Každopádně sama Vohralíková, která přešla k Pavlovi v březnu z pozice vedoucí Kanceláře Senátu, kde z ní byl Miloš Vystrčil denně na nervy, a tak jeho tehdejší poradce shodou šťastných okolností též Petr Kolář, pomohl odlifrovat nepohodlnou úřednici přímo na Hrad. I když hlavní podíl na tom měl zřejmě Jan Dobrovský (syn někdejšího disidenta Luboše Dobrovského, který později pracoval pro prezidenta Václava Havla), milionový sponzor prezidentovy kampaně, ze které předtím vyštípal Jana Bartu, kterému se nelíbila jeho problematická spoluúčast na prodeji Mostecké uhelné. Komu se ale líbil velmi, byl právě Petr Kolář, a tak bylo rozhodnuto.
Vohralíková se slastně usadila ve funkci a okamžitě začala s likvidací všech, kdo byli Pavlovi v úspěšné kampani nejblíž. Pro jistotu. Petr Kolář k čistkám necekl, Petr Pavel cekl, ale nebylo mu to nic platné. Podle jeho slov mu to bylo líto, ale evidentně to bylo taky tak všechno, co s tím mohl dělat. A tak letěli hlavní poradce Tomáš Richter, šéfka jeho kabinetu Linda Jozwiak a hlavně maskot celé kampaně, mluvčí a ředitelka komunikace Hradu Markéta Řeháková.
No a teď z „osobních“ důvodů, kdy nechtěla umožnit Petru Kolářovi získat bezpečnostní prověrku, vyletěla sama Vohralíková. Těžko říct, co si myslela a jakou si myslela, že má moc a vliv. Každopádně Kolář jí to názorně ukázal, a ukázal to i všem dalším, kteří se budou v budoucnu okolo loutkového prezidenta pohybovat.
A víte kdo ji nahradí? Milan Vašina, výkonný rěditel Aspen Institutu, líhně hájící zájmy globalistických elit USA, v jejíž správní radě zasedali taková jména jako krvavá Madeleine Albrightová, Condoleezza Riceová nebo Javier Solana, což samo o sobě naznačuje mnohé. Absolventi jednají vždy ryze protičesky, jen to sem tam zakryjí nějakou tou frází pro „naivní a tupou většinu“. Koneckonců se tím netají, jejich cílem je prý ideová a jiná příprava „politických kádrů“, které nebudou preferovat ve své činnosti české národní zájmy, ale zájmy jiných států či subjektů. Dle objednávky. (F-35 by mohly vyprávět.)
Nejraději by tu měli půl Afriky a Asie, a k nohám amerického prezidenta složili i Pražský hrad. Což se jim teď konečně za pomoci Pavlova „přítele po boku“ Koláře povedlo. Bravo, tomu se musí zatleskat. A nebo se pozvracet, že jsme to dopustili. Inu máme se na co těšit. A mimochodem, už chápete, proč tak tlačí korespondenční volbu a ideálně volbu od školky? Protože konečně uchopili moc. A nebudou se ji chtít vzdát za žádnou cenu. Lidově se tomu s nadsázkou říká, že klidně půjdou i přes mrtvoly. Byť třeba jen ty z vládní vůle mediální a politické. Nebo třeba ty v Rakušanově pytli. Tak snad to jako nadsázka zůstane…….
**
A co ctít bylo to vše jasné před volbou presidenta co je PePa zač jen další US loutka v řadě. Pokud budou voliči kteří říkají že je fešák a má pěkně zastřižený knír tak to bude stát za ho?no.
Víte, že “fešák” je výraz pro kastrovaného psa
To opravdu nevím 🙂))
Bohužel tento není kastrován a snad z toho do zplodil se svou politručkou nevyrostou takový bastardi. jako ON.
Nevím, nevím, ale co se odehrává na chodbách evropsky nevýznamného baráku a tím méně významných tvorů … asi nebude tak důležité. A poskok Kolář? Pokud si ten barák v budoucnu zaslouží pozornost jako kdysi sídlo Českých králů a Římských císařů, tak po změně presidenta v USA, vymetou tu špinavou havěť i s odporným kolaborantem a slouhou Kolářem.
Vy si vážně myslíte, že se bude Trump zabývat nějakými Čechami? Dost silně pochybuji. Bude mít dost starostí v Americe, tam je humusu až nad kolena. U nás pojede vše v zajetých kolejích a pokud se nevzbouříme my (Pražská defenestrace 4), nic se nezmění. Ten chlív za nás nikdo vymetat nebude-sami jsme si jej… Číst vice »
Nemyslím. Ale naštěstí máme Ústavní soud, který nám tento týden svým rozhodnutím a jeho zdůvodněním – “hrozí li ekonomická škoda státu, můžeme porušovat zákon” – beztrestně umožňuje s defenestrací začít.
Nalijme si čistého vina: Výsledek parlamentních VOLEb umožnil česky volební debil, který se zhlédl v mnozine různých politických kapralu, jimž cestu vydlazdil antilockdownovy vzdor. Samozřejmě mnohdy úctyhodný, ale politicky spíše matoucí. Osobně jsem měl takové dilema také, nicméně jistota je jistota a tak hlas skončil u Okamury. Téměř jeden meloun hlasů byl vyhozen… Číst vice »