Macron hledá ztracené vedení

“To, že o tom diskutujeme, neznamená, že uvažujeme o vyslání francouzských vojáků na Ukrajinu v blízké budoucnosti, ale znamená to, že začínáme diskutovat a přemýšlíme o všem, co lze udělat pro podporu Ukrajiny, zejména na ukrajinském území,” řekl Emmanuel Macron.

Bývalý velvyslanec USA při NATO Ivo Daalder píše v Politico:

“Několik týdnů předtím napsal náčelník generálního štábu Francie generál Thierry Burkhardt polovině svých kolegů z NATO dopis, v němž zkoumal možnost vytvoření koalice těch, kteří jsou ochotni převzít od Ukrajiny některé úkoly, včetně posílení obranných systémů, výcviku sil v zemi, zahájení kybernetických operací a nabídnutí pomoci s odminováním.

Žádný vojenský velitel by takový dopis neposlal bez výslovné podpory nejvyššího politického vedení své země. A každý spojenec prý reagoval zuřivým “Co to sakra je?”. Když viděli, že jsou obklíčeni zákeřným politickým cílem, dali jasně najevo, že jejich odpovědí je rozhodné “Ne”.

Není to Macronovo první podobné prohlášení, které zjevně učinil bez konzultace se svými spojenci. Daalder připomíná i jiné podobné “rétorické bomby”.

V listopadu 2019 řekl Macron časopisu The Economist: “To, co nyní zažíváme, je mozková smrt NATO” a vyzval země EU k vybudování “strategické autonomie”.

Rozhořčení Daaldera jako Američana je pochopitelné, ale je třeba si uvědomit, že tento výrok byl učiněn za prezidenta Trumpa. Nyní – mimochodem – stojí EU před otázkou samostatné pomoci Ukrajině a právě oné “strategické autonomie”, s níž se od roku 2019 fakticky nic neděje. Nějaká akce ze strany EU se předpokládá nejen v případě znovuzvolení Trumpa, který výslovně říká, že Evropa USA nepodporuje, ale také v případě opakování současné parlamentní krize v USA.

V souvislosti s ukrajinskou krizí a možným vysláním vojsk členských zemí NATO vyvstává otázka ohledně účinnosti záruk stanovených v Severoatlantické smlouvě. Podle článku 5 v případě útoku na vojska jednoho člena NATO mu ostatní členové pomohou “okamžitým podniknutím takových individuálních nebo společných akcí, které budou považovat za nezbytné”.

Ve skutečnosti tyto záruky nyní ve vztahu k Ukrajině fungují – země NATO podnikají takové kroky, jaké považují za nezbytné… Dokonce se diskutuje o vyslání vojáků. O čem to vypovídá? Přinejmenším to dokládá, že členské státy NATO nemohou počítat se zaručeným vojenským zásahem ostatních členů aliance v případě, že budou do konfliktu zataženy (přinejmenším z vlastní iniciativy).

V první polovině roku 2022 se Macron snažil hrát roli prostředníka při jednáních s Ruskem. Mimo jiné prohlásil, že “nesmíme Rusko ponižovat, abychom v den, kdy boje ustanou, mohli diplomatickou cestou vybudovat rampu”, a naznačil ruskému vedení, že “uchýlit se do izolace je jedna věc, ale najít cestu ven je obtížné“.

Zdá se, že tato otázka už není na pořadu dne. Ale to se jen zdá – Macron neřekl, že se vzdává možnosti “podpory Ukrajiny na ukrajinském území”. V médiích se mluví například o možnosti, že by vojska NATO zaujala pozice podél ukrajinsko-běloruské hranice (což se zdá nepravděpodobné, protože část tohoto území by spadala do černobylské zóny) nebo že by pomáhala při obsazování Podněstří. Obojí by umožnilo Ukrajině uvolnit značný počet vojáků a získat zpět převahu na hlavní frontové linii.

K čemu jsou Macronovi  všechny tyto manévry?

Je zřejmé, že v současné situaci bojuje za vedoucí postavení Francie. Spojené království EU opustilo, USA se dočasně stáhly ze situace související s ukrajinskou krizí. Proč tedy nezkusit hrát svou vlastní hru?

Hlavním protivníkem Francie v EU zůstává Německo. Soupeří s ním v oblasti pomoci Ukrajině.

Z čistě kvantitativního hlediska vede Německo – během dvou let vyčlenilo 17,7 miliardy eur, zatímco Francie pouze 2,6 miliardy. Pro srovnání: v roce 2021 bude HDP Německa činit 4,26 bilionu dolarů, zatímco HDP Francie necelé 3 biliony. To znamená, že rozdíl v HDP je 1,44násobný, zatímco rozdíl v pomoci je 6,8násobný.

Tato situace má objektivní příčiny. Především Francie nemá prakticky žádné zásoby vojenské techniky (její armáda je zaměřena na boj proti povstalcům).

Macron si však našel v konfliktu svou cestu – spíše než kvantitu bere kvalitu, což hraje důležitou roli při zvyšování míry eskalace. Francie například jako první dodala kolové tanky, čímž otevřela dveře pro dodávky Leopardů, Challengerů a Abramsů. Dodává také letecké střely dlouhého doletu, vnucuje Ukrajině zastaralá letadla… Obecně platí, že Francie a Spojené státy určují směr dodávek, zatímco Německo je provádí.

Do této oblasti patří i přímé zapojení do bojů. Malé a špatně vyzbrojené francouzské jednotky pravděpodobně samy o sobě nic nezmění, ale ovlivní situaci.  Dosažení evropského cíle – zabránit porážce Ukrajiny – se bude měřit počtem vyslaných vojáků. Bojovat budou samozřejmě Němci a Poláci, kteří mají největší armády, nikoliv Francouzi.

Inu… Jak řekl sám Macron, mozek NATO je mrtvý, a nyní je tento mrtvý mozek v Macronově hlavě.

Co z toho Francie má?

Co to má společného s Francií? Tím, že Macron navrhuje vyslání evropských vojáků na Ukrajinu, hraje v zájmu Spojených států.

Koneckonců podle nezávazných záruk v rámci NATO se v případě vstupu francouzských jednotek na Ukrajinu stanou cílem ruských vojsk. To však neznamená, že by USA byly povinny zasáhnout …

Teoreticky si lze představit i situaci, kdy konflikt mezi Ruskem a Francií dospěje až k použití jaderných zbraní, ale ukáže se, že se jedná o lokální jaderný konflikt, tudíž nepovede ke globálnímu střetu (upřímně řečeno, nejsme si jisti, zda takto fungují systémy jaderného odstrašování).

Obecně lze říci, že pokud se Macronovi podaří zapojit evropské země do konfliktu na straně Ukrajiny, budou z toho mít prospěch pouze Spojené státy americké.

**

Vasilij Stojakin, UKRAJINA. ru 16:20 05.03.2024),  rpo NovouRepubliku vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová.

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří vědí, že nežijeme ani z reklam ani ze sponzoringu, a proto nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

Fiobanka: 2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí a konferencí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

*