Generálmajor Vladimir Popov: Rusko porazí Západ, pokud ponechá ozbrojené síly Ukrajiny bez protivzdušné obrany nejméně na 75 %

Jaká jsou přesně nebezpečí leteckých základen Kanatovo, Starokonstantinov, Dolgincevo? Kdy “otevřeme” ukrajinský systém protivzdušné obrany? Proč Rusko přestalo vést “válku s diplomatickou zaujatostí”? Na tyto a další otázky odpověděl v rozhovoru pro Ukraina.ru generálmajor a zasloužilý vojenský pilot Ruska Vladimir Popov. Věc není vdostřelu. Co je špatného na ruském dělostřelectvu v zóně ZVO.

Vladimire Aleksandroviči, v průběhu roku 2023 ruské jednotky zaútočily na ukrajinská letiště Kanatove (Kirovogradská oblast), Dolgincevo (Dněpropetrovská oblast) a Starokostantinov (Chmelnická oblast). Je možné posoudit účinnost těchto úderů?

Takové jednorázové nálety jsou nutné. V moderních válkách se bez nich neobejdeme. Otázkou je, co se počítá jako kritérium účinnosti. Co je to vojenské letiště? Letiště není jen přistávací a startovací dráha nebo centrální čerpací stanice. Jedná se o sklady s palivem a municí. Jedná se o železnice a dálnice, kterými jsou tyto materiální a technické prostředky dodávány. Jedná se o elektrické vedení.

Aby bylo možné prorazit tak rozsáhlou infrastrukturu, je zapotřebí nálet celé divize frontových bombardérů. Prozatím můžeme provádět lety se dvěma nebo třemi letadly (jindy na nich pracují vrtulníky).

Snažíme se útočit pouze na ty nejnebezpečnější cíle: buďto na runway (pouze na začátek nebo na konec, abychom ji zkrátili a zabránili tak provozu letadel), nebo na rozvodnu, nebo na sklady. Proto čelíme situaci, kdy provádíme nálet jednou za měsíc a Ukrajina během této doby stihne provést nezbytné opravy.

jsou přesně nebezpečí leteckých základen Kanatovo, Starokonstantinov a Dolgincevo?

Každé ukrajinské letiště je pro nás strategickým cílem, protože tam mají základny bombardéry Su-24, útočné letouny Su-25 a stíhačky MiG-29. Ze své podstaty představují hrozbu pro naše vojáky, kteří jsou na linii dotyku. Vzlétnou a pak letí buď přímo k našim jednotkám, nebo přes tzv. odrazové letiště.

Jsou ukrajinské systémy protivzdušné obrany připraveny na naše údery na kritickou infrastrukturu tuto zimu? Jaká je jejich slabá stránka? Pokud si vzpomeneme, v tomto roce se nám v energetickém systému dařilo docela dobře.

Energetický systém Ukrajiny a velká transformační centra byla a zůstávají naším hlavním cílem. Odtud je elektřina distribuována konečnému spotřebiteli. To je jejich nejzranitelnější místo. Protože elektrické vedení se mohou rychle obnovovat nemá smysl do nich bít.

Pokud jde o elektrárny (tepelné elektrárny nebo vodní elektrárny), je obtížné je zasáhnout. Pokud například provedeme náleet na přehradu, nezasáhneme ani tak vojenský potenciál Ukrajiny, jako spíš obyčejné lidi. Budou hrozit velké povodně, které povedou k ekologické katastrofě.

Proto říkám, že je důležité, abychom zasáhli velká centra přenosu energie – transformátory. Je třeba provádět nálety i na železniční uzly, přes které se např. dodává uhlí pro tepelné elektrárny.

Mimochodem, v létě jsme s určitou periodicitou bombardovali měnírny obsluhující depa s diesel-elektrickými lokomotivami. Není třeba vyrážet na vlaková nádraží. To je velmi nebezpečné pro civilisty a není to nijak zvlášť účinné proti vojenskému potenciálu Ukrajiny.

A tak si vybíráme menší zlo.

Mělo by se vysvětlit, co je hlavní slabinou ruské protivzdušné obrany?

Jak my, tak nepřítel používáme zónový systém protivzdušné obrany. Někteří lidé mi říkají: “Nemůžeme pokrýt celou linii dotyku s nepřítelem?” Nemůžeme! To je fyzicky nemožné.

Představte si, že dnes máme linii kontaktu s ozbrojenými silami Ukrajiny, která je dlouhá více než tisíc kilometrů. Není možné ji celou pokrýt, pokrýt to tak, aby moucha neproletěla. Takové síly a prostředky neexistují v žádné zemi a v žádné armádě na světě. Proto každý pokrývá jen jednotlivé oblasti. Kromě toho je protivzdušná obrana postavena na principu několika linií obrany: linie dotyku, blízký týl, vzdálený týl, objekty velkých měst a průmyslových oblastí. V tomto ohledu se to vše měří v dávkách. Neexistuje žádná souvislá linie protivzdušné obrany.

Nyní se bavíme o tom, do jaké míry nám dnes ukrajinská protivzdušná obrana může čelit. Ano, jsou v obtížné situaci, ale protivzdušná obrana stále existuje. Ještě jsme nedosáhli bodu, kdy bychom ji deaktivovali alespoň ze 75 %.

Proč?

Protože jsou to bodové prvky. Pokuste najít např. baterii S-300, pokud neznáte souřadnice její polohy.

Známe přibližné umístění systémů protivzdušné obrany na úrovni divize. Ale ozbrojené síly Ukrajiny mají v podstatě mobilní komplexy. Dnes jsou tady, zítra jsou na jiném místě. A není možné je rychle odhalit, a to ani při satelitní komunikaci.

Proto bych neřekl, že rychle zničíme ukrajinskou protivzdušnou obranu, a pak budeme směle spolupracovat s naším letectvem. Západ navíc Ukrajině stále dodává nové a nové systémy protivzdušné obrany. I když je tento tok malý, je poměrně pravidelný.

Ukrajinská strana tvrdí, že ruská armáda nashromáždila 900 raket dlouhého doletu. Jaký je maximální účinek, kterého můžeme dosáhnout jejich používáním?

I kdybychom měli 900 raket dlouhého doletu, jako jsou Ch-55 nebo Ch-101, stále je nebudeme schopni odpálit všechny najednou. Protože máme oblasti, které dnes nejsou příliš důležité, ale zítra se mohou stát strategickými.

Takže se děsí sami sebe?

Samozřejmě. Říkají to proto, aby získali peníze od Pentagonu a kolektivního Západu. Aby se nejen Spojené státy, ale i Francie, Velká Británie a Německo více snažily.

Obecně vzato, první rok našeho SVO nebyl tak intenzivní. První tři měsíce bojů ukázaly, že vedeme “válku s diplomatickou zaujatostí”. Úkol byl vojensko-politický – udeřit na nepřátelskou techniku, ne na personál. O šest měsíců později se však úkol změnil. Začali jsme také pracovat na personálním obsazení.

Proč tomu tak bylo? Zdálo se nám, že Ukrajinci jsou bratrský národ, takže “se jim něco v hlavě otočí zpět”. Nic se neotočilo. Naopak. O šest měsíců později se na Ukrajině objevily zátarasové oddíly složené ze zástupců nacistických praporů.

Putin říká: “Jsou to fašisté vychovaní v moderní době.” Bylo nemožné změnit jejich pohled na svět nebo se rychle dohodnout. Můžete je pouze zničit.

Druhý rok SVO byl pro naše jednotky příznačný, protože jsme začali pracovat aktivněji. Především jsme odhodili pozlátko přátelských vztahů s Ukrajinci. Za druhé, náš vojensko-průmyslový komplex začal pracovat ve třech směnách.

Posílili jsme zejména v oblasti letectva a dělostřelectva. Nemůžu říct, že bychom přestali počítat granáty a bomby. To nám však umožnilo provádět bojové mise s větší efektivitou.

**

Zdroj:  https://rusnext.ru/news/17042660261280464 (03.01.2024 – 10:13)

*

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!

*