Podvracíte dostatečně režim?

Když se v letech 2021 a 2022 začaly internetem šířit nejrůznější „seznamy“ a „mapy“ dezinformátorů, někteří lidé zvažovali právní kroky. My, kdo jsme na seznamech nebyli, jsme samozřejmě cítili solidární pobouření a někteří dokonce i solidární „urážku na cti“ za to, že na nás se v seznamech „zapomnělo“. Byl to způsob, jak vyjádřit sounáležitost s postiženými: „Nejste v tom sami. Jsme s vámi. I když se na nás zapomnělo.“

Zákony moci

V duchu jsme si ale s úlevou vydechli, že tam nejsme. Zatím. Cítili jsme mrazení v zádech z toho, že se na ty hloupé seznamy můžeme dostat každý den. Kdo měl v rodině někoho v Terezíně, v uranových dolech nebo komu estébáci vyslýchali rodiče, ten je na seznamy „nepřátel státu“ alergický.

Moc je totiž lidské fenomenon, jehož „vývoj a chování se řídí vnitřními zákony, na nichž nemůže nic změnit osoba u moci, ani třída u moci, neboť je to prostě zákonitost lidského chování v určité situaci: u moci,“ pronesl v roce 1967 ve svém projevu Ludvík Vaculík.

Strana o něm následně v posudku při disciplinárním řízení napsala, že vlivem své individualistické povahy a nezdravého prostředí mezi některými intelektuály se v posledních letech Vaculík dostal „mimo ideový vliv strany, propadl depresi, nevidí perspektivy socialismu, jeho názory jsou silně prolnuty prvky anarchismu“.

My už ale dnes víme, že depresi nepropadl jenom Vaculík a pár dalších intelektuálů na seznamu. Čechoslováci chtěli svobodu, protože to je přirozené lidské ustrojení a poddanství člověka decimuje. Místo svobody ale dostali Čechoslováci sovětskou okupaci a dalších dvacet let totality.

Perzekuce doby covidové

„Cilko! Smaž to!“ vyděsil se Břetislav Rychlík, když jsem na konci roku 2021 publikovala na Facebooku obrázek se židovskou hvězdou. Australské Severní teritorium v té době provozovalo již dvě povinná karanténní zařízení pod dohledem: Centrum pro národní odolnost v Howard Springs v Darwinu a karanténní zařízení v Alice Springs, Webové stránky vlády Severního teritoria uváděly přesné pokyny, jak se v těchto táborech chovat.

„Žádný alkohol, žádné pečovatelské balíčky, žádné restaurační zásilky, žádné míče, žádné opalování, žádné kovové příbory, žádné nůžky a ostré nástroje, žádné vaření v konvici, žádné odkládání zbytků jídla do umyvadla (kdo to vůbec dělá?), žádné elektrické spotřebiče, žádné vycházení z balkonu s výjimkou vynášení odpadků a tří vyhrazených míst pro praní prádla týdně, žádné skateboardy nebo inline brusle, žádné koupání nebo hraní si v kanalizaci, když prší, žádný hluk po 21:30. Tašky jsou prohledávány a lidé mohou být pokutováni, pokud venku nenosí roušky. Objednávky ze supermarketů jsou povoleny.“ píše The Washington Post.

„Byla tam 33letá žena, která si sbalila kufry, došla k plotu, přehodila zavazadla, přelezla bariéru a odešla, zatímco ji ohromení lidé natáčeli na mobilní telefony. Policie ji chytila o 15 minut později a dostala pokutu téměř 4 000 dolarů,“ pokračuje článek.

O tom, že australská armáda násilím odvádí desítky domorodých Australanů z jejich měst a proti jejich vůli je převáží do karanténního tábora, informoval také deník Daily Mail. Lidé byli uzavíráni do povinné karantény i v případě, kdy měli negativní PCR test a pouze bylo vyhodnoceno, že byli v minulosti v kontaktu s někým pozitivním.

Že pozitivita testu neznamená automaticky nemoc a nakažlivost, mi osobně a před svědky sdělili pracovníci dvou nejmenovaných laboratoří v době, kdy jsem pracovala v agentuře, která zajišťovala PR pro společnost, která tyto laboratoře provozovala. Ke stejnému závěru došel i časopis Reflex a další a další.

