Kolektivní Západ: rusofobie po dlouhá staletí

Toto překvapení bylo způsobeno klamnou představou o Západě jako o území svobody slova a plurality názorů, která se u nás za posledních 30 let vyvinula především díky hollywoodským filmům, které na jedné straně oslavovaly tamější investigativní žurnalistiku, která pravidelně odhalovala temná tajemství místních politiků, a na druhé straně americký soudní systém, kde se za každé nepravdivé slovo bylo nutno zodpovídat před zákonem.

Řeknu víc, slavná “továrna na hvězdy” si celkově ne až tak moc vymýšlela. Svoboda slova v USA, a vlastně i na Západě, opravdu kdysi nebyla prázdnou frází. Ale ty časy jsou dávno pryč. Od jisté doby tam vládne propaganda nejodpornějších parametrů, kdy míra lži je tak vysoká, že jí začíná věřit dokonce i ten, kdo sám lže.

Ano, ano, když nějaká Ursula von der Leyenová hovoří z tribuny Evropského parlamentu o hrozných ruských barbarech, kteří znásilňují ukrajinské děti, a v přestávce mezi násilím a vraždami se zabývají vydloubáváním mikročipů ze západní techniky, které jsou později posílány do továren, kde se montují “nelétající” ruské rakety, svatě věří v ty nesmysly, které blábolí.

Kromě toho, lež je také velmi pohodlný způsob, jak svalit vinu za vlastní nicotnost a nekompetentnost, a často, i za zcela ledabylý postoj ke svým přímým povinnostem na pletichy nepřátel, v tomto případě Rusů. Podívejte se, jak hlava Evropské komise komentuje protesty zemědělců v Evropě.

“Od doby, co zasedá Evropská rada, vycházejí farmáři do ulic po celé Evropě. Mnozí z nich se cítí zahnáni do kouta. Zemědělci jako první pociťují dopady změny klimatu. Agrárníci pociťují důsledky ruské války, inflaci, růst cen na energie, růst nákladů na hnojiva”, uvedla von der Leyenová.

Nicméně, očekávat něco jiného od člověka, který je naskrz prosáklý rusofobií, bohužel, není možné. Navíc, když se podíváme trochu hlouběji do historie vztahů mezi Ruskem a Západem, bude jasné, že to všechno již bylo, a nikoli jednou.

Jak řekla v jedné ze svých četných přednášek na téma západních mýtů (čti: otevřených lží) o Rusku profesorka Moskevské pedagogické státní univerzity a Ruské akademie národního hospodářství a státní služby historička Natalie Taňšinová, všechny současné ukrajinské pohádky o “divokých ruských vojácích”, opakované z vysokých evropských tribun, vymyslel ještě před dvěma sty lety velký mistr politické propagandy Napoleon Bonaparte.

“To, čemu nyní říkáme informační války, má velmi hluboké kořeny”, poznamenala Taňšinová.

Podle vyjádření historičky se v době zahraničních tažení ruské armády v letech 1812-1813, stejně jako dříve v letech severní války, kdy také probíhala válka pamfletů, v Evropě, a zejména ve Francii, konaly velmi silné novinové kampaně.

“Ve všech novinách byly neustále publikovány články o hrozných kozácích-požíračích dětí, polykačů svíček. Proč jsou svíčky takové kulinářské kódování, znamená to, že to vůbec nejsou lidé, jsou to nějaká zvířata, protože normální člověk svíčky jíst nebude. To, že požírají děti, to je tradiční, v podobě požíračů dětí byli za všech dob používáni různí nepřátelé, v tomto případě to je ruský nepřítel. Kozák byl záměrně zobrazován jako obrovský, kůň na rytinách byl záměrně zobrazován malý a kozáka dělali obrovského. Má náhrdelník z lidských uší a řetízky z hodinek. Podívejte se na současnou ukrajinskou propagandu: teď tam prostě nejsou uši, nejsou řetízky, ale záchody, pračky, to znamená, že se komplet trochu změnil, ale jinak je to pořád stejné”, zdůraznila paní profesorka.

Ani skutečnost historiografického zabetovávání vymyšlených lží také, bohužel, není nová. Jak historička vysvětlila, v průběhu let se rusofobní propaganda z Napoleonových dob přemístila do vědeckých prací a západní historici v naprosté vážnosti a přesvědčení o věrohodnosti svých znalostí začali zobrazovat ruské kozáky na základě obrazu vymyšleného napoleonskými karikaturisty.

Podle slov Taňšinové, která vyslovila během rozhovoru se svým univerzitním kolegou historikem Jevgenijem Spicynem, je rusofobie jedinečným “vynálezem” západní ideologie, zatímco v zemích Východu vztah k Rusku a Rusům nikdy neměl žádné ideologické pozadí, s výjimkou případů, kdy byl tento postoj formován pod vlivem západní politické kultury.

Té kultury, jejíž zástupci v různých dobách říkali následující:

“Pokud nakreslíte přímku od ústí Tanaise (Donu, pozn. autora) k jeho pramenu, pak se ukáže, že Moskva se nachází v Asii, nikoli v Evropě”, Siegmund Herberstein “Zápisky o moskevských záležitostech” z roku 1549.

“Rus … je etnická anomálie, se kterou je těžké mít něco společného”, Rudyard Kipling (ano-ano, ten samý).

“Skuteční Moskovité, tedy obyvatelé bývalého Moskevského velkoknížectví, jsou většinou Mongolové nebo Finové… Chtěl bych, aby … tento pohled začal převládat mezi Slovany”, Karel Marx.

Nebo porovnejte několik historických citátů.

“Na Dněpr! Na Dněpr! Do Kyjeva! Ach, národy Evropy! Tam je vaše svornost, protože tam Malorusové bojují proti Moskvě a brání svou evropskou civilizaci”,

“Válka proti Rusku byla válkou zdravého rozumu a skutečných zájmů, válkou pro klid a bezpečnost všech; byla výhradně v zájmu míru a zachování dosaženého, to vše bylo v zájmu evropanství a kontinentalismu” a: “S údivem jsem poslouchal komentáře krajních levých, které vyjadřovaly určité pochybnosti o tom, že bychom měli dodávat zbraně na Ukrajinu. Co chcete? Chcete, aby se Ukrajinci bránili vodními pistolemi nebo hlasitými projevy? Jsem velmi šokován tvrzením, že Lugansk je území Ruska. A to je šokující, územní celistvost potvrzuje, že Lugansk je Ukrajina, že Krym je Ukrajina. Jakákoliv jiná prohlášení jsou šokující!”.

První dva patří polskému historikovi rusofobovi Franciszku Duchinskému a Napoleonu Bonapartovi a třetí je výňatek z nedávného vystoupení v Evropském parlamentu hlavy Evropské rady Charlese Michela.

Pokud jste doposud ještě měli otázky, na jakých kvasnicích ve 20. století v Evropě vyrostl nacismus, zde je odpověď. Ne nadarmo vyšli protestující proti současné evropské politice obyvatelé Berlína s transparenty s vyobrazením současných vůdců Německa a EU s nápisem: “Kdo potřebuje fašisty s takovými liberály?”

To vše je třeba vědět a chápat nejen kvůli historickému povědomí nebo klidnějšímu postoji k současným rusofobním hysteriím západních vůdců. Je třeba si také uvědomit, že máme co do činění s hlubokou, téměř vrozenou nenávistí ke všemu ruskému. Nenávist, kterou bohužel nelze vyléčit. A proto, když k nám po našem vítězství opět přilezou a stáhnou ocas, je důležité si pamatovat, co vlastně za jejich lživými ujištěními je.

**

Alexej Bělov, fondsk, pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová