MEANDR VYTVOŘENÝ ZÁSTUPEM LIDÍ,
kteří v mrazivých dnech 24. a 25. ledna 1969 čekali mnoho hodin, aby se na nádvoří Karolina mohli rozloučit s Janem Palachem. Graficky upravený snímek byl na obálce mé první knihy o Janu palachovi, kterou jsem napsala na základě materiálů novináře Jiřího Lederera, který zemřel v exilu. Dokumentární kniha vyšla v samizdatu na podzim roku 1989. Bylo to první samizdatové dílo rozmnožované na počítači, takže náklad byl na tu dobu obrovský – 300 kusů. V roce 2008 jsem o Janovi vydala román Slunce v úplňku. Příběh byl uveden citací J. W. Goetha: „Zkoumali jste až do detailu motivy nějakého činu? Víte, co jej způsobilo a proč byl nevyhnutelný?“
Křest prvního vydání knihy Slunce v úplňku se konal 21. srpna 2008 v pražském knihkupectví Academia. Přítomen byl i Janův bratr Jiří Palach, který přijel z Kamenického Šenova. Když Jiří večer odjížděl s knihou v aktovce, cítila jsem velkou nejistotu, jak Janův převyprávěný příběh přijme a zda nebude zklamaný. O několik týdnů později, po přečtení Jirkova dopisu, jsem si oddechla. Teprve pak jsem začala jezdit na besedy do škol a knihoven.
Nejzvláštnější odezvu jsem prožila v Moskvě, kde jsem v den čtyřicátého výročí Janova činu 16. ledna 2009 v prostorách Českého centra měla přednášku o Pražském jaru. Sál byl plný moskevských studentů a novinářů. Promítala jsem jim dokumenty z invaze, mluvila o Vysočanském sjezdu a četla přeložené úryvky ze své knihy o Palachovi. Když pak započala diskuze, vstal v zadní řadě posluchačů starší muž, představil se jménem a řekl: „Nejsem novinář. Jsem jeden z vojáků, kteří v té srpnové noci přijeli obsadit Prahu. Bylo mi dvacet, tak jako Janu Palachovi. Dnes jsem přišel, protože se chci omluvit.“
Lidé v sále napjatě čekali, co udělám. Po několika dlouhých vteřinách jsem se naklonila k mikrofonu a řekla: „Omluva se přijímá.“ A pak jsem tomu muži stojícímu v poslední řadě šla podat ruku.
Nebylo to diplomatické gesto, ale reakce na jeho osobní omluvu. To, že svou lítost projevil veřejně, jistě vyžadovalo určitou odhodlanost a vnitřní připravenost. Ale i pro mě byl ten večer jedním z nejdůležitějších v životě, protože mě osvobodil od nenávisti. Přestala jsem současné Rusko setrvačně vnímat černými brýlemi starých křivd.
V pondělí 22. ledna 2024 budu o Janu Palachovi a studentském hnutí debatovat s několika kolegy ve Slovenském domě (Soukenická 3, Praha 1). Pořad začíná v 17 hodin. 
Praha Jana Palacha
Miroslav Holub
Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3
A tady dusají Picassovi býci.
A tady pochodují Daliho sloni
na pavoučích nohách.
A tady bijí Schoenbergovy bubny.
A tady jede pán de la Mancha.
A tady Karamazovi nesou Hamleta.
A tady je jádro atomu.
A tady je kosmodrom Luny.
A tady stojí socha bez pochodně.
A tady běží pochodeň bez sochy.
A je to prosté. Kde končí
Člověk, začíná plamen.
A pak v tichu slyšet drmolení
Červů popela. Neboť
Ty miliardy lidí v podstatě
Drží hubu.
Paní Procházková, tak jako většina Čechů nepochopila o co v 68 šlo. Že nám tzv. okupanti darovali 20 let života v klidu a míru, protože zabránili invazi nácků a amíků, kteří stáli na západní hranici s ČSSR. Bývalý ruský voják na tom byl stejně a neměl se za co omlouvat.
