Deset let po Majdanu: Proč Západ nechce přiznat, že převrat byl založen na lži?

Politolog Ivan Katchanovski – z Ottawské univerzity – loni ve svém článku odhalil, že masakr ukrajinských demonstrantů střelbou odstřelovačů z února 2014, který byl určujícím momentem Západem podporovaného majdanského puče, nebyl z “politických důvodů” publikován v akademickém časopise.

“Důkazy jsou pádné
Katchanovski v dlouhém příspěvku na Twitteru nejprve popsal okolnosti odmítnutí svého článku a uvedl, jaké bombastické důkazy jsou v něm obsaženy. Článek byl původně přijat s drobnými úpravami po recenzním řízení a editor časopisu nabídl jeho práci nadšené hodnocení, když napsal:

“Není pochyb o tom, že tento článek je v mnoha ohledech výjimečný. Nabízí důkazy proti mainstreamovému narativu o změně režimu na Ukrajině v roce 2014… Zdá se mi, že důkazy, které studie přináší ve prospěch své interpretace o tom, kdo stál za masakrem demonstrantů a policistů během masových protestů ‘Euromajdan’ 18. a 20. února 2014 na Ukrajině, jsou solidní. Na tom se shodují i oba recenzenti.”

Jak editor poznamenal, masakr byl “politicky klíčovým vývojem”, který vedl k “přechodu moci v zemi” od svobodně zvoleného Viktora Janukovyče k nelegitimní a zběsile nacionalistické vládě Alexandra Turčinova, bývalého šéfa bezpečnostních služeb. Západní média ji donekonečna citovala jako symbol brutality ukrajinské vlády a nevyprovokovaného útoku na nevinné prozápadní demonstranty z Majdanu, kteří údajně neusilovali o nic jiného než o demokracii a svobodu.

Okamžitě se začaly šířit zvěsti, že vraždy byly falešnou vlajkou, která měla za cíl rozdmýchat napětí mezi obrovskými davy zaplňujícími Majdan a vyprovokovat násilí proti úřadům.

Západní média nikdy neprovedla žádné seriózní vyšetřování toho, co se stalo, a všechna tvrzení, že útoky odstřelovačů byly dílem zevnitř, odmítla jako “dezinformaci” Kremlu. Nicméně i adjunkt Atlantické rady NATO v roce 2020 připustil, že masakr nebyl vyřešen a že to “vrhá stín na Ukrajinu”.

Zeptejte se svědků
Vzhledem k probíhajícímu soudnímu procesu s policisty, kteří byli v osudný den na místě činu, však nemusí zůstat nevyřešena dlouho. Soudní proces se táhne už déle než rok a mimo Ukrajinu se mu v hlavních zprávách nedostává vůbec žádné pozornosti. Katchanovski ve svém potlačeném dokumentu hojně čerpal ze svědeckých výpovědí a videozáznamů, které se v průběhu procesu objevily.

Například 51 protestujících, kteří byli během incidentu zraněni, u soudu vypovědělo, že byli zastřeleni odstřelovači z budov kontrolovaných Majdanem a/nebo byli svědky toho, jak tam odstřelovači byli. Mnozí hovořili o tom, že odstřelovači v budovách kontrolovaných protestujícími z Majdanu stříleli na policii. To je v souladu s dalšími důkazy, které Katchanovski shromáždil, například se 14 samostatnými videozáznamy odstřelovačů v budovách kontrolovaných protestujícími, přičemž na 10 z nich je jasně vidět, jak krajně pravicoví ozbrojenci v hotelu Ukrajina míří na davy pod sebou.

Celkem 300 svědků vypovědělo v podstatě totéž. Synchronizovaná videa ukazují, že konkrétní čas a směr střelby policie se nejenže neshodoval se zabíjením konkrétních protestujících na Majdanu, ale že úřady mířily na zdi, stromy, sloupy veřejného osvětlení, a dokonce i na zem, prostě aby rozehnaly davy.

Mezi těmi, kteří se stali terčem útoku odstřelovačů zjevně napojených na Majdan, byli i novináři německé ARD. Nebyli jedinou západní zpravodajskou stanicí, která se v té době nacházela ve městě – stejně tak belgičtí reportéři, kteří nejenže natočili protestující z Majdanu, jak křičí směrem k hotelu Ukrajina, aby je odstřelovači neodháněli

Podobně CNN natočila krajně pravicové živly, které střílely na policii zpoza barikád na Majdanu, a poté si hledaly pozice pro střelbu z 11. patra hotelu Ukrajina, minutu předtím, než BBC natočila odstřelovače střílející na demonstranty z pokoje, kde byl ubytován krajně pravicový poslanec. Televize se tehdy rozhodla o tom neinformovat.

Nemusíme se spoléhat pouze na videozáznamy. V průběhu procesu vypovědělo ne méně než 14 samozvaných členů majdanských odstřelovačských skupin, že výslovně dostali rozkaz k masakru, tvrdí Katchanovski. Naproti tomu žádný policista na místě neřekl, že dostal pokyn k zabíjení neozbrojených demonstrantů, žádný ministr se nepřihlásil, aby takový plán prozradil, a nikdy se neobjevil žádný důkaz, že Janukovyč zabíjení schvaloval.

Odděleně od soudního procesu vůdci krajně pravicové strany Svoboda otevřeně prohlásili, že jim představitelé západní vlády před masakrem výslovně řekli, že začnou volat po Janukovyčově svržení, jakmile počet obětí mezi protestujícími dosáhne určitého počtu. O tomto čísle dokonce obě strany aktivně diskutovaly – stačilo pět, nebo dvacet? Nebo dokonce 100? Poslední z uvedených čísel bylo konečné a skutečně vedlo k výzvám k abdikaci ukrajinské vlády.

Katchanovski již dříve publikoval přelomovou studii o masakru na Majdanu v roce 2021, která byla více než stokrát citována vědci a odborníky, což z něj podle Google Scholar činí jednoho z nejcitovanějších politologů specializujících se na Ukrajinu.

Ať už je povaha a zdroj politického nátlaku vyvíjeného na časopis, který vedl k cenzuře dynamického článku, jakýkoli, tento krok se může masivně vymstít v duchu Streisandova efektu. Mohlo by to totiž přispět k tomu, že pravda o tom, co se v oněch smrtelných dnech stalo, vyjde najevo a že osoby odpovědné za vraždy budou postaveny před soud.

Mělo by to také vést k širšímu přehodnocení povahy Majdanu a vlády, která z něj vzešla. Zákaz opozičních stran, útoky na pravoslavnou církev, zavírání disidentských médií a válka proti ruské kultuře a jazyku, to vše jsou důsledky.

**

Felix Livshitz, Pokec24