Cenzura ze strany Evropské komise

To vše se dělo v době, kdy redaktoři renomovaného lékařského časopisu British Medical Journal odhalili řadu špatných postupů v klinických studiích vakcíny od společnosti Pfizer. O celé kauze informoval mimo jiné časopis Reflex a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Ale zpravodajství o těchto pochybeních bylo označeno sociální sítí Facebook za dezinformace a bylo ze sítě plošně odstraňováno. Facebook se přitom řídil pokyny k posílení tzv. Kodexu postupů proti dezinformacím Evropské komise.

Regionální ředitelka Brook Jacksonová v rozhovoru pro British Medical Journal

Když se spisovatel Jan Tománek rozhodl zpřístupnit veřejnosti informace o řádně hlášených podezřeních na nežádoucí účinky vakcín týkající se Evropské unie, což udělal odkázáním na web Evropského parlamentu, konkrétně na Návrh usnesení o vytvoření evropského fondu pro odškodnění obětí vakcín COVID-19, byl jeho účet na blogu serveru Aktuálně.cz trvale zastaven.

Lži a šikana neočkovaných

Další světové databáze pro hlášení podezření na nežádoucí účinky, jako je americká VAERS, světová VigiAccess nebo britská Yellow Card se tou dobou již také plnily. Lidé po celém světě odmítali po těchto zprávách očkování, zvlášť vzhledem k informaci výrobců vakcín, kteří na rozdíl od politiků nikdy neslibovali, že vakcíny zamezí přenosu viru:

„Vliv očkování vakcínou Comirnaty na komunitní šíření viru SARS-CoV-2 není doposud znám. Zatím není známo, kolik očkovaných lidí může nadále být přenašečem a šiřitelem viru.“

Přesto docházelo po celém světě k perzekuci neočkovaných, kteří se svobodně rozhodli podstoupit raději riziko nákazy, než riziko nežádoucích účinků experimentálního mRNA produktu. Lidé byli zavíráni do táborů pod dohledem, drženi proti své vůli v domácím vězení, a to i v případě, kdy neměli dostatečné zásoby potravin.

Homogenizace moci

V Česku byli neočkovaní lidé zatím sice „jen“ šikanováni a diskriminováni, jenže moc má své vnitřní zákony, jak řekl Vaculík. A jedním z nich je homogenizace:

„Za druhé se [moc] stále homogenizuje, očišťuje od nesourodého, až každá její část je obrazem moci celé, až všecky části jsou navzájem zastupitelné, takže periferní buňka moci může prakticky nahradit centrum, a také jednotlivé periferní buňky můžete navzájem prohodit a nic se nestane, aparát moci funguje nevýchylně, protože v podstatě má nereagovat na změnu prostředí, nadmořské výšky, složení populace ani nic jiného, resp. má reagovat vždy k stejnému: upravovat tato odlišná prostředí pro sebe, zestejňovat je, aby bylo možno vystačit s jedním veleprostým modelem,“ sdělil Vaculík.

Kdo měl v rodině někoho v Terezíně, v uranových dolech nebo komu estébáci vyslýchali rodiče, ten byl v roce 2021 na „značkování“ neočkovaných a jejich segregaci alergický.

„Když vy můžete nevkusně (a nejen citově, ale i finančně a sociálně) vydírat [neočkované] občany, my můžeme nevkusně upozorňovat, co nám to připomíná. Právě proto, aby se to srovnání nakonec nestalo přesným. Je to varování. Smiřte se s tím,“ zněl příspěvek, který tolik pobouřil režiséra Břetislava Rychlíka.

Rychlík byl dlouhé roky přítelem mého otce Ludvíka Vaculíka. Cenzura, vládní propagace očkování a vládní dezinformace rozdělily společnost a některé vztahy trvale poškodily. Společnost paralyzovaná strachem snadněji odevzdává zodpovědnost za své zdraví i život do rukou státu. Stát určuje, co je pravda a kdo lže.

