Ukrajina v plamenech

Se zájmem jsem si přečetl vlkovu úvahu o možných scénářích vývoje ukrajinského konfliktu. Samozřejmé jsou tam myšlenky, se kterými souhlasím. Ale je tam i několik momentů, se kterými bych dokázal polemizovat.

V posledních dnech se roztrhl pytel s materiály v západním tisku, které staví konflikt do jiného světla. Tak prvně, článek v New York Times je vysoce výbušný a ukazuje americké protiruské aktivity dávno před ruským útokem na Ukrajinu. Byť sporně, daly by se nějak okecat útoky proti Krymu. Proč sporně? Doporučuji si přečíst článek Scotta Rittera Ruská „cesta vykoupení“, který dává k dobru zkušenosti obyvatel Krymu k ukrajinskému režimu před Majdanem i po něm. Ukrajinci však nemířili akce proti vojenským cílům, činnost směřovala k jedinému cíli – potrestat obyvatelstvo Krymu zničením vodního kanálu a energetické infrastruktury. Tyto aktivity mezinárodní právo hodnotí jako pokus o genocidu civilního obyvatelstva. Mimo to se jaksi zapomíná, že ukrajinská ústava přímo umožňovala (speciálně Krymu) referendum o vystoupení z Ukrajiny.

Článek v New York Times pak přímo popisuje 12 základen CIA na hranicích s Ruskem od roku 2014. A pokračuje dále. Tyto základny nebyly určeny jen pro získávání zpravodajských informací, což je vcelku normální jev. Naopak na těchto základnách CIA cvičila a vysílala Ukrajince k teroristickým útokům na ruském území od roku 2014, ve kterých umírali civilisté v Bělgorodské a Kurské enklávě!!! V kontextu tohoto materiálu si nejsem už tak jistý porušením mezinárodního práva z ruské strany – tj. práva na přiměřenou sebeobranu. Analogií jsou teroristické útoky Hamásu na Izrael. Buď tedy musíme přiznat právo na přiměřenou obranu Izraeli, ale i Rusku nebo nikomu.

Dalším výbušným materiálem je rozhovor velení bundeswehru o dodávkách raket Taurus, který si můžete přečíst zde na KOSE. V kontextu toho pak i vyhlášení představitelů Francie a Velké Británie o zneužití zpravodajských informací kancléřem Scholzem, který přímo řekl, že do konfliktu na Ukrajině jsou přímo zapojeny vojáci těchto zemí. Nevím, jaké zpravodajské informace zneužil. Pokud se přečtete články zde, zde, zde, pak si těžko můžete dělat iluze. Nasazení britských, polských, francouzských či amerických jednotek pravidelné armády probíhalo na Ukrajině už v roce 2014 a naprosto nepokrytě tam operovaly a bojovaly už v prvních dnech ruské speciální operace. Generálporučíka britských mariňáků či polského ministra snad nikdo nebude podezírat z hoaxů či dokonce sympatií k Rusku.

Takže válka NATO proti Rusku probíhá již od roku 2014 a pravidelné jednotky NATO se účastní nejen bojových operací, ale i teroristických útoků proti civilním cílům a civilnímu obyvatelstvu. To opravdu není porušování mezinárodního práva? V tomto kontextu se tedy musím přiznat, že se Rusko chová velice zdrženlivě a trpělivě. Obzvláště v okamžiku, kdy francouzský prezident svolá šéfy vlád evropských zemí a hledá „koalici ochotných“ (lépe řečeno největších idiotů Evropy), kteří by poslali umírat své občany na Ukrajinu. Zajímavým detailem je, že na „čestném místě“ vedle Macrona se usmívá český bambula Fiala. Co to asi naznačuje, že?

Kdo vyhraje a kdo prohraje z vojenského hlediska nevím, nemám křišťálovou kouli. V každém případě nevěřím v třetí scénář, který vlk nastínil – totiž korejský scénář. Mám k tomu řadu argumentů:

• Tento scénář by umožnil rozmístění jednotek NATO a amerických raket na Ukrajině – tak jak je tomu v Jižní Koreji. Pro Rusko by to představovalo ohrožení vnitrozemských významných cílů. A protože vidíme neustálé používání kazetové munice proti civilním cílům ze strany ukrajinské armády, jsem k tomuto řešení značně skeptický.
• Od roku 1991 porušil Západ všechny dohody, které s Ruskem uzavřel. Dohoda o nerozšiřování NATO, dohoda o nerozmístění amerických jednotek v bývalé NDR, rok 2008 a násilné protlačení ukrajinského a gruzínského budoucího členství v NATO americkou administrativou, Minské dohody I, Minské dohody II, istambulské dohody, dohody o jaderných zkouškách a mnoha dalších. Proč by měl nyní V. V. Putin nebo kdokoliv z budoucích ruských prezidentů věřit dohodám se Západem, když je Západ pokaždé poruší?
• V Rusku dnes panuje i obrovská nedůvěra k jakékoliv evropské organizaci. Když pozorovatelé OBSE měli hlídat linii dotyku mezi ukrajinskou armádou a „opolčenci“ z Luhanska a Doněcka z dodržování odsunu těžkého dělostřelectva 40 km od bojových linií, po jakékoliv jejich návštěvě docházelo s obdivuhodnou přesností k zničujícím dělostřeleckým přepadům vůči civilním cílům na odtržených územích. Pak se provalilo, že souřadnice obdrželi Ukrajinci od svých „amerických kolegů“ zneužívajícím hlášení pozorovatelů OBSE. Proto si neumím představit situaci, že by panovala shoda na kontrolních mechanismech na linii dělení vojsk.
• Dalším podstatným faktorem je skutečnost, že Ukrajina je dnes natolik prolezlá nejhorší nacistickou chátrou ve vládních a vojenských strukturách, že si neumím představit dodržování klidu zbraní. A tajné služby Velké Británie a CIA jsou „mistry nad mistry“ ve využívání takovýchto zločinců pro své zájmy. Dříve nebo později by došlo k takové míře provokací pod falešnou vlajkou, že by to vyvolalo další střet. A pochopitelně nevylučuji ani podobné akce ze strany ruských tajných služeb. I v Rusku jsou váleční jestřábi, kteří by mohli chtít v konfliktu pokračovat.

Porazit Rusko? To je pořád a stále ten idiotský narativ mainstreamu. Jak ho porazit? Proboha Rusko má na 7 500 jaderných hlavic, má náskok ve vývoji strategických jaderných raket. Opravdu si někdo myslí, že je v západní Evropě a USA, Kanadě, Austrálii tak „skvělá“ protiraketová obrana, že většina těchto raket nezasáhne cíle? Myslím si, že neexistuje žádný postapokalyptický film, který by měl dostatečnou „fantazii“ svých tvůrců, co by nastalo.

Pamatujete si na situaci z května 2022? USA byly tehdy zděšeny, když se 6 jaderných ruských ponorek – o kterých nemělo americké velení ponětí – objevilo poblíž amerického území. Nemá smysl Rusko podceňovat. Už mnohokrát v historii to udělali různí dobrodruzi a jak to dopadlo? Víte, já už si dnes neumím představit ani konvenční válku NATO proti Rusku. Evropa nemá vojáky, kteří by mohli bojovat a nemá ani kapacity záloh. V současné době je v Evropě nějakých 500 000 bojeschopných a nějak vycvičených vojáků. Ovšem z toho je 200 000 Američanů. Jen málokdo z nich prošel skutečným bojem. Většinou bojovali proti gerilovým skupinám v Iráku, Afghánistánu či Africe. Intenzita bojů na Ukrajině je něco, co podkopalo morálku i řady ostřílených žoldáků. Jakmile budou do války s Ruskem vrženi tito muži, nemáme už žádnou zálohu pro případ neúspěchu. Drtivá většina vojáků NATO nedisponuje odolností a vůlí, jakou prokázali ukrajinští vojáci, kteří dostávají momentálně jednu ránu za druhou. Jakákoliv jiná evropská armáda by se už dávno zhroutila, oni se obdivuhodně drží. Do letní protiofenzívy vrhli Ukrajinci více jak 300 000 mužů a kolem tisíce tanků a obrněných vozidel. Dopadli stejně jako Němci u Kursku. Pečlivě vybudovaná ruská obrana zdecimovala útočné jednotky za cenu minimálních ztrát území i mužstva a v okamžiku, kdy se ofenziva vyčerpala, čerstvé jednotky ze záloh začali Ukrajince zatlačovat. Po pádu Avdějevky obsadila ruská armáda více jak 500 km² území – tedy téměř 2x více než Ukrajinci při letní ofenzivě. A to vše za 14 dní. Jakpak asi dopadne těch půl miliónu vojáků NATO, když neexistují žádné zálohy?

Je mi líto generací Ukrajinců, jímž Západ prostřednictvím Zelenských, Porošenků, Budanovů, Zalužných, Syrských a dalších zničil život a zemi. Proč? Jen proto, že oni jsou na hranicích s Ruskem a Západ potřeboval Rusko jako zdroj dalších mamonů.

Souhlasím s vlkem, že my prohrajeme vždycky a prohrajeme po zásluze. Česká republika a její občané jsou dnes snad jediní v celé Evropě, kteří drží hubu a krok. A to přesto, že máme nejhorší vládu, že ve všech ohledech u nás dochází k největšímu ekonomickému propadu. Český národ je prolezlý liberalismem a progresivismem natolik, že zatracujeme vlastní historii, že ničíme vlastní kulturu, že kolaborujeme vždy a s kýmkoliv. S kolaboranty a slouhy se nikdo nebaví.

A Češi jsou neuvěřitelní zbabělci zalezlí za pecí a nadávající na všechno a všechny kvůli vlastní neschopnosti. Nic na tom nemění těch pár desítek tisíc jedinců v naší historii, které se tomuto hodnocení vymykají. Jakýkoliv výjimeční jedinci zůstávají ve stínů Moravců, Háchů, Černochových, Pavlů, Fialů a dalších vlastizrádců a zemských škůdců. Vždy se našla řada těch, kteří pro svůj prospěch zradili zájmy země a národa – ať už to byla bitva na Moravském poli, u Lipan, na Bílé hoře, legie v Rusku, rok 1938, rok 1968 či rok 1989. Jára Cimrman „vytvořil“ triptych živých obrazů pod souhrnným názvem „NAŠE SLAVNÉ PROHRY“. V Černých baronech je jedna zajímavá replika – „co kdyby tě přepad nějaký imperialistický voják? My už bychom se nějak dohodli“. To je naše nátura. Jsem zvědav na reakci dnešní mládeže, až jim začnou posílat povolávací rozkazy. Za klávesnicí máme spousty hrdinů. Skutečnost je vždy méně romantická a heroická, o to více hrůzná a děsivá.

Přidám pár posledních perliček z kuloárů NATO.

Raketa Trident – vrchol britských možností – 2 po sobě jdoucí odpálení. Jedna raketa letěla opačným směrem, druhá povyskočila z ponorky a následně spadla do moře, přičemž málem zasáhla mateřskou ponorku – to vše za přítomnosti britského ministra obrany.

Němci poslali do Rudého moře válečnou loď jako příspěvek k americké a britské akci proti jemenským povstalcům. A protože koordinace zbraní a vojsk NATO je dokonalá, začala střílet na „podezřelý dron“, kterým se nakonec ukázal být americký stroj Global Hawk za 35 miliónů USD. Naštěstí pro americký dron, dvě rakety vypálené z fregaty Hessen „utrpěly“ technickou poruchu, minuly cíl a zřítily se do moře.

Bude to trvat roky, než Evropa vybuduje kapacitu na výrobu zbraní a střeliva potřebnou jak k pomoci Ukrajině, tak k přezbrojení národních sil, řekl bývalý zástupce náčelníka belgické obrany. „To není vtip, jsme v hlubokých sračkách,“ řekl agentuře POLITICO Marc Thys, který odešel do důchodu v roce 2023 v hodnosti generálporučíka. „Zejména v Belgii, ale nejsme jediní.“ „Pokud dnes vypukne válka, belgická armáda bude muset začít házet kameny již po několika hodinách, protože nám dojde munice,“ citoval jej portál VRT už loni v prosinci. (zdroj)

Opravdu chceme válčit? Nechápu, proč by měli naši lidé jít do války na Ukrajině. Pokud je teda Ukrajina tak demokratická země, kterou všichni Ukrajinci tak milují, pak v první řadě by mělo napochodovat oněch více než jeden miliónů bojeschopných ukrajinských mužů z asylu v  zemích EU. Ono totiž, pokud budou imbecilní politici fungovat tak jak na Ukrajině nebo v pobaltských státech, kde udělali z vlastních, ruskojazyčných občanů lidi 3. kategorie, pak bych se skutečně války ze strany Ruska obával. Ti lidé se totiž „provinili“ jen tím, že mluví svým mateřským jazykem – tedy ruštinou. Boris Katkov je dobrým příkladem, jak zničit někomu život. 82letý muž je totiž pro lotyšskou vládu tak obrovským nebezpečím, že byl vyhoštěn. Přišli k němu fešní chlapci z ministerstva vnitra, řekli mu, že je vyhoštěn jako nežádoucí osoba a dali mu celou hodinu (!?!), aby se sbalil a vypadnul do Ruska. V Lotyšsku žije od roku 1966, pas má od roku 1998. V Lotyšsku žije celá jeho rodina – manželka, děti, vnoučata. On nesmí za nimi, oni nesmí za ním. To je prostě evropská demokracie a lidská práva v plné nahotě.

**

napsal Harryp, Kosa Zostra