Washington Post – proč selhala protiofenziva Ukrajiny – díl I. a II.

Nic, co dokáži identifikovat na globálním geopolitickém rozhovoru se jí v destruktivním potenciálu momentálně ani přibližně nevyrovná. Proto se Kosa hodlá tomuto konfliktu věnovat zásadně i nadále a přednostně. I na úkor domácího dění. Tolik na vysvětlenou.

Dokonce i domácí mainstream přinesl krátké výtahy z velmi obšírné dvoudílné analýzy Washington Postu, popisující , jak se připravovala ona zázračná protiofenziva, která měla smést zbabělé a neschopné Rusáky z povrchu zemského, a umožnit duševním genium typu nedovzdělanec Lipavský, aby prožili svou příští dovolenou na Krymu. Nejen jak se připravovala, ale co byly její strategické cíle a zámysly, a kde se nějaká ta chybička vloudila, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Prostě už ani stále vítězící český mainstream ten rozbor WP nedokázal ignorovat. A musel o něm přinést aspoň nějakou malou „informaci“. Jakkoliv si pečlivě vybíral a zejména klouzal po povrchu, když se soustředil na sdělení, že ofenzivu plánovali američtí, britští a ukrajinští generálové při osmi válečných hrách a s využitím nejskvělejší plánovacího softwaru US Army a NATO.

Přítel Germanicus vyhrabal na internetu celou tu dlouhou dvoudílnou analýzu. A já se rozhodl ji dnes a zítra převzít. Věřím, že se mezi vámi najde dost těch, co tyhle věci, jakkoliv není snadné oba ty díly dočíst, zajímají a hledají důležité podrobnosti. Já to rozhodně chci v archivu mít. Jinak bych si nedával tu obrovskou práci s redakcí strojového překladu. Takže jdeme na věc. Originál je k nalezení pod titulkem

Předmluvu napsal Petr Vlk, Kosa Zostra

Miscalculations, divisions marked offensive planning by U.S., Ukraine

podle překladače

Špatné výpočty orámovaly útočné plánování USA a Ukrajiny

15. června v konferenční místnosti v sídle NATO v Bruselu seděl ministr obrany Lloyd Austin, doprovázený nejvyššími americkými veliteli u stolu se svým ukrajinským protějškem, ke kterému se připojili jeho pomocníci z Kyjeva. Místnost byla těžce zatížená nádechem frustrace.

Austin se svým rozvážným barytonem zeptal ukrajinského ministra obrany Oleksije Reznikova na rozhodnutí Ukrajiny – učiněné v úvodních dnech dlouho očekávané protiofenzívy a naléhal na něj, proč jeho síly nepoužívají zařízení na odminování dodané Západem, aby si umožnily větší, mechanizovaný útok nebo použití kouřových clon ke skrytí záloh. Navzdory silným ruským obranným liniím, řekl Austin, kremelští vojáci nejsou neporazitelní.

Reznikov, holohlavý, obrýlený právník, řekl, že tato rozhodnutí činí ukrajinští vojenští velitelé. Poznamenal ale, že ukrajinská obrněná vozidla ničí ruské vrtulníky, drony a dělostřelectvo při každém pokusu o postup. Bez letecké podpory je podle něj jedinou možností použít dělostřelectvo k ostřelování ruských linií, sesednout z obrněných vozidel a pokračovat pěšky.

„Nemůžeme manévrovat kvůli hustotě nakladených min a přepadům tanků,“ řekl Reznikov podle přítomného úředníka.

Setkání v Bruselu, které se uskutečnilo necelé dva týdny po kampani, ilustruje, jak protiofenzíva zrozená v optimismu a nedokázala vygenerovat očekávaný úder, způsobila třenice a dohady mezi Washingtonem a Kyjevem a vyvolala hlubší otázky o schopnosti Ukrajiny získat zpět rozhodující množství území.

Jak se blíží zima a přední linie zamrznou na svém místě, nejvyšší ukrajinští vojenští představitelé uznávají, že válka dospěla do patové situace.

Toto zkoumání postupu ukrajinské protiofenzívy je založeno na rozhovorech s více než 30 vysokými úředníky z Ukrajiny, Spojených států a evropských národů. Poskytuje nové poznatky a dříve neznámé podrobnosti o hlubokém zapojení Ameriky do vojenského plánování stojícího za protiofenzívou a faktorech, které přispěly k jejímu neúspěchu. Druhá část tohoto dvoudílného příběhu zkoumá, jak se bitva na zemi během léta a podzimu vyvíjela, a jak se rozšiřující trhliny mezi Washingtonem a Kyjevem. Někteří z úředníků hovořili pod podmínkou anonymity, aby hovořili o citlivých jednáních.

Mezi klíčové prvky, které formovaly protiofenzívu a počáteční výsledek, patří:

● Ukrajinští, američtí a britští vojenští důstojníci uspořádali osm velkých strategických válečných her, aby sestavili plán kampaně. Ale Washington se přepočítal, do jaké míry by se ukrajinské síly mohly v krátké době přeměnit na bojové síly západního typu – zvláště bez toho, aby Kyjevu poskytly vzdušné síly, nedílnou součástí moderních armád.

● Američtí a ukrajinští představitelé se občas ostře rozcházeli ohledně strategie, taktiky a načasování. Pentagon chtěl, aby útok začal v polovině dubna, aby zabránil Rusku pokračovat v posilování svých linií. Ukrajinci váhali a trvali na tom, že bez dalších zbraní a výcviku nejsou připraveni.

● Američtí vojenští představitelé byli přesvědčeni, že mechanizovaný frontální útok na ruské linie je proveditelný s vojáky a zbraněmi, které má Ukrajina. Simulace dospěly k závěru, že kyjevské síly by v nejlepším případě mohly dosáhnout Azovského moře a odříznout ruské jednotky na jihu za 60 až 90 dní.

● Spojené státy obhajovaly cílený útok podél této jižní osy, ale ukrajinské vedení se domnívalo, že její síly musí zaútočit na třech odlišných bodech podél 600 mil fronty, na jih směrem k Melitopolu a Berdjansku u Azovského moře a na východ k bojovanému městu z Bachmutu.

● Americká zpravodajská komunita měla méně optimistický názor než americká armáda, když vyhodnotila, že ofenzíva měla pouze 50:50 šanci na úspěch vzhledem k silné, vícevrstvé obraně, kterou Rusko vybudovalo během zimy a jara.

● Mnozí na Ukrajině a na Západě podceňovali schopnost Ruska odrazit se od katastrof na bojištích a využít své věčné přednosti: vyšší živou sílu, doly a ochotu obětovat životy v rozsahu, který jen málokterá jiná země dokáže přijmout.

● Jak se blížilo očekávané zahájení ofenzivy, ukrajinští vojenští představitelé se obávali, že utrpí katastrofální ztráty – zatímco američtí představitelé věřili, že bez rozhodujícího útoku bude počet obětí nakonec vyšší.

Rok začal s vrcholným odhodláním Západu, ukrajinskými silami vysoce sebevědomými a prezidentem Volodymyrem Zelenským předpovídajícím rozhodující vítězství. Nyní však panuje nejistota na všech frontách. Morálka na Ukrajině upadá. Mezinárodní pozornost byla odkloněna na Blízký východ. I mezi příznivci Ukrajiny roste politická neochota přispívat více na nejistou věc. Téměř v každém bodě na frontě se očekávání a výsledky rozcházely, protože Ukrajina přešla na pomalu se pohybující a stagnující lapálii, která znovu zabrala jen kousíčky území.

„Chtěli jsme rychlejší výsledky,“ řekl Zelenskyj v rozhovoru pro Associated Press minulý týden. „Z tohoto pohledu jsme bohužel nedosáhli požadovaných výsledků. Tohle je fakt.“

Všechny tyto faktory dohromady činí vítězství Ukrajiny mnohem méně pravděpodobným než dva roky války a ničení.

Neprůkazné a odrazující počáteční měsíce kampaně staví pro kyjevské západní podporovatele střízlivé otázky o budoucnosti, protože Zelenskij – podporovaný drtivou většinou Ukrajinců – slibuje bojovat, dokud Ukrajina neobnoví hranice stanovené v roce 1991.

„Bude to trvat roky a hodně krve,“ řekl britský bezpečnostní úředník, pokud je to vůbec možné. „Vydrží to Ukrajina? Jaké jsou důsledky pro živou sílu? Ekonomické důsledky? Důsledky pro západní podporu?“

Rok nyní končí a ruský prezident Vladimir Putin si je jistější než kdy předtím, že může získat proti nestálému Západu a plně absorbovat ukrajinské území, které již obsadily jeho jednotky.

Hraní bitevního plánu

V konferenčním hovoru na konci podzimu 2022, poté, co Kyjev získal zpět území na severu a jihu, Austin hovořil s generálem Valerijem Zalužným, nejvyšším ukrajinským vojenským velitelem, a zeptal se ho, co by potřeboval pro jarní ofenzívu. Zalužnyj odpověděl, že potřebuje 1000 obrněných vozidel a devět nových brigád, vycvičených v Německu a připravených k boji.

„Pořádně jsem se napil,“ řekl později Austin podle úředníka, který o hovoru věděl. „To je téměř nemožné,“ řekl kolegům.

V prvních měsících roku 2023 vojenští představitelé z Británie, Ukrajiny a Spojených států uzavřeli sérii válečných her na americké armádní základně ve Wiesbadenu v Německu , kde byli ukrajinští důstojníci začleněni do nově zřízeného velení odpovědného za podporu boje v Kyjevě.

Sekvence osmi stolních cvičení na vysoké úrovni tvořila páteř amerického úsilí vypilovat životaschopný, podrobný plán kampaně a určit, co by západní státy musely poskytnout, aby Ukrajině poskytly prostředky k úspěchu.

„Zapojili jsme všechny spojence a partnery a opravdu jsme je tvrdě zmáčkli, abychom získali další mechanizovanou techniku,“ řekl vysoký představitel americké obrany.

Během simulací, z nichž každá trvala několik dní, byli účastníci rozděleni, aby hráli roli buď ruských sil – jejichž schopnosti a chování byly definovány ukrajinskými a spojeneckými zpravodajskými službami – nebo ukrajinských jednotek a velitelů, jejichž výkon byl vázán skutečností, že bude čelit vážným omezením v lidské síle a munici.

Plánovači provedli cvičení pomocí specializovaného softwaru pro válečné hry a excelových tabulek – a někdy jednoduše přesouváním kusů po mapě. Simulace zahrnovaly menší dílčí cvičení, z nichž každé se zaměřovalo na určitý prvek boje — útočné operace nebo logistiku. Závěry byly poté zapracovány zpět do vyvíjejeného plánu kampaně.

Nejvyšší představitelé včetně generála Marka A. Milleyho, tehdejšího předsedy Sboru náčelníků štábů USA, a generálplukovníka Oleksandra Syrského, velitele ukrajinských pozemních sil, se zúčastnili několika simulací a byli informováni o výsledcích.

Během jedné návštěvy ve Wiesbadenu Milley hovořil s ukrajinskými jednotkami speciálních operací – které spolupracovaly s americkými zelenými barety – v naději, že je inspiruje před operacemi v oblastech kontrolovaných nepřítelem.

„Neměl by existovat žádný Rus, který jde spát, aniž by přemýšlel, jestli mu uprostřed noci nepodříznou hrdlo,“ řekl Milley podle úředníka, který o události věděl. „Musíte se tam vrátit a vytvořit kampaň za frontou.“

Ukrajinští představitelé doufali, že ofenzíva by mohla opakovat úspěch z podzimu 2022, kdy získali části Charkovské oblasti na severovýchodě a město Cherson na jihu v kampani, která překvapila i ty největší podporovatele Ukrajiny. Opět by se jejich pozornost soustředila na více než jedno místo.

Západní představitelé však uvedli, že válečné hry potvrdily jejich názor, že Ukrajině nejlépe poslouží soustředění jejích sil na jediný strategický cíl – hromadný útok přes oblasti ovládané Ruskem k Azovskému moři, který přeruší pozemní cestu Kremlu z Ruska na Krym. Kritickou logistickou linii.

Simulace daly Spojeným státům příležitost říci to v několika bodech Ukrajincům: „Vím, že to opravdu, opravdu, opravdu chcete udělat, ale nebude to fungovat,“ řekl jeden bývalý americký úředník.

Na konec to však budou Zelenskij, Zalužnyj a další ukrajinští vůdci, kdo učiní rozhodnutí, poznamenal bývalý úředník.

Úředníci se pokusili přiřadit pravděpodobnosti různým scénářům, včetně ruské kapitulace – považované za „skutečně s nízkou pravděpodobností“ – nebo velkého ukrajinského neúspěchu, který by vytvořil prostor pro velký ruský protiútok – rovněž mizivá pravděpodobnost.

„Pak to, co máte, je realita uprostřed, s určitou mírou úspěchu,“ řekl britský úředník.

Nejoptimističtější scénář pro přerušení pozemního mostu byl 60 až 90 dní. Cvičení také předpovídalo těžký a krvavý boj se ztrátami vojáků a techniky až 30 až 40 procent, uvedli představitelé USA.

Američtí vojenští důstojníci viděli ve velkých bitvách v Iráku a Afghánistánu ztráty mnohem nižší, než se odhadovalo. Odhady považovali za výchozí bod pro plánování lékařské péče a evakuace z bojiště, aby ztráty nikdy nedosáhly předpokládané úrovně.

Čísla „mohou přinést vystřízlivění,“ řekl vysoký představitel americké obrany. „Nikdy však nejsou tak vysoká, jak se předpovídalo, protože víme, že musíme udělat věci, abychom se ujistili, že ne.“

Američtí představitelé také věřili, že by nakonec bylo zabito více ukrajinských vojáků, pokud by Kyjev nedokázal zaútočit a konflikt se stal vleklou opotřebovací válkou.

Ale uznali, delikátnost navržení strategie, která by znamenala značné ztráty, bez ohledu na konečný výsledek.

„Bylo pro nás snadné říct jim při cvičení na mapách: ‚Dobře, musíte se soustředit na jedno místo a pořádně zatlačit‘,“ řekl vysoký americký úředník. „Přišli o spoustu lidí a přišli o spoustu vybavení.“

Tyto volby, řekl vysoký úředník, jsou „mnohem těžší na bitevním poli“.

S tím souhlasil vysoký ukrajinský vojenský činitel. Válečné hry „nefungují“, řekl úředník zpětně, částečně kvůli nové technologii, která transformovala bojiště. Ukrajinští vojáci vedli válku, která se nepodobala ničemu, co síly NATO zažily: rozsáhlý konvenční konflikt se zákopy ve stylu I.ww, překrytými všudypřítomnými drony a dalšími futuristickými nástroji – a bez vzdušné převahy, kterou americká armáda měla v každém moderním konfliktu, který zažila.

„Všechny tyhle metody… můžeš je úhledně vzít a zahodit, víš?“ řekl starší Ukrajinec o scénářích válečných her. „A vyhoďte je, protože teď to takhle nefunguje.“

Neshody ohledně nasazení

Američané dlouho pochybovali o přínosu rozhodnutí Kyjeva udržet síly v okolí obleženého města Bachmut na východě.

Ukrajinci to viděli jinak. „Bachmutské državy“ se staly zkratkou pro hrdost na zuřivý odpor jejich jednotek proti většímu nepříteli. Celé měsíce město drtilo ruské a ukrajinské dělostřelectvo. Vojáci se navzájem zabíjeli a zraňovali po tisících, aby získali zisky měřené někdy městskými bloky.

Město nakonec v květnu připadlo Rusku.

Zelenskyj, podporovaný svým vrchním velitelem, pevně stál na tom, že je třeba udržet hlavní přítomnost v okolí Bachmutu a zasáhnout tam ruské síly jako součást protiofenzívy. Za tímto účelem udržoval Zalužnyj u Bachmutu více sil než na jihu, včetně nejzkušenějších jednotek země, konstatovali američtí představitelé s frustrací.

Ukrajinští představitelé tvrdili, že potřebují udržet silný tlakv oblasti Bachmutu, protože jinak by se Rusko pokusilo znovu obsadit části Charkovské oblasti a postoupit v Doněcku – což je klíčový cíl pro Putina, který se chce zmocnit celého regionu.

„Řekli jsme [Američanům]: ‚Pokud byste zaujali místa našich generálů, viděli byste, že když neuděláme z Bachmutu sporný bod, [Rusové] by to udělali,“ řekl jeden vysoký ukrajinský představitel. „To nesmíme dopustit.“

Kromě toho si Zalužny představoval, že podle vysokého britského představitele bude impozantní délka 600 mil fronty pro Rusko problémem. Ukrajinský generál chtěl natáhnout mnohem větší ruskou okupační sílu – neznalou terénu a již čelící problémůms morálkou a logistikou – aby rozmělnil její bojovou sílu.

Západní představitelé viděli komplikace takového přístupu, který by také snížil palebnou sílu ukrajinské armády v každém jednotlivém bodě útoku. Západní vojenská doktrína diktovala soustředěný tlak směrem k jedinému cíli.

Američané však ustoupili.

„Znají terén. Znají Rusy,“ řekl vysoký americký představitel. „To není naše válka.“ A museli jsme si do toho tak trochu sednout.“

Zbraně, které Kyjev potřeboval

Jake Sullivan, poradce prezidenta Bidena pro národní bezpečnost, svolal 3. února nejvyšší představitele národní bezpečnosti administrativy, aby přezkoumali protiofenzivní plán.

Podzemní situační místnost Bílého domu byla renovována, takže nejvyšší příslušníci státního, obranného a ministerstva financí spolu se CIA se shromáždili v zabezpečené konferenční místnosti v přilehlé Eisenhowerově budově výkonného úřadu.

Většina z nich již znala trojcílový přístup Ukrajiny. Cílem bylo, aby si Bidenovi hlavní poradci navzájem vyjádřili svůj souhlas nebo výhrady a pokusili se dosáhnout konsensu ohledně jejich společné rady prezidentovi.

Otázky, které položil Sullivan, byly jednoduché, řekl člověk, který se zúčastnil. Za prvé, mohl by Washington a jeho partneři úspěšně připravit Ukrajinu na prolomení silně opevněné ruské obrany?

A pak, i kdyby byli Ukrajinci připraveni, „dokázali by to skutečně udělat?

Milley se svými vždy připravenými zelenými mapami Ukrajiny ukázal potenciální osy útoku a rozmístění ukrajinských a ruských sil. On a Austin vysvětlili svůj závěr, že „Ukrajina, aby byla úspěšná, musí bojovat jiným způsobem,“ připomněl jeden vysoký úředník, který se úzce podílel na plánování.

Ukrajinská armáda se po rozpadu Sovětského svazu stala obrannou silou. Od roku 2014 se soustředila na drsný, ale na nízké úrovni vedený boj proti silám podporovaným Ruskem ve východní oblasti Donbasu. Organizování rozsáhlého postupu by vyžadovalo významný posun ve struktuře jeho sil a taktice.

Plánování vyžadovalo širší a lepší západní výcvik, který se do té doby zaměřoval na výuku malých skupin a jednotlivců používání zbraní dodaných Západem. Tisíce vojáků budou v Německu vyučovány v taktice formování velkých jednotek a manévrech na bojišti ve stylu USA, jejichž principy se datují do druhé světové války. U amerických vojáků jde o výcvik v operacích známých jako „kombinované zbraně“ a často trval déle než rok. Plán Ukrajiny navrhoval zkrátit to do několika měsíců.

Namísto palby z dělostřelectva, následného „postupu vpřed“ a další palby by Ukrajinci „bojovali a stříleli zároveň“, přičemž nově vycvičené brigády by postupovaly vpřed s obrněnými vozidly a dělostřeleckou podporou „ jakýmsi symfonickým způsobem“. řekl vysoký státní úředník.

Bidenova administrativa začátkem ledna oznámila, že pošle obrněné transportéry Bradley Fighting Vehicles; Británie souhlasila s převodem 14 tanků Challenger. Později toho měsíce, po zdráhavém oznámení USA, že do podzimu poskytnou špičkové tanky Abrams M1, Německo a další státy NATO přislíbily stovky tanků Leopard vyrobených v Německu včas do protiofenzívy.

Daleko větším problémem byly dodávky 155mm granátů, které by Ukrajině umožnily konkurovat rozsáhlému ruskému dělostřeleckému arzenálu. Pentagon spočítal, že Kyjev potřebuje 90 000 nebo více měsíčně. Zatímco produkce v USA rostla, byla to sotva více než desetina.

„Byla to jen matematika,“ řekl bývalý vysoký úředník. „V určitém okamžiku bychom je prostě nebyli schopni poskytnout.“

Sullivan představil možnosti. Jižní Korea měla obrovské množství munice dodané USA, ale její zákony zakazovaly posílání zbraní do válečných zón . Pentagon vypočítal, že asi 330 000 155mm granátů by mohlo být přepraveno letecky a po moři během 41 dnů, pokud by se Soul podařilo přesvědčit.

Vyšší správní úředníci hovořili s protějšky v Soulu, kteří byli vstřícní, dokud bylo opatření nepřímé. Střely začaly proudit na začátku roku a nakonec se Jižní Korea stala větším dodavatelem dělostřelecké munice pro Ukrajinu než všechny evropské státy dohromady.

Bezprostřednější alternativa by znamenala využití arzenálu americké armády 155mm granátů, které byly na rozdíl od jihokorejské varianty plné kazetové munice. Pentagon jich měl tisíce, na které po desetiletí padl prach. Ale ministr zahraničí Antony Blinken se zarazil.

Uvnitř hlavice těchto kazetových zbraní, oficiálně známých jako dvouúčelová vylepšená konvenční munice nebo DPICM, byly desítky dílčích bomb, které se rozptýlily po široké oblasti. Některé by nevyhnutelně nevybuchly, což by představovalo dlouhodobé nebezpečí pro civilisty, a 120 zemí – včetně většiny spojenců USA, ale nikoli Ukrajiny nebo Ruska – podepsalo smlouvu o jejich zákazu. Jejich poslání by stálo Spojené státy morální kapitál na mezinárodní scéně.

Tváří v tvář Blinkenovým silným námitkám Sullivan předložil zvážení DPICM. Nebyly postoupeny Bidenovi ke schválení, alespoň prozatím.

Může Ukrajina vyhrát?

Když skupina souhlasila s tím, že Spojené státy a spojenci mohou poskytnout to, co považovali za zásoby a výcvik, které Ukrajina potřebuje, Sullivan čelil druhé části rovnice: Mohla by to Ukrajina dokázat?

Zelenskyj se při prvním výročí války v únoru chlubil, že rok 2023 bude „rokem vítězství“. Jeho šéf zpravodajské služby autoritativně tvrdil, že Ukrajinci budou brzy trávit dovolenou na Krymu, poloostrově, který Rusko nelegálně anektovalo v roce 2014. Ale někteří v americké vládě tomu nevěřili.

Američtí zpravodajští úředníci, skeptičtí k nadšení Pentagonu, odhadli pravděpodobnost úspěchu na ne lepší než 50-50. Odhad frustroval jejich protějšky z ministerstva obrany, zejména ty z amerického evropského velení, kteří operovali s mylnou předpovědí špionů ve dnech před invazí v roce 2022, že Kyjev během několika dní padne do rukou Rusů.

Někteří představitelé obrany sžíravě poznamenali, že optimismus není v DNA úředníků tajných služeb, řekl bývalý vysoký úředník, a vždy bylo bezpečnější vsadit na neúspěch.

„Částečně to byl jen fakt o pouhé váze ruské armády,“ přemítal později v rozhovoru ředitel CIA William J. Burns. „Přes veškerou jejich neschopnost v prvním roce války se jim podařilo zahájit šambolickou částečnou mobilizaci, aby zaplnili spoustu mezer na frontě. V Záporoží“ – klíčové linii protiofenzívy, pokud by měl být pozemní most přetržen – „jsme viděli, jak budují opravdu dost impozantní pevnou obranu, těžko prostupnou, opravdu nákladnou, pro Ukrajince hodně krvavou.“

Možná více než kterýkoli jiný vyšší úředník Burns, bývalý velvyslanec v Rusku, cestoval během předchozího roku několikrát do Kyjeva, někdy tajně, aby se setkal se svými ukrajinskými protějšky a také se Zelenským a jeho vysokými vojenskými představiteli. Ocenil nejmocnější zbraň Ukrajinců – jejich vůli bojovat s existenční hrozbou.

„Vaše srdce je v tom,“ řekl Burns o svých naději, že pomůže Ukrajině uspět. „Ale… naše širší zpravodajské hodnocení bylo, že to bude opravdu těžký průšvih.“

Dva týdny poté, co Sullivan a další informovali prezidenta, přísně tajná, aktualizovaná zpravodajská zpráva vyhodnotila, že výzvy spojené s hromaděním vojáků, munice a vybavení znamenaly, že Ukrajina pravděpodobně „dobře nedosáhne “ svých protiofenzivních cílů.

Západ zatím odmítal vyhovět ukrajinské žádosti o bojová letadla a armádní taktický raketový systém neboli ATACMS, které by mohly zasáhnout cíle dále za ruskými liniemi a o kterých Ukrajinci cítili, že potřebují k úderu na klíčová ruská velitelská a zásobovací místa.

„Nepřejdete z nově vznikající postsovětské armády do americké armády roku 2023 přes noc,“ řekl vysoký představitel západní tajné služby. „Je pošetilé, aby někteří očekávali, že jim můžete dát věci, a to změní způsob, jakým bojují.“

Američtí vojenští představitelé nezpochybňovali, že půjde o krvavý boj. až Na začátku roku 2023 věděli, že ve válce bylo zraněno nebo zabito 130 000 ukrajinských obránců, včetně mnoha nejlepších vojáků země. Někteří ukrajinští velitelé již vyjadřovali pochybnosti o nadcházejícím tažení s odkazem na počty vojáků, kterým chyběly zkušenosti z bojiště .

Přesto Pentagon úzce spolupracoval s ukrajinskými silami. Úředníci je sledovali, jak odvážně bojují, a dohlíželi na snahu poskytnout jim velké množství sofistikovaných zbraní. Američtí vojenští představitelé argumentovali, že odhady zpravodajských služeb nezohlednily palebnou sílu nově přicházejících zbraní ani vůli Ukrajinců zvítězit.

„Plán, který provedli, byl zcela proveditelný se silou, kterou měli, v časové ose, kterou jsme naplánovali,“ řekl vysoký představitel americké armády.

Austin věděl, že více času na školení o nové taktice a vybavení by bylo prospěšné, ale Ukrajina takový luxus neměla.

„V dokonalém světě máte na výběr. Stále říkáte: ‚Chci si vzít dalších šest měsíců, než se budu trénovat a budu se v tom cítit pohodlně‘,“ řekl v rozhovoru. „Myslím si, že neměli na výběr.“ Bojovali o život.“

Rusko se připravuje

V březnu Rusko již mnoho měsíců věnovalo přípravě obrany, stavělo míle bariér, zákopů a dalších překážek přes frontu v očekávání ukrajinského tlaku.

Po palčivých porážkách v Charkovské oblasti a Chersonu na podzim roku 2022 se zdálo, že se Rusko otočilo. Putin jmenoval generála Sergeje Surovikina – známého jako „generál Armageddon“ pro jeho nemilosrdnou taktiku v Sýrii –, aby vedl ruský boj na Ukrajině, přičemž se zaměřoval spíše na kopání než na zabírání většího území.

V měsících po invazi v roce 2022 byly ruské zákopy jen jámy náchylné k záplavám, přezdívané „čáry mrtvol“, podle Ruslana Levieva, analytika a spoluzakladatele Conflict Intelligence Team, který sleduje ruskou armádu. působí na Ukrajině od roku 2014.

Ale Rusko se přizpůsobilo, jak válka pokračovala, kopalo sušší, klikaté zákopy, které lépe chránily vojáky před ostřelováním. Jak se zákopy nakonec staly sofistikovanějšími, otevřely se do lesů, aby nabídly obráncům lepší prostředky k ústupu, řekl Leviev. Rusové vybudovali tunely mezi pozicemi, aby čelili rozsáhlému používání dronů na Ukrajině, dodal.

Zákopy byly součástí vícevrstvé obrany, která zahrnovala hustá minová pole, betonové pyramidy známé jako dračí zuby a protitankové příkopy. Pokud by byla minová pole deaktivována, ruské síly měly raketové systémy, které je znovu obnovily.

Na rozdíl od útočných snah Ruska na počátku války se tato obrana řídila učebnicovými sovětskými standardy. „Toto je jeden případ, kdy implementovali svou doktrínu,“ řekl vysoký představitel západní tajné služby.

Konstantin Jefremov, bývalý důstojník ruské 42. motostřelecké divize, který byl v roce 2022 dislokován v Záporoží, připomněl, že Rusko má vybavení a základy nutné k vybudování pevné zdi proti útoku.

„Putinova armáda pociťuje nedostatek různých zbraní, ale může doslova plavat v minách,“ řekl Jefremov v rozhovoru po útěku na Západ. „Mají jich miliony, protitankové i protipěchotní miny.“

Chudoba, zoufalství a strach z desetitisíců braných ruských vojáků z nich udělaly ideální pracovní sílu. „Vše, co potřebujete, je moc otroků,“ řekl. „A ještě více ruští řadoví vojáci vědí, že [budují zákopy a další obranu] pro sebe, aby si zachránili kůži.“

Navíc v taktice používané v první i druhé světové válce Surovikin rozmístil blokovací jednotky za ruskými jednotkami, aby jim zabránil v ústupu, někdy pod trestem smrti.

Jejich možnosti byly „buď zemřít od našich jednotek, nebo od jejich vlastních,“ řekl ukrajinský policejní plukovník Oleksandr Netrebko, velitel nově vytvořené policejní brigády bojující u Bachmutu.

Přestože mělo Rusko mnohem více vojáků, hlubší vojenský arzenál a jeden americký představitel řekl, že „ je to jen ochota snášet skutečně dramatické ztráty“, američtí představitelé věděli, že má také vážná omezení.

Do začátku roku 2023 bylo zabito nebo zraněno asi 200 000 ruských vojáků, odhadovaly americké zpravodajské agentury, včetně desítek vysoce vycvičených komand . Náhradním jednotkám, které byly nahnány na Ukrajinu, chyběly zkušenosti. Střídání polních velitelů poškodilo velení a řízení. Ztráty na vybavení byly stejně ohromující: více než 2 000 tanků, asi 4 000 obrněných bojových vozidel a nejméně 75 letadel, podle dokumentu Pentagonu , který na jaře unikl na chatovací platformě Discord.

Hodnocení vyznělo, že ruské síly nestačily na ochranu každé linie konfliktu. Ale pokud se Ukrajina nerozjede rychle, Kreml by mohl dorovnat své deficity během jednoho roku, nebo méně, pokud by dostal větší vnější pomoc od spřátelených zemí, jako je Írán a Severní Korea.

Američtí představitelé tvrdili, že je nezbytné, aby Ukrajina zahájila útok.

Více vojáků, více zbraní

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na konci dubna neohlášeně navštívil Zelenského v Kyjevě.

Stoltenberg, bývalý norský premiér ve městě diskutoval o přípravách na červencový summit NATO, včetně snahy Kyjeva vstoupit do aliance.

Ale během pracovního oběda s hrstkou ministrů a pomocníků se řeč stočila k přípravě na protiofenzívu – jak se věci vyvíjejí a co zbývá udělat.

Zeptal se na úsilí vybavit a vycvičit ukrajinské brigády do konce dubna. Stoltenberg, který příští den zamířil do Německa na schůzku Ukrajinské obranné kontaktní skupiny, konsorcia zhruba 50 zemí poskytujících Kyjevu zbraně a další podporu, se dotazoval podle dvou lidí obeznámených s rozhovory.

Zelenskyj odpověděl, že ukrajinská armáda očekávala, že brigády budou do konce měsíce na 80 nebo 85 procentech stavu a schopností. To se zdálo být v rozporu s americkými očekáváními, že Ukrajina by již měla být připravena ke spuštění.

Ukrajinský vůdce také zdůraznil, že jeho jednotky musí udržet východ, aby zabránily Rusku přesunout síly k zablokování jižní protiofenzívy Kyjeva. K obraně východu a zároveň tlačení na jih Ukrajina podle něj potřebuje více brigád, prohlásily oba zdroje.

Ukrajinští představitelé také nadále tvrdili, že rozšířený arzenál je zásadní pro jejich schopnost uspět. Až v květnu, v předvečer boje, Británie oznámila, že poskytne rakety Storm Shadow s delším dosahem. Ale dalším základním zdržením Ukrajiny bylo, že byli požádáni, aby bojovali způsobem, o kterém by žádný stát NATO nikdy neuvažoval – bez účinné moci ve vzduchu.

Jak zdůraznil jeden bývalý vysoký ukrajinský úředník, stárnoucí stíhačky MiG-29 jeho země mohly detekovat cíle v okruhu 40 mil a střílet na vzdálenost 20 mil. Ruské Su-35 mezitím dokázaly identifikovat cíle vzdálené více než 90 mil a sestřelit je až do vzdálenosti 75 mil.

„Představte si MiG a Su-35 na obloze. Nevidíme je, zatímco oni vidí nás. Nemůžeme se k nim dostat, zatímco oni mohou k nám,“ řekl úředník. „Proto jsme tak tvrdě bojovali o F-16.“

Američtí představitelé poukázali na to, že i několik letadel z 60 milionů dolarů by sežralo prostředky, které by mohly jít mnohem dále při nákupu vozidel, protivzdušné obrany nebo munice. Navíc říkali, že tryskáče nezajistí vzdušnou převahu, po které Ukrajinci toužili.

„Pokud byste mohli vycvičit spoustu pilotů F-16 za tři měsíce, byli by sestřeleni hned první den, protože ruská protivzdušná obrana na Ukrajině je velmi robustní a velmi schopná,“ řekl vysoký představitel obrany.

Biden nakonec v květnu ustoupil a udělil požadované povolení evropským národům darovat své F-16 vyrobené v USA Ukrajině. Ale výcvik pilotů a dodávka tryskáčů by trvala rok nebo více, příliš dlouho na to, aby v nadcházejícím boji něco změnilo.

Kyjev váhá

V květnu rostly obavy v Bidenově administrativě a mezi spojeneckými podporovateli. Podle plánování měla Ukrajina již zahájit svou činnost. Pokud jde o americkou armádu, okno příležitostí se rychle zmenšovalo. Rozvědky během zimy ukázaly, že ruská obrana byla relativně slabá a převážně bez posádky a že morálka mezi ruskými jednotkami byla po ztrátách v Charkově a Chersonu nízká. Americké zpravodajské služby vyhodnotily, že vysocí ruští důstojníci mají pocit, že vyhlídky jsou chmurné.

Ale toto hodnocení se rychle měnilo. Cílem bylo udeřit dříve, než byla Moskva připravena, a americká armáda se od poloviny dubna snažila dostat Ukrajince do pohybu. „Dostali jsme termíny. Dostali jsme mnoho termínů,“ řekl vysoký představitel americké vlády. „Měli jsme letos duben, pak květen, nakonec červen.“ Jen se to stále zdržovalo.“

Mezitím nepřátelská obrana houstla. Američtí vojenští představitelé byli zděšeni, když viděli, že ruské síly využily těchto týdnů v dubnu a květnu k rozsévání značného množství dalších min, což je vývoj, o kterém se úředníci domnívali, že nakonec podstatně ztížil postup ukrajinských jednotek.

Washington se také začal obávat, že Ukrajinci spalují příliš mnoho dělostřeleckých granátů, především kolem Bachmutu, které byly potřeba pro protiofenzívu.

Jak běžel květen, Američanům se zdálo, že Kyjev během válečných her a výcviku, náhle zpomalil – že došlo k „nějakému typu přepnutí v psychologii“, kde se dostali na nějaká okraj „a pak všechno najednou si rozmysleli: ‚No, zkontrolujeme to třikrát a ujisti se, že se cítíme komfortně,’“ řekl jeden úředník z administrativy, který byl součástí plánování. „Ale skoro měsíc nám říkali… ‚Už se chystáme jít. Už se chystáme jít.“

Někteří vysocí američtí představitelé věřili, že neexistuje přesvědčivý důkaz, že zpoždění změnilo šance Ukrajiny na úspěch. Jiní viděli jasné náznaky, že Kreml mezitím úspěšně využil čas podél toho, o čem se domníval, že bude kyjevskými útočnými směry.

Na Ukrajině narůstal jiný druh frustrace. „Když jsme měli vypočítanou časovou osu, ano, plán byl zahájit operaci v květnu,“ řekl bývalý vysoký ukrajinský úředník, který byl hluboce zapojen do úsilí. „Nicméně se stalo příliš mnoho věcí.“

Slíbené vybavení bylo dodáno pozdě nebo dorazilo nezpůsobilé k boji, uvedli Ukrajinci. „Mnoho zbraní, které nyní přicházejí, byly relevantní v minulém roce,“ řekl vysoký ukrajinský vojenský představitel, nikoli pro high-tech bitvy, které nás čekají. Zásadní je, řekl, že obdrželi pouze 15 procent položek – jako jsou odpalovací zařízení MCLC (Mine Clearing Line Charge launchers) – potřebných k provedení jejich plánu na vzdálené proříznutí průchodů minovými poli .

A přesto, jak připomněl vysoký ukrajinský vojenský činitel, Američané se stěžovali na odložený start a stále si stěžovali, kolik vojáků Ukrajina Bachmutu věnuje.

Američtí představitelé vehementně popřeli, že by Ukrajinci nedostali všechny zbraně, které jim slíbili. Ukrajinský seznam přání mohl být mnohem větší, Američané to uznali, ale v době, kdy ofenzíva začala, obdrželi téměř dvě desítky MCLC, více než 40 minových válců a rypadel, 1000 torpéd Bangalore a více než 80 000 kouřových granátů. Zalužnyj požádal o 1 000 obrněných vozidel; Pentagon jich nakonec dodal 1500.

„Dostali vše, co jim bylo slíbeno, včas,“ řekl jeden vysoký americký úředník. V některých případech podle představitelů Ukrajina nedokázala nasadit vybavení kritické pro ofenzivu, drželo je v záloze nebo je přidělilo jednotkám, které nebyly součástí útoku.

Pak zapůsobil faktor počasí. Tající sníh a prudké deště, které každé jaro proměňují části Ukrajiny v kaši těžkého bahna, přišly pozdě a trvaly déle než obvykle.

V polovině roku 2022, kdy se začalo uvažovat o protiofenzívě, „nikdo neznal předpověď počasí,“ řekl bývalý vysoký ukrajinský představitel.

To znamenalo, že nebylo jasné, kdy ploché pláně a bohatá černá půda jihovýchodní Ukrajiny, která by mohla fungovat jako lepidlo chytající boty a pneumatiky, do léta vyschnou. Ukrajinci tu nejistotu chápali, protože tam na rozdíl od Američanů žili.

Jak se přípravy zrychlovaly, obavy ukrajinských představitelů narůstaly a vybuchly na dubnovém setkání na letecké základně Ramstein v Německu, kdy zástupce Zalužného Mychajlo Zabrodskij emocionálně žádal o pomoc.

„Je nám líto, ale některá z vozidel, která jsme dostali, nejsou vhodná pro boj,“ řekl Zabrodskij Austinovi a jeho pomocníkům podle bývalého vysokého ukrajinského představitele. Řekl, že Bradley a Leopardi mají vyjeté nebo chybějící pásy. Německá bojová vozidla Marder postrádala radiostanice; nebyly nic jiného než železné bedny – k ničemu, pokud nedokázaly komunikovat se svými jednotkami, řekl. Ukrajinští představitelé uvedli, že jednotkám pro protiofenzívu chyběla dostatečná odminovací a evakuační vozidla.

Austin se podíval na generála Christophera Cavoliho, nejvyššího velitele USA pro Evropu, a generálporučíka Antonia Aguta, vedoucího skupiny pro bezpečnostní pomoc na Ukrajině, oba sedící vedle něj. Řekli, že to zkontrolují.

Pentagon dospěl k závěru, že ukrajinské síly po obdržení veškerého vybavení nedokázaly řádně zacházet a udržovat ho. Austin nařídil Agutovi, aby intenzivněji spolupracoval se svými ukrajinskými protějšky na údržbě.

„I když doručíte 1300 vozidel, která fungují dobře, zůstanou nějaká, která se porouchají mezi okamžikem, kdy je dostanete a okamžikem, kdy vstoupí do boje,“ řekl vysoký představitel obrany.

K 1. červnu byli nejvyšší členové amerického evropského velení a Pentagonu frustrovaní a měli pocit, že dostávají málo odpovědí. Možná byli Ukrajinci zastrašeni potenciálními oběťmi? Možná došlo k politickým neshodám v ukrajinském vedení nebo k problémům v řetězci velení?

Protiofenzíva se konečně dala do pohybu na začátku června. Některé ukrajinské jednotky rychle dosáhly malých zisků a dobyly zpět vesnice Záporoží jižně od Velyka Novosilka, 80 mil od pobřeží Azov. Ale jinde ani západní zbraně a výcvik nedokázaly plně ochránit ukrajinské síly před trestající ruskou palebnou silou.

Když se jednotky 37. průzkumné brigády pokusily o postup, stejně jako jednotky jinde okamžitě pocítily sílu ruské taktiky. Od prvních minut jejich útoku byli přemoženi minometnou palbou, která zničila jejich francouzská obrněná vozidla AMX-10 RC . Jejich vlastní dělostřelecká palba se nefungovala podle očekávání. Z hořících vozidel vylézali vojáci. V jedné jednotce bylo zajato, zraněno nebo zabito 30 z 50 vojáků. Ukrajinské ztráty na vybavení v prvních dnech zahrnovaly 20 bojových vozidel Bradley a šest tanků Leopard německé výroby.

Tato raná setkání s realitou působila jako blesk z čistého nebe mezi důstojníky v velitelském centru Zalužného a v jejich myslích zažehla otázku: Byla strategie odsouzena k zániku?

Autoři: Peter Finn a David M. Herszenhorn. Editace projektu Reem Akkad. Grafika Laris Karklis, 

Washington Post – proč selhala protiofenziva Ukrajiny – díl II.

pro Kosu našel Germanicus

dokončení – díl druhý

Originál naleznete na

In Ukraine, a war of incremental gains as counteroffensive stalls

podle překladače

Na Ukrajině se protiofenzíva zastavuje a mění ve válku postupných zisků

Vojáci 47. samostatné mechanizované brigády čekali na setmění, než se – silně nervózní, ale sebevědomí – naskládali do svých bojových vozidel Bradley poskytnutých USA. Bylo 7. června a dlouho očekávaná protiofenzíva Ukrajiny měla začít.

Cílem pro prvních 24 hodin bylo postoupit téměř devět mil a dosáhnout vesnice Robotyne – počáteční bod pro tah na jih k většímu cíli, kterým je znovuzískání Melitopolu, města poblíž Azovského moře, a přerušení ruských zásobovacích linek.

Nic nešlo podle plánu.

Ukrajinští vojáci očekávali minová pole, ale byli zaskočeni jejich hustotou. Země byla pokryta výbušninami, tak, že některé byly zahloubeny v hromadách. Vojáci byli vycvičeni v řízení svých Bradleyů v Německu na hladkém terénu. Ale na kašovité půdě regionu Záporoží, v ohlušujícím hluku bitvy, se snažili kormidlovat úzkými uličkami, které byly předsunutými jednotkami vyčištěny od min.

Rusové, postavení na vyvýšeném místě, okamžitě začali odpalovat protitankové střely. Některá vozidla v konvoji byla zasažena, což donutilo ostatní za nimi sjet z cesty. Ty pak explodovaly na minách a zpomalily ještě více konvoje. Ruské vrtulníky a bezpilotní letouny se snášely a zaútočily.

Vojska, z nichž některé zažily šok z boje poprvé, se stáhly, aby se přeskupily – jen aby zaútočily a ustoupily, znovu a znovu v po sobě jdoucích dnech, se stejnými krvavými výsledky.

„Byl to pekelný oheň,“ řekl Oleh Sentsov, velitel čety 47 brigády.

Čtvrtý den už toho generál Valerij Zalužnyj, vrchní velitel Ukrajiny, viděl dost. Bojiště byla poseta zpopelněná západní vojenská technika – americké Bradley, německé tanky Leopard, vozidla na zametání min. Počty mrtvých a zraněných podlomily morálku.

Místo toho, aby se pokusil prolomit ruskou obranu hromadným, mechanizovaným útokem a podpůrnou dělostřeleckou palbou, jak radili jeho americké protějšky, rozhodl se Zalužnyj, že ukrajinští vojáci zaútočí pěšky v malých skupinkách asi 10 lidí – proces, který by zachránil vybavení a životy. Bylo to ovšem mnohem pomalejší.

Měsíce plánování se Spojenými státy byly čtvrtého dne zahozeny a již odložená protiofenzíva, která měla dosáhnout Azovského moře během dvou až tří měsíců, se téměř zastavila. Namísto devítimílového průlomu hned první den Ukrajinci za téměř šest měsíců od června postoupili asi 12 mil a osvobodili hrstku vesnic. Melitopol je stále daleko mimo dosah.

Tento popis toho, jak se protiofenzíva rozvinula, je druhým ze dvoudílné série a osvětluje brutální a často marné pokusy prolomit ruské linie, stejně jako prohlubující se rozpory mezi ukrajinskými a americkými veliteli ohledně taktiky a strategie. První článek zkoumal ukrajinské a americké plánování, které bylo součástí operace.

Tato druhá část je založena na rozhovorech s více než 30 vysokými ukrajinskými a americkými vojenskými představiteli, stejně jako více než dvěma desítkami důstojníků a vojáků na frontě. Někteří úředníci a vojáci hovořili pod podmínkou anonymity, aby popsali vojenské operace.

Mezi hlavní zjištění z reportování kampaně patří:

● Sedmdesát procent vojáků v jedné z brigád vedoucích protiofenzívu a vybavených nejnovějšími západními zbraněmi vstoupilo do bitvy bez bojových zkušeností.

● Neúspěchy Ukrajiny na bojišti vedly k roztržkám se Spojenými státy ohledně toho, jak nejlépe prorazit hlubokou ruskou obranu.

● Velitel amerických sil v Evropě se nemohl několik týdnů na začátku kampaně dostat do kontaktu s ukrajinským vrchním velitelem, a to kvůli napětí kvůli tomu, že Američané požadovali rozhodnutí na bojišti.

● Každá strana obviňovala druhou z chyb nebo chybných výpočtů. Američtí vojenští představitelé dospěli k závěru, že Ukrajina zaostala v základní vojenské taktice, včetně použití pozemního průzkumu k pochopení hustoty minových polí. Ukrajinští představitelé uvedli, že Američané zřejmě nechápali, jak útočné drony a další technologie proměnily bojiště.

● Celkově Ukrajina dobyla zpět jen asi 200 čtverečních mil území, za cenu tisíců mrtvých a zraněných a miliardové západní vojenské pomoci jen v roce 2023.

Téměř šest měsíců po zahájení protiofenzívy se kampaň stala válkou postupných zisků. Vlhké zákopy ve stylu první světové války lemují východní a jižní Ukrajinu, zatímco oblohu nad hlavou kontrolují sledovací a útočné drony. Moskva zahajuje raketové útoky na civilní cíle v ukrajinských městech, zatímco Kyjev používá jak západní rakety, tak domácí technologie k úderům daleko za frontovou linií — v Moskvě, na Krymu a v Černém moři.

Ale územní linie z června 2023 se téměř nezměnily. A ruský prezident Vladimir Putin – na rozdíl od mlčení, které často zachovával v prvním roce války – při každé příležitosti vytrubuje to, co nazývá selháním protiofenzívy. „Pokud jde o protiofenzívu, která údajně stagnuje, zcela selhala,“ řekl Putin v říjnu.

Výcvik pro boj

16. ledna, pět měsíců před začátkem ukrajinské protiofenzívy, navštívil vojáky 47 brigády . generál Mark A. Milley, tehdejší předseda Sboru náčelníků štábů USA, jen pár dní poté, co jednotka dorazila do výcvikového prostoru Grafenwoehr v Německu. .

Milley, v patách se svým štábem a kohortou vysokých vojenských úředníků sídlících v Evropě, kličkoval přes blátivé, mrazivé cvičiště, žertoval s ukrajinskými vojáky a sledoval, jak střílejí na nehybné cíle z pušek a kulometů M240B.

Zařízení sloužilo k výcviku malých skupin ukrajinských vojáků od roku 2014, kdy Rusko napadlo a nelegálně anektovalo ukrajinský poloostrov Krym. V očekávání protiofenzívy bylo úsilí zvýšeno o jeden nebo více praporů asi 600 ukrajinských vojáků, kteří přijížděli najednou.

V bílém polním stanu se Milley sešel s americkými vojáky dohlížejícími na výcvik, kteří mu řekli, že se pokoušejí replikovat ruskou taktiku a vybudovat některé zákopy a další překážky, kterým budou Ukrajinci čelit v bitvě.

„Celá věc… aby byli úspěšní s Rusy, je to, aby byli schopni střílet i manévrovat,“ řekl Milley a v základních termínech popsal podstatu protiofenzívy strategie „kombinovaných zbraní“, která vyžadovala koordinované manévry. shromážděná síla pěchoty, tanků, obrněných vozidel, ženistů a dělostřelectva. Pokud by to byly Spojené státy nebo NATO, operace by také zahrnovala devastující letectvo k oslabení nepřítele a ochraně pozemních jednotek, ale Ukrajinci by si museli vystačit s málem nebo vůbec.

47. brigáda byla vybrána jako „průlomová síla“ na špičce protiofenzívy a měla být vybavena západními zbraněmi. Ale když Milley obcházel a povídal si s ukrajinskými vojáky – od dvacetiletých mladíků až po rekruty středního věku – mnozí mu řekli, že teprve nedávno opustili civilní život a nemají žádné bojové zkušenosti.

Milley mlčel. Ale později, na setkání s americkými trenéry, se zdálo, že poznal rozsah úkolu, který před ním stojí. „Dejte jim všechno, co tady máte,“ řekl.

47. brigáda byla nově vytvořená jednotka pro výcvik v Německu. Ukrajinské vojenské vedení rozhodlo, že zkušenější brigády zadrží Rusy přes zimu, zatímco čerství vojáci vytvoří nové brigády, projdou výcvikem v zahraničí a na jaře a v létě pak vedou boj. Více než rok války – podle západních odhadů až 130 000 mrtvých nebo zraněných vojáků – si vybral krutou daň na ukrajinských ozbrojených silách. Dokonce i ty nejvíce bitvami zocelené brigády byly nyní z velké části složeny z odvedených náhrad.

Asi 70 procent vojáků ze 47.brigády nemělo žádné zkušenosti s bojištěm, podle jednoho vrchního velitele brigády.

Vedení brigády bylo také nápadně mladé — jejímu veliteli, i když bojovně zocelenému, bylo pouhých 28 let a jeho zástupci 25. Jejich mládí bylo považováno za výhodu; mladí důstojníci by absorbovali taktiku NATO neovlivněnou sovětským způsobem války, který stále dominoval části ukrajinské armády.

Někteří z ukrajinských vojáků si mysleli, že američtí trenéři nepochopili rozsah konfliktu proti mocnějšímu nepříteli. „Přítomnost velkého množství dronů, opevnění, minová pole a tak dále nebyla brána v úvahu,“ řekl voják ze 47. brigády s volacím znakem Joker. Ukrajinští vojáci si přivezli vlastní bezpilotní letouny, aby pomohli zdokonalit své dovednosti, řekl, ale trenéři zpočátku odmítli žádost o jejich integraci, protože výcvikové programy byly předem stanoveny. Použití dronů bylo později přidáno po ukrajinské zpětné vazbě, řekl americký úředník.

Americký program měl výhody, řekl Joker, včetně pokročilého výcviku v chladném počasí a toho, jak upravit dělostřeleckou palbu. Ale mnoho bylo zapomenuto, jakmile létaly skutečné kulky. „Během bitvy samotné jsme museli zlepšit taktiku,“ řekl. „Nemohli jsme to použít tak, jak nás to učili.“

Američtí a ukrajinští představitelé uvedli, že nikdy neočekávali, že dva měsíce výcviku přemění tyto jednotky na síly podobné NATO. Místo toho bylo záměrem naučit je správně používat své nové západní tanky a bojová vozidla a „udělat je gramotnými v základech střelby a pohybu“, řekl vysoký vojenský představitel USA.

Žádný rozkaz k útoku

Když se vojáci ze 47. brigády na jaře vrátili na Ukrajinu, očekávali, že protiofenzíva začne prakticky okamžitě. Začátkem května se brigáda přemístila blíže k frontové linii a ukryla své Bradleye a další západní vybavení ve stromořadích na venkově Záporoží. Znaky 47. na vozidlech byly zakryty pro případ, že by místní obyvatelé sympatizující s Ruskem mohli prozradit jejich polohu.

Ale ubíhaly týdny bez rozkazu k útoku. Mnozí v jednotce cítili, že prvek překvapení byl ztracen. Politické vedení „nemělo vyhlásit naši protiofenzívu téměř rok předem,“ řekl jeden velitel jednotky ze od 47. „Nepřítel věděl, odkud přijedeme.“

Milley a další vysocí američtí vojenští důstojníci, kteří se podíleli na plánování ofenzívy, se tlačili na to, aby Ukrajinci shromáždili síly na jednom klíčovém místě v Záporoží, aby jim pomohli překonat tuhou ruskou obranu a zajistili úspěšný průlom v cestě do Melitopolu a k Azovskému moři. Ukrajinský plán však byl zaútočit na tři osy – na jih po dvou odlišných stezkách k Azovskému moři a také na východní Ukrajině kolem obleženého města Bachmut, kterého se Rusové na jaře po téměř roce zmocnili – po dlouhé bitvě.

Ukrajinští vojenští vůdci se rozhodli, že nasazení příliš velkého počtu vojáků na jeden bod na jihu by způsobilo zranitelnost sil na východě a umožnilo by Rusům zabrat území tam a potenciálně i v Charkově na severovýchodě.

K rozdělení ruských sil v Záporoží by se použily ukrajinské námořní brigády na západním okraji sousední Doněcké oblasti tlačily na jih k pobřežnímu městu Berďansk. To nechalo 47. a další brigády, součásti toho, co Ukrajina označovala jako její 9. sbor, zaútočit podél hlavní osy protiofenzívy směrem na Melitopol.

Plán požadoval, aby 47. a 9. sbor prolomily první ruskou obrannou linii a dobyly Robotyne. Poté se 10. sbor složený z ukrajinských výsadkářů zapojí do boje ve druhé vlně tlačící se na jih.

„Mysleli jsme, že to bude jednoduchý dvoudenní úkol“ vzít Robotyna, řekl velitel bojového vozidla Bradley, který se nazývá Francouz.

Těžba všech přístupů

Několik dní po zahájení protiofenzívy navštívil Oleksandr Sak, tehdejší velitel 47. brigády ruské pozice, které jeho jednotky obsadily. Mezi jiným opuštěným materiálem si všiml protidronových děl, termovizních dalekohledů a malých sledovacích dronů. „Uvědomil jsem si, že se nepřítel připravil,“ řekl. „Nechytili jsme je nepřipravené; věděli, že přijedeme.“

Zůstaly i plakáty s ruskou propagandou. Jedna ukazovala obrázek mužů líbajících se na veřejnosti s červeným „X“ vedle obrázku muže a ženy se dvěma dětmi. „Bojujeme za tradiční rodiny,“ stálo na plakátu.

Sak také našel mapu, kterou Rusové použili k označení svých minových polí. Jen pro jednu část fronty – asi čtyři míle dlouhou a čtyři míle hlubokou – bylo uvedeno více než 20 000 min.

„Neřekl bych, že to bylo neočekávané, ale podcenili jsme to,“ řekl Sak. „Prováděli jsme inženýrský a vzdušný průzkum, ale mnoho min bylo zamaskovaných nebo zasypaných. Kromě těch u frontové linie byly miny včleněny hlouběji do nepřátelských pozic. Prošli jsme nepřátelskými pozicemi a narazili na další miny, kde jsme si mysleli, že už žádné nejsou.“

Hlavní seržant bezpilotních letounů ze 47. řekl, že pouze pěšky našli pasti s dálkovou detonací a jejich objev popsal jako „překvapení“.

Američtí vojenští představitelé se domnívali, že Ukrajina mohla dosáhnout výraznějšího pokroku, kdyby vsadila na větší využívání pozemních průzkumných jednotek a omezila svou závislost na snímcích z dronů, které nebyly schopny odhalit zakopané miny, nástražné dráty nebo nástražné nástrahy.

Oblast Záporoží je z velké části složena z plochých, otevřených polí a Rusové si pro vybudování klíčové obrany vybrali vyšiny. Podle vojáků a úředníků odtud ruské jednotky vyzbrojené protitankovými střelami čekaly na konvoje bojových vozidel Bradley a německých tanků Leopard. Smečku vždy vedlo odminovací vozidlo – a pomocí průzkumných dronů bylo zaměřeno jako první.

„Neustále jsme čelili protitankové palbě a zničili jsme až 10 ruských protitankových řízených raketových systémů denně,“ řekl Sak. Ale dodal, „den za dnem přitahovali další“ systémy.

Podle vysokého představitele ukrajinské obrany bylo v prvních dnech poškozeno nebo zničeno přibližně 60 procent ukrajinského odminovacího zařízení. „Spoléhání našich partnerů na pancéřový manévr a průlom nefungovalo,“ řekl úředník. „Museli jsme změnit taktiku.“

Do týdne od začátku protiofenzívy by týmy sapérů pracovaly za soumraku, kdy bylo dost světla na to, aby je odminovali ručně, ale ne tak jasné, aby je Rusové mohli zahlédnout. Jakmile vyčistí malou cestu, bude je následovat pěchota – pomalý, vyčerpávající postup jednou linii po druhé.

Často, když ukrajinští vojáci dosáhli ruské základny, zjistili, že i ta byla nastražena minami. A místo aby se ruské síly stáhly, udržely své pozice i pod těžkým dělostřeleckým bombardováním, což znamená, že Ukrajinci by se museli zapojit do boje zblízka s ručními zbraněmi, aby postoupili.

V celém regionu Záporoží Rusové rozmístili nové jednotky nazvané „Storm Z“ s bojovníky rekrutovanými z věznic. Bývalí vězni útočili v lidských vlnách nazývaných „masové útoky“ a byli využíváni k zachování elitnějších sil. Kolem Robotyne – vesnice, kterou měla 47. brigáda dosáhnout prvního dne protiofenzívy – se mísili s ruskou 810. gardovou námořní pěší brigádou a dalšími formacemi pravidelné armády.

„Robotyne byl jeden z nejtěžších úkolů,“ řekl člen 810. ženijní jednotky v rozhovoru s proválečným ruským bloggerem. „Museli jsme bojovat ze všech sil, abychom zabránili nepříteli v proražení. Jako ženisté a inženýři jsme museli zaminovat všechny přístupy jak pro pěchotu, tak pro jejich vozidla.

„Slavní leopardi hoří a my jsme se snažili zajistit, aby hořely hodně.“

Flotily dronů

Na začátku útoku na Robotyne bránilo ruské kulometné hnízdo umístěné do budovy ukrajinské pěchotě v postupu.Jednotka zabývající se drony ze 47. brigády vyslala dva upravené závodní drony s výbušninami . Jeden proklouzl oknem a explodoval. Další, vedený pilotem s volacím znakem Sapsan, se ve spirále dostal do další místnosti a odpálil munici uvnitř, řekl, a také zabil několik nepřátelských vojáků.

Byl to brzký vrchol v používání malých dronů, jako je přesné dělostřelectvo. Operátoři dronů – s náhlavní soupravou, která přijímá video z dronu v reálném čase – hledali obrněná vozidla pomocí dronů z pohledu první osoby, známých jako FPV. FPV jsou tak přesné a rychlé, že se mohou zaměřit na slabé části vozidel, jako jsou motorové prostory a pásy, říkají operátoři.

Ale Rusko také nasazuje flotily stejných ručně vyrobených útočných dronů, které stojí méně než 1 000 dolarů za kus a dokážou zneškodnit tank v hodnotě mnoha milionů dolarů. Na rozdíl od dělostřelecké munice, která je cenným zdrojem jak pro Rusko, tak pro Ukrajinu, lze levné jednorázové drony