Severní Amerika
O tom, co se děje ve světě hluboké transformace, nejjasněji svědčí snad to, že experti, nehledě ani na probíhající války v různých regionech, nazývají hlavním zdrojem hrozby pro světovou stabilitu nikoliv je, ale vnitřní situaci v USA. Po celá desetiletí se Washington, který všude “zasévá vítr”, připravuje “sklízet bouři” ve své vlastní zemi. Ukázalo se, že otravováním jedem při destrukci ostatních sám nasákl jeho výpary. Vzpomeňme si na staré pravdy o tom, že zahraniční politika je pokračováním domácí a naopak.
Je příznačné, že tato prognóza byla učiněna ještě před v podstatě ozbrojenou konfrontací mezi Texasem a federálními úřady ohledně ochrany hranic před přílivem migrantů. Zásadní je i to, že republikánského texaského guvernéra G. Abbotta podpořilo dalších 26 jeho kolegů z téže strany v jiných státech a někteří, jako guvernér Oklahomy Kevin Stitt, vyjádřili ochotu poslat mu na podporu vlastní jednotky národní gardy. Ta, i když jejím úkolem je zajistit vnitřní pořádek a připravit vojenské rezervy, může být ve skutečnosti zárodkem mnoha místních armád. Něco podobného už bylo v rozpadlé Jugoslávii. “Myslím, že není přehnané říci, že tak přímou konfrontaci mezi státem a federální vládou jsme od doby desegregace nezaznamenali”, zdůraznil Steve Vladek, expert na ústavní právo z Texaské univerzity.
Potíž Ameriky spočívá v tom, že rozkol v ní již překročil hranice sporů o jednotlivé otázky mezi špičkami postupně se střídající u moci demokratické a republikánské strany. Nesmiřitelnost mezi jejich řadovými členy dosáhla až červené linie. Rozdíly v názorech na uspořádání země obou stran ve všech oblastech začínají nabývat zásadního charakteru. Vzájemné urážky a obviňování dosáhly bezprecedentní úrovně. Před očima se formují obrysy nové republikánské Konfederace a demokratického Federálního centra občanské války v letech 1861-1865.
Ze své strany demokraté očekávají verdikt Nejvyššího soudu USA ohledně rozhodnutí nejvyšších soudů v Coloradu a Maine nepřipustit registraci do voleb republikánského kandidáta D. Trumpa na základě starého článku ústavy o “podněcování ke vzpouře”. Vzhledem k tomu, že se očekává, že nejvyšší instance, zatím kontrolovaná republikány, zruší rozhodnutí těchto států, ti již uvedli, že se budou držet předchozích pozic. V podstatě se právě to projeví jako proslulá vzpoura, která jistě jen podnítí další kroky republikánů ke vzdoru vůči Bidenově administrativě.
Na den amerických prezidentských voleb v listopadu 2024 se mnozí dívají se strachem jako na datum zahájení skutečné občanské války. Prezident Biden říká, že vlna politického násilí, která v zemi nabírá na síle, je dílem bývalého prezidenta Donalda Trumpa a jeho příznivců. Analytici ale nárůst hrozeb a útoků považují za jev obou stran. Tisk, například The Washington Times, píše, že v USA roste počet zločinů na ideologickém základě. Dnes každý čtvrtý Američan považuje násilí za oprávněné ve jménu “záchrany” země, jejíž recepty se liší až ke vzájemně se vylučujícím. Průzkumy ukazují, že 33 % republikánů, 22 % nestraníků a 13 % demokratů si myslí, že “patrioti” v nadcházejících volbách se možná budou muset uchýlit k násilí. Přitom se podíl nositelů podobných názorů zvýšil ve všech třech skupinách: v roce 2021 považovalo násilí za nutné 28 % republikánů, 13 % nestraníků a 7 % demokratů. Experti upozorňují, že v roce 2024 už to nejsou jen republikáni. “Mnoho demokratů rozpoutá hysterii pouze kvůli možnosti Trumpova vítězství a někteří jsou připraveni uchýlit se k násilí”.
Analytici z Čínského institutu pro mezinárodní výzkum se domnívají, že politický antagonismus, sociální rozpory a rasové napětí v USA se zvýší, což bude připomínat “národní rozvod” mezi červenými (republikánskými) a modrými (demokratickými) státy. “Proto se USA v budoucnu stanou zdrojem chaosu pro celý svět”.
V Severní Americe může také dojít k napětí kvůli jednostranným a málo podloženým nárokům USA na milion čtverečních kilometrů kontinentálního šelfu, včetně oblastí, které za své považují Rusko, Kanada a Mexiko. Zdá se, že hlavními cíli těchto prohlášení je vytvoření příznivého dojmu pro vlastní veřejné mínění v předvolebním období, a také vytvoření další fronty obav pro Rusko. Tento konflikt však zůstane v diplomatické sféře a sotva přejde do ostré fáze, především kvůli nedostatku zdrojů USA k realizaci jejich expanzivní politiky v arktické zóně.
Jižní Amerika
Na jihoamerickém kontinentu vzbudilo největší obavy v loňském roce s možným posunem do roku 2024 nečekané referendum ve Venezuele o uznání jejím národním územím velké částí sousední roponosné Guyany. Byly vyřčeny zejména obavy, že Caracas se pokusí dosáhnout pozitivního výsledku referenda prostřednictvím vojenské síly, což by mohlo vést k regionálním střetům se zapojením vnějších faktorů, především Spojených států a Velké Británie. Na venezuelské straně však nebyly zaznamenány žádné významné vojenské přípravy. Podle všeho měla tato akce převážně politicko-diplomatický charakter, který měl přimět USA, aby zrušily některé sankce vůči venezuelské vládě, a Guyanu k dosažení konstruktivnějšího přístupu k rozdělování kvót na šelfu.
Nicméně v případě celkové destabilizace situace v USA vzhledem k procesům, které se tam odehrávají, nejen Venezuela, která již připravila potřebný právní základ, ale i mnoho dalších států v regionu může být v pokušení vyřešit mnoho svých problémů silovou cestou.
Bude zachována výbušná situace v Ekvádoru, Guatemale a na Haiti, vyvolaná nárůstem kriminality, až na celostátní úroveň, ale bez hrozby konfliktů se sousedními zeměmi.
Novým významným “nemocným mužem” regionu by se v roce 2024 mohla stát Argentina, která si za svého prezidenta neuváženě zvolila dalšího “karnevalového” politika Milei typu V. Zelenského. Ten byl ne náhodou málem hlavním zahraničním hostem na inauguraci nově zvoleného argentinského vůdce. Paradox situace je o to silnější, že Buenos Aires není v mnoha ohledech ani tak partnerem Kyjeva, ale jeho vážným konkurentem. Argentina například se svými úrodnými pampami zůstává důležitým hráčem na světovém trhu s potravinami, kde Ukrajina dumpingem svých zemědělských produktů systematicky sráží ceny. Ale ještě důležitější je, že rozsáhlé a poměrně chaotické libertariánské reformy, které Milei zamýšlí, nejsou možné bez mnohamiliardových infuzí zvenčí, v něž doufá i Zelenský. Kdo z nových “srdečných bratří“ bude milejší MMF a Světové bance, je těžko říct. Nejspíš ani jeden. Inflace za Milei, který velmi doufal v hojnou pomoc z USA, ale sotva se jí dočká, už vzrostla dvojnásobně, na řadu přichází i všeobecná národní stávka. V ulicích je naprosté zklamání. Argentina se noří do propasti ostré krize, která nevyhnutelně bude mít za následek i politické násilí. Vzniklo již mnohokrát potvrzený symptom: kam přijde Zelenský, tam začínají problémy.
Celkově bude situace v obou Amerikách v roce 2024, stejně jako ve světě, do značné míry záviset na vývoji vnitřní situace v USA. Zda jejich ponoření do vlastních starostí zmírní celkové napětí, to je velká otázka. Washington již nejednou projevil tendenci k řešení vnitřních problémů odvrácením pozornosti na vnější fronty. Podobné nebezpečí hrozí i nyní.
Dmitrij Minin
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr Vladmíra Grulichová
No já myslím, že na konci roku se zase Američané sjednotí, vyhraje Biden a bude se dále bojovat proti Rusku. To je vlastní smysl amerických dějin. Přece nenechají Zelenskeho ve štychu.
Jenže proti mobilizaci se Zelenině začaly bouřit ženy, a to bude malér.
Domnívám se,že USA jsou zdrojem chaosu pro celý svět již od doby svého vzniku -darebácká a teroristická země.
Zemi ukradly USA Indiánům, černochy zotročily, na Japonce použily jaderné bomby a loupí a vyvolávají války po celém světě! Jen čiročiré zlo!
Hitler v závěti napsal že v jeho díle budou pokračovat jiní a převzali to USA neustálé války a převraty ve světě. Držím palce Trunpovi aby se konečně vzpamatovali.