„Budoucnost mají potraviny levné, jakkoli nejsou chutné ani zdravé,“ obává se komentátor. Farmáři, tradiční opary lokálních dodavatelských řetězců, tím pádem nebudou schopni konkurovat globalizované divočině“. Představa, že budou konkurovat kvalitou, je podle komentátora naivní, pro což čerpá i z vlastních zážitků.
S jídlem roste chuť. Lze předpokládat, že němečtí farmáři budou v mohutných protivládních protestech pokračovat. A jelikož se k nim přidávají další nespokojenci, budou se stupňovat i jejich požadavky a ultimáta. No a protože podpora vládních stran v Německu povážlivě klesá, a za vládní strany existuje alternativa, politici jsou pod tlakem. Ty tisíce traktorů ve městech není snadné ignorovat.
Že jsou politici odtrženi od reality je patrné z hloupého načasování rozhodnutí připravit farmáře o dotace. S takto nepopulárním opatřením měli přijít na jaře, v létě či na podzim, kdy jsou farmáři s traktory na polích a ne v zimě, kdy se traktor hodí leda na blokádu dálnic nebo velkoskladů potravin. Chybné politické načasování je ale také v tom, že s nápadem redukovat farmáře, kteří svou činností ubližují planetě, přišli gríndýloví pokrokáři předčasně. Ještě jim nedorostla nezbytná bezemisní většina, která podpoří svět bez uhlí, ropy a traktorů.
Místo revolty proti starému světu jsme svědky revolty proti světu novému. Farmáři, kteří mohou ztratit pouze svoje traktory, věří, že je společnost potřebuje. Proto si nárokují respekt a soudí, že si nezaslouží od státu ekonomicky likvidační přístup. Až budoucnost ale ukáže, zda protesty farmářů odhalí zcestnost gríndýlové utopie. Také je možné, že to dopadne jako s protesty dělníků, kteří v devatenáctém století rozbíjeli stroje, aby nepřišli o práci.
Hlavním nepřítelem německých farmářů je globální konkurence. Neviditelnou globální ruku trhu nelze pustit tam, kde je struktura zemědělství tradičně orientována na regionální producenty potravin. Trh je nezbytné pokřivit dotacemi, mají-li drobní a střední farmáři v nerovné soutěži s velkými hráči přežít. Když se k moci dostane vláda, jejíž prioritou je boj s CO2, podpora bezemisní energetiky, deindustrializace, zvýhodňování elektromobility, integrace migrantů a angažmá ve vojenských konfliktech, na farmáře peníze logicky nezbudou. Octnou se v drsném světě, kde rozhoduje jenom cena.
Představa, že levnému importu lze čelit kvalitou, je naivní. Je dokonce nejisté, zda kvalita znamená výhodu i při stejné ceně! Obávám se, že drobní farmáři nemají v drsné globalizované divočině šanci. Vycházím z osobního zážitku, kdy jsem se na řadu týdnů ocitl v nemocnici a byl nečekaně konfrontován s hromadným veřejným stravováním. První dny jsem konstatoval, že pokrm, který dostávám, je nepoživatelný. Pak mi došlo, že pokud chci přežít, musím se překonat a sníst všechno co dostanu. A na čem si, mimochodem, pochutnávají nejen pacienti, ale také moji lékaři.
U potravin není důležité, co lze lidem nabídnout. Rozhodující je, co lidem stačí. Budoucnost mají potraviny levné, jakkoli nejsou chutné ani zdravé. Chutné, zdravé, čili nekontaminované a čerstvé potraviny už dnes jíme jenom my, skromní venkované (vidláci), kteří máme na stole to, co sami dopěstujeme a dochováme, a pak boháči, kteří si takový luxus mohou dovolit. Drtivá většina lidí v EU už dnes lokální farmáře nepotřebuje. Nevšimne si, když zkrachují. Držím farmářům palce ze všech sil, ale pochybuji, že to pomůže.
Je to jenom krůček na cestě k cíli, snížení stavu lidstva na planetě.
Farmářů je hodně a musí volit politiky pro jejich zem tak je to jednoduché. To není žádný pokrok ale zločinný úmysl od nejbohatších kteří chtěj na tom rýžovat prachy.