“Můj dědeček a nacisté”. Rodinné tajemství německé ministryně zahraničí Annaleny Berbockové

Na snímku je německá ministryně zahraničí za Zelené, jedna z nejzběsilejších rusofobek na kontinentu

“Nikdy se neptejte ženy na její věk, muže na jeho plat a Němce na jeho dědečka.” Německý Bild porušil toto ironické pravidlo, když zveřejnil článek s názvem “Můj dědeček a nacisté”. Píše se v něm o dědečkovi šéfky německého ministerstva zahraničí Annaleny Berbockové, který během Třetí říše aktivně spolupracoval s nacisty.

Co ví německá ministryně zahraničí o svém dědečkovi a druhé světové válce? Annalena Berbocková ráda vypráví na vzpomínkových akcích o svém dědečkovi Waldemarovi a o zkušenostech z jeho válečného osudu.

Její dědeček byl za války ženistou v jednotce, která opravovala protiletadlová děla. Spis obsahuje hodnocení, že plukovník Waldemar Berbock byl nejen důstojníkem wehrmachtu, ale i horlivým stoupencem nacionálněsocialistické ideologie.

V osobním spisu důstojníka se doslova uvádí, že byl “přesvědčeným národním socialistou”, vyznamenaným studentem politologie na základě Hitlerovy knihy Mein Kampf* a nějakým způsobem “prokázal loajalitu k národnímu socialismu”. (*Kniha je extremistickým materiálem, který je v Rusku zakázán k distribuci.)

V roce 1944 byl Waldemar Berbock vyznamenán Válečným křížem s mečem za zásluhy ve válečném tažení.

Věděla Annalena Berbocková, když se ve svých projevech zmiňovala o svém dědečkovi, že na počátku 30. let byl nejen důstojníkem, ale,  pokud lze věřit dokumentům, i v srdci přesvědčeným národním socialistou?”, – klade si otázku Bild.

Němečtí novináři se na to zeptali přímo ministerstva zahraničí, které Annalena Berbocková vede, a dostali vyhýbavou odpověď: “Ministryně zahraničí o těchto dokumentech nevěděla.”

Ve skutečnosti ovšem minulost plukovníka Waldemara Berbocka nebyla pro jeho vysoce postavenou vnučku žádným velkým tajemstvím.

Jak se Bildu podařilo zjistit, bývalý důstojník wehrmachtu své rodině dlouho neříkal nic o tom, co prováděl za druhé světové války. Na sklonku života se jim však přece jen přiznal, že sloužil ve wehrmachtu, a dokonce o tom napsal malé paměti, které jsou uloženy v rodinném archivu.

Annalena Berbocková často vzpomínala na svého dědečka v procítěných veřejných projevech.

Obvykle ho představovala jako válečného uprchlíka – aniž by zdůrazňovala, že plukovník Waldemar z jakýchsi neznámých důvodů utíkal z východu, přes území Polska, jež Rudá armáda osvobozovala od nacistických okupantů.

Toto neomalené pokrytectví nakonec začalo štvát německý tisk tak, že nešetřil jízlivými komentáři na adresu Annaleny.

“Tak takového dědečka má ministryně zahraničí Berbocková. Paní ministryně se neubránila slzám, když švýcarský novinář Marcel Reif před týdnem promluvil v Bundestagu k uctění památky obětí nacionálního socialismu.

Možná plakala i proto, že si porovnala fakta. Národní socialismus měl armádu zvanou Wehrmacht, její dědeček v ní za druhé světové války sloužil a pak o tom desítky let mlčel,” uvedl deník Bild.

Podobné kostlivce má ve skříni mnoho německých politiků.

Poté, co veřejnost začala diskutovat o minulosti Waldemara Berbocka, se o této záležitosti konečně začalo mluvit nahlas. A mezi těmi, kdo se rozhodli veřejně odhalit svou rodinnou historii, byli i významní Němci, kteří nechtěli čekat, až se o jejich dědečkovi bude psát v novinách.

Sasko-anhaltský premiér Rainer Haseloff novinářům řekl, že jeho otec sloužil v německé armádě a v roce 1944 byl zajat. Legendární fotbalista Lothar Matthäus vyprávěl o svém dědečkovi, který padl ve službách wehrmachtu. Renomovaný právník Gerhard Rahn přiznal, že rodiče jeho otce byli členy nacistické strany.

Herec Francis Fulton-Smith uvedl, že jeho dědeček byl zajat sovětskými vojsky na Ukrajině, zatímco politička Dorothea Bär z bavorské Křesťanskosociální unie řekla, že její dědeček byl zajat v Itálii.

Zájem o toto téma byl tak velký, že mu noviny Bild věnovaly samostatný článek: “Proč my Němci víme tak málo o svých prarodičích?”.

“Na pozadí příběhu zveřejněného spisu o dědečkovi německé ministryně zahraničí Annaleny Berbockové, jehož nacistická minulost vzbudila celosvětovou pozornost, se znovu vynořuje otázka: Co vlastně víme o osobní účasti našich rodin na útočné válce nacistického Německa? Co dělali naši rodiče a prarodiče během války?”,” píše tento list.

Podle německého historika Stefana Brauburgera byla otázka nacistické minulosti, kterou má řada Němců za sebou, na území SRN, kde denacifikace ve skutečnosti nikdy neproběhla, dlouho tabu.

” Vznikla spirála mlčení: trauma, sebeobrana a stud nutily pachatele a spolupachatele mlčet. Jejich děti tuto hradbu mlčení pociťovaly a často se neodvažovaly klást otázky,” říká Brauburger.

Nyní se o tom konečně mluví, ale naprostá většina nacistů je dávno mrtvá a současní němečtí politici – například představitelé Zelených, reprezentovaní Annalenou Berbockovou – nemají problém spolupracovat s ukrajinskou krajní pravicí, která Třetí říši otevřeně obdivuje.

Stojí za to připomenout, že němečtí antifašisté již v minulých letech diskutovali o minulosti Waldemara Berbocka. Němečtí novináři však takové zvěsti obvykle označovali za maškarádu Kremlu – přestože měli možnost prostudovat osobní spis bývalého důstojníka wehrmachtu.

Náhlý zájem německého tisku o rodinné záležitosti ministryně zahraničí může být reakcí na výrazné selhání spolkové vlády, ztělesněné především postavami Berbockové a Olafa Scholze.

Německo právě zveřejnilo čerstvé statistické údaje, podle nichž průmyslová výroba v prosinci klesla o 1,6 % a celkově se za celý rok snížila o 1,5 %. A vývoz, který je hlavním zdrojem příjmů německé státní pokladny, se v prosinci propadl o 4,6 %.

SRN otřásají masové protesty a stávky, zahraniční politika země se ocitla na mrtvém bodě a doslova všude se hovoří o nutnosti odstoupení vlády.

Na tomto pozadí vypadají i články o nacistickém dědečkovi jako zcela pochopitelná narážka na Annalenu, jejíž neschopnosti už mají všichni dávno plné zuby.

**

Alexandr Savko, Ukrajina.ru (12:46 13.02.2024), z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

*