Tři jaderná ohniska. Kde by mohla začít třetí světová válka

Sullivan samozřejmě neřekl, že by se tento nový svět měl osvobodit od násilně vnucené hegemonie Spojených států, ale jeho slova stejně zněla senzačně:

“Vskutku, právě teď se formuje jakýsi nový světový řád. V každém případě se světový řád rozvíjel a neustále proměňoval již od konce druhé světové války.

Blížíme se ke konci jedné éry, vstupujeme do další. A my máme možnost ovlivnit, jak bude tento nový řád, jak bude tato nová éra vypadat. A můžeme pozměnit, nějakým způsobem adaptovat stávající instituce, základy odcházející éry a vzít si s sebou do té další ty nejcennější principy.”

Rodí se nový svět

Tato věta je podstatou toho, o čem nyní hovoří světoví politici, odborníci, intelektuálové a dokonce i konspirační teoretici a senzibilové, před nimiž se otevřelo obrovské pole pro objevy a výzkumy, spekulace a předpovědi.

Sullivan nejprve skutečně konstatoval, že nové systémy ve světě a principiální základy světových mezinárodních vztahů jsou výsledkem světových válek, do nichž bylo zapojeno obrovské množství zemí.

A tak to i bylo: versailleský systém vznikl po první světové válce, jaltsko-postupimský po druhé světové válce. A nyní, jak pravil vysoce postavený Američan, se přiblížil konec Jalty a Postupimi.

Teď už zbývalo jen zjistit, zda neměl Sullivan na mysli, že svět stojí na prahu potenciální třetí světové války, když hovořil o konci jedné, staré, a začátku druhé, nové éry, do níž bude třeba převzít všechny hodící se prvky (“nejcennější principy”) z té staré, která se chýlí ke konci.

A ukázalo se, že Sullivan považuje za nejcennější princip právě hegemonii USA, kterou se snaží udržet rozdmýcháváním nových konfliktů a front, na nichž se odehraje celosvětový boj mezi novým a starým.

Vše se potvrdilo, když bývalý norský ministr zahraničí Berge Brende, který zasedání moderoval, řekl, že po skončení studené války byl nastolen určitý světový řád, který byl založen na právním státě, na demokratických hodnotách, ale nyní je patrné, že tento řád již není světovým řádem a že se vytváří nový. “Je to tak?” – zeptal se Sullivana.

A Sullivan odpověděl: “Ano.” A připustil, že v boji o hegemonii se budou USA snažit získat na svou stranu globální Jih tím, že ho odříznou od vlivu nových mocenských center – Ruska a Číny.

“Existují také geo-ekonomické otázky. A toto přechodné období vyžaduje dát hlas, dát vliv státům, které dříve tuto možnost neměly. Letos se například Africká unie připojila ke skupině G20. Myslím, že to je jeden z příkladů kroku správným směrem,” řekl.

Ať už to tedy Sullivan chtěl nebo nechtěl zdůraznit, připustil, že dějištěm konfrontace v procesu zrodu nového světa bude celá planeta.

Na planetě však již nyní existují tři hlavní centra konfrontace, která výmluvně hovoří o tom, že třetí světová válka může nejen být, ale také se může stát jadernou. Protože v každém z těchto ohnisek je možné buď plánované, nebo spontánní použití jaderných zbraní.

Zda se bude jednat o taktické nebo strategické zbraně  – to nemusí být v této válce tak důležité, vzhledem k žáru vášní a malé rozloze samotné Evropy. Zvláště západní, kde Francie a Velká Británie mají vlastní jaderný arzenál a Spojené státy zde mohou rozmístit své jaderné hlavice na základnách v Německu i ve všech ostatních evropských zemích, které spoléhají na americký jaderný deštník.

Ukrajina v Evropě

Sullivan se netajil tím, že jednou ze součástí americké hegemonistické strategie je “obrana proti agresi ze strany Ruské federace”. To je ve skutečnosti válka na Ukrajině jako součást speciální vojenské operace (SVO).

Za Sullivana vše objasnil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, když podle agentury Bloomberg přiznal, že konflikt na Ukrajině se mění v ” opotřebovávací válku”.

“To znamená, že nyní musíme nejen nasadit nové systémy, ale musíme myslet i na to, abychom měli dostatek munice, dostatek náhradních dílů,” řekl.

