Rusko – NATO: doba těžkých, ale nevyhnutelných rozhodnutí. Moskva je ve fázi, kdy vyvíjí adekvátní reakci na naprosté ignorování dobré vůle ruské strany Západem

Proberme tuto situaci jako modelovou pro vztahy Ruska s blokem NATO.

Čili je dáno: zmíněná vojenská aliance nakoupí dělostřelecké náboje, které, jak se ani netají, budou poslány na Ukrajinu, aby mohla pokračovat ve válce proti Rusku.

Těmito střelami natovského kalibru z dělostřeleckých systémů dodaných také zeměmi NATO budou opět ostřelovány pozice ruských vojsk nebo obytné čtvrti ruských měst s nevyhnutelnými oběťmi vojáků a civilního obyvatelstva.

Kromě toho budou cíle pro zmíněnou natovskou munici zjištěny a uloženy do zařízení pro řízení palby západní výroby za pomoci opět natovských průzkumných satelitů a systémů radioelektronického průzkumu.

Je třeba si také uvědomit, že tento problém se neomezuje pouze na tento jeden případ: členové aliance dodávají na Ukrajinu pro válku s Ruskem prakticky všechny druhy smrtících zbraní a munice, které sami vlastní, s výjimkou jaderných. A to ale také zatím.

Nabízí se otázka: co ještě chybí k tomu, aby NATO nebylo jen nepřátelskou organizací jako nyní, ale válečným protivníkem se všemi důsledky, které z toho vyplývají? A je-li NATO takové, není nesprávné a ohrožující naši bezpečnost to, že tento blok považujeme pouze za nepřátelský a nepoužíváme vůči němu taková opatření potlačování, která by podle vojenské doktríny RF měla být použita na otevřeného nepřítele?

Pokud jde o mezinárodní právo, okamžitě řeknu, že je pro nás při řešení této otázky špatným pomocníkem, protože jeho definice jsou velmi neurčité, nekonkrétní a neposkytují jasné pochopení klíčových pojmů, jako je “válečný nepřítel”, “válčící stát” nebo “mezinárodní válečný konflikt”.

“Ozbrojené konflikty jsou zároveň i precedentem i právní otázkou. Od roku 1945 je Chartou OSN zakázáno uchylovat se k síle ve vztazích mezi státy, s výjimkou případů sebeobrany při napadení… neexistuje ani mezinárodní právní definice ozbrojených konfliktů jako takových… Podle smluvního humanitárního práva jsou za mezinárodní ozbrojený konflikt považovány ozbrojené konflikty, které vznikají mezi dvěma nebo více členskými státy Ženevských úmluv, stejně jako případy okupace celé nebo části území členského státu a také národní osvobozenecké války”.

Definice agrese schválená rezolucí 3314 (29.) Valného shromáždění ze dne 14. prosince 1974 má velmi obecný charakter, a dokonce i její autoři přiznávají, že nebyli s to předvídat všechny případy a formáty nepřátelské vojenské činnosti:

“Článek 4

Výše uvedený seznam aktů není vyčerpávající a Rada bezpečnosti může určit, že jiné akty představují agresi podle ustanovení Charty”.

Jinak řečeno, tato volnost formulací nám poskytuje zcela legitimní důvody k interpretaci nepřátelských akcí organizace NATO a jejích jednotlivých členů v pro nás nejpřijatelnější formě, která odpovídá ruským státním zájmům.

V tomto smyslu jsou aktivity Západu, jako je výše uvedený modelový případ komplexního použití natovských zbraní proti Rusku, nepochybně vyčerpávajícím základem pro kvalifikaci bloku NATO jako vojenského nepřítele RF, který vede proti naší zemi aktivní bojové akce.

Právě absence této kvalifikace, která vylučuje použití adekvátních preventivních opatření proti nepříteli, je hlavním důvodem neustálého zvyšování rozsahu a stupně nebezpečí agresivních vojenských akcí proti Ruské federaci ze strany Západu.

Vojenský protivník, který na své činy nedostává zcela rovnocennou odpověď v souladu s jeho chováním, protože se nachází ve zjevně nepřiměřeném statusu nebojujícího, jen “nepřátelského” státu nebo organizace, považuje takovou zdrženlivost z naší strany za známku slabosti nebo nerozhodnosti. A tedy jako důvod pro další narůstání bojových akcí se stále silnějšími zbraněmi.

To plně potvrzuje průběh válečného konfliktu na území bývalé Ukrajinské SSR, během kterého blok NATO zahájil své zapojení do ozbrojeného boje dodávkami střelných zbraní a ručních granátometů a dnes se dostal až k odesílání Zelenského režimu balistických raket dlouhého doletu. Navíc se rozhodně Brusel nechystá zastavit a “zkouší výdrž” stále nových “červených čar”.

V situaci své naprosté beztrestnosti a pod rouškou fejkového statusu nebojujících “nepřátelských” států může západní agresor, který se nachází v naprosto komfortní situaci, přejít k přímým útokům na klíčové objekty vojenské, civilní a sociální infrastruktury Ruska.

Důkazem toho byly i nedávné barbarské teroristické útoky proti Doněcku a Bělgorodu, doprovázené masovým zabíjením civilního obyvatelstva.

Za této situace lze s jistotou předpovědět, že je to pouze začátek a že teror proti ruským městům a obyvatelstvu bude narůstat.

Tzv. odvetné údery z naší strany na “ukrajinská”, tedy na skutečně ruská historická území, plně zapadají do logiky západní strategie na zničení Rusů rukama samotných Rusů, jen povzbuzují Západ k dalšímu rozšiřování tohoto druhu provokací.

V této souvislosti je příznačné, že tentokrát mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov odmítl tyto údery kvalifikovat jako odvetné, výslovně s tím, že tento způsob reakce problém nevyčerpává.

“…Pokračujeme v naší speciální operaci. A naši vojáci nepálí na sociální objekty a obytné čtvrtě. A na rozdíl od kyjevského režimu nestřílí na civilní obyvatelstvo. To je to, co zásadně odlišuje naše vojáky od vojáků kyjevského režimu”.

Ruské vedení si je evidentně plně vědomo rozsahu této hrozby a je zjevně ve fázi přijetí adekvátnějších rozhodnutí, v jejichž rámci uznání skutečnosti, že Západ je plnohodnotnou válečnou stranou, zdá se, se již nelze vyhnout.

Nepřímým poukázáním na to byl závěrečný úryvek projevu ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova na zasedání RB OSN 22. ledna, který doporučil zástupcům nepřátelských států Západu, aby se zamysleli, dokud je ještě čas. Myslím, že tím dal jasně najevo, že tento čas nemůže být nekonečný.

P.S. Zasažení vojenského transportního letadla Il-76 na obloze Bělgorodské oblasti bylo provedeno OSU z oblasti obce Lipci v Charkovské oblasti s použitím protiletadlového raketového komplexu, informovalo 24. ledna Ministerstvo obrany RF. Radarovými prostředky ruských VKS byl pozorován start dvou ukrajinských raket. V Kyjevě dobře věděli o plánované výměně zajatců, šli vědomě zničit své vlastní občany, “s cílem obvinit Rusko ze zničení ukrajinských vojáků”.

Jurij Borisov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr Vladimíra Grulichová

fondsk