Jenže to víte teď. Tenkrát to většina viděla jinak. A nechtěli “žádný trh” bez přívlastků. Smysl článku paní Procházkové vidím v tom, že není správné živit v sobě nenávist na základě tehdejších událostí. Potkal jsem pár pošuků, Rusů, dokonce s akademickými tituly, kteří dodnes nedokáží pochopit, že nám to tehdy mohlo vadit a vadilo. A dost… Číst vice »
Je těžké hodnocení toho Palachova činu …, emoce ho vyzdvihují a připomínají …, rozum ho spíše odsoudí a radši mlčí …
Karel2002 uvedený rozpor emocí a rozumu popsal ad absurdum …
Pěkně o Janu Palachovi mluvil a psal jeden z našich nejvýznamnějších intelektuálů, katolický kněz Tomáš Halík. Sebevražda sice je hříchem, ale u Palacha to neplatí. Palachův čin je na roveň oběti Ježíše Krista. Palach byl na brigádě v Rusku. Viděl, jak to v Rusku vypadá a nechtěl, aby to v Čechách bylo jako v Rusku. Palach chtěl lidi probudit… Číst vice »
Prostě každý si může Palachův čin vyložit, jak se mu bude hodit. Ta Halíkova interpretace je tady u nás v Praze nejčastější.
Protože se hodí oficiální dnešní politice. (anebo to bylo myšleno sarkasticky?)
Idiotský názor!
A zase jenom Rusko, Rusku, ruské, proruské… Běžte se léčit. Trpíte animozitou. Bavme se o tehdejší době tak, jak opravdu byla. Minimálně to byl svazový stát tvořen z 15 republik a nespočet národností, kteří se na čemkoliv podíleli společně v zájmu tehdejší doby a společného ideologického smýšlení… To za A. Za B. Kněz Halík je… Číst vice »
Souhlásím,až na to,že to nebyl pokus o nastolení “socialismu s lidskou tváří”,ale pokus značné časti společnosti o restauraci kapitalismu,což v kontextu tehdejší pol.situace(tvrdá studená válka) byla naivita non plus ultra-také proto to tak nemohlo dopadnout jinak. A to právě student Palach tragicky nepochopil.
Ty minusy zřejmě dávají opět lidé,kteří nechápou ironii p.Karla.Soudím,že flanďák Halík je dlouhodobě psychicky narušenou osobností,pokud tento blábol napsal,vůbec mě to nepřekvapuje.Jinak i nebohý student Palach musel mít zřejmě jisté psychické problémy a jeho nešťastný čin byl ideologicky zneužit.
Kolik se upálilo lidí po roce 1989?? Nedávno snad v Olomouci – bezejmenný?? Kolik páchá lidí sebevraždu v ČR ročně – ?? tisíc?? Naposledy jeden student, tragicky vzal s sebou desítky nevinných, bohužel nevzal s sebou ty “správné” co by to zasloužili. Tak jako jeden ukřižovaný se stal slavným, miliony jiných ukřižovaných byla statistika???
aby se clovek dokazal upalit musi byt psychicky hodne dole
Je čas pohlížet na historii a hodnotit ji s nadhledem, objektivně a ne si neustále pěstovat pocity ukřivdění, zhrzenosti a mindráky. A to obzvlášť optikou mezinárodní situace ve světě dneška.
Jak se Vám podařilo překonat staré křivdy tzv. západu?
Děkuji za zveřejnění tohoto příběhu, zážitku. Ani já jsem nemohl, ve své době pochopit mnohé z toho, co se dělo. Až teprve pozdější zkušenost mi dovolila najít odpovědi na otázku “proč, když..”? Už jsem tu kdysi psal o příběhu mého strýce, který musel zapírat, že přišel jako osvoboditel s generálem L.Svobodou, a byl na… Číst vice »