Připraven na válku na Ukrajině je i neonacistický režim Vladimira Zelenského, který opakovaně a osobně: a) odmítl jakékoli rozhovory o příměří a zmrazení konfliktu; b) osobně ze všeho obviňoval ruského prezidenta Vladimira Putina a sprostě ho urážel.

Podle Zelenského, který v Davosu také vystoupil, je Putin “dravec, který se nespokojí se zmrazenými polotovary” a který “ukradl nejméně 13 let míru” a nahradil je bolestí a krizemi.

Zelenskij si je zároveň jistý, že zmrazení konfliktu na Ukrajině nebude znamenat konec války. Je třeba skoncovat s Putinem a s jeho vojenskou strategií, Ukrajina ho může porazit, protože Rusko je vyčerpané a nikdo už nevěří v jeho úspěch, dokonce ani Putinovi přátelé v Pekingu a Pchjongjangu.

Hlavní je dát Ukrajině, která už dokázala, že umí bojovat a porazit Putina, všechny zbraně, které potřebuje.

Všechny řeči o příměří jsou jen zástěrkou pro nové přípravy na novou válku. To je nová strategie Spojených států i neonacistické Ukrajiny.  Zároveň Američané chtějí všemi způsoby přesunout financování války na Ukrajině na Evropu. Tam jsou na to připraveni nejen Anglosasové, ale i Němci.

Britové jsou samozřejmě opět o krok napřed před zbytkem světa.

Britský ministr obrany Grant Shapps nedávno otevřeně prohlásil: “Ožívají staří nepřátelé. Bojové linie se překreslují. Tanky stojí doslova na ukrajinské půdě. Základy světového řádu se otřásají. Stojíme na křižovatce, vstupujeme do nové éry a musíme být připraveni odstrašit naše nepřátele, vést naše spojence a bránit náš národ, až přijde výzva.”

Uvedl, že jeho země vycvičila více než 60 000 ukrajinských vojáků, a to nikoli od začátku konfliktu s Ruskem, ale od roku 2014. To znamená, že hned po státním převratu začali Britové připravovat Ukrajinu k napadení Ruska.

Je jasné, že cvičení NATO Steadfast Defender plánované na jaro tohoto roku v Evropě bude mít zjevně protiruský charakter. Ministr uvedl, že Britové spojí své síly s kolegy z 30 zemí NATO a Švédska a “poskytnou životně důležitou garanci proti hrozbě, kterou představuje Putin”.

Závěrem Shapps uvedl, že britská vláda navyšuje finanční prostředky na modernizaci svých jaderných odstrašujících a zásobovacích sil. Protože, jak řekl, za pět let by se Británie mohla zapojit do války v několika válečných oblastech, včetně Ruska, Číny, Íránu a Severní Koreje.

Bingo, jak se říká.

Téměř všichni odborníci a experti tvrdí, že po porážce Ukrajiny Ruskem je přímý střet mezi Rusy a vojsky NATO docela dobře možný. Buď v Pobaltí, nebo s Poláky.

Jaderný francouzský prezident Emmanuel Macron již prohlásil: “Umožnit Rusku zvítězit znamená vystavit se riziku, že zavedená pravidla mezinárodního řádu přestanou být respektována”.

Blízký východ už hoří

To, co se stalo na Blízkém východě po zahájení války Izraele proti Hamásu a poté po náletu Spojených států, Velké Británie a dalších čtyř spojenců na Jemen, jasně nastínil zástupce Ruska v Radě bezpečnosti OSN Vasilij Nebenzja na zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Podle něj je nálet na Húsíe agresí proti suverénnímu státu, která nemá nic společného s obranou svobody plavby a znamená obejití Charty OSN.

Nebenzja také řekl, že válka Anglosasů a jejich spojenců proti Húsíům je vědomým rozšířením válečného prostoru USA na celý region s jediným cílem: uvrhnout jej do totálního chaosu. Podpořit Izrael, vyprovokovat Írán a odvést tak pozornost v regionu i ve světě od oslabování americké hegemonie.

Totální válka na Blízkém východě má však už nyní trhliny. Válka Izraele s Hamásem se již přenesla z pásma Gazy na sever a přelila se do konfrontace s Libanonem a jeho armádou i s tam umístěným hnutím Hizballáh, které podporuje Írán.

Húsíové pokračovali v protizápadní válce blokováním obchodních cest v Rudém moři a ostřelováním koaličních lodí. Dokonce i New York Times uznaly: americko-britské údery na Jemen snížily vojenské možnosti Húsíů maximálně o 25 %, ale stále mají s čím bojovat.

