Dojče Chcimíren

Žádné dodávky zbraní do žádné cizí země… Mír, nikoliv válka. Konflikt na Ukrajině nemusel být, zastavte plýtvání lidskými životy, ukončete tu nesmyslnou válečnou propagandu. Nechceme třetí světovou válku…

V poslední době o válce mluví nejen Řehka. Jeho evropští kolegové to omílají také a příliš stejnými slovy. Jako by se to dozvěděli na společném školení. Vůbec se mi to nelíbí a chytám se kohokoliv, kdo říká opak.

Jak vidno, obyčejní lidé v Německu (ti aktivní, co se nebojí a nesedí na gauči) chtějí vlastně totéž, co chceme my. Jen se trochu lišíme národní náturou…. Před pár dny ještě bylo Německo vzorová grýndýlová země, kde všichni chtějí elektřinu z větrníků, slunečníků a měsíčníků, radostně podporují Ukrajinu a nemohou se dočkat zemědělství bez chemie… a najednou šup… oni chtějí totéž, co chtějí šajse čechen. Jo, Německo bylo vždycky dál. Dlouho nic a najednou je všechno zablokované tak moc, že hytlermarketům u nás chybí sortiment…

Ani v Německu nedokázala liberální média všem vymýt mozek… Nebo se tam leckdo vzpamatoval, když došlo na jeho džob.

Cítím k německým protestujícím obdiv N+1. Dokázali to.

Včera se v diskusích probíralo, že to dokázali především díky jasně formulovaným a jednoduchým požadavkům, které byly dostatečně srozumitelné a dostatečně univerzální, aby je pochopili i nezemědělci a přijali je za své. Dokázali to také díky určité apolitičnosti organizátorů, kterým liberální mééédia těžko podsouvala zájem o politická koryta. A také se tam někdo neposral, jako třeba u nás Dobšík nebo Středula, když nějaký intervjuk začal hystericky zdůrazňovat ruskou stopu, aby jim to rozbil.

Já se teď vrátím k tomu, co tady melduju už skoro rok a co opakuji takřka při mém každém veřejném vystoupení. Pět jednoduchých požadavků platných pro všechny:

1. Levné energie. Pokud se elektřina vyrábí za korunu, co brání tomu, aby se prodávala za dvě koruny? Nenažranost! Nic jiného.

2. Levné potraviny. Pokud si hytlermarkety přirážejí k nákupní ceně 150% marže, tak drahotu nevyřeší, když chudák český výrobce zlevní o 10%.

3. Neobírat důchodce. Oni v této republice vybudovali všechno, co ještě funguje a úcta k jejich práci je základem i úcty našich dětí k nám.

4. Vyvázat se z grýndýlu a emisních povolenek. Jestli my neukončíme grýndýl, tak grýndýl ukončí nás.

5. Zrušit rozhlasové a televizní poplatky. Že veřejnoprávní mééédia selhala, to vidíte na jejich usilovném vymlčování německých protestů. Ať si je platí ti, kteří jim věří.

Tohle platí pro všechny a všechno. Levné energie potřebují domácnosti i podnikatelé. Jíst musí každý. Každý bude jednou starý a bude potřebovat, aby se o něj někdo postaral. Všechny přejde humor, až budou v prosinci jezdit do práce na kole a firemní elektrokamion nedojede z Brna ani do Prahy. A fakt nevím, proč bychom si měli povinně platit novináře, kteří nám dva roky říkali, jak je Rusko na kolenou a přitom jsme s ním v prohrané válce.

Všimněte si, že jsem se ve svých požadavcích úplně obešel bez velké ekonomické transformace. Nemusel jsem vůbec použít slovo privatizace ani kolektivizace. Obešel jsem se bez evropských hodnot, bez amerického dohledu i ruské knuty. Obešel jsem se bez pravicového nebo levicového ukotvení. Nepožadoval jsem žádnou ideologickou převýchovu ani tvorbu nového lepšího člověka. Nikomu neberu majetek. Jen chci, aby někteří méně mlaskali.

Obešel jsem se bez geopolitických veletočů, chci jen rovnou hru se všemi. Chci jeden jediný metr pro domácí i cizince. Žádná negativní ani pozitivní diskriminace. Chci svobodu projevu, aby se mohly pojmenovávat problémy a žádné téma nebylo tabu.

