Tento rok pohne světem, tuší Ivan David. Transparenty, které televize z Bruselu neukazují

Protesty zemědělců mohou tlak na realizaci GD ovlivnit značně za předpokladu, že zemědělci nezůstanou osamoceni. Pokud povedou svoje protesty vhodnou formou a dostatečně úporně, mohou získat podporu široké veřejnosti. To se už děje. Upřímně řečeno, jsem překvapen relativně slabou podporou vlastníků průmyslových podniků. To by se dalo pochopit, pokud působí i mimo EU. Některé se zachraňují „delokalizací“. Dá se s jistotou předpokládat, že nepříznivé důsledky Green Dealu posílí opozici a část vládních stran „změní názor“.

Na bruselském náměstí před budovou Evropského parlamentu jsem zaznamenal velký nápis „SAY NO TO DESPOTISM“ (volně přeloženo: odmítněme tyranii). Z toho se dá jasně soudit, že to mnozí aktivisté pokládají za příležitost předložit požadavky daleko přesahující hospodářské a sociální zájmy. Tento rok otřese celým světem mnohem víc než rok 1968. Snaha zotročit lidi a rozložit lidské komunity se nedá přehlédnout. Svět získá novou naději. Snad budeme moci zbavit moci ty, kteří vedou svět a hlavně Západ k degradaci. Učiňme víc, aby tato naděje nebyla zklamána.

Se zemědělskou politikou a protesty souvisí i ochrana evropských zemědělců před levným a pochybným dovozem. Požadavky se dotýkají zejména ochrany před dovozem z Ukrajiny. Druhá strana argumentuje volným pohybem zboží, což je jeden z hlavních pilířů unijní politiky. Lze očekávat, že tento tlak uspěje?

Některé západní země EU si dovedou svůj trh do značné míry chránit a upřednostňovat vlastní produkci. Jenže „nadnárodní“ korporace jsou nadstátní. Demokratický stát své občany chrání, korporacím jsou poslušní občané lhostejní a loutkové vlády stále obtížněji zakrývají, že pracují pro korporace, a ne pro své občany. Vládne korupce, která je pro většinu občanů neviditelná.

Nejde jen o ochranu zemědělců. Zemědělské produkty mají charakter strategických komodit, jde o potravinovou bezpečnost, zvlášť v nejistých dobách epidemií, krizí a válek.

Zásada volného obchodu byla prosazena těmi, kteří vládnou, tedy určují pravidla, která jsou pro ně výhodná. Volný obchod je nevýhodný pro výrobce, které likvidují dovozy. A samozřejmě pro zaměstnance těchto výrobců a pro menší a méně rozvinuté země, hlavně když mají v čele loutky cizích zájmů jako v ČR a ostatně skoro všude v EU. Ukrajinský režim se domáhá podpory, ale neváhá poškozovat sousední země dovozem své levné produkce. Tlak ohrožených zemí už jednou na několik měsíců uspěl. Obchodní korporace si ale dovážejí, co chtějí a kam je to pro ně výhodné. To je ona „svoboda“, která nekončí tam, kde začíná svoboda jiných. Velké anebo jen větší korporace dovedou vyvolat politickou krizi a shodit vládu. Vlády ale neshodí vedení korporací… Dobře organizovaní občané by mohli zatnout tipec i korporacím. Připomínám znovu, že tento rok bude rokem revoluce, volně přeloženo z latiny, „bude se to otáčet“.

Francouzský prezident Macron se postavil na stranu zemědělců v boji proti obchodní dohodě s organizací Mercosur, která má otevřít evropský trh zemědělské produkci z Jižní Ameriky. Co si o této dohodě myslíte vy?

Akce figury dosazené korporacemi, jako je Macron, jsou jen taktickými manévry, které mohou rychle skončit, pokud bude Macronovi hrozit, že by mohl skončit sám a s ním všichni na něj napojení. O dohodu EU -Mercosur se dlouhodobě vede tvrdý boj. Mercosur je sdružení Brazílie, Argentiny, Paraguaye a Uruguaye. To jsou země silné svojí zemědělskou produkcí, která je levná díky přírodním podmínkám a také díky absenci přísných nároků na technologie a sociální standardy. To je to, co láká korporace, ale ohrožuje budoucnost zemědělství v zemích EU.

Samozřejmě padnou dosavadní dovozní kvóty a drobná zemědělská hospodářství budou zanikat rychlejším tempem a půda bude skupována korporacemi. Je tlak na přijetí této smlouvy, která má nepochybně i utajená ujednání. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova EP je samozřejmě většinově proti. Mezi státy není jednota. A Macron? Zemědělci mají ve Francii tradičně velkou politickou sílu…

Lze podle vás očekávat, že po příštích volbách se změní nálada i směrem k ochraně evropských zemědělců?

Taková nálada může snadno zachvátit většinu veřejnosti. Ve všech zemích mají rádi domácí, a dokonce lokální produkci. Korporace budou proti. Proto je zván do médií hlavního proudu lobbista korporací Tomáš Prouza. Jak se budou chovat média a vlády patřící korporacím? To není těžké uhodnout. České zemědělství by bylo schopné mnohem více čelit konkurenci, pokud by mělo srovnatelné podmínky. Stejné „evropské dotace“ jako Západ jsme měli mít už od roku 2012, nemáme je dodnes. Na „národní dotace“ není ve státním rozpočtu vyčleněno dostatek peněz a navíc jsou touto vládou blbě rozděleny, proto „volný obchod“, tedy „bez celních bariér“, znamená dovozy za dumpingové ceny.

**

Uživateli Parlamentních listů nejlépe hodnocený komentář:

Já bych pana poslance mírně poopravil, Bill Pilgrim , 04.02.2024 17:39:24
Evropa má 8% podíl na lidské produkci CO2. A lidská produkce má cca 6% podíl na celkové produkci CO2 celou planetou. Když to roznásobíme, tak podíl Evropy na celkovém podílu vzniku CO2 je nula nula nic (přesně 0,48%). A protože to všichni vědí i ta blbka z Lejna i to fanatické hovado Timmermans, tak jejich cíl je zcela jiný než snížení CO2. Jejich cílem je zničení Evropy, nahrazení vzdělaného, pracovitého a inteligentního (a vzpurného) evropského obyvatelstva méně inteligentními etniky (proto OSN měřila inteligenci podle etnik a nejhůře dopadli Afričané, ale psssst, nesmí se to nahlas říkat) a jejich následné zotročení globální fašistickou bankovní satanistickou kabalou.

**

Zdroj: Parlamentní listy