Naléhavost diplomacie

převzato
Mezi USA a Ruskem došlo k úplnému kolapsu diplomacie a téměř úplnému kolapsu mezi USA a Čínou. Evropa, která se stala příliš závislou na USA pro své vlastní dobro, jednoduše sleduje linii Washingtonu. Absence diplomacie vytváří dynamiku eskalace, která může vést k jaderné válce. Nejvyšší prioritou globálního míru je obnovení americké diplomacie s Ruskem a Čínou.

Stav věcí je zapouzdřen neustálými osobními urážkami prezidenta Joe Bidena jeho ruských a čínských protějšků. Místo toho, aby se zaměřil na politiku, se Biden zaměřuje na osobní vůči prezidentovi Vladimíru Putinovi. Nedávno označil prezidenta Putina za „šíleného SOBA”. V březnu 2022 uvedl, že „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci”. Hned po setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem loni na podzim ho Biden nazval „diktátor”.

Tato hrubá personalizace složitých vztahů supervelmocí je nepříznivá pro řešení míru a problémů. Kromě toho drzost této rétoriky a absence seriózní diplomacie otevřela záplavy šokující rétorické nezodpovědnosti. Lotyšský prezident nedávno tweetoval „Rusko delenda est” (“Rusko musí být zničeno” ), parafrázující starodávný refrén Cata staršího, když vyzýval ke zničení Kartága Římem před třetí punskou válkou.

Na jedné úrovni všechny tyto naprosto věrné výroky připomenout napomenutí prezidenta Johna F. Kennedyho, který čerpal nejdůležitější lekci kubánské raketové krize jako potřebu vyhnout se ponižování protivníka vyzbrojeného jaderným: „Především při obraně našich vlastních životně důležitých zájmů, jaderné síly musí odvrátit ty konfrontace, které přinášejí protivníka na výběr buď ponižujícího ústupu, nebo jaderné války. Přijmout tento druh kurzu v jaderném věku by bylo důkazem pouze bankrotu naší politiky — nebo kolektivního přání smrti pro svět ”.

Ale je tu ještě hlubší problém. Celá americká zahraniční politika je v současné době založena spíše na prosazování motivů protějšků než na skutečném vyjednávání s nimi. USA se zdržují toho, že druhé straně nelze důvěřovat vyjednáváním, takže to nestojí za vyzkoušení.

Jednání dnes jsou odsouzena jako zbytečné, předčasně, a projev slabosti. Opakovaně se říká, že britský Neville Chamberlain se pokusil vyjednat s Hitlerem v roce 1938, ale že ho Hitler podváděl, a to samé by se stalo s dnešními jednáními. Abychom to zdůraznili, je každý americký protivník označen jako nový Hitler – Saddám Husajn, Bashar al-Assad, Vladimir Putin, Si Ťin-pching, a další –, takže jakékoli vyjednávání by bylo marné.

Problém je v tom, že tato trivializace historie a dnešních konfliktů nás vede na pokraj jaderné války. Svět je blíže k jadernému Armagedonu než kdykoli předtím – 90 sekund do půlnoci podle hodin Doomsday –, protože jaderné supervelmoci nejednají. A USA se skutečně staly nejméně diplomatický ze všech členských států OSN, porovnání států podle dodržování Charty OSN.

Diplomacie je životně důležitá, protože většina konfliktů je to, co teoretici her nazývají „strategická dilemata”. Strategické dilema je situace, ve které mír (nebo obecněji, spolupráce) je lepší pro oba protivníky, ale ve kterých má každá strana motivaci podvádět mírovou dohodu, aby využila nepřítele. Například během kubánské raketové krize byl mír pro USA i Sovětský svaz lepší než jaderná válka, ale každá strana se obávala, že pokud souhlasí s mírovým výsledkem, druhá strana by podváděla – například jaderným prvním úderem.

Klíčem k míru v takových případech jsou mechanismy dodržování předpisů. Nebo jak řekl prezident Ronald Reagan o vyjednávání se sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem a opakoval staré ruské maximum “Důvěřujte, ale prověřujte.”

