Konstrukce o stejnoměrné pevnosti. Experti diskutovali o tom, nakolik je stát Vladimíra Putina “antikřehký”

Pojem “antikřehkost” patří západnímu mysliteli Nassimu Talebovi a znamená dostatečně flexibilní a na výzvy připravený systém na rozdíl od systému tvrdého, který se může “zlomit”. Jak uvedl list Kommersant, “antikřehkost” současného Ruska experti Nadace pro rozvoj občanské společnosti jako by náhodou spatřili právě uprostřed prezidentské kampaně (viz Kommersant z 3.února) a slíbili, že brzy předloží veřejnosti příslušnou zprávu. Což se stalo 14. března.

Autoři tohoto dokumentu metodicky dokazují, že Vladimír Putin vytvořil z ruského státu stabilní systém, pružný, ale s “žebry tvrdosti”, jak rád opakuje hlava Nadace pro rozvoj občanské společnosti Konstantin Kostin. Jedním ze základů tohoto systému je realizace “objektivních požadavků občanů” na stabilitu, řád, rozvoj, hrdost a jednotnou národní identitu. Péče a ochrana jsou hlavními kritérii, podle kterých Rusové hodnotí stát, míní v Nadaci pro rozvoj občanské společnosti.

“Rusko si jako národní myšlenku nevybralo soubor filozofických postulátů, ale akumulovaný pohled občanů na místo a roli Ruska ve světě, jež má charakteristiky civilizačního přístupu, a jejich vlastní systém hodnot, které se běžně nazývají tradičními, kde je základem rodina, děti, úcta ke starším, historická paměť, duchovnost, soucit, majestát země”, poznamenávají autoři a zdůrazňují, že tyto hodnoty “cementují” společnost jako základ pevné moci.

Současně je “antikřehkosti” státu dosaženo mimo jiné snížením vnitřní politické konkurence “díky těm či oněm politickým operacím”, uvádí se v dokumentu.

Zárukou stability projektu ruského státu je i schválení konzervativního trendu, který je vyjádřen vyváženým zřetelem moci ke čtyřem hodnotovým požadavkům: k důstojnosti státu, materiálnímu blahobytu, spravedlnosti a svobodě. Filozof Boris Mežujev, který je zodpovědný za tuto část zprávy, vysvětlil, že v různých časových obdobích byl hlavní důraz obvykle kladen pouze na jednu z těchto hodnot: někdy na státnost, někdy (jako v době perestrojky) na svobodu (zpráva to nazývá “extenzí” mezi Stalinem a Gorbačovem”). V Putinově době jsou podle hodnocení pana Mežujeva všechny v rovnováze: “Žádný požadavek neničí a neovládá jiný”. Tato rovnováha však podle autorů dokumentu může být zachována pouze v podmínkách odloučenosti Ruska od euroatlantického prostoru, který představuje blok NATO. V opačném případě bude požadavek na svobodu ohrožen a situace si vyžádá “tvrdou ideologickou úpravu současné ruské státnosti”. Experti jsou ale optimističtí: základ svobody lze a je třeba hledat uvnitř Ruska, nikoli mimo ně.

Systém ruské moci je ve zprávě označen jako “vyvážený rámec politických a veřejných institucí, institutů, norem (pravidel), vztahů a procesů”. Při čemž je často rozhodující role procesů, což umožňuje systému vzít v úvahu sociální dynamiku a být pohyblivým a flexibilním (zde se zdá, že se má na mysli, že v ruském politickém systému je primární právě rozhodování, nikoli přísná institucionální omezení). Po zahájení SVO systém odolal bezprecedentnímu tlaku a je nyní zcela suverénní a nadcházející prezidentské volby by mu měly dát “binární legitimitu”, poznamenávají autoři: na jedné straně je to legitimita řádu v podmínkách SVO, na druhé straně jsou to první prezidentské volby po změnách Ústavy v roce 2020. Když mluvil v prezentaci o této části zprávy, politolog Alexej Česnakov vysvětlil, že na počátku 21. století ruský stát připomínal “auto, které nejezdí”, ale nyní je to jinak: “Za posledních 25 let je naplněn smyslem, byl posílen”.

Ekonom Nikita Kričevský zase v komentáři k ekonomickému bloku zprávy poukázal na to, že v Rusku “se stále více žije v souladu” se zájmy společnosti a státu.

Konečné rozhodnutí o zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob pro řadu kategorií občanů se tak podle něj “negativně” dotkne nejbohatších a “pozitivně” sociálně znevýhodněných. Je pravda, že podrobně diskutovat na toto téma a otázku pro koho bude reforma vyvážená a pro koho ne, experti odmítli až do doby, kdy pochopí všechny parametry budoucího rozhodnutí.

Během prezentace její účastníci nejednou konstatovali další důležitou myšlenku. “Celý systém moci, sociální, politický a ekonomický, funguje ve prospěch většiny, ale zohledňuje se i názor menšiny”, zdůraznil například Konstantin Kostin. Kommersant požádal experty, aby uvedli příklad, kdy se ruská moc při rozhodování řídila zájmy menšiny. Pan Kostin v odpovědi připomněl, jak se ve Státní dumě přijímaly iniciativy od počátku iniciované opozičními stranami. Nikita Kričevský řekl, že menšinou jsou například ony rodiny s více dětmi. A Alexej Česnokov uvedl hned dva příklady. Prvním je odmítnutí vynesení těla Lenina z Mauzolea, i když to většina populace obhajuje. A druhý, zvláště pro média srozumitelný: “Většina obhajuje cenzuru! Ale moc nejde na ruku většině, jde ve prospěch vašeho zájmu” (novinářů, Kommersant).

Během prezentace Boris Mežujev také zmínil, že Vladimír Putin je u moci déle než mnoho ruských carů, takže jeho vládnutí může být skutečně nazýváno “epochou”. “A to, že epocha má zjevné mechanismy, jak zajistit stabilitu, ať už prodlouženou nebo neprodlouženou, samozřejmě doufáme, že prodlouženou, je samozřejmě předmětem seriózního zkoumání ze strany politologů, novinářů včetně politických filozofů”, poznamenal pan Mežujev.

Petr Buzlajev

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

kommersant