Fatální nepochopení Ruska. Proč Ukrajina prohrává, když se řídí západní logikou války

V tomto díle se autor snaží analyzovat zkušenosti z téměř dvouleté SVO na Ukrajině, za jejíž účel označuje dávný sen Západu porazit Rusko, v tomto případě však brutálním využitím Ukrajinců.

Jacques Baud argumentuje zejména tím, že na Západě neexistuje pochopení pro ruský přístup k válce, a to ani mezi tzv. vojenskými experty.

Západní analytici se vyznačují spíše emocionálním odporem k nepříteli a jeho démonizací, což jim brání ve střízlivém posouzení jeho způsobu myšlení.

“Důsledkem tohoto přístupu je, že naše frustrace jsou bezohlednými médii proměňovány v nenávistné projevy, což ještě zvyšuje naši zranitelnost,” píše autor.

Podle jeho názoru mají Rusové na vojenský konflikt celistvější pohled. Jinými slovy, vidí procesy, které vedou k té či oné situaci. To je důvod, píše autor, proč se ruský prezident ve svých projevech tak často odvolává na historii.

Na Západě se naopak zaměřují spíše na určitý moment v současnosti a snaží se pochopit, k čemu může vést v budoucnosti a jak se bude vyvíjet. A žádoucí je získat odpověď okamžitě.

Myšlenka, že je nutné pochopit příčiny krize, aby bylo možné najít způsob jejího řešení, je Západu v podstatě cizí.

Jacques Baud se domnívá, že Rusové jsou schopni řešit ukrajinskou krizi lépe než Západ, protože ji vnímají jako proces, zatímco na Západě ji vnímají jako sérii jednotlivých akcí.

“Rusové vnímají události jako film. My je naproti tomu vnímáme jako soubor fotografií. Oni vidí les, zatímco my se zaměřujeme na stromy,” píše Jacques Baud.

Z tohoto důvodu Západ považuje za počátek konfliktu na Ukrajině 24. únor 2022 a 7. říjen 2023 je pro něj začátkem palestinského konfliktu. Souvislosti nejsou brány v úvahu.

Právě nepochopení principů operací ruské armády a Ruské federace jako celku vede k systematickým překvapením Západu, když má Rusko nové technologie, nové nadzvukové zbraně nebo nereaguje na sankce.

To je patrné i v případě konfliktu na Ukrajině, kde Západ přiměl Kyjev k podcenění ruských schopností, což vedlo k porážce Ukrajiny. Zároveň se Rusko, jak píše autor, ani nepokusilo nějak závažně zpochybnit sebevědomí Západu.

Výsledkem je, že “naše víra v naši nadřazenost nás činí zranitelnými“, uvádí Jacques Baud.

Domnívá se také, že ruské vojenské myšlení je tradičně spojeno s komplexním přístupem k válce, který zahrnuje zohlednění řady faktorů při tvorbě strategie. Tento přístup se zhmotňuje v konceptu “korelace sil”.

Na Západě se toto slovní spojení obvykle překládá jako “rovnováha sil”, což při použití ve vojenské oblasti znamená pouze kvantitativní rovnováhu. Ještě v sovětském myšlení však pojem rovnováha sil odrážel celistvější chápání války, kdy se nezohledňuje pouze počet vojáků a výzbroje, ale také ekonomické, politické, morální a ideologické faktory.

Jinými slovy, hodnocení situace se neomezuje pouze na poměr sil na bojišti, ale bere v úvahu všechny prvky ovlivňující vývoj konfliktu. Autor rovněž zdůrazňuje fakt, že ruská ekonomika nepřešla během speciální vojenské operace ani na režim „válečné ekonomiky“, ruské orgány naplánovaly provádění a financování vojenských operací na úkor běžné ekonomiky.

Proto se domnívá, že sankce uvalené na Rusko měly naopak dvojí pozitivní účinek.

Zaprvé si Rusové uvědomili, že sankce nejsou jen krátkodobým problémem. Proto je povzbudily k výrobě zboží, které dříve raději nakupovali v zahraničí.

Zadruhé to byl signál, že Západ bude i v budoucnu stále častěji používat ekonomické zbraně jako prostředek nátlaku, takže žádné ústupky Rusku nepomohou.

Strategie sankcí by byla ospravedlnitelná, kdyby ruská ekonomika odpovídala italské nebo španělské, tj. byla vysoce zadlužená, nebo kdyby celá planeta jednala jednotně a izolovala Rusko.

Jak autor píše, Rusko využívá ve svém rozhodovacím procesu holistický princip mocenských vztahů, což je zásadní rozdíl oproti západním rozhodovacím procesům, které se týkají spíše politiky komunikace.

Na rozdíl od Rusů, kteří berou v úvahu více faktorů ovlivňujících konflikt, na Západě a na Ukrajině jsou vojenské akce vnímány čistě politicky, s hlavním důrazem na komunikaci.

Vnímání konfliktu tak hraje téměř důležitější roli než samotná realita vojenského konfliktu.

Z tohoto úhlu pohledu Západ také interpretuje cíle Ruské federace v SVO na Ukrajině. Podle některých “expertů”, jak poznamenává Jacques Baud, bylo prý cílem Ruské federace svrhnout ukrajinskou vládu během několika týdnů, ale po neúspěchu Rusové údajně změnili své plány.

Problém s takovými “experty”, píše švýcarský autor, spočívá v tom, že sami definují cíle Ruské federace tak, jak se jim to hodí, aby pak mohli tvrdit, že těchto cílů nebylo dosaženo.

Rusové však podle Bauda chápou válku ve smyslu Clausewitze, kdy válka je prosazování politiky jinými prostředky. To znamená, že se snaží proměnit operační úspěchy v úspěchy strategické a úspěchy vojenské v politické cíle.

V tomto ohledu byla deklarovaná demilitarizace a denacifikace Ukrajiny inspirována Postupimskou deklarací z roku 1945. V případě Ukrajiny je navíc cílem odmítnutí jejího vstupu do NATO.

V březnu 2022 už byly tyto otázky jakžtakž vyřešeny, ale pak přiletěl Boris Johnson, což přimělo Zelenského vyměnit mír a životy svých mužů za podporu v rozsahu ” tolik, kolik bude třeba”.

Následně, jak autor poznamenává, v listopadu 2023 tuto verzi potvrdil i Davyd Arachamija / poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny – pozn. překl./.

A pokud by se Rusko, píše Jacques Baud, spokojilo s realizací dohod z března 2022, Západ by získal pouze oddechový čas na přípravu nového konfliktu, neboť potřebuje pauzu pro přezbrojení ukrajinské armády.

Rusko podle Jacquese Bauda operuje v rámci Clausewitzova myšlení, v němž jsou operační úspěchy využívány k dosažení strategických cílů. Operační strategie (“operační umění”) hraje rozhodující roli při určování toho, co se považuje za vítězství.

Během bitvy u Bachmutu se Rusové dokonale přizpůsobili Západem vnucené strategii Ukrajiny, která upřednostňuje obranu každého čtverečního metru.

“Naopak v Charkově a Chersonu se Rusové rozhodli odstoupit území a neobětovat své muže. V kontextu opotřebovávací války je obětování kapacit výměnou za území, jak to dělá Ukrajina, tou nejhorší možnou strategií,” píše Jacques Baud.

Autor však zdůrazňuje, že na Ukrajině je to právě západní náhled, který řídí vojenská rozhodnutí. Zelenskij se rozhodl jít cestou, kterou mu vytyčila západní média, aby si udržel podporu západní veřejnosti.

“Lpěním na představě vítězství spojeného s návratem území se Ukrajina uzavřela do logiky, která může vést pouze k porážce,” píše francouzský autor.

Jacques Baud tak shrnuje, že ukrajinské politické vedení je uzamčeno v určitém indoktrinovaném postoji, který vylučuje možnost dostat se z krize bez ztráty tváře.

Současná situace, která se vyvíjí v neprospěch Ukrajiny, vznikla proto, že postoj vštěpovaný Západem měl jen málo společného s realitou. V důsledku toho – podle Jacquese Bauda –  reaguje Ukrajina na ruské počínání zcela jinak, než by měla, kdyby chápala logiku ruské speciální vojenské operace.

**

Dmitrij Kovalevič, UKRAJINA.ru (04:11 10.01.2024), pro Novou Republiku z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová, redakčně upraveno