Přenesení veškeré odpovědnosti za neúspěchy – ze Zelenského se stává “ukrajinský Hitler”

Buď jen Zelenského samotného, nebo společně se současným velitelem ukrajinských ozbrojených sil Valerijem Zalužným, který se bude o odpovědnost za neúspěchy na frontách dělit se svým prezidentem a nadřízeným.

Další možností vývoje událostí je shromažďování servilního personálu k plnění úkolů stanovených Západem. Vnější kurátoři chtějí udělat ze současného vedení Ukrajiny  jednotnou pěst, jakousi juntu, která povede Ukrajinu k dalším vítězstvím.

A za tímto účelem se snaží v tomto spolku sjednotit Zelenského, Zalužného a další generály, buď oblíbené u vojsk, nebo jen mediálně propagované, jako je např. náčelník pozemních sil Oleksandr Syrskij nebo šéf Hlavního zpravodajského ústředí (GUR) Kirill Budanov.

Vše je konečným výsledkem nedávného humbuku kolem odstoupení/neodstoupení Zalužného z funkce vrchního velitele UA z vůle prezidenta Zelenského, který se chtěl tímto způsobem zbavit politického konkurenta.

O podrobnostech tohoto případu právě informují britské noviny The Times. Na jedné straně se uvádí, že Zalužnyj vůbec nebyl připraven odejít z vlastní vůle. Údajně se po schůzce se Zelenským vrátil do své kanceláře a informoval své podřízené o jeho odvolání.

“Balím si kufry,” řekl zřejmě v rozhovoru s jedním z vyšších důstojníků.

Zalužnyj se ocitl ve velmi obtížné situaci. Zelenskyj mu snad nabídl na oplátku buď post velvyslance v některé z evropských zemí, nebo post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RBNO), který v současnosti zastává bývalý bezvýznamný luhanský gangster a podvodník Oleksij Danilov.

Zalužnyj si však uvědomil, že rezignace velitele ukrajinských ozbrojených sil na vlastní žádost v průběhu bojů znamená jeho politickou smrt v očích lidu i zahraničních handlířů. A tak odmítl.  Zelenskyj mu tedy pohrozil, že ho stejně vyhodí vlastním dekretem. Ale nakonec to neudělal.

Podle deníku The Times k rezignaci Zalužného nedošlo, protože Budanov a Syrskyj odmítli funkci přijmout. Oba dva. V kamarádské shodě a rozhodně. Britští novináři navíc naznačují, že generálové údajně Zelenskému radili, a dokonce na něj tlačili, aby Zalužného nevyhazoval.

The Economist ještě dodal: “Někteří se domnívají, že se (Zalužnyj) této funkce (tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny) vzdal na poslední chvíli. Blízký spolupracovník trvá na tom, že generál Budanov se o místo generála Zalužného neucházel, ale ani neměl právo ji odmítnout.

Ukázalo se však, že Budanov přece jen odmítl.  Žádná rezignace Zalužného, a to podtrhuji, se nekonala.

Důvodů pro takové chování generálů mohlo být několik. Ale ten hlavní je očevidný: generálové Syrskyj a Budanov prostě nechtěli převzít odpovědnost za neúspěchy Ukrajiny v závěrečné fázi SVO.

Dokonce i The Times tvrdí, že při setkání se Zelenským mu Zalužnyj řekl, že situace na frontě není pro Kyjev tak pozitivní, jak to líčí prezidentovi jeho poradci.

Syrskyj i Budanov si dobře uvědomují, že jednou skončí na lavici obžalovaných v příštím Norimberku 2.0 za zločiny proti lidskosti během SVO. Totiž – jedna věc jsou generálové plnící rozkazy Zelenského/Zalužného –  a druhá –  generálové nařizující údery například na civilní objekty na území “původního” Ruska.

Za druhé, všichni na Ukrajině i mimo ni nám jedním hlasem namlouvají, že Zelenskému zabránili v odstřelení Zalužného zahraniční kurátoři. Jak ve Spojených státech, tak ve Velké Británii, a dokonce snad i v Bruselu, v centrále NATO, která vypadá za této situace jako pátá noha psa, to nedává smysl.

Deník The Times přímo píše, že USA a Velká Británie vyjádřily znepokojení nad informacemi o možném odstoupení Zalužného. Přepřahat během cesty/operace je jednoduše takticky nevýhodné. Kromě toho by příchod nových generálů, ať již pod ochranou Washingtonu (jako je Syrský) nebo pod ochranou Londýna (jako je Budanov), do velení UA právě nyní – v tak neúspěšné etapě SVO – znamenal  vojensko-politické odepsání nezbytného personálu  určeného k tomu, aby nesl nevyhnutelnou odpovědnost za porážku.

A také proto, že příchod nových generálů by znamenal novou, v tomto případě již strategickou odpovědnost Washingtonu a Londýna za stejné neúspěchy na Ukrajině. A USA a Velká Británie tuto odpovědnost na sebe vzít nechtějí. Proč by to dělaly, k čemu by jim to bylo v měnícím se světě?

V kontextu výrazného oslabení hegemonie USA ve světě chce navíc Spojené království sehrát svou roli v ukrajinském konfliktu a zároveň posílit svou geopolitickou roli.

Přízračné bolístky bývalého “vládce světa”, “impéria impérií” – jsou, jak je známo, závažným faktorem ovlivňujícím chování následníků oné někdejší velikosti. A to jak ve Spojeném království, tak mimo něj. Proto také, počínaje Ukrajinou, britský premiér Rishi Sunak běhá po světě, jako by mu hořela koudel u zadku.

Proto také došlo k dohodě ponechat Zelenského a Zalužného na jejich postech a v jednom svazku, aby byli i nadále zatíženi negativy porážky v SVO. Tou naprostou všeobecnou negativitou, s níž budou nevyhnutelně posláni nejprve na lavici obžalovaných (nebo do emigrace, pokud budou mít více štěstí) a pak na smetiště dějin.

A konečně za třetí, ponechání všech na Ukrajině na jejich postech může být rovněž pokusem zahraničních manipulátorů nejen přenést veškerou odpovědnost za porážky na samotné ukrajinské posmutnělé vůdce a bezradné vojenské velitele, ale donutit je, aby prokázali jednotu a splnili západní příkaz – jednotně vrhnout svou zemi proti Rusku.

A pokusit se, když už ne způsobit Rusku strategickou porážku, tak alespoň vyvinout na ně vojenský tlak, aby Moskva přistoupila na nějaká jednání o “zmrazení” konfliktu a tím poskytla Západu oddechový čas v podobě nového “Minsku-3” týkajícího se v tomto případě SVO.

Situace v SVO je taková, že navzdory nedostatku nábojů pro ukrajinské ozbrojené síly a snížení pomoci ze Západu ukrajinští vojáci z fronty neutíkají. A fronta nijak dramaticky neochabuje – ruští vojáci se prokousávají každým kouskem země a osvobozují svá území.

Proto je také třeba dodat, že všechny ty řeči o slabosti UA, o nedostatku zbraní – jsou jen zastíracím manévrem, který má vtáhnout Rusko hlouběji a více do konfliktu a navnadit ho na možné rychlé vítězství.

Ve skutečnosti Západ poskytuje Ukrajině a její armádě vše, co potřebují, aby se udrželi na svých pozicích a nadále Rusko vyčerpávali, odčerpávali jeho zdroje a odváděli jeho pozornost od jiných světových problémů. Například na Blízkém východě nebo v okolí Tchaj-wanu.

Je to vůbec možné? Ano, je. Ale aby se tak stalo, nesmí být Ukrajina oslabena vnitřními rozpory na nejvyšších místech a režim musí jednat koordinovaně.

