláštní postavení jako dějiště čtyř brutálních pohybů front tam a zpět ve druhé světové válce. Německo zde vyhrálo svou poslední bitvu v roce 1943, ale bylo by to poslední významné vítězství jeho vyčerpané armády ve válce. Město je nyní vnímáno jako zranitelné vůči obnovenému ruskému útoku.

V povolebním rozhovoru minulý pátek Putin zopakoval své podmínky pro mírová jednání s ukrajinskou vládou v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským. „Pro nás teď vést jednání jen proto, že jim [ukrajinské armádě] dochází munice, by bylo směšné,“ řekl spřátelenému ruskému televiznímu novináři. „Nicméně jsme otevřeni vážné diskusi a jsme dychtiví vyřešit všechny konflikty, zejména tento, mírovými prostředky.”

„Jsme připraveni vyjednávat? Určitě ano,“ řekl, „ale rozhodně nejsme připraveni na rozhovory, které jsou založeny na nějakém druhu ‚zbožného přání‘, které přichází po užití psychofarmak, ale jsme připraveni na rozhovory založené na realitě, která se vyvinula, jak tomu v takových případech bývá, na zemi.“

Americký představitel, který je informován o probíhajících rozhovorech mezi vůdci obou válečných armád, uvedl, že představitelé Bidenovy administrativy ve spolupráci se Zelenským nadále odmítají jakékoli šance na významný pokrok v mírových rozhovorech. Realita je podle něj taková, „že sporné země“ – čtyři oblasti dříve pod kontrolou Ukrajiny a Krym – „od severu na jih a od východu na západ všechny patří Rusku. Tak o tom přestaňte mluvit a domluvte se.“ Právě teď by „Putin mohl jít do Lvova“ – poblíž hranic s Polskem na západní Ukrajině – „ale co by získal, pokud jde o jeho současnou dominanci? Kolísání USA a mír doma? Chce Charkov a dostane ho, když přinutí Zalenského kapitulovat.

„Před několika měsíci před Putinovým znovuzvolením a Zelenského vojenskou degradací jsme byli na pokraji rozumného vyjednávání. Američtí vůdci se této možnosti dozvěděli a dali Zelenskému ultimátum – „Žádné vyjednávání nebo urovnání, jinak vaši vládu nepodpoříme 45 miliardami dolarů v nevojenských fondech [které nyní Ukrajina ročně dostává]. Biden vsadil své prezidenství na to, aby se vypořádal s ruskou hrozbou pro NATO a přelstil monstrum, a za žádných okolností teď nezmění kurs i když konec je nevyhnutelný. Pro Ukrajinu nevede žádná cesta k vítězství a skončí tím, že Putin jako historická ikona v Rusku získal národní klenot [Charkov] od Západu.

K chaosu přispívá neúčinnost amerických sankcí při odrazování Putina od jeho válečných plánů. Minulý týden Economist shrnul rozsah selhání. „Ruská ekonomika byla přepracována. Vývoz ropy obchází sankce a je dodáván na globální jih. Západní značky od BMW po H&M byly nahrazeny čínskými a místními náhražkami. . . . Disent doma byl udušen.“

Časopis, jenž rozhodně není žádný přítel Ruska, přidal varování čerpané ze zkušeností Velké Británie se studenou válkou: „Schopnost Ruska ochromit globální intuice nastolené po roce 1945, v neposlední řadě Radu bezpečnosti OSN, by neměla být podceňována. Proměnilo se v nihilistu a nepředvídatelného nepřítele liberálního světového řádu, který se snaží narušit a sabotovat. Je to jako Severní Korea nebo Írán na steroidech, vyzbrojené tisíci jaderných hlavic.“

Toto je svět, který Bidenova administrativa vytvořila. Jeho odmítnutí hledat střední cestu ve válce na Ukrajině spolu s neschopností kontrolovat pokračující izraelský útok v Gaze se stane zásadní politickou odpovědností v Bidenově kampani proti Donaldu Trumpovi, který varuje před nekonečným násilím, pokud prohraje v listopadu prezidentské volby.

Pokračujeme v tom nejlepším, co Biden zatím vymyslel, byť je to zatím prázdné, mluví se o příměří v Gaze a závazku, že na frontu na Ukrajinu nebudou posláni žádní američtí vojáci. Prezident také slibuje, že Spojené státy budou nadále platit za to, aby Ukrajinci bojovali a umírali v zástupné válce, která by mohla být ukončena.

***

Mohu jen dodat – stručný, skvělý Seymour Hersh. A znovu poděkovat neznámému dárci jménem celé Kosy.

*

Seymour Hersh (na horním snímku) a Petr Vlk, Kosa Zostra

*) co je piňata najdete ZDE