Česká republika neodpluje někam jinam a nikdy nebude mít jiné hranice, než jaké má. Pořád budeme žít vedle ekonomicky vyspělého Německa, fanfaronských Poláků, bratrů Slováků a Rakušanů. Vlastně chci jen, abychom se vrátili k poslední verzi světa, který nám víceméně fungoval. Ke čtyřem svobodám, které Evropu integrovaly a ne k Lisabonu, který ji hubí.

Po vyjmenování těchto domácích požadavků bych mohl přidat i ty zahraničně politické. Stop migraci a migračnímu přerozdělování. Sami si rozhodneme, koho přijmeme a koho ne. Stop válečnému štváčství. Chceme žít v míru a ne se připravovat na jadernou válku. Dávám palec nahoru Aleně Schillerové, že to řekla za hnutí ANO naplno a směju se Markétě Pekarové Adamové, které to vadí a která ještě stále nepochopila, že Západ už není pupek světa, ani když má tak skvělé lokaje, jako je ona. Také nechci válku.

Ale na prvním místě je prostě na elektrika. Tu si vyrábíme tady u nás v našich elektrárnách z našeho uhlí. A ruského uranu… Nemůžeme úplně ovlivnit cenu plynu, byť naše vláda udělala všechno pro to, aby byl drahý a nedostupný, ale můžeme ovlivnit cenu naší elektriky. Bez jejího razantního poklesu budou pokračovat konsolidační balíčky a drahota se změní v drancování. Elektrika je prostě všechno. Levná energie byla základem každé civilizace. Levná elektrika je důležitá nejen pro ty, kteří se orientují v problematice tohoto světa, ale i pro ty, kteří na politiku zvysoka kašlou.

Pokud budeme mít energii drahou, skončí veškeré řeči o kapitalismu, socialismu i globalizaci. Vrátíme se do feudalismu, protože to bylo poslední společenské zřízení, které si vystačilo s rozptýlenou sluneční energií, která dopadala na jednotlivá políčka. To bylo poslední zřízení, které se obešlo bez průmyslových hnojiv i bez chemických postřiků. Udrželo člověka v nesvobodě i bez kamer a umělé inteligence. Pogromy to ovšem umělo stejně dobře jako dneska a mělo to docela časté hladomory. Potraviny sice nebyly plné pesticidů, ale dost často nebyly vůbec.

Proč to všechno píšu…

My už tady všechno máme. Máme požadavky, máme mluvčí a máme alternativní média s dostatečným dosahem. Například Petra Rédová teď namluvila můj nedělní článek, její tým k tomu nastříhal příslušné video a dodělal titulky, Ivan Smetana z KTV live to nasdílel. Na fejsbůku to za dva dny nasbíralo přes 250 tisíc shlédnutí. Na jůtubu přes deset tisíc. Partii na Primě sleduje o dost míň lidí… O zprávách ani nemluvím. Shitstorm od liberálů je už jen reklama a pochvala.

Němci nám navíc ukázali, že ani není třeba čekat na jednoho sjednotitele. Dá se to dělat i decentralizovaně, ale účinně. Jestliže se to podařilo jim, tak už prostě víme, že to udělat jde. Je zapotřebí jen najít způsob, jak to udělat.

Máme požadavky, máme mluvčí, máme média. Zbytek už je jen práce. Je třeba o požadavcích mluvit, je třeba o nich psát, je třeba je šířit všemi kanály. Je třeba povzbuzovat, podporovat, zatnout zuby, nevzdávat se. Je třeba si nachystat do vrecka pár korun, abychom jednou také mohli protestujícím nosit jídlo a pomáhat jim.

Ono to prostě přijde. V Německu také dlouho trvalo, než bouchly saze. Také se dlouho protestovalo neúčinně. Ale jednoho dne prostě pohár přetekl a fakt to nezpůsobila nijak velká kapka. Jen už prostě bylo plno. U nás také kalich dokapává. Kap, kap… jaderná válka, kap, kap, zvýšení DPH… kap, kap, zdražení energií, kap, kap, drahota, kap, kap, recese, kap, kap, propouštění… Možná to vláda ještě chvíli udrží, ale čím později to přijde, tím fatálnější to pro Blyštivého Péťu bude.

Mimochodem… nesnížili teď odměny hasičům a policajtům? Good luck… Stříž sám vládu neubrání… ani náhodou.

**

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate