Útok na parlament v USA a v Rusku

Chceme – li jednotlivé politické systémy srovnávat, nezbývá nám nic jiného, než srovnávat stejnou událost ve dvou zemích a porovnávat, jak tato událost v obou zemích probíhá, jakými prvky je tvořena, jak je hodnocena a jaké má důsledky. Pochopitelně, že je třeba sledovat i hodnocení elitou stejné události v jiné zemi. Výrazné událost jsou vývojkou skutečnosti a demokracie. Událost náhle namísto deklarací, frází a lží odkryje skutečnou demokracii.

V tomto článku se chci věnovat útoku na parlament v USA a v Rusku. Případná kritika, že k událostem došlo v jiné situaci, by byla oprávněná.  Přes tuto odlišnost, porovnání obou událostí, určitou vypovídací hodnotu má.

V USA došlo k útoku davu na parlament po nepříliš zdařilé volbě prezidenta, po níž zůstala pachuť, v jaké míře byly volby zfalšovány. Četná svědectví dokládala hlasování řadu let mrtvých občanů či jedinců, kteří nebyli občany USA.

Několik set neozbrojených občanů proniklo 6. 1. 2021 do parlamentu a pět z nich bylo zabito, z nich jedna válečná veteránka policistou u skleněných dveří. Tři policisté v důsledku událostí na Kapitolu spáchali sebevraždu. Proč?  Jak dopadli účastníci americké demokracie? 1230 jich bylo trestně stíhaných, 180 jich bylo odsouzeno až do výšky 22 let vězení, 700 uzavřelo dohodu o vině a trestu. Podle New York Time se počet odsouzených ještě zdvojnásobí, protože procesy stále probíhají. V ten den měl D. Trump ještě čtrnáct dnů do konce svého volebního období (do 20. 1. 2021) ve funkci prezidenta.  D. Trump nebyl útoku přítomen ani k útoku nevyzval (Tucker Carlson). Podle P. C. Robertse[1] „Trumpovi příznivci, kteří uplatnili své právo na svobodu a shromažďování podle prvního dodatku Ústavy USA, byli falešně označeni za „povstalce“ a bez důkazů odsouzeni ke ztrátě své svobody. Samotné obvinění tedy posloužilo jako důkaz“.  V roce 2024 je D. Trumpovi vytvářena justiční bariéra pro presidentské volby v roce 2024, právě z důvodu útoku davu na parlament.

V roce 1993 ruský prezident Boris Jelcin podepsal výnos o rozpuštění parlamentu i Sjezdu lidový poslanců, i když sám přiznal, že k těmto krokům nemá ústavní právo. K vynucení těchto svých závěrů B. Jelcin povolal armádu a elitní Dzerdžinského divize obklíčila parlament a svými tanky parlament rozstřílela. Masakru se zúčastnili i žoldáci.  Tankovému útoku padlo údajně oficiálně za oběť 187 lidí. Palba však byla vedena i na dav na ulici před Ostankinem. Na střeše americké ambasády byl údajně vrtulník, který měl odvézt B. Jelcina v případě neúspěchu.

Některé analýzy docházejí k závěru, že cílem tak brutálního politického střetu bylo odstranit všechny překážky k bezuzdné privatizaci. V polovině devadesátých let byly preference B. Jelcina před prezidentskou volbou nízké, zatímco preference komunistického kandidáta G. Zjuganova rostly. USA zmobilizovaly všechny síly ke zvýšení preferencí B. Jelcina a k jeho vítězství v prezidentské volbě v roce 1996. Tehdy se ještě nehrála karta ovlivňování voleb cizí mocností. V druhém volebním období B. Jelcin s poradci, „chicagskými hochy“ dovedl Rusko až k bankrotu. Volební období B. Jelcin nedokončil a s podmínkou slíbení doživotní amnestie určil jako svého nástupce V. Putina, který od roku 2000 prezidentské volby opakovaně vyhrává.

Masakr ústavních institucí si nedovolil ani A. Hitler, přesto byl B. Jelcin neustále oblíbencem západních, zvláště amerických politiků. Bez ohledu, zda byl opilý či střízlivý, či zda mu stav alkoholu dovolil vystoupit z letadla se B. Clinton s ním vždy vřele objímal. Západními politiky, politology a novináři je dodnes označován za otce ruské demokracie.

Klíčová je asi hranice mezi tím, co politický systém a právní řád ještě považuje za legitimní součást demokratického systému a tím, co je již mimo systém. Zde se dostáváme do pasti „skylly a charybdy“. Čím je hranice dále, tím je občan a člověk svobodnější, tím větší prostor má k demokracii, ale současně je ve všech subsystémech společnost ve větším ohrožení. Desetiletí jsme slýchávali, že nejsvobodnější společností jsou USA. Na základě našeho srovnání však vidíme, že také v tomto případě je naše vědomí zformátováno marketingem, propagandou a médii. Bez copyrightu jsme šiřiteli mýtu.

V USA vpadl dav do parlamentu a výsledkem je kolem téměř dvě stě zavřených a justiční bariera pro prezidentského kandidáta. V Rusku parlament rozstřílela elitní Dzerdžinského divize a B. Jelcin, který na rozdíl D. Trumpa vydal rozkaz a je proto odpovědný za minimálně úředně mrtvé, byl opětovně zvolen díky aktivitám USA prezidentem, potom měl doživotní prezidentskou milost na všechny zločiny, západní politici se s ním objímali, včetně amerického prezidenta a pokud bylo třeba, tak i čekali, až vystřízliví. Do historie mu zanesli titul otec ruské demokracie. Srovnat můžeme také brutalitu obou útoku. Při referování o útoku na americký Kapitol je jako vrchol brutality uvedeno. „Na záběrech z Kapitolu je zachycen muž se stahovacími pásy na ruce“,[2] zatímco na ruskou Dumu útočí Dzerdžinského divize se střílejícími tanky. Na Kapitolu bylo několik rozbitých oken a skleněných dveří a po obnovení pořádku jednání kongresmanů pokračovalo. V Moskvě byla budova Dumy rozstřílená.

Také události v dalších zemích by se do americké demokracie nevešly.

Na Majdanu v Kyjevě v roce 2014 po nočním jednání, za účasti prezidenta Janukoviče, vládních představitelů, opozičních stran a ministrů zahraničí Německa-Walter Steinmeiera, Francie-Frank-Eric Fourniera, a Polska-Radoslaw Sikorského, byla podepsána dohoda o vyřešení krize, podle níž se obě strany měly zdržet násilných akcí, vláda měla stáhnout policii Berkut před parlamentem a vládními budovami. Na podzim 2014 měly být na Ukrajině nové prezidentské volby a do té doby měly ustat protivládní demonstrace a měla být vytvořena vláda národní jednoty. Následující den vláda stáhla Berkut před parlamentem, ale demonstranti okamžitě vtrhli do parlamentu. Televize vysílala záběry, jak demonstranti chodili po parlamentu s kalašnikovy a zastrašovali poslance. Gruzínští ostřelovači, vycvičení americkým poradcem zastřelili po noční dohodě 48 obětí, v Oděse nahnali stoupeni majdanského převratu demonstrující do Domu odborů, kde upálili kolem 50 obětí.

Na rozdíl od rozbitých oken na Kapitolu, americkým politikům toto vše na Ukrajině nevadilo a naopak, dle náměstkyně ministra zahraničí USA Viktorie Nulandové, změnu režimu na Ukrajině USA financovali 5 miliardy dolarů. Ovšem objevuje se otázka, proč západním politikům, novinářům a politologům takto posunuté události nevadí, a naopak v nich vidí demokracii? Mají snad američtí politici dvojí normy? Volnější, demokratičtější pro zahraničí a přísnější pro americké domorodce?  To bychom se na to podívali, aby se nám tu Američané chovali jako naši Ukrajinci, Kirgizové, Syřané, Bělorusové, Kazaši, Gruzínci, Srbové či Slováci v jejich zemích.

**

Autor: docent PhDr. Petr Sak, CSc.  na snímku tzv. moskevský “Bílý dům” – sídlo Dumy, rozstřílené v létě 1991 na příkaz Jelcina

[1] Americký publicista v minulosti působící ve vládě Ronalda Reagana.

[2] Cs.wikipedia.org/wiki/Útok_na Kapitol_Spojenýh _států_amerických_2021