Hnutí Ansar Alláh si zachovalo tři čtvrtiny útočných kapacit potřebných pro další údery na lodě v Rudém moři. Důvodem je rozmístění zbraní na mobilních platformách, které lze snadno přemístit a rozptýlit.

Současně, uvádí New York Times, americké zpravodajské služby věnovaly v posledních letech velmi málo času a prostředků na shromažďování informací o umístění protivzdušné obrany Húsíů, jejich velitelských středisek, muničních skladů a zařízení pro skladování a výrobu bezpilotních letounů a raket.

Přímá pozemní operace proti Húsíům je nepravděpodobná. A pokud se stane možnou, nevyděsí je to – jejich protiamerická a obecně protizápadní motivace k válce je velmi vysoká.

Situace se mimořádně zhoršila, když Írán (Sbor islámských revolučních gard – IRGC) zahájil údery na Irák. Oficiálně to byla reakce na teroristický útok v Kermánu 3. ledna 2024 / k odpovědnosti se přihlásili teroristé z ISIS, ale Teherán tomu neuvěřil a obvinil z útoku Izrael a USA/.

Cílem útoku byly základny USA a Mossadu v iráckém Erbílu. Zasažena byla americká základna na tamním letišti, budovaný americký konzulát, místní velitelství kurdské bezpečnostní služby a soukromé sídlo místního podnikatele napojeného na Mossad, který byl při ostřelování zabit.

Celkem Írán zasáhl 24 objektů v Iráku a Sýrii, které jsou spojeny s USA a Izraelem.

A dále, jak uvedla íránská tisková agentura Tasnim, íránská armáda použila bezpilotní letadla a rakety k útoku na dvě velitelství teroristické skupiny Džajš al-Zolm v Pákistánu, odkud teroristé útočili na íránské území.

Poté se šíitské irácké ozbrojené skupiny Islámského odporu v Iráku přihlásily k úderu na centrální Izrael raketou dlouhého doletu Arqab.

Ještě předtím zaútočily na tři americké vojenské základny v Iráku a Sýrii: Harab al-Jail na syrském severovýchodě, na základnu na mezinárodním letišti v Erbílu a na základnu Koniko na ropném poli v syrské provincii Deir ez-Zor.

Jak informoval zpravodajský portál Al Modon, v reakci na to zaútočila letadla západní koalice pod záštitou Spojených států na základny proíránských šíitských formací poblíž vojenského letiště v provinčním centru Deir ez-Zor (420 km od Damašku).

A co je nejzajímavější: akce IRGC a Hútíů jsou vysvětlovány jejich reakcí na akce Izraele a kolektivního Západu, který jej podporuje v pásmu Gazy a v Libanonu. Světová média však upozorňují na zcela jiný aspekt: Pákistán je jaderně vyzbrojený stát, který má podle některých zpráv třetí největší jaderný potenciál na světě. Útok na něj je tím pádem dost riskantní.

Pákistán však zatím není ochoten Íránu odpovědět. Deník Wall Street Journal cituje íránského představitele, který tvrdí, že Teherán podstupuje pouze promyšlené riziko, aby zabránil regionálnímu konfliktu. A New York Times poukazují na rozporuplnost íránských signálů: Teherán tvrdí, že se chce vyhnout většímu konfliktu, ale veřejně hovoří o důležitosti ozbrojených skupin v regionu, které využívají jeho podpory k nátlaku na Izrael a jeho spojence.

Ukazuje se, že ani Pákistán nemá Západ a jeho akce v regionu příliš v lásce. Jaderné zbraně však má.

Indopacifický region je v horečném napětí

Třetím místem možného jaderného požáru je indo-pacifická oblast. Právě tam se totiž USA snaží provádět politiku zadržování a neutralizace svého hlavního nepřítele – Číny.

Arzenál vlivu USA je různorodý: prohlubovat rozpory s Indií, Jižní Koreou, Filipínami a Japonskem. Blokovat již existující obchodní trasy projektu “Jeden pás, jedna cesta”. Vyhrocovat konflikt mezi ČLR a ostrovem Tchaj-wan.

Nejpalčivějším problémem je Tchaj-wan. Na ostrově proběhly prezidentské a parlamentní volby, které téměř o ničem nerozhodly. Prezidentem se stal odpůrce sjednocení pevninské Číny s ostrovem Lai Qingde, zatímco v parlamentu se usadila většina strany Kuomintang, která takovou možnost v zásadě připouští.

