Pokaždé, když svět účtuje

(projev před Srbskou ambasádou k výročí „humanitního bombardování“)

POKAŽDÉ, KDYŽ SVĚT ÚČTUJE

a soudí zločiny proti lidskosti, hájí se mnozí obžalovaní tím, že pouze konali svou práci. Tři ministři, kteří v březnu 1999 na nočním zasedání české vlády hlasovali proti poskytnutí vzdušného prostoru k přeletu bombardérů na Bělehrad, také konali svou práci. Sice nezmařili agresívní akci NATO, jejich odpor proti zabíjení civilistů však zachránil čest naší republiky. Dnes statečnost těchto mužů působí jako legendární příběh z dávné doby, kdy ještě svědomím disponovali i někteří členové vlády.

Čtvrt století od zahájení akce Spojená síla, která bez mandátu OSN vraždila srbské občany, je svědomí pro současnou vládu v Čechách neznámým pojmem. Ani lidovečtí politici už nechápou, co znamená slovo Mír a i Papež je u nich v klatbě, jako slaboch, který zastupuje Bůh ví koho. Představa velké války proti Rusku je vzrušující i pro média. Válkychtiví mělci podporují sbírky na válečné drony a generální prezident kupuje na dluh dělostřeleckou munici. Proč a pro koho konají tito tvorové svou práci? Pro čest a dobro České republiky to není.Znají vůbec zadavatele ? Nebo je jejich mysl natolik zatemněna nenávistí vůči Rusku a Rusům, že je jim jedno, ke které falešné vlajce se zařadili? Domnívají se, že jsou beztrestní. Halí se do své dočasné imunity jako do doživotní neprůstřelné vesty. Ovšem zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné.

Soudní tribunál, před kterým se budou zodpovídat, se stane podobným mementem jako někdejší proces v Norimberku. Tentokrát se ale bude konat jinde. Třeba v Kosovu. Tam bude po vyklizené americké základně dostatek volných budov a také ubytovacích prostor pro zatčené. Další možností je Oděsa. Dům odborů,kde bylo nacisty upáleno 48 civilistů, už byl zrenovován a může se stát důstojným místem pro jednání mezinárodního soudního tribunálu. V nabídce budou i další města. Teď ale nejde o to, kde budou zločinci souzeni. Důležité je kdy. To záleží na tom, jak rychle se Evropané proberou z narkózy, pod jejíž clonou jim má být amputováno svědomí.

Český národ byl vícekrát v historii v roli obětního beránka. Je jím i dnes, když pátá kolona oficiálně podporuje světového agresora. Pátá kolona ale nezastupuje národ a jen otázkou naší odvahy, kdy se stane pátým kolem u vozu.

Jinak řečeno, budoucnost a oprávněnost české státnosti musíme uhájit MY a tu pátou kolonu, postavit před soud.

Milí přátelé, dovolte mi otázku: Je mezi vámi někdo, kdo by své syny chtěl poslat do války proti Rusku?

(odpověď NE!)

Naše země leží na průsečíku vlivů. Někteří to vnímají jako prokletí, jiní jako osudový úkol udržet „prapor“ české svébytnosti, ať větry dují z kterékoliv strany. Další se naopak umí měnícímu se povětří přizpůsobit už ve chvíli, kdy se teprve zvedá vánek. Téměř každá generace českých školáků a studentů má jiné učebnice dějepisu. Někdy však přicházejí politické změny tak rychle, že nově vytištěné učebnice jdou rovnou do stoupy. I dnes kolektiv autorů už tuší, že brzy obdrží zadání na novou učebnici dějepisu. Jaká zadání to budou?

Nabízím pracovní schéma o pěti bodech.

1. Stávající oslavnou pasáž o vstupu ČR do NATO vypustit a místo ní zařadit kapitolu :“Proč nás nahnali do NATO aneb Kosovo je opět Srbsko!“

2. Oslavnou pasáž o vstupu ČR do EU také vypustit a místo ní zpracovat kapitolu : „Diktát EU národní státy odmítly“

3. nová kapitola s názvem :“Poučení z krizového vývoje kolektivního Západu.“

4. nadčasová pasáž na téma: „Cenzura jako nástroj totality“

5. Kapitola o „Založení Konfederace Středoevropských států.“

Přátelé, přestože naše shromáždění je pietní, dovolila jsem si svůj příspěvek pojmout trochu optimisticky. Děkuji vám za pochopení a za pozornost.

Video z celé akce ZDE