Existuje mnoho mechanismů pro budování důvěry. Na základní úrovni si obě strany mohou navzájem připomenout, že jsou ve hře „opakované, což znamená, že mezi nimi pravidelně vznikají strategická dilema. Pokud dnes jedna strana podvádí, zabije to v budoucnu šanci na spolupráci. Existuje však mnoho dalších mechanismů pro vymáhání: formální smlouvy, záruky třetích stran, systematické sledování, postupné dohody a podobně.

JFK byl přesvědčena, že dohoda o ukončení kubánské raketové krize, kterou vyjednal se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem v říjnu 1962, bude držet – a stalo se. Později byl přesvědčen, že Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, kterou vyjednal s Chruščovem v červenci 1963, bude také držet – a stalo se. Jak poznamenal JFK na takových dohodách závisí na vyjednávání dohody, která je ve společném zájmu obou stran: „Dohody za tímto účelem jsou v zájmu Sovětského svazu i našeho — a dokonce i ty nejnepříznivější národy se mohou spolehnout na přijetí a zachování těchto smluvních závazků, a pouze ty smluvní závazky, které jsou v jejich vlastním zájmu. ”

Herní teoretici studují strategická dilema již více než 70 let, většinou skvěle vězeňské dilema. Opakovaně zjistili, že klíčovou cestou ke spolupráci ve strategickém dilematu je dialog, dokonce nezávazný dialog. Lidská interakce dramaticky zvyšuje pravděpodobnost oboustranně výhodné spolupráce.

V roce 1938 se Chamberlain mýlil s Hitlerem v Mnichově? Ne. Mýlil se ve specifikách a dosáhl špatně doporučené dohody, kterou Hitler nezamýšlel ctít, a poté naivně prohlásil mír za naši dobu. „Přesto Chamberlainovo vyjednávání s Hitlerem nakonec přispělo k Hitlerově porážce. Tím, že zjevně vystavila Hitlerovu dokonalost světu, neúspěšná mnichovská dohoda připravila cestu pro rozhodného Winstona Churchilla, aby převzal moc v Británii, s hlubokým ospravedlněním a hlubokými prameny veřejné podpory v Británii a na celém světě a nakonec pro britsko-americko-sovětskou alianci porazit Hitlera.”

Opakovaná analogie k roku 1938 je v každém případě naprosto zjednodušující a v některých ohledech dokonce zpětná. Válka na Ukrajině vyžaduje skutečné vyjednávání mezi stranami – Ruskem, Ukrajinou a USA –, aby se vyřešily otázky, jako je rozšíření NATO a vzájemná bezpečnost všech stran konfliktu. Tyto otázky představují skutečná strategická dilema, což znamená, že všechny strany – USA, Rusko a Ukrajina – mohou vyjít vpřed ukončením války a dosažením vzájemně uspokojivého výsledku.

Navíc to byly USA a jejich spojenci, kteří porušili dohody a odmítli diplomacii. USA porušily své slavnostní závazky Sovětský prezident Michail Gorbačov a Ruský prezident Boris Jelcin že NATO by se nepohybovalo o jeden centimetr na východ. USA podváděly podpora násilného převratu v Kyjevě to svrhlo ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. USA, Německo, Francie a Velká Británie, duplicitně odmítl podpořit dohodu z Minska II. USA jednostranně ustoupily z EU Smlouva o protiraketové raketě v roce 2002 a od dohoda o zprostředkujících silách v roce 2019. USA odmítly vyjednat, když Putin navrhl návrh Rusko-americké smlouvy o bezpečnostních zárukách 15. prosince 2021.

Od začátku roku 2022 mezi Bidenem a Putinem ve skutečnosti neexistuje přímá diplomacie. A když Rusko a Ukrajina vyjednaly přímo v březnu 2022, Spojené království a USA vstoupily blokovat dohodu založenou na ukrajinské neutralitě. Putin zopakoval Otevřenost Ruska vůči jednáním v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem minulý měsíc a učinila tak znovu nedávno.

Válka zuří, se stovkami tisíc mrtvých a se stovkami miliard dolarů ničení. Přibližujeme se k jaderné propasti. Je čas mluvit.

V nesmrtelných slovech a moudrosti JFK v jeho Historické řeči, „Nikdy nebudeme jednat ze strachu. Ale nikdy se nebojíme vyjednávat. ”
 
(rp,prvnizpravy.cz,commondreams,foto:arch.)