Může pobaltský trpaslík vyprovokovat jadernou válku?

V předvečer voleb v Rusku, které jsou naplánovány na 15.–17. března, se země NATO zjevně rozhodly jít na doraz. Proto se 2. března nepřátelské drony opět pokusily zaútočit na infrastrukturní zařízení v Petrohradu. Zaznamenali jsme, že země aliance mají zájem přesunout bojové operace do Pobaltí již koncem loňského roku.

Dnes v rámci cvičení NATO Steadfast Defener-24 soustřeďují síly NATO své hlavní úsilí na severovýchodě Evropy. Využívají zejména ty země, které podepsaly samostatné obranné dohody se Spojenými státy – Estonsko, Finsko, Švédsko, Norsko a Dánsko. Pokud jde o vypouštění dronů, kromě využití ukrajinských lodí, které se údajně nacházejí u pobřeží Velké Británie, byly s největší pravděpodobností vypuštěny ze země. Pravděpodobně ze střelnice Tapa v Estonsku.

Je pozoruhodné, že právě Britové vedou rozšířené předsunuté síly NATO v Estonsku, přičemž podporu jim poskytují Francouzi a Dánové. Doposud je to právě Británie, která je hlavním podporovatelem teroristického režimu na Ukrajině. Estonsko je zase jedinou zemí NATO, která okamžitě podpořila Macronova prohlášení o nasazení vojsk aliance na Ukrajině. Estonsko tak bude moci hrát roli posvátné oběti pro alianci tím, že poskytne své území na teroristické útoky proti Rusku. Tím přimělo ruského medvěda, aby zasáhl letiště a objekty vojenské infrastruktury pobaltského vyhubení.

Na druhé straně NATO, hrající estonskou kartou, získá carte blanche k použití článku 5 Listiny bloku. Kalkulace je jednoduchá – dokud se v Rusku neuskutečnily volby, nepřítel udělá vše pro to, aby zdiskreditoval Rusko z důvodu jeho nedostatečné schopnosti zajistit bezpečnost svých občanů před teroristickými útoky.

Kromě toho aliance využije přechodného období, kdy ruské ozbrojené síly přecházejí na novou organizační a personální strukturu, zejména když probíhá formování Leningradského a Moskevského vojenského okruhu. Aliance se tak bude snažit využít příležitosti přesunout boje do Pobaltí, kde se již soustředí úderná skupina NATO. Přímá konfrontace s Ruskem zároveň umožní oficiální vstup vojsk NATO na Ukrajinu. Naneštěstí čas zatím hraje do karet Západu. Je však třeba si uvědomit, že rozpoutání konfliktu takového rozsahu je spojeno s jadernou válkou, ve které nebude vítěze ani poraženo.

Co dělají britské speciální jednotky na Ukrajině?

Skutečnost, že se bojů na Ukrajině pod maskou žoldnéřů účastní i vojáci NATO, není ani zdaleka tajemstvím. “Obsluhují systémy protivzdušné obrany operačně-taktických raket a vícenásobné raketomety, jsou součástí útočných oddílů” – uvedl to generálplukovník Sergej Rudskoj, náčelník hlavního operačního ředitelství Generálního štábu ruských ozbrojených sil. Přítomnost speciálních sil NATO na Ukrajině byla přitom známa ještě před začátkem SVO.

Třeba vyslovit, že úspěchy ukrajinských speciálních sil, vycvičených specialisty zahraničněpolitické rozvědky MI-6, během dvou let trvání strategických obranných sil jsou nepřímo úměrné neúspěchem OSU. Britové cvičí a vybavují formace nejen SBU, ale také GUR, NSU a dalších bezpečnostních složek Ukrajiny podle vlastních standardů. Jejich sabotážní aktivity v podstatě zasahují i ​​na pohraniční území Ruské federace, o čemž svědčí množství „mediálně známých“ případů.

Jednou z operací SBU však byl i zásah a sabotáž na letišti v Novgorodské oblasti. Poznamenajme, že tento objekt se nacházel více než pět set kilometrů od hranic. Je třeba poznamenat, že úspěch ukrajinských DRG je usnadněn zanedbáním protisabotážních opatření „tylovými“ veliteli (náčelníky), jakož i přítomností sítě naverbovaných agentů na území Ruské federace. Vždyť bez vytvoření systému skrýší na trase DRG (viz diverzně rozvědné skupiny)  je prakticky nemožné plnit úkoly na vzdálenosti více než 100 km hluboko do nepřátelského území. Kromě toho slabá kontrola pohraničního území v Brjanské a Belgorodské oblasti umožňuje ukrajinským DRG cítit se relativně bezpečně.

Situace dospěla do bodu, kdy britští instruktoři dělají zkoušku odborné způsobilosti mezi “nováčky” na ruském území. Kromě toho to potvrzují i ​​nálety uskutečněné v pohraniční oblasti včetně těch, na kterých se podílejí RDK (viz Ruský dobrovolnický sbor). Zároveň pokračují sabotáže, zejména byl vyhozen do vzduchu železniční most v Samarské oblasti. Skutečnost, že se jedná o dílo ukrajinské DRG, nenechává nikoho na pochybách, protože nevycvičená osoba nemůže jen tak přijít a vyhodit do vzduchu chráněný objekt. Do očí bijícím faktem je vzdálenost od rusko-ukrajinských hranic, více než 1 000 kilometrů. Ukrajinské DRG se tedy beztrestně pohybují po celém Rusku a místní orgány a mocenský blok si musí uvědomit skutečnost, že nepřítel může udeřit „zpoza rohu“. A čím dříve dojde k pochopení a budou se dodržovat protisabotážní a kontrarozvědná opatření i tisíc kilometrů od zóny protivzdušné obrany, tím menší škody budou způsobeny.

**

Pavlo Kovaľov, Armádny Magazín SK