Vladimir Mamontov o zločinech kyjevského režimu: Kdo vyhraje válku, ten bude i soudit

Vladimir Mamontov, generální ředitel rozhlasové stanice Govorit Moskva a spolupředseda rusko-běloruského společenství novinářů a blogerů „Druzja – Sjabry*“.

Připomeňme, že Kyjev obvinil Moskvu ze sponzorování terorismu v Donbasu a požadoval, aby se zodpovídala za akce jednotek DLR a LLR. Konkrétně šlo o sestřelení letu MH17 malajsijských aerolinií z území mimo ukrajinskou kontrolu dne 17. července 2014. Kyjev rovněž požadoval, aby byly akce Ruska na Krymu uznány jako porušení Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (vůči krymským Tatarům a etnickým Ukrajincům).

Soud (ICJ) shledal Rusko částečně odpovědným ve dvou bodech: za odmítnutí prověřit informace o financování údajných pachatelů trestných činů v Donbasu a za prudký pokles počtu studentů ukrajinského jazyka na Krymu po roce 2014. Zároveň však soud odmítl přiznat jakékoli odškodnění.

– Vladimíre Konstantinoviči, jaký je význam tohoto rozhodnutí?

– Řekl bych, že na jednu stranu je polovičaté, na druhou stranu je do značné míry ve prospěch Ruska.

Nazval jsem ho polovičatým, protože je řada věcí, které OSN nechápe a neuznává. Nebo to prostě nechce chápat. Například žádají Rusko, aby umožnilo většímu počtu studentů na Krymu, aby se učili ukrajinsky. To jen dokládá, že soudci OSN nerozumějí jednoduchým věcem.

Za prvé, mnoho Krymčanů trpělo tím, že byli nuceni učit se ukrajinsky. Mnohým se to nelíbilo, nechápali, nač jim to bude.  Ale učili se, protože poloostrov byl součástí Ukrajiny.

Například moji přátelé z ruských rodin na Krymu i v Donbasu mluvili vesměs rusky. Někteří – suržykem**, jiní – krásnou ruštinou. Přitom tito lidé uměli ukrajinsky lépe než mnozí Ukrajinci, i když to nebyl jejich mateřský jazyk.

A jak bychom měli splnit požadavek OSN a zvýšit počet lidí, kteří by se chtěli učit ukrajinsky? Jediný způsob, jak to udělat, by bylo nějak zázračně se usmířit s Ukrajinou a začít znovu poslouchat krásné ukrajinské písně nebo číst místní literaturu.

Za druhé, OSN požaduje, aby se lidé učili jazyk země, která bombarduje krymský most a vyhazuje do vzduchu lodě ve Feodosii! Když si dovolují něco takového vyslovit, člověk si pomyslí: Vědí vůbec něco o naší krymské, ukrajinské a ruské realitě?

Víme, jak takové požadavky typu: – “protože jsme Ukrajina, buďte prosím tak laskavi” – končí. Začíná to vroucnými slovy, a pak odvezou a vystěhují rusky mluvící lidi, jako nyní v Pobaltí. My moc dobře víme, co se skrývá za slovy“ bojovat za vlastní mateřský jazyk“ na úkor ruštiny. Nenecháme se obelhat.

– Co je na tomto verdiktu soudu OSN důležité pro Rusko a co pro Západ?

– V každé ze zmíněných zemí jsou různí lidé. Pokud si rozsudek přeložíte do otázky “čí je to vítězství?”, můžete odpovědět:  Je to vítězství zdravého rozumu. Pokud jsou v USA a v Rusku rozumní lidé, měli by to pochopit.

Pro mě osobně, jako pro Rusa, je důležité, aby si soud OSN zachoval určitou míru zdravého rozumu a objektivity. Vyrostl jsem v Sovětském svazu, který mnozí lidé označují za strašný a hrozný, ale SSSR vždy uznával jurisdikci OSN.

Jak jsem poznamenal výše, v reálně existujícím kontextu je to pro Rusko plus. Ta nejstrašnější, nejhloupější, nejsměšnější, nejfalešnější, nejzpolitizovanější obvinění proti naší zemi byla takovou instancí, jakou je mezinárodní soud, odmítnuta. Domnívám se, že je to pozitivní posun. Děkuji OSN.

Připomínám, že na tiskové konferenci v Davosu švýcarský ministr zahraničí Iñazio Cassis navrhl, aby se Rusko zapojilo do mírového procesu na Ukrajině, pokud Západ “chce válku skutečně zastavit”. A okamžitě všichni omdlévali: jaké Rusko, o čem to mluvíte, vždyť je to agresorská země. Vidíte, ještě se to ke všem nedostalo…

Existuje chvástavý názor, že to pro nás, pro Západ ani pro Ukrajinu nic neznamená. A vůbec, že my jsme nad věcí. V Rusku jsou lidé, kteří říkají: Kašleme na všechno, jsme sami, my jsme se od všeho distancovali a tak podobně. Tak to ale nefunguje. Takové myšlení není potom daleko od myšlení ukrajinského.

– Bude rozhodnutí soudu OSN vyslyšeno i v Kyjevě? Nakonec se ukazuje, že všechny ukrajinské spekulace byly rozbity a ruská speciální operace je oprávněná…

– Budou naslouchat. Jednak proto, že pro Kyjev je to porážka a také proto, že zacinkal další zvonek, že věci nejdou tak, jak by si přáli.

Zadruhé, naši ukrajinští „ bratříčci“ již delší dobu vymýšlejí politický a ideologický konstrukt, který nemá s realitou nic společného. Mám na mysli to, že Rusko označují za agresora. Ale pozor, lodě NATO jste přitáhli na Krym vy /2007/ a jen místní báby s vlajkami nepustily botu NATO na krymskou zem.

A vy si dovolujete zabývat se takovými věcmi jako, co by mělo dělat Rusko? Kdo je vlastně tím agresorem – tichým, tajným, zdánlivě nepříliš zjevným? Samozřejmě ti, kdo se chystají odevzdat Krym NATO. Agresory jste vy, kolegové Ukrajinci. Proč předstírat, že bílá je černá a naopak?

O všech přípravách Ukrajiny jsme dobře věděli. Zaváděli v armádě standardy NATO a západní instruktoři se činili. Střelby probíhaly už na základnách NATO, i když ještě nestudovali na Harvardu, Oxfordu nebo Cambridge. Americká rozvědka se usídlila v SBU, prakticky ji zcela nahradila. Dlouho jsme to tolerovali, dokud to šlo, snažili jsme se tomu nějak vzdorovat.

Samozřejmě, že jsme pro mír a tuto píseň poneseme s našimi přáteli po celém světě, ale když hrozí Rusku konkrétní nebezpečí a vy se máte stát odrazovým můstkem pro naše nepřátele –  tak to nás neoblafnete.

Proto se ukrajinským občanům, kteří si vytvářeli jakousi směšnou falešnou konstrukci plnou lží, podvodů, propagandistických triků, konečně dostalo alespoň malého ponaučení z reality.

Díky bohu, snad se proberou. I kdyby to bylo jen cvrnknutí do nosu, už to je úspěch. Oni se však hned tak nezmění. Nemají kam jít, protože se vzdálili. Nenávist [k Rusům] se pro ně stala stereotypní, zažitou – jako výron. V této souvislosti se mi líbí Nabokovův výraz ” mrtvolná nenávist”.

– Zajímalo by mě, proč takové rozhodnutí přijal soud OSN právě před summitem EU o pomoci Ukrajině ve výši 50 miliard eur, který se konal 1. února. Zřejmě se mu ale nepodařilo podrazit euroelitám stoličku, protože hlasovaly pro financování?

– V to jsem ani nedoufal. Samozřejmě to není radostné pro ty, kteří s námi budou dál bojovat rukama Ukrajiny. V Evropě budou zemědělci, promiňte, rozhazovat hnůj na ulicích a blokovat dálnice, a euroelity budou pomáhat Ukrajině.

Nemyslím si, že toto rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN něco změní. Evropané jsou pod velkým tlakem Američanů, už ze zvyku se bojí Ruska a jsou pod tlakem propagandistické mašinérie. My dva proti tomu sotva co zmůžeme.

Dokonce i takového bojovníka, jakým je Orbán, dostali.  Přitom je to dost vypočítavý a moudrý politik. A přišel také se zajímavým plánem. Každý rok jednat o tom, kolik a kdy dát Ukrajině. Orbán možná chtěl být méně přizpůsobivý, ale je – bohužel – na EU závislý a ta ho vydírá.

Pak musí předvádět to, čemu se běžně říká kličkování, úskoky. Ale když máte kolem sebe blázinec, jsou vypočítaví, ale částečně příčetní lidé velkým pokladem. Je třeba je chránit.

– Dne 2. února 2024 rozhodne Mezinárodní soudní dvůr OSN o přípustnosti další žaloby Ukrajiny na Rusko. Kyjev v ní zpochybňuje fakt genocidy obyvatelstva Donbasu. To je jeden z důvodů pro zahájení SVO, který již dříve vyslovil Vladimir Putin. Co si o tom myslíte vy?

– Je to vážná věc. Jestliže se rozhodnutí z 1. února týkalo, zhruba řečeno, humanitární složky, teď se bude mluvit o tom, zda se Rusko chová v souladu se zákonem. A samozřejmě budou připomínat i Buču, kterou nikdo pořádně nevyšetřil a žádný objektivní pohled nebyl zkoumán.

Mám pocit, že rozhodnutí OSN, které padne 2. února, může dopadnout pro Rusko méně příznivě.

Protože rozsudek z 1. února se může ukázat jen jako pouhá výměna humanitárních drobností za něco důležitého.  Mohou říci, že my [OSN] nyní uznáváme, že Rusko ani tak neutlačuje krymskotatarské obyvatelstvo, ale je agresorem, kterého je třeba zastavit. Tak by to podle mě mohlo vypadat.

Ptali jsme se /Ukrajinců/: proč jste vedli válku na Donbasu a zabíjeli civilisty? Vždyť jsou to vaši občané! A oni řekli: ne, to jsou jen genetické odpadky. Jak jinak to nazvat, než genocidou?

Pokud slovutný mezinárodní soud OSN řekne: Ne, to, že jsou lidé považováni za odpad a střílí se do nich, není genocida, ale něco jiného, pokud to mezinárodní soud OSN skutečně vyřkne, moje mírně zvýšená důvěra v tuto organizaci (díky rozhodnutí z 1. února) se změní ve škaredé slovo. V minulosti byli pro mne slovem na „b“ – a jak bylo, tak by to v tomto případě i zůstalo.

Oděsu také neuznáváte jako genocidu? Upalovali lidi, kteří demonstrovali proti fašistům v rámci normálního civilizovaného postupu. Vzpomeňte si na ty záběry!

Jiná věc je, jestli někdo prokáže zdravý rozum. Od OSN mnoho neočekáváme – minimálně alespoň kapku pochopení. V tom, že Ukrajina je od roku 2014 ve válce s vlastním ” kouskem” /území/, který chtěl pouze zachovat ruský jazyk a autonomii v rámci Ukrajiny. Rusko se do toho nepletlo, dokud nezačalo ostřelování Doněcka a nezačali umírat civilisté.

– Rozhodnutí soudu OSN nelze napadnout a jsou závazná pro všechny členy organizace, ale ve skutečnosti neexistují žádné reálné mechanismy, které by jeho rozhodnutí prováděly. Pokud nejsou rozhodnutí závazná, jak se s tím vším vypořádat?

– Ano, neexistují žádné reálné mechanismy k provádění rozhodnutí soudu OSN. Ale přesto je to důležité. Kapka brousí kámen. Jsem přesvědčen, že organizace, jako je OSN, potřebujeme. Potřebujeme i Lva Tolstého, i když si někteří lidé mohou myslet něco jiného.

Možná to bude znít cynicky, ale dějiny píší vítězové. Kdo vyhrál Velkou vlasteneckou válku, ten soudil poraženého.

Proto budeme i nadále krok za krokem prosazovat naše rozumné a humánní myšlenky. Podívejte se, ukrajinské ozbrojené síly bombardují trhy a kulturní domy v Donbasu, zatímco my se snažíme nedotknout se civilního obyvatelstva. Oni nám provádějí provokace v podobě Buči a my jim předáváme zajatce. A co je nejzajímavější? Všichni tito zajatí Ukrajinci mluví výborně rusky.

Válku samozřejmě nelze vést v bílých rukavičkách, ale snažíme se o to.

**

Vladimir Mamontov, UKRAJINA.ru (12:11 02.02.24), pro Novou Republiku z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Pozn. překladatele:

*sjabry – bělorusky „přátelé“ /také známá hudební skupina/;

**suržyk – je tzv. makarónština neboli směsice různých jazyků na základě ukrajinštiny a ruštiny /+ polština, rumunština/. Gramatika a výslovnost jsou převážně ukrajinské, ve slovní zásobě převažuje ruština. Vyskytuje se jen v hovorové podobě, hlavně na vesnici a v příhraničních oblastech. Něco jako obecná čeština.

Původní význam slova je mouka nebo pečivo ze směsi různých druhů obilí.

***

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.