Ukrajina se přibližuje goebbelsovské „totální válce“

Americký Senát schválil pomoc Ukrajině, Izraeli a Tchaj-wanu. Ukrajina má dostat 60 miliard dolarů, z nichž by ale většina šla americkým společnostem a zaměstnancům. Jak velký to bude pro Ukrajinu nakonec přínos?

Většina této „pomoci“ je „malá domů“, tedy finance, které se pod záminkou pomoci Ukrajině vracejí americkým finančním elitám. Tyto elity se intenzivně připravují na výrazné a postupně stále větší zužování prostoru, do kterého se bude moci vsáknout inflace vyvolaná emitováním dolaru. To svazuje Spojeným státům ruce již nyní. Postupný odchod většiny zemí od dolaru, který už začal, změní situaci ve světě.

Můžeme jen doufat, že tento proces bude postupný, že turbulence na globálních finančních trzích a v globální ekonomice budou zvládnutelné. Už proto, že naše ekonomika bude patřit mezi ty, na které budou turbulence nejvíce dopadat. A to i v případě, že přijde vláda, která začne naši zemi na tuto situaci připravovat. V této souvislosti bych rád upozornil na kvalifikované rozbory aktuálního vývoje, které několikrát ročně publikuje Rostislav Čuba, syn předsedy JZD Slušovice, například zde.

Jak hodnotíte vyjádření možného příštího prezidenta USA Donalda Trumpa, že USA proti Rusku bránit další členy NATO, kteří nedávají dost na obranu, nebudou?

Myslím, že každý rozumný člověk je proti závodům ve zbrojení. Rusko sice pod tlakem, kterému je vystaveno, rozjelo zbrojní výrobu do vysokých obrátek, ale určitě uvítá, pokud se bude moci věnovat řešení svých ekonomických problémů za normálních podmínek. To, co se děje nyní, není normální. Dokonce jsem přesvědčen, že většina lidí ani neví, co by jim přineslo „naše vítězství“ v současných globálních konfliktech a jakou podobu by mohlo mít. Peníze vydávané na zbrojení lidem nepřinášejí užitek, ale obracejí se proti nim. Slova Donalda Trumpa je z tohoto hlediska možné chápat i tak, že nikdo rozumný o obranu ze strany USA nestojí. Především však byl Trumpův výrok určen americkým voličům, kteří žádnou radost z toho, že by se museli na něčí ochraně, o kterou navíc nikdo nestojí, podílet.

Z Ukrajiny se stále dozvídáme o korupčních aférách. Jak moc to oslabuje mezinárodní vědomí důležitosti podpory Ukrajiny? A neměli by jejich původci v rámci válečného práva dostat mnohem tvrdší, až nejvyšší tresty?

Především, tvrdost trestů žádný problém tohoto typu nevyřeší, protože kapři si rybník nevypouštějí. Záměrně posunu tuto otázku do roviny konstatování obecnějšího typu. Každý, kdo chce být hrdý na svoji zemi – a to je jak přirozené právo, tak v určitém smyslu i povinnost každého bez ohledu na to, zda je občanem té či oné země či příslušníkem toho či onoho národa –, by si měl rovněž uvědomovat svou vlastní zodpovědnost za to, aby země, na kterou je hrdý, fungovala normálně. Ještě větší zločin než přímá účast na korupčních aférách, je vyvolávání a zneužívání falešného pocitu hrdosti k vlastní zemi ke kamuflování lumpáren, ke kterým v ní dochází. To platí pro každou zemi a pro každý národ.

Válka se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře. Může změnit situaci nový velitel ukrajinských pozemních sil Oleksandr Syrskyj?

Nejsem specialista na tuto problematiku, ale mám spíše pocit, že řešení, které zvolil touto výměnou ukrajinský prezident Zelenskyj, nebo které za něj zvolili jeho loutkovodiči, výrazně přiblížilo riziko vnitřního konfliktu na Ukrajině. Tento vnitřní konflikt může být potlačen tak, jako generálské vzpoury uvnitř nacistického Německa, ale tím se vnitropolitická situace uvnitř Ukrajiny stále více přibližuje goebbelsovské „totální válce“. Je otázka, kdo si to přeje, komu to prospívá a kdo ponese následky.

Ruská ústřední volební komise odmítla zaregistrovat odpůrce války Borise Naděždina do březnových prezidentských voleb v Rusku. Neuznala více než 9000 podpisů. Proč se to, podle vás, stalo?

Nejsem vševědoucí, ale jsou dvě možnosti. Buď se nějaký proputinovský hnidopich snažil zavděčit režimu, nebo to byl kalkul zaměřený na podrývání autority režimu. Bůh suď. Ale u nás jsme přece byli svědky stejných praktik při volbě našeho prezidenta před rokem. Nebyly uznány podpisy u několika kandidátů, mimo jiných Janečka, Březiny a Diviše za dost divných okolností. Diviš nakonec soud vyhrál, ale už mu to nebylo nic platné.

Co si myslíte o přijetí nedávného rozhovoru Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem mainstreamem? Padala označení jako obludný, bizarní, zrádcovský. Mírněji si to schytal už oscarový režisér Oliver Stone za svůj dokument Svět podle Putina…

Zdánlivě rozhovor neobsahoval žádné překvapení, ale přece jen. Pochopil jsem to až ze skvělé analýzy, kterou poskytl Jan Campbell. Zde. Byl to rozhovor vedený nikoli ve stylu toho, čemu se říká „politický marketing“, který je zaměřen na masového konzumenta povrchní propagandy. Byl to rozhovor, který Putin využil k tomu, aby oslovil skutečné elity. Tedy přemýšlivé lidi, kteří jsou schopni vlastním rozumem vyhodnotit situaci a dojít až k pochopení toho, o co dnes jde.

Podle mě dal Putin této formě sdělení záměrně přednost, protože předpokládá, že doba iracionality skončí a že z těch lidí, které oslovil, vzejdou budoucí vládnoucí elity, které nebudou jen nastrčenými figurkami. Přitom je poměrně překvapivé, že i takto koncipovaný rozhovor měl během krátké doby obrovskou sledovanost. Bezprostředně oslovil více než každého desátého člověka na naší planetě! Otázkou pochopitelně je, nakolik. Ale i tak jsme svědky něčeho mimořádného.

Tvrdíte, že v rozhovoru cílil Putin na skutečné elity, o nichž Putin předpokládá, že z nich vzejdou elity vládnoucí. Co vás k tomu vede?

Na tuto otázku není tak jednoduché odpovědět, pokud nemá být „přání otcem myšlenky“. Ale budu konkrétní. Jak ve Spojených státech, v euroreprezentaci, tak i v jednotlivých zemích EU včetně té brexitové se s historicky nebývalou hustotou objevily osoby, které lze bez přehánění označit za intelektuálně i morálně vyprázdněné. Ostatně výraz „vyprázdněné“ jsem dlouho hledal a považuji jej za přesný. Osoby, které se nechají řídit pokyny cizí moci, aniž by si uvědomovaly či chápaly důsledky plnění těchto pokynů.

Naše země je v jednom z nejvíce pokročilých stádií tohoto degenerativního procesu, který zasahuje podstatnou část světa. Zkrátka, globální moc degeneruje, a není to jen Putin v uvedeném rozhovoru, kdo srovnává tuto situaci se zánikem Římské říše. Jak dlouho bude možné vyprázdněné jedince nahrazovat ještě vyprázdněnějšími od intelektu i morálky? Na druhé straně si začíná většina lidí uvědomovat několik důležitých věcí. Za prvé, nikdo jim nepomůže, budou si muset pomoci sami. Za druhé, ti, kteří se konjunkturálně přiživují na nespokojenosti a nabízejí jednoduchá řešení, nic užitečného nepřinesou. Za třetí, lze pochopit, co se děje, objevuje se totiž velké množství kvalifikovaných lidí schopných spolupracovat. Tento proces nikdo nezastaví, pokud nedojde ke globální katastrofě. To riziko tu je, ale je také spousta lidí napojených na současná mocenská centra, kteří si nebezpečí uvědomují a v logice věci se vymaňují z tenat degenerující moci.

Hodně lidí si například povšimlo toho, jak často Putin zmínil intenzitu kontaktů v oblasti zpravodajských složek. Jsem přesvědčen, že lidé, kteří se snaží zvrátit současný vývoj směřující k iracionalitě a k následnému chaosu je dostatek a že bude docházet k jejich propojování uvnitř zemí i mezi zeměmi na nejrůznějších úrovních. Vycházím i z vlastních zkušeností.

Je tedy řeč o určitých ideových změnách v euroatlantické civilizaci. Co by mohlo nahradit ultraliberální ideologii?

Uvedené změny si v této fázi zaslouží spíše pojmenování „debakl doktríny pokrytectví“. Oproti tomu je nutné v první fázi, při sjednocování sil obrany a nápravy, postavit kvalifikovanou komunikaci vycházející z pochopení kontinuity vývoje lidského myšlení. Budu konkrétní. V loňském roce jsem se zúčastnil řady významných akcí, včetně mezinárodních, které byly zaměřené na odborný přístup k poznání současné doby. Některé organizovali katolíci, některé konzervativci, některé lidé hlásící se k levici či dokonce k Marxovi, ale všechny tyto akce měli společné jedno – účastnili se jich příznivci širokého názorového spektra, respektovali znalost dějin, ochotu vyjasnit si sporné otázky s použitím rozumu. Bylo to úplně jiné intelektuální prostředí, než jaké nabízejí trapné diskuse organizované mediálním mainstreamem s Českou televizí v čele.

Na obnovu kritického racionálního myšlení nemá nikdo monopol. Nejde o to, aby jedna doktrína porazila druhou, ale aby při hledání východiska ze současné civilizační krize vyšli všichni, kteří mají úctu k rozumu a pravdě, posíleni.

**

Radim Valenčík, Parlamentní listy , vystudoval fakultu matematiky v ruské Oděse