Assangeovo poslední odvolání. Únor rozhodne o osudu západní investigativní žurnalistiky

Novinář Julian Assange sedí od roku 2019 ve věznici Belmarsh a čeká na vydání do USA k doživotnímu vězení za zveřejnění důkazů o válečných zločinech USA v Iráku a Afghánistánu a za zveřejnění údajů o mučení ve věznicích Guantánamo a Abú Ghrajb.

“Nastal den X. Veřejné slyšení u Královského soudního dvora se uskuteční 20. a 21. února. Pro Spojené království to může být poslední šance, jak Julianovo vydání zastavit. Shromážděte se po oba dny v 8.30 hodin před budovou soudu.  Teď, nebo nikdy,” napsala manželka Juliana Assange Stella.

Vše začalo v roce 2007 poté, co novinář Patrick Cockburn zveřejnil 14. července v deníku The Independent článek o zabití jedenácti lidí v Bagdádu americkým vrtulníkem. Mezi mrtvými byli i dva iráčtí novináři pracující pro tiskovou agenturu Reuters.

Usmrcení bylo zachyceno na kameru amerického vrtulníku Apache, ale Pentagon odmítl záznam poskytnout novinářům, a to ani na jejich žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Mladší analytik amerických zpravodajských služeb, vojín Danny Manning, zděšený touto epizodou a obsahem tisíců zpráv a depeší uložených spolu s videozáznamem zastřelení Iráčanů, předal celý archiv serveru WikiLeaks. Nebýt Manninga a Assange, podezření novinářů a irácké policie by se nepotvrdilo.

Pentagon se okamžitě pokusil WikiLeaks zdiskreditovat tvrzením, že zveřejnění údajně vedlo k úmrtí amerických agentů a informátorů v Iráku. Byla dokonce zřízena zvláštní pracovní skupina 120 kontrarozvědčíků pod vedením brigádního generála Roberta Carra, která měla pátrat po “obětech”.

Zatímco byl Manning souzen a probíhala další řízení s WikiLeaks, Assange získal v roce 2012 politický azyl na ekvádorském velvyslanectví v Londýně.

V roce 2013 však při Manningově procesu vyšlo najevo, že Carrův tým nedokázal mezi tisíci americkými agenty a tajnými zdroji nejen v Iráku, ale i v Afghánistánu najít jediného člověka, který by kvůli odhalením WikiLeaks zemřel.

Žádná taková oběť nebyla dosud nalezena. Barack Obama proto Manninga amnestoval a v roce 2013 se rozhodl případ proti Assangeovi zamést pod koberec, protože první dodatek americké ústavy zakazuje stíhat novináře za zveřejnění důležitých informací a obžaloba neuváděla žádné konkrétní údaje o “krádeži” informací, kromě opakovaných návrhů, aby se úřady podělily o různé veřejně důležité údaje s Wikileaks.

Během volební kampaně v roce 2016 Donald Trump opakovaně vyjadřoval podporu aktivitám Juliana Assange, ale uniklé e-maily Demokratické strany, které zdiskreditovaly Hillary Clintonovou a možná pomohly Trumpovi stát se prezidentem, vše změnily.

Americké orgány činné v trestním řízení to označily za zvláštní operaci Ruska a WikiLeaks (v roce 2018 soud neshledal žádnou spojitost mezi Trumpem, Ruskem a zasahováním do voleb). Vzhledem k tomu, že Trumpovi političtí oponenti z Demokratické strany jej stavěli do pozice velkého přítele Ruska a Vladimira Putina, začal tlak.

V roce 2017 navštívila Assange na ekvádorském velvyslanectví v Londýně Trumpova mluvčí, kongresmanka Dana Rohrabacherová. Jménem svého šéfa nabídla novináři milost výměnou za to, že Assange prozradí svůj zdroj, který  poskytl WikiLeaks data z hacknutého serveru Demokratického národního výboru.

Takové prohlášení by zbavilo Trumpa podezření. A aby Assangeovi pomohl učinit “správné” rozhodnutí, zahájil generální prokurátor Jeff Sessions proti novináři trestní řízení.

Článek obžaloby proti Assangeovi zněl takto:

“Spiknutí za účelem získání a vyzrazení informací o národní obraně. Nezákonné získávání a vědomé předávání údajů o vězních na Guantánamu, depeší ministerstva zahraničí, tajných spisů obsahujících pravidla k nasazení v Iráku a dokumentů obsahujících jména osob v Afghánistánu, Iráku a dalších zemích, které poskytovaly informace USA a jejich spojencům, osobám, které k tomu nebyly oprávněny.

Existuje důvodné podezření, že tyto informace měly být použity k poškození Spojených států nebo ve prospěch některé cizí země.”

Jednání nějakou dobu trvala. Přestože v roce 2018 soud Trumpa zprostil obvinění ze spolupráce s ruskými hackery a WikiLeaks z ovlivnění výsledků voleb – a Assangeovo odhalení zdroje už nebylo pro Trumpa tak nutné, američtí novináři napsali, že výměnou za milost bylo po Assangeovi požadováno, aby nevynášel informace o systému Marble Framework, s jehož pomocí se CIA nabourávala do počítačů všech, které si vybrala.

V polovině března 2019 byla jednání s Assangem přerušena a 31. března WikiLeaks zveřejnil článek o nelegálních hackerských útocích CIA.

O dva týdny později tehdejší ředitel CIA Mike Pompeo označil WikiLeaks za “nestátní nepřátelskou zpravodajskou službu”, americká vláda obvinila Assange podle zákona o špionáži z roku 1917 za zveřejnění vládních dokumentů a dokumentů ministerstva zahraničí na webu WikiLeaks a v řadě největších světových vydavatelství, jež se týkaly válečných zločinů USA v Iráku a Afghánistánu, vládního spolčení se soukromými společnostmi a o vměšování USA do vnitřních záležitostí jiných zemí.

Nový generální prokurátor William Bar zvýšil Assangeovo obvinění z jednoho bodu na osmnáct, tedy z 5 na 175 let vězení.

Nový proamerický prezident Ekvádoru Lenin Moreno pod tlakem USA odmítl Assangeovi poskytnout azyl na velvyslanectví a 11. dubna 2019 byl Julian Assange zatčen londýnskou policií a poslán do vězení Belmarsh.

Ve Spojeném království bylo zahájeno vydávací řízení. Soud první instance vydání novináře odmítl. Soudkyně Vanessa Baraitzerová na jedné straně projevila lidskost, když odmítla Assange vydat.

Učinila tak ale ze zdravotních důvodů – novinářův psychický stav je takový, že existuje vysoké riziko sebevraždy. Výpovědi psychiatrů u soudu se však lišily, někteří tvrdili, že riziko sebevraždy není stabilní a lze ho snížit změnou podmínek vazby.

A protože soudkyně nepožádala americké úřady o záruky dobrých podmínek pro Assangeovo zadržení (a přitom se vyjádřily, že takové podmínky budou vytvořeny), existují vážné důvody pro odvolací přezkum rozsudku.

Zároveň soudkyně Baraitzerová neudělala  klíčovou věc – neodmítla vydání z politických důvodů, tj. ponechala obžalobě mezeru.

Manželka Juliana Assange Stella se obrátila na Donalda Trumpa, aby jejího manžela omilostnil, protože Trump, který v té době odcházel z úřadu, měl pravomoc omilostnit několik obviněných.

A on milost udělil. Jen ne Assangeovi, ale Paulu Manafortovi a Rogeru Stoneovi, kteří byli obviněni z účasti na falšování voleb v Trumpův prospěch. Joe Biden, který se dostal k moci, novinářův osud také nijak nezměnil. V tom jsou republikáni a demokraté zajedno.

Pokud se Británie na konci února rozhodne vydat Juliana Assange do Spojených států, kde bude odsouzen k doživotnímu trestu, pak bude vzhledem k judikatuře veškerá západní investigativní žurnalistika využívající “úniky” informací od whistleblowerů postavena mimo zákon.

**

Pavel Volkov, UKRAJINA.RU (03.01.2024 -15:51), z ruštiny pro Novou Republiku přeložila  PhDr. Jana Görčöšová

*

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!

*