Jordan Peterson: Čeká nás fašistická a totalitní budoucnost – svědectví v Kongresu

Překlad svědectví Jordana Petersona před americkým Kongresem z originálu (v archivu zde), zveřejnil deník The Telegraph.

V komunistické Číně je nyní 700 milionů kamer CCTV. Tyto elektronické oči jsou připojeny k dosud nejkomplexnějšímu státnímu sledovacímu aparátu, jaký si lze představit. Má schopnost nejen rozpoznávat obličeje na dálku, ale i samotnou chůzi, když jsou rysy obličeje nejasné nebo zakryté.

Tato schopnost může být a brzy bude rozšířena do té míry, že k identifikaci jakékoli aktivní osoby budou stačit samotné pohyby očí sledované inteligentními kamerami.

Dementní a naivní inženýři, kteří se tak nadšeně podíleli na budování tohoto systému, mu říkají “SkyNet”, podle zlotřilé a vševidoucí technologie, která se tak strašlivě zvrtla ve sci-fi sérii Terminátor, kde uměle inteligentní robotické mozky, které se snaží chránit samy sebe, nakonec v důsledku toho zničí lidstvo. Název také odkazuje na známou čínskou frázi popisující dosah samotného božství – “síť nebes je obrovská, a přesto jí nic neunikne” -, která výstižně popisuje schopnosti nového státního aparátu.

Tento systém je integrován s takzvaným čínským systémem sociálního kreditu, který svým nedobrovolným účastníkům uděluje skóre označující jejich soulad s diktátem Strany, což umožňuje plnou kontrolu nad přístupem ke všemu, co elektronicky vlastní – nejzlověstněji k jejich úsporám a přístupu k cestování, včetně, jak naznačují přibývající elektronické brány, cestování pěšky.

Jste-li Číňan nebo dokonce jen návštěvník Číny, pokud vaše skóre sociálního kreditu klesne pod libovolné minimum, může být váš přístup do světa omezen na nulu. To vám umožní vyloučit vás ze všech činností, které lze virtualizovat: ježdění autem, nakupování, práce, stravování, hledání ubytování; dokonce i styky s přáteli a rodinou (protože pouhá přítomnost někoho s nízkým sociálním kreditním skóre znamená, že vaše vlastní skóre může být sníženo).

Vládě se tak otevřela možnost získávat od svých občanů otrockou práci. Darování bezplatné práce státu představuje jeden z prostředků, jak si chybující občané a občanky mohou zvýšit své skóre a zůstat součástí společnosti. Právě po tomto systému odměňování nejvíce touží ti nejtyranštější: nikoliv “pracuj pro mě a budeš z toho mít prospěch”, které představuje smluvní ujednání, k němuž se zavazují svobodní občané, ale “pracuj pro mě a já zruším mnou uloženou deprivaci”, které bylo vždy leitmotivem otrokáře.

Dystopický svět, který jsme si sami vytvořili

Proč je něco z toho relevantní pro lidi na Západě?

Protože technologie, které používá Komunistická strana Číny, jsou rozšířením západních technologií.

Protože jsme již nedávno podlehli strašlivému pokušení lockdownů, které tento stát používá tváří v tvář hypotetické krizi.

Protože krok za krokem kráčíme stejným směrem – částečně kvůli hypotetickému “pohodlí” univerzálního a automatického uznávání identity, částečně proto, že jakýkoli problém, kterému nyní čelíme, lze snadno využít k ospravedlnění rostoucího dosahu bezpečnostního dohledu chůvy státu.

Říká se, že lidé z doby kamenné, kteří byli poprvé konfrontováni s fotoaparáty a jejich výslednými fotografiemi moderními antropology, měli námitky proti zachycení svých podob, protože se obávali zajetí své duše. Ukazuje se, že tento strach byl prozíravý: obrazy, které za sebou zanecháváme při pohybu ve virtuálním prostoru, jsou tak věrnými kopiemi našich skutečných já, že zachycení naší podstaty je v tomto okamžiku téměř zaručeno.

Všichni teď máme své dvojníky. Všichni žijeme díky svým nákupním zvyklostem a způsobům elektronicky zprostředkované komunikace natolik ve virtuálním světě, že se naše já do děsivé míry zredukovalo na pouhá “data”, moderní obdobu naší stopy, přičemž tatáž data tvoří obraz naší identity. Tato identita může být – a stále častěji je – kupována a prodávána neviditelnými firemními zprostředkovateli, kteří ji využívají k tomu, aby nám prodali to, co tak zoufale, bezstarostně a pohodlně chceme, ale také k tomu, aby sledovali, monitorovali a trestali vše, co děláme a říkáme.

Behaviorální vědci tento proces usnadňují svým trestuhodným nudgingem: praxí, kdy se lidé tlačí určitým ideologicky určeným směrem pomocí manipulace s neviditelnými podněty v zákulisí. Korporace sledují nákupní rozhodnutí, vyvíjejí algoritmy, které s rostoucí přesností sledují naše vzorce pozornosti a jednání, umožňují předvídat, co by nás mohlo příště nejvíce lákat, a činí tak nejen proto, aby nám nabídly to, co chceme, ale aby určily a formovaly to, co potřebujeme.

Vlády se mohou s těmito firemními agenty spolčovat a spolčují se s nimi, aby si vytvořily obraz nejen o našem jednání, ale i o našich myšlenkách a slovech, aby bylo možné mapovat, odměňovat a trestat odchylky od žádoucího cíle. Vývoj takové digitální identity a měny není ničím jiným než pravděpodobným konečným důsledkem těchto sklonů – a kombinace obojího usnadní rozvoj státního dohledu, jehož rozsah si optimističtí pesimisté totalitarismu, jako byl George Orwell, dokázali jen stěží představit.

Konečné fašistické spolčení

Rychle vznikající nové systémy umělé inteligence toto nebezpečí jen zvyšují a poskytují možnost superdohledu, jehož rozsah přesahuje vše, co si běžný nezasvěcený člověk dokáže představit. Mohly by zajistit, že naše postoje, chování a osobnosti budou zmanipulovány do té míry, že nebudeme ani schopni vidět jinou realitu než tu, která byla zkonstruována superstátem: konečná fašistická dohoda mezi gigantickými korporacemi, které mají vlastní zájmy, a paranoidními, bezpečností posedlými protilidskými vládami.

Již nyní zaprodáváme své duše superstátu za účelem okamžitého uspokojení a pohodlí, přičemž nás k tomu lákají ideologové vyvolávající strach a zaručující nám bezpečnost, po níž tak zoufale a stále více toužíme.

V žádném případě se nejedná o stranickou záležitost. V mé zemi, v Kanadě, došlo k nejhoršímu excesu superstátu v důsledku protestu dělnické třídy proti – ironií osudu – státnímu excesu během výluk v Covidu, kdy naše stále bludnější a totalitnější federální vláda ve spolčení s velkými kanadskými bankami usoudila, že je vhodné pozastavit protestujícím a jejich příznivcům přístup k jejich vlastnímu majetku, ať už byl jakkoli malý.

Taková událost způsobila a měla by způsobit mrazení v zádech každému, kdo se zajímá o zachování osobní bezpečnosti, soukromí a autonomie, a signalizuje stále větší schopnost a ochotu státních a korporátních zástupců jednat v souladu s ohledem na údaje, které nyní mají k dispozici, a prostředky kontroly na dosah ruky, a trestat své zákazníky a občany za jejich politické názory, jakkoli jsou tyto názory rozšířené. Názory, které budou považovány za nepřijatelné, budou přesně určeny jako ty, které odporují zájmům toho, kdo právě drží v ruce štafetu moci, ať už je to levice nebo pravice, korporace nebo vláda.

Nedávno bylo v Kanadě rozhodnuto, že takový krok je doslova protiústavní. To však nezabránilo přílišnému prosazování státu. Nová legislativa navržená stejnou vládou nařizuje vytvoření brzy obří byrokracie, která bude mimosoudním způsobem monitorovat a trestat takzvané “zločiny z nenávisti”, brzy definované jako jakýkoli projev nebo čin, který se nelíbí samotným byrokratům a korporacím, jež mají definici na starosti.

Stejná legislativa nyní dokonce definuje i to, co by se dalo dobře považovat za předzločin: pokud nyní soudní agent usoudí, že by se kanadský občan mohl v budoucnu dopustit tzv. zločinu z nenávisti, může být tato osoba vybavena elektronickým sledovacím zařízením, omezena v možnosti pohybu nebo komunikace, a to vše za účelem sledování, zda se podřizuje diktátu státu.

S rostoucí schopností sledovat nejen skutečné vzorce pozornosti a chování svých občanů, ale i předvídat ty, které jsou nejpravděpodobnější, je pronásledování takového potenciálního trestného činu stále pravděpodobnější. “Nemáte-li co skrývat, nebudete se mít čeho bát,” bude slogan, který si naordinují ti, kteří se s největší pravděpodobností obrátí na sledování za účelem ochrany a kontroly.

Jak zněl slavný sovětský totalitní vtip, připisovaný Lavrentiji Berijovi, šéfovi tajné policie?  “Ukažte mi člověka a já vám ukážu zločin.” Tato slova byla dostatečně pravdivá v době teroru Josefa Stalina – a policie byla i tehdy dostatečně tajná. Ale to není nic ve srovnání s tím, co můžeme a pravděpodobně vytvoříme nyní: policie tak tajná, že ani nebudeme schopni odhalit její rozsáhlou a rafinovanou činnost, sledování zločinnosti tak všudypřítomné, že každý pod diktátem systému bude mít co skrývat a čeho se bát.