Macronův plán – zopakovat 15. březen 1939! Profesionální historik Petr Fiala včera dokázal, že nerozumí ani historii!

Profesor historie a politiky Petr Fiala, tak popřel nejen nejnovější vědecké dílo z roku 2022 o rafinovaných plánech západních mocností, jak obětováním ČSR v letech 1938/39 rozpoutat válku Hitlera se Stalinem, a obě země nechat vzájemně vykrvácet pro svůj pozdější prospěch: 推卸責任：理論框架及慕尼黑危機與韓戰之案例研究, (společná práce profesorů z Národní University Tchaj-wan a Univerzity Karlovy v Praze), ale i starší vědecko-historickou analýzu, slavných profesorů Thomas J. Christensena and Jack Snydera, Chain Gangs and Passed Bucks, publikovanou v roce 1990 samotným slovutným Massachusettským technologickým institutem, jenž pravidelně školí ty nejvyšší generály USA.

Fialova neznalost reálných procesů, jimiž západní mocnosti bezskrupulózně řídí své politiky vůči malým státům, typicky procesu “buck-passing”, kterým mocnosti místo sebe zaplétají do válek jiné státy, je pro budoucnost ČR a jejích obyvatel vysoce nebezpečná, protože Fiala svým včerejším citátem všem na celém světě ukázal, že ani netuší, že diplomatická hra “passing buck” sehraná s ČSR a s jejími občany v letech 38/39, se letos opět opakuje, a ČR a její obyvatelé mají být zřejmě opět obětováni zapletením do války vyvolávané k oslabení Ruska.

Minulý mnichovský “buck-passing” 38/39, podle ustálené západní teorie odvrátil Stalin svým vlastním “buck-passing”, který vešel do dějin jako Pakt Ribbentrop-Molotov, kdy rozdělením Polska situaci převrátil, a vyvolal nejdříve válku Hitlera proti Francii a Británii, a získal čas, jak původním mnichovským “buck-passing” plánovaly Francie, Británie a USA, a s společně s USA pak po válce slíznul smetanu na úkor poražených a vyčerpaných mocností.

USA byly podle nejnovějších analýz zapleteny do mnichovského buck-passing, a díky politice izolacionismu, se nejprve z války vyvlíkly, a potom se do ní nechaly mazaně vtáhnout sankcemi na holandskou indonéskou ropu, kdy nedaly Japonsku jinou možnost než kapitulovat a opustit územní zisky v Číně a v Koreji, a nebo přepadnout USA v naději, že válka s Německem, do které USA svým útokem pravděpodobně zapletou, je natolik oslabí, že Japonci budou moci uzavřít aspoň částečně úspěšný mír, který Japonsku ponechá aspoň nějaká území dobytá před rokem 1942.

Hry buck-passing velmocí jsou nemilosrdné, a malé země si musí dát velký pozor, aby se nestaly jejich oběťmi.

Současný Buck-passing jsme podrobně rozebírali už v MAP 1824 na podzim 2023, v souvislosti s tehdy uniklým vyjádřením italské premiérky Meloniové, která se přiznala, že se obává zatažení Itálie do dlouhé vyčerpávající války. Itálie se přitom aktivně účastnila mnichovského buck-passing na straně Hitlera, ale je poučné proč! Protože dík sbližování Německa a Británie v protisovětské politice po Hitlerově zvolení, Londýn nejen povolil Hitlerovi znovuvyzbrojení Německa, ale i došlo ke kolapsu tzv. Stressa Aliance, obranného paktu mezi Rakouskem, Británii, Francií a Itálii, který zaručoval svobodnou existenci Rakouska jako “klientského” státu Itálie. A Mussolini a spol. si uvědomili, že Italové jsou příliš slabí, aby se mohli účastnit souboje o vliv a zisky ve Střední a Východní Evropě, a soustředili se proto na jižní Balkán a Severní Afriku, a získali tak Hitlerovu podporu výměnou za odstranění poslední ochrany Rakouska před Anšlusem.

Meloniová je západními liberály často titulovaná “italská Mussolini”, k odkazu duceho se dlouhou část své politické kariéry hlásila, a určitě tak dobře zná celou historii Anšlusu Rakouska i připojení Sudet a vzetí Protektorátu Čechy a Morava pod ochranu vůdce. A ví, že to byla hlavně Velká Británie, která umetala Hitlerovi cestičku, aby rychle a bez vlastních obětí obsadil všechny země mezi Německem a SSSR, a mohl tak rozpoutat Londýnem zamýšlenou válku proti SSSR.

Válku, která Řím vmanipulovala do osy s Berlínem, viz zde str.109, i se všemi katastrofickými důsledky, které to pro Itálii vyvolalo. Meloniová se nyní snaží na válce na Ukrajině maximálně vydělat na evropských dotacích pro italský průmysl a energetiku. Poskytovat Ukrajině, co nejméně pomoci, ale tak, aby to nebylo úplně okaté. A hlavně se do války napřímo nezaplést. Dá se tak konstatovat, že Meloniová se, z britské politiky Anšlusu a Mnichova 38, dokonale poučila, na rozdíl od profesora historie Fialy, který nejspíš nic z obou neblahých událostí nic nepochopil.

Mocnostem, nyní hlavně USA, jde o oslabování Ruska s využitím ukrajinské války, bez vlastního zapojení.  Obdobně šlo Stalinovi v roce 1950 v korejské válce o oslabování USA, bez vlastního zapojení. Na rozdíl od mnichovského “buck-passing”, který byl hrou 7 relativně stejně silných mocností, ve které se řešilo, která kterou nejdříve přepadne, a které se prvním bojům vyhnou, aby získaly čas na zbrojení, aby potom na úkor oslabených válčících mocností snadno slízly vítěznou smetanu, je nynější kyjevský “buck-passing” hrou především tří supervelmocí Číny, Ruska a USA mezi sebou, ve které evropské mini-velmoci mohou být USA obětovány vržením do boje proti Rusku, pokud včas nevrhnou některé své neopatrné evropské pidi-spojence do boje místo sebe.

Mnichovský “buck-passing” 38/39  protože byl hrou rovnocenných mocností, neměl jednoznačný výsledek, a dal se převrátit, jak provedl Stalin. Současný kyjevský “buck-passing”, jak ukázala na příkladu korejského “buck-passing” 49/55 nedávná tchajwanská srovnávací studie, nelze tak snadno odvrátit, ani převrátit, jako mnichovský, protože o jeho průběhu rozhodují jen supervelmoci.  Ale mini-mocnosti se z něj mohou pokusit vyvlíknout obětováním dostatečného množství spojeneckých pidi-zemí, které splní cíl jediné západní supervelmoci, která nynější ukrajinský buck-passing vyvolala s cílem porazit Čínu rozkladem Ruska vyčerpávající válkou a ekonomickými sankcemi.

Macron svým nedávným voláním po rozmístění vojsk NATO na Ukrajině hrál hlavně hru o schválení masivní evropské dotace na zbrojní program pro Ukrajinu. A tuto hru prohrál, protože konečný schválený text dotace 5 miliard EUR ze 13. března umožňuje zemím dodávajícím zbraně na Ukrajinu přímo odpočítat ze svých povinných odvodů do společného zbrojního fondu 1 EURO za každou účetně předanou výzbroj v hodnotě 2.3 EURA. A Německo a další země, předávající Ukrajině různý starý kovošrot, účetně označený za moderní zbraně, tak do fondu nezaplatí ani cent, a platit budou pouze země už nevlastnící žádný kovošrot, který by mohly Kyjevu poslat a Bruselu vyúčtovat, a nebo země nemající žádné zbrojovky, aby mohly jakési zbraně vyrábět a dodávat a účtovat.

Suma fondu 5 miliard EUR, ze které si Macron myslel, že francouzské zbrojovky uzmou většinu, se tak ztenčí na platby z Lucemburska, a možná z Malty, a z Irska, a Macron zase ekonomicky ostrouhá, a Ukrajina v konečném důsledku dostane jen to, co už jí bylo slíbeno před schválením fondu 5 miliard. Bruselské pře-účtovací operace jsou slavné, a ne náhodou si Kyjev před pár dny stěžoval, že z miliard, slíbených Ursulou už na jaře 2022 na první dárcovské konferenci konané v Polsku, ještě Ukrajina neviděla ani cent, a ani náboj, a ani obvaz či náplast.

Fiala a Pavel bohužel evidentně postrádají excelentní diplomatickou průpravu Edvarda Beneše, i zdravý selský rozum nebo znalost vlastních dějin Meloniové, a tak nechápou, že na Ukrajině se nyní hraje nemilosrdný buck-passing, a že zapojit se do něj dobrovolně podle pravidel evropských mini-velmocí a bruselské úřednické klaky, znamená jen riskovat děsivé oběti Poláků za druhé světové války.

Zatímco Beneš hru Britů 38/39 pochopil, prohlédnul a využil v český prospěch, a ČSR i její obyvatelé z II. světové války jeho zásluhou nakonec vyšli s velmi málo zničeným průmyslem, i s velmi nízkými ztrátami na životech, Poláci, jak dokládá válečný deník britského generála Ironside z července 1939 se nechali Brity i Francouzi dokonale napálit, a nakonec si vše odnesli zničením země, i po Bělorusech, snad největšími lidskými ztrátami na celkový počet obyvatel.

Ukrajina začíná být válkou vyčerpaná, a Medveděv včera označil její mírové plány za produkty “vyklovaného mozku klauna v zeleném tričku“, a připomněl, že mír, je buď důsledkem, bezpodmínečné kapitulace po úplné porážce, a nebo důsledkem přijetí rozumných podmínek předložených vítězící stranou.

Ukrajinskou porážku očekávají už takřka všichni, má-li buck-passing pokračovat, je třeba další země, aby se zapojila. Proto raději Babiše, který navrhuje uspořádat v Praze mírovou konferenci, než Fialu a Pavla, kteří nevylučují obětovat Čechy v sobecké velmocenské politické hře “buck-passing”!

Macron žádná vojska na Ukrajinu nevyšle, 79% Francouzů je striktně proti, a jen 11% Francouzů souhlasí s nějakou ekonomickou pomocí Ukrajině. Pokles ze 39% na 11% za jediný rok ukazuje na rychlý konec podpory Ukrajině v západní EU. Západní mocnosti tak raději zase někoho obětují stejně jako v letech 1938/39, jen aby sami nemusely nést žádné oběti. Bohužel Fiala této politice tleská!

**

Michael Svatoš, MaP1939