Jako voliči jen „žmouláme čepici“ – nechcete to změnit?

Situaci nahrává i fakt, že tento v podstatě volební podvod nemůže být sankcionován a politici nemohou být odvoláni pro neplnění volebních slibů. Všichni vědí, že zvolením hra na sliby skončila a jak svého času po svém zvolení prohlásil Kalousek – volně citováno: …

Teď když jsme byli DEMOKRATICKY zvoleni, tak si můžeme dělat co uznáme za vhodné

… Když jsem to slyšel, tak jsem si říkal: … ty parchante, ty jsi nebyl zvolen DEMOKRATICKY, ale pomocí volebního PODVODU, protože konáš pravý opak toho co jsi veřejně sliboval …

Pamatuji si, že před dalšími volbami po tomto jeho výroku jsem si udělal účet na FB a ve formátu 1 strany A4 jsem zveřejnil výzvu „Nabízím svůj hlas voliče“ a zhruba v 10 bodech jsem specifikoval, co požaduji za odevzdání svého hlasu některému kandidujícímu subjektu. Stránka už tehdy byla ihned zablokována – tuším, že to netrvalo ani 3 dny a zdůvodnění si již nepamatuji. Jenom jsem si řekl – áááá pozor, tohle asi míří správným směrem.

Ovšem vše tenkrát zapadlo, protože, jak se říká – nenastala vhodná doba, nedozrál čas, příznivci Pjakina by řekli, že nebylo připraveno informační pole.

Nicméně, zhruba před rokem jsem na v podstatě stejnou iniciativu narazil na webu doc. Radima Valenčíka a říkal jsem si … „uvidíme co se z toho vyklube“. R. Valenčík je odborník na teorii her a tak jsem si říkal, že pokud s tím přišel nyní, pak by už mohla být vhodná doba. Skutečností totiž je, že Nutelliér pro přípravu informačního pole udělal maximum – jeho lhaní a konání pravého opaku toho, s čím vystupoval před svým zvolením je tak očividné, že tohle už nemohou ignorovat ani mainstreamová média, která jsou šampióny ve vymlčování podstatného.

Nejde přitom o nic menšího než o změnu volebního paradigmatu

Zatím tedy politici beztrestně předvolebně slibují s vědomím, že jsou za své lhaní nepostižitelní a voliči po uzavření volebních místností mohou akorát žmoulat čepici a dožadovat se plnění vyřčených slibů. Místo času plnění slíbeného však nastává čas kreativity ve zdůvodňování toho lhaní – už jsme slyšeli „Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“ nebo např. „… to byla jen taková metafora“ … atd., citovat by šlo delší dobu.

Otázka tedy zní, zda by se s tím i při dnešním systému nedalo něco udělat.

A očividně nejsem sám, kdo si myslí, že dalo. Ono totiž pouhým „otočením pořadí“ získáváme radikální změnu volebního paradigmatu.

Řekněme, že skupina voličů zformuluje např. 10 podstatných bodů, které za odevzdání svého volebního hlasu požadují, resp. požadují veřejný příslib jejich povolebních plnění. Dále předpokládejme, že tato skupina bude svým počtem větší než malá. Pro voliče tohle neznamená žádnou práci navíc – v podstatě stačí jen sledovat situaci, ti aktivnější se mohou účastnit na formulování bodů tzv. „Programového minima“ … zkrátka gaučing a arašídy => nedotčeno.

Bude jenom otázkou času, než organizátory osloví nějaký kandidující subjekt, který dostane zálusk na hromadu volebních hlasů. Dokonce i z pohledu kandidujících subjektů je vše bez chybičky – nevzniká tady kandidující konkurent, nedochází k dalšímu drobení a nepřibývá další rival na volební scéně. Samozřejmě je možné jít tomu „štěstíčku naproti“ a lehce oslovit kandidující, zda by nechtěli „pár jistých hlasů navíc“.

Pro všechny pesimisty „nejde to“, „nemá to cenu“ atd.

1. Není to žádná práce navíc, čas pohodlného gaučingu s arašídky nebude narušen … naopak, je zde příslib možné zajímavé podívané.

2. Nemáme co ztratit. Můžeme buď postupovat tak jako dosud a očekávat jiný výsledek – což A. Einstein označuje za bláhovost nebo holt vyzkoušet něco nového.

3. Změna volebního paradigmatu nám nezajistí odvolatelnost politiků ani nezaručí plnění veřejně uzavřených předvolebních slibů. Uvědomte si ale, že v podstatě probíhá mediální válka a proto musíme hodnotit povolební výsledek nikoliv s ohledem na plnění veřejných slibů, ale výhradně s ohledem na mediální dopady … a ty by mohly být silně devastující:

• – politik by nemohl prohlásit, že to byly metafory
• – nemohli by prohlásit, že JEJICH sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce
• – nemohli by říct „Pepo, já se spletla …“
• – jediné co by mohli říct a co by jim bylo dnes a denně otloukáno o hlavu by bylo, že VĚDOMĚ lhali, kalkulovaně podváděli a uzavřeli smlouvu, kterou nehodlali naplnit, zkrátka svůj mandát tedy získali volebním podvodem.

Destrukční důsledky na mediálním poli by byly, při neplnění, značné. Kolik lidí by po takových volbách nadále setrvávalo ve víře, že volby jsou fér a demokratické?

Hra na to, že volby by mohly něco změnit by definitivně a hlavně VEŘEJNĚ skončila … bylo by to jako nahlas vyřčená věta „císař je nahý“ za situace, kdy se všichni probruselští rozplývají nad kvalitou a módním střihem neexistujících šatů.

Je totiž hrozný rozdíl slibovat a pak konstatovat, že vlastně ani nelze zjistit, zda volič volil právě kvůli vyřčeným slibům a říct – věděli jsme co volič chce, promyšleně jsme to slíbili, hlasy jsme získali, ale plnit odmítáme. To druhé je doložitelné podvodné jednání, to první nedoložitelné podvodné jednání. A doložitelnost podvodu – to je to oč tu v této fázi Potěmkinovy demokracie běží …

Pamatujte !!! … hodit flintu do žita můžeme kdykoliv a za vyzkoušení nic nedáme.

**

David Dvořák, zdroj