K tomu potřebují juntu v čele se Zelenským, za jehož zády by měli stát známí generálové, a ne nějací jmenovaní, které na Ukrajině, natož na Západě, ještě nikdo nikdy neviděl.

Zelenskyj, podobně jako ruský car Mikuláš II. za první světové války nebo přesněji jako politický předchůdce ukrajinských neonacistů, vůdce německého národa Adolf Hitler na konci druhé světové války, musí převzít plnou odpovědnost za vše na sebe. Buď zvítězit, nebo přijmout peklo porážky. Doslova i obrazně.

A tak je strčili všechny do jednoho pytle a americké vydání The New York Times se pokusilo dodatečně namíchat povyk kolem touhy Zelenského zbavit se Zalužného jako politického soupeře. Američané uvedli, že ukrajinské úřady zrušily odstoupení vrchního velitele UA kvůli úniku informací do médií a také proto, že Kyjev nebyl schopen najít za Zalužného náhradu.

A také potvrdili, že žádný z generálů nesouhlasil s tím, aby jeho funkci převzal.

A nyní je situace taková, že Zelenskyj ponese odpovědnost za všechno. Nebo, chcete-li, bude obětním beránkem v případě porážky, anebo samozřejmě vítězem, pokud se podaří zastavit Rusko v SVO za podmínek Západu.

A aby se Zelenskyj nenechal unášet a „nevibroval“, má stále slíbené členství v NATO pro ty zbytky Ukrajiny, které mu v důsledku SVO zůstanou v područí. Nebo záruky osobní bezpečnosti v případě neúspěchu.

Každopádně šéf prezidentské kanceláře (OPU) Andrij Jermak oznámil, že Kyjev sestavil pracovní skupinu z bývalých vysokých západních úředníků, která má prosazovat členství Ukrajiny v NATO. Jejími členy jsou vesměs všechna vysloužilá „esa“: americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, britský premiér Boris Johnson, generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, litevská prezidentka Dalia Grybauskaiteová, polský prezident Aleksander Kwaśniewski, finská premiérka Sanna Marinová a další vysloužilí úředníci.

Zároveň však okamžitě vytvářejí kouřovou clonu ohledně členství Kyjeva v NATO, která odvádí pozornost a klame. Stejně jako žvásty ve Foreign Policy, že Washington a Berlín údajně trvají na odložení členství Kyjeva v NATO. Protože podle jejich názoru je příliš brzy na zahájení procesu, dokud je Ukrajina ve válce s Ruskem.

Nebo další manévr: článek v americkém časopise Time, podle něhož je Zelenskyj, který se zoufale snaží vtáhnout zemi do NATO, nebezpečný pro samotnou Alianci, protože je slabý, nezodpovědný a často nepředvídatelný.

“Konflikty si žijí svým vlastním životem, zvláště když se jeden z klíčových hráčů (v tomto případě Zelenskyj) stane nepředvídatelným Jokerem, kterého je třeba bedlivě sledovat,” napsal deník.

A poukázal i na to, že skutečnost, že ukrajinská armáda udeřila hluboko do Ruska, není důkazem síly ukrajinské vlády, ale slabosti a strachu Zelenského a jeho generálů.

V každém případě však, jak píší Američané, jak v USA, tak ve Velké Británii všichni zúčastnění trvají na tom, že v nejbližší době je nejdůležitější soustředit se na pokračování dodávek zbraní a munice pro ukrajinské ozbrojené síly. A o to jde ve válce především.

A protože do Kyjeva opět přijela náměstkyně amerického ministra zahraničí pro politické záležitosti Victoria Nulandová, vtipálkové už zase žertují: když Nulandová v roce 2014 rozdávala na Majdanu sušenky, došlo ke státnímu převratu…

**

Vladimir Skačko, Ukrajina.ru (14:06 – 31.01.2024 ), pro Novou Republiku z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

https://ukraina.ru/20240131/1053004255.html

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.