Kdo je a není na mapě

A potom přišly „mapy dezinformátorů“. Uf, zatím tam nejsme. Naše ostražitost, abychom při zpochybňování lží ministra zdravotnictví, že očkovaní vir nešíří, nějakým omylem „nešířili ruskou propagandu“, se tedy vyplatila? Ale prosím vás. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Nepřítomnost vašeho jména či jména vašeho média na seznamu, znamená jedinou věc: Jste neškodní. Že jste odhalili něco velmi nekalého? To ještě neznamená, že jste nebezpeční. Nebezpeční začnete být, až vás někdo bude znát. Pak se stanete dezinformátory. Pokud vás nikdo nezná, nikdo vás na žádnou „mapu“ nezapíše, protože pak by vás mohl někdo znát.

Podvracíte dost režim?

Připomíná mi to polemiku Ludvíka Vaculíka s Václavem Havlem, kdy se Vaculík zamýšlel nad tím, zda stojí za to se nechat zavřít. Ve skutečnosti se Vaculík, jak ho znám, pravděpodobně užíral, zda něco nedělá špatně. Vždyť ho ještě nezavřeli…

Havel ho v dopise uklidnil, že to, koho zavřou, je chladný politický kalkul a může se to stát klidně i Vaculíkovi, bude-li režim chtít.

Pojmenovat a pošpinit, ne ukřižovat!

Že jste nebezpeční, poznáte podle toho, že vás totalitní režim veřejně označí jako nepřítele. Že jste nevypočitatelní, poznáte podle toho, že z vás totalitní režim neudělá mučedníka. Co kdyby z vás pak po předání moci byl prezident? Pojmenovat a pošpinit ano, pokud máte dost následovníků. Ukřižovat ne. Víme, kam to vede.

Ať žije systém

Co mě zaujalo na výčtu zapovězených lidských vlastností v jedné z „dezinformačních map“, je „nesystémovost“. Doufám, že je nyní tedy už naprosto jasné, že na názorech nezáleží. Záleží jen na tom, zda ochotně následujete vůdce.

Musím přiznat, že mi tato upřímnost ze strany neziskových organizací zastřešovaných Aspenem a sponzorovaných mimo jiné Open Society fondem přijde osvěžující.

Rebel musí respektovat systém, pochopte to

Není zakázána rebelie, ale musí to být systémová rebelie. Kritizujte tedy byrokracii, ale nekritizujte Evropskou komisi. Kritizujte ničení planety, ale nekritizujte nefunkční zelenou politiku. Kritizujte drahotu, ale nekritizujte kvantitativní uvolňování. Můžete odmítat euro, ale nekritizujte digitální euro. Kritizujte ministry zdravotnictví, ale nechte v klidu farma firmy. Anebo něco obecného blábolte o státu, ale myslete tím jen jakýsi abstraktní pojem a probůh rozhodně neříkejte žádná vládní jména.

Graf nepohodlných

Nejste na seznamu? Vzdejte se iluze, že jste brilantní podvratný živel, kterému se ďábelskou lstí podařilo proklouznout mezi prsty kádrujících neziskovek. Pokud vás ještě nikdo neoznačil za ruského trolla, jste maximálně jen nepohodlní. Ale i kategorie „nepohodlný“ je svým způsobem potvrzení, že vaše práce byla oceněna. Například pokud váš dosah na Facebooku za poslední roky podezřele klesl, aniž by vám Facebook oznámil jakékoli porušení pravidel komunity, něco musíte dělat dobře.

Máte dvě možnosti

Pokud tedy jste aktuálně v kategorii nepohodlných, máte dvě možnosti: Chovat se odteď slušně a postovat bezvýznamný klikbajtový obsah, který ve skutečnosti režimu nevadí, anebo udělat něco, co vás posune do kategorie nebezpečných. Tím se dostanete na seznam dezinformátorů, což váš obsah zpropaguje a dostane ho to k cílové skupině, která doposud neměla ani tušení, že existujete.

Co dělají nebezpeční lidé

Vyberte si jednu či více z následujících možností:

1.  Jsou v jakékoli opoziční politické straně.
2.  Mají velký majetek a podporují peněžními dary svobodu slova.
3.  Mají vliv na jiné nebezpečné lidi.
4.  Jsou slavní.
5.  Požívají respekt odborné veřejnosti.
6.  Mají dobrou pozici v nějakém větším médiu.
7.  Chovají se výstředně a jejich aktivity jsou virální.