Situace na ostrově se dostala do slepé uličky.

Pro USA by byl výhodný ozbrojený konflikt kolem Tchaj-wanu, protože by svázal Čínu válkou. Peking však nespěchá a pouze varuje Washington před vměšováním.

Z velmi prostého důvodu, který je všem dávno znám – mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning v předvečer voleb prohlásila, že její země považuje otázku Tchaj-wanu za první červenou čáru ve vztazích s USA.

“Tchajwanská otázka je vnitřní záležitostí Číny a volby v tchajwanském regionu jsou místní záležitostí Číny,” zdůraznila.

Podle Mao Ning je Peking připraven přijmout rozhodná opatření na ochranu suverenity, bezpečnosti a územní celistvosti.

Na pozici Číny se nic nezměnilo. Koncem roku 2023 čínský prezident Si Ťin-pching řekl americkému prezidentovi Joe Bidenovi, že Peking stejně sjednotí Tchaj-wan a pevninskou Čínu.

V reakci na to USA provedly v regionu několik cvičení, nasytily jej svou vojenskou přítomností a nedávno dokonce banálně převedly na Filipíny velké zásoby paliva z vojenské základny na Havaji pro případ konfrontace s Čínou kvůli Tchaj-wanu. Americké letadlové lodě mohou nést jaderné hlavice.

Ve stejném regionu se vyhrocují vztahy mezi oběma Korejemi – Severní (KLDR) a Jižní (Korejská republika). Útok zahájila KLDR.

Nejprve 7. ledna letošního roku Kim Jo-čong, sestra vůdce KLDR, všechny varovala, že jakákoli chyba jihokorejské armády by mohla ohrozit Soul: “…Naše armáda už sundala pojistku ze spouště. V případě drobné provokace naše jednotky okamžitě podstoupí křest ohněm.”

16. ledna 2024 prohlásil vůdce KLDR Kim Čong-un: “Nechceme válku, ale nemáme v úmyslu se jí vyhnout… Invaze ze strany Jihu, byť jen o 0,001 milimetru, bude považována za válečnou provokaci”.

O několik dní dříve soudruh Kim ve svém projevu před Nejvyšším lidovým shromážděním (severokorejský parlament) vyzval k tomu, aby byla Jižní Korea v základním zákoně KLDR definována jako “nepřátelský stát číslo jedna”.

Dále navrhl vyvázat se z režimu sjednocení Korejského poloostrova a zakotvit závazek: “V případě války na Korejském poloostrově je důležité zvážit otázku úplné okupace, potlačení, návratu Korejské republiky a podřízení si jejího území.”

Podle Kim Čong-una by válka Jižní Koreu zničila a způsobila by USA “nepředstavitelnou porážku”. A právě druhá zmíněná skutečnost je pro něj zřejmě velmi důležitým argumentem.

Pchjongjang zároveň oznámil zrušení tří agentur, které byly v předchozích letech zřízeny na podporu mezikorejského dialogu a spolupráce: Výboru pro mírové sjednocení země, Národního úřadu pro hospodářskou spolupráci a Mezinárodního úřadu pro cestovní ruch Kumgansan.

Byl demontován Oblouk znovusjednocení, památník vztyčený v Pchjongjangu v roce 2001 na památku Společné deklarace Severu a Jihu z roku 1972, která obsahovala tři základní principy sjednocení obou Korejí.

KLDR má jaderné zbraně schopné vymazat Jižní Koreu a Japonsko z povrchu zemského a dosáhnout území USA. Zároveň jsou i Američané schopni rozmístit své jaderné zbraně na kterékoli ze svých základen v regionu, od Filipín po Japonsko.

A zdá se, že nikdo neví, co si s těmito novými hrozbami počít. Všichni pouze konstatují, že havárie v ukrajinské jaderné elektrárně Černobyl a poté i v japonské jaderné elektrárně Fukušima-1 snížily vnímání nebezpečí jaderného zamoření. A daly vzniknout nezáviděníhodné uklidňující myšlence, že je možné provést jaderný úder a nedočkat se podobné odpovědi, tedy vyhnout se vzájemné záhubě v jaderném plameni.

Nezbývá než doufat ve zdravý rozum a základní pud sebezáchovy.

**

Vladimir Skačko, ukrajina.ru  (15:34 17.01.2024), pro Novou Republiku z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová