Kdy a jak začala krize kolem Ukrajiny plus citát Václava Havla, který dnes havloidní extrémisté neradi slyší

K hornímu snímku: Viktoria Nulandová, náměstkyně amerického ministra zahraničních věcí rozdává v zimě 2014 pečivo na kyjevském Majdanu. Za 5 miliard dolarů se Američanům povedlo poštvat Rusy proti Rusům.

na základě tipu Jana Schneidera

Vlkův úvod:

Nepochybně i vás zasáhlo válečné třeštění, spojené s druhým výročím války na Ukrajině. Nešlo mu uniknout a to dokonce ani na pooperačním pokoji fakultní nemocnice. Chciválkové a váleční štváči všech váhový kategorií spustili dokonalou kakofonii svých fantaskních výzev jak zničit Rusko, zašlapat ho prostě do země. Protože Rus je prostě Rus a kdo je Rus je krvavá bestie ze své podstaty..

Je smutnou skutečností, že všemu na Staromáku „velel“ hradní vší moudrosti futrál a basu tvrdila česká vláda a aktivistická media hlavního proudu.

Prostě současné Fialovo Česko dohnala touha být světovým stůj co stůj, alespoň co se úrovně rusfobní nenávisti a válečného štvaní týče!!!

V tomto vzácném úsilí se skutečně vládnoucí galerie a její nájemní psáči neštítili vůbec ničeho. Zejména v oblasti ignorování doložitelné historie pro ně konflikt na Ukrajině prostě začíná až 24.2.2022 a basta – Nezajímá je, co tomu předcházelo. A když náhodou ano, tak v silně překroucené formě.

Jan Schneider mne upozornil na malý americký web geopoliticaleconomy.com, který si dal práci, aby cestu Ukrajina k téhle nesmyslné a zbytečné válce dokonale zmapoval. Vše stojí zejména na materiálu z Wikileaks – konkrétně na depeši, kterou v roce 2008 poslal do Washingtonu ohledně Ukrajiny tehdejší americký velvyslanec v Moskvě a dnešní šéf CIA William Burns.

Já už ji kdysi na Kosu vypustil a celá je k nalezení ve složce Kosy Fakta o Ukrajině na pozici

30v – Wikileaks – Depeše tehdejšího amerického velvyslance v Moskvě a dnešního ředitele CIA Williama Burnse americké vládě a NATO o ruské reakci na bukurešťské zasedání NATO, které pozvalo Gruzii a Ukrajinu do NATO!!!

https://wikileaks.org/plusd/cables/08MOSCOW265_a.html?fbclid=IwAR2lq_mzesIpSNifkHcrzeGmuTpZfASrjRi1nPP1QcfteQh-vntH8dZYnF0#efmBTnBfi

Nicméně to válečné běsnění našich držitelů klíčů si žádá osvěžení a k tomu ideálně poslouží článek

US gov’t knew NATO expansion to Ukraine would force Russia to intervene

z výše uvedeného malého amerického webu.

Můj překladač si s touto materií poradil takto:

Americká vláda nevěděla, že rozšíření NATO na Ukrajinu donutí Rusko zasáhnout

Bývalý americký velvyslanec v Rusku William J. Burns, který je nyní ředitelem CIA, v tajné depeši velvyslanectví z roku 2008 připustil, že rozšíření NATO na Ukrajinu překračuje bezpečnostní „redlines“ Moskvy a „potenciálně by mohlo tuto zemi rozdělit na dvě části, což by vedlo k násilí nebo dokonce, někteří tvrdí, občanská válka, která by donutila Rusko rozhodnout se, zda zasáhne.“

Vysocí američtí vládní úředníci věděli již v roce 2008, že možnost připojení Ukrajiny k NATO je Ruskem vnímána jako zásadní „vojenská hrozba“, která překračuje bezpečnostní „redline“ Moskvy a může ji donutit k intervenci.

Západní vůdci přesto trvali na tom, že se Ukrajina připojí k vojenské alianci vedené Spojenými státy, dokud Rusko v únoru 2022 skutečně nezasáhlo.

Na výročním summitu NATO v roce 2008 administrativa George W. Bushe veřejně vyzvala k přidání ruské sousedy – Ukrajinu a Gruzii do vojenské aliance. Generální tajemník NATO prohlásil, že obě země se nakonec stanou členy.

Soukromě však američtí diplomaté věděli, že tento krok bude Moskvou považovat za existenční hrozbu a může vyvolat ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině.

Bývalý americký velvyslanec v Rusku William J. Burns, který je nyní ředitelem CIA, v únoru 2008 varoval v depeši velvyslanectví, že Ukrajina představuje pro Moskvu bezpečnostní „červenou linku“.

Důvěrný telegram ministerstva zahraničí byl nazván „Nyet znamená Nyet: Ruské čáry pro rozšíření NATO“ („Nyet“ je v ruštině „ne“).

Burns varoval, že otázka členství Ukrajiny v NATO „mohla potenciálně rozdělit zemi na dvě části, což by vedlo k násilí nebo dokonce, někteří tvrdí, občanské válce, což by Rusko donutilo rozhodnout se, zda zasáhnout“.

Burns napsal, že ministr zahraničí Sergej „Lavrov zdůraznil, že Rusko bylo přesvědčeno, že rozšíření [NATO] nebylo založeno na bezpečnostních důvodech, ale bylo dědictvím studené války.

Bývalý americký velvyslanec v Rusku a současný ředitel CIA zveřejnil jasnou analýzu, která by předznamenala kroky Moskvy v roce 2022:

Ukrajinské a gruzínské aspirace v NATO se nejen dotýkají Ruska, ale vyvolávají vážné obavy z důsledků pro stabilitu v regionu . Rusko nejen vnímá obklíčení a snahu podkopat ruský vliv v regionu , ale také se obává nepředvídatelných a nekontrolovaných důsledků, které by vážně ovlivnily ruské bezpečnostní zájmy . Experti nám říkají, že Rusko se obzvláště obává, že silné rozdělení na Ukrajině ohledně členství v NATO, s velkou částí etnicko-ruské komunity proti členství, by mohlo vést k velkému rozkolu, zahrnujícímu násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku . V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne ; rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit.

Burnsova varování se naplnila jen o pár let později.

Vměšování USA rozpoutá občanskou válku na Ukrajině a destabilizuje souseda Ruska

Tento druh vnitřního násilí skutečně vypukl na Ukrajině poté, co americký převrat v roce 2014 svrhl demokraticky zvolenou vládu, která udržovala relativně neutrální zahraniční politiku, vyváženou mezi Ruskem a Západem, a místo toho dosadila neochvějně prozápadní a protiruský režim.

V reakci na puč z roku 2014 rusky mluvící Ukrajinci ve východní oblasti Donbasu povstali proti pučistické vládě v Kyjevě, kterou odsoudili jako nelegitimní západní loutkový režim.

Aktivisté za nezávislost vyhlásili vytvoření dvou nových autonomních států, Doněcké a Luganské lidové republiky. Ukrajinská vláda se západní vojenskou podporou a zbraněmi od té doby vedla brutální válku proti těmto odtrženým republikám na Donbasu.

Tisíce Ukrajinců byly zabity a další statisíce byly vysídleny. Ukrajinou, která s Ruskem sdílí masivní hranici dlouhou 2 300 kilometrů, otřásá násilím a nestabilitou od převratu v roce 2014 podporovaného USA – a tento neustálý nepokoj měl uvnitř Ruska značné dopady, zejména ekonomicky.

Přesně to byl scénář občanské války, před kterým Burns varoval v roce 2008.

21. února 2022 Rusko oficiálně uznalo Doněck a Lugansk jako nezávislé státy. Poté 24. února Moskva zahájila invazi na Ukrajinu, jejímž cílem bylo „demilitarizovat“ a „ denacifikovat “ zemi.

Cílem Ruska je donutit Ukrajinu k zachování politické neutrality a zabránit tomu, aby byla západní vojenskou základnou, která by mohla ohrozit Rusko na jeho hranicích, potenciálně jadernými zbraněmi.

Zatímco západní vlády a média vykreslovaly ruskou invazi jako bláznivé rozhodnutí domnělého šílence , interní depeše americké ambasády ukázaly, že Washington věděl už v roce 2008, že jeho tlak na rozšíření NATO na Ukrajinu povede k přesně tomuto výsledku: přinucení Ruska zasáhnout.

Svět to ví jen díky informátorskému novinářskému portálu Wikileaks, který zveřejnil dříve utajovanou depeši amerického ministerstva zahraničí Williama Burnse a zveřejnil jeho prorocké varování na Twitteru.

Rusko požaduje bezpečnostní záruky respektující jeho „červené linie“; USA a NATO je odmítají

V každé fázi vedoucí k ruské vojenské intervenci na Ukrajině v únoru 2022 Spojené státy a jejich aliance NATO odmítly dát Moskvě podstatné ústupky a sabotovaly všechny vážné pokusy o diplomatické řešení krize.

Od podpisu dohody Minsk II v roce 2015, pod dohledem Německa a Francie, je ukrajinská vláda ze zákona povinna ukončit nepřátelství proti Donbasu a vytvořit decentralizovaný systém, který zajistí autonomii Doněcku a Lugansku.

Ukrajina ale tvrdošíjně odmítala dodržovat Minsk II a její západní kurátoři neudělali nic pro záchranu diplomatické dohody.

Ještě v prosinci 2021 Ruská federace zaslala USA a NATO řadu žádostí o bezpečnostní záruky. Hlavním z nich byl požadavek, aby vojenská aliance nepřijala Ukrajinu a Gruzii.

Moskva uvedla, že členství Ukrajiny a Gruzie v NATO představuje bezpečnostní „červenou linii“ – s odvoláním na jazyk, který velvyslanec William Burns použil ve své depeši o ambasádě v roce 2008.

Pro Rusko jako zemi, bez ohledu na to, kdo je prezidentem a bez ohledu na politickou ideologii Kremlu, představuje perspektiva vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO existenční bezpečnostní hrozbu vzhledem k tomu, že oba národy, které byly bývalými republikami Sovětského svazu, sdílí přímo hranice Ruska v geostrategických bodech.

Když nacistické Německo ve své operaci Barbarossa v roce 1941 napadlo SSSR, obsadilo sovětskou Ukrajinu, aby se pokusilo odříznout Moskvě přístup k Černému moři a Kavkazu, odlomit jižní města jako Stalingrad a nakonec obklíčit ruské srdce.

Ve své žádosti z prosince 2021 Ruská federace trvala na tom, že Spojené státy a NATO musí reagovat na její požadavek na bezpečnostní záruky právně závaznými písemnými prohlášeními.

Moskva zdůraznila, že jakékoli dohody musí mít písemnou formu právě proto, že NATO mu v minulosti lhalo.

V roce 1990 USA, Británie a Francie opakovaně slíbily Sovětskému svazu, že po znovusjednocení Německa nerozšíří NATO „o palec na východ“ .

Toto je nepopiratelný historický fakt, věc veřejného záznamu potvrzená četnými interními dokumenty západních vlád .

NATO však později tento slib porušilo, a to ne jednou nebo dvakrát, ale čtrnáctkrát. Všech 14 nových členských států, které přijalo, bylo na východ od Německa a mnohé z nich byly předtím sovětskými spojenci v bývalé bezpečnostní alianci Moskvy, Varšavské smlouvě.

Mapa rozšiřování NATO

NATO vojensky obklíčilo Rusko rok od roku stále více.

Estonsko a Lotyšsko, bývalé republiky Sovětského svazu, jsou již členskými státy NATO přímo na ruských hranicích.

Ve skutečnosti západní armády, včetně těch ze Spojeného království a Francie, využívaly Estonsko k provádění vojenských cvičení NATO pouhých 100 kilometrů od ruských hranic koncem roku 2021 a začátkem roku 2022, v době vrcholící krize na Ukrajině.

Spojené státy a NATO nakonec ignorovaly žádost Ruska z prosince 2021 o bezpečnostní záruky. Uniklé kopie jejich písemných odpovědí , o jejichž utajení požádali, ukazují, že odmítli poskytnout Moskvě jakékoli významné ústupky, a oba trvali na tom, že Ukrajina může a dokonce by měla jednoho dne vstoupit do NATO. (Reakce NATO byla obzvláště agresivní a neuctivá.)

V projevu na mnichovské bezpečnostní konferenci 19. února 2022 pohrozil generální tajemník západní vojenské aliance Jens Stoltenberg, že „pokud je cílem Kremlu mít méně NATO na ruských hranicích, získá pouze více NATO “.

Namísto respektování ruských bezpečnostních červených linií Spojené státy a několik evropských zemí situaci dále eskalovaly tím, že na Ukrajinu poslaly další zbraně v hodnotě miliard dolarů.

Západní vlády, poukazující na rozmístění ruských jednotek na vlastním území, poblíž hranic s Ukrajinou, rozmístily do regionu také více vojáků, čímž zvýšily napětí.

Po celou dobu se NATO vykreslovalo jako andělská, nevinná „obranná“ aliance. Ale Rusko chápe, jak vysoké jsou v sázce, jasně vidí důsledky ničivých válek NATO proti Jugoslávii – které zničily a balkanizovaly zemi – Afghánistán a Libyi – které proměnily dříve prosperující zemi v Africe v neúspěšný stát.

USA vyzývají Ukrajinu a Gruzii ke vstupu do NATO, organizují převrat v roce 2014 k odstranění nezávislé vlády

Krize na Ukrajině v roce 2022 má své kořeny v summitu NATO v Bukurešti v Rumunsku v roce 2008, kdy administrativa George W. Bushe veřejně vyzvala k přidání se Ukrajiny a Gruzie do vojenské aliance pod vedením USA.

V rámci NATO existovaly vnitřní rozpory a některým členům, jmenovitě Německu a Francii, tato možnost nevyhovovala. Ale generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer prohlásil, že Ukrajina a Gruzie se nakonec „ stanou členskými státy “.

Ukrajinským prezidentem byl v té době Viktor Juščenko, prozápadní politik podporovaný USA, který podporoval členství v NATO.

Ale v prezidentských volbách v roce 2010 ukrajinský lid hlasoval pro nového vůdce, který sliboval vyváženější zahraniční politiku, Viktora Janukovyče.

Západní média často označují Janukovyče za „proruského“, ale ve skutečnosti se snažil udržet Ukrajinu neutrální, někdy se spojil se Západem a někdy se spojil s Moskvou.

Pro Washington a Brusel byl však Janukovyč příliš nezávislý. V roce 2014 tedy Spojené státy sponzorovaly státní převrat s cílem svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta.

Klíčovou roli v pozadí tohoto puče sehráli krajně pravicoví extremisté a neonacisté .

Mezitím se v zákulisí vysocí američtí diplomaté, jako je tvrdá protiruská jestřábka Victoria Nulandová, spikli s přátelskými ukrajinskými politiky, aby vytvořili prozápadní loutkový režim přímo na ruských hranicích.

Uniklý telefonický záznam z roku 2014 ukazuje, že Nulandová a další američtí představitelé osobně vybrali nejvyšší představitele, kteří budou řídit ukrajinskou vládu po převratu podporovaném Washingtonem.

Administrativa Joea Bidena přivedla Nulandovou zpět do úřadu v roce 2021 a jmenovala ji na třetí nejvyšší pozici na ministerstvu zahraničí, kde pomáhala utvářet politiku USA vůči Rusku a prosazovala extrémně agresivní strategii.

Nulandová je klíčovou postavou washingtonských neokonzervativních zahraničněpolitických kruhů. Než pomohla řídit Obamovo a Bidenovo ministertvo zahraničí, byla Nulandová v letech 2003 až 2005, během války v Iráku, hlavní zástupkyní zahraničního poradce viceprezidenta Dicka Cheneyho.

Nulandův mentor Cheney sám dal jasně najevo, že Spojené státy nikdy nebudou tolerovat silnou a nezávislou vládu v Moskvě. Cheney se po svržení Sovětského svazu snažil rozbít samotné Rusko .

V roce 1992 Pentagon navrhl novou bojovou americkou obrannou strategii , na kterou dohlížel neokonzervativní spojenec Nulandové a Cheneyho, Paul Wolfowitz. Ta jasně stanovila, že „prvním cílem Washingtonu je zabránit opětovnému objevení se nového rivala… odradit potenciální konkurenty od toho, aby dokonce aspirovali na větší regionální nebo globální roli“.

Mentalita hry s nulovým součtem za touto Wolfowitzovou doktrínou, která trvá na tom, že americké impérium musí řídit svět bez jakékoli opozice, a která odmítá připustit možnost, že Rusko má své vlastní bezpečnostní zájmy, dodnes podepírá zahraniční politiku Washingtonu.

Americká strategie „maximálního tlaku“ proti Moskvě, kterou tato imperiální doktrína inspirovala, pod dohledem protiruských jestřábů, jako je Nuland, pomohla vyprovokovat přesně to, před čím v roce 2008 varoval velvyslanec William Burns: ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině.

**

Takže taková jsou fakta a historie vztahů v mocenském trojúhelníku Rusko – Ukrajina – NATO. Tahle válka byla založena dávno a dávno před 24.2.2022. Bez ohledu na to, co si o tom myslí váleční štváči z pražského Hradu , Strakovky nebo redakcí hlavních sdělovadel.

Druhé výročí té snad nejhloupější války lidských dějin nešlo, kvůli hysterii současné vrchnosti minout. Tento článek vydávám jako akt své duševní sebeobrany.

***

Reakce na článek Kdy a jak začala krize kolem Ukrajiny

napsal fiserl
Dnešní vzývatelé Václava Havla, stavějící mu lavičky, pomníky atd. a zároveň rusofobové, váleční štváči. zastánci tuhé evropské federace /vzpomínáte, jak na Fialu útočil v Evropském parlamentu komisař Verhoegen kvůli právu veta a oháněl se Václavem Havlem?/ by si měli nalistovat stranu 35 v jeho knize Letní přemítání. Píše se tam doslova toto:
„Do NATO se nepřihlašuje. NATO nanejvýš může někoho přizvat. A teď se nikoho přizvat nechystá, tím méně bývalého člena Varšavské smlouvy. Má k tomu své vlastní a rozumné důvody, dobře ví jakou reakci by mohlo vyvolat, kdyby se začalo přibližovat k sovětským hranicím. (Z čistě vojensko-strategického hlediska má v sobě tento druh sovětského myšlení dokonce kus logiky: žádná země by neviděla ráda, kdyby ji obklopoval nějaký mocný pakt, do něhož ona sama nemá přístup.…

Umím si – popustím-li uzdu své fantazii – docela dobře představit konfederující se Evropu, jejímž garantem je helsinský proces s vlastním vnitřním garantem v podobě transformovaného NATO, jejímž politickým centrem je Rada Evropy a jejímž faktickým hnacím motorem jsou postupně se rozšiřující Evropská společenství. Myslím, že až něco takového bude existovat, budeme moci s klidným svědomím říct, že jsme nalezli svůj nový evropský domov. „
Z knihy Václava Havla: Letní přemítání 1991 str.35:
https://www.vaclavhavel.cz/…/texty…/letni-premitani.pdf

*

Myslím, že není potřeba cokoliv dodávat. Jen si kladu otázku, jestli takhle triviálně srozumitelného Václava Havla pochopí třeba taková Pekarová-Adamová, Černochová, Lipavský, hradní fous nebo Fiala, Moje vnitřní odpověď mne ovšem děsí….

**

Petr Vlk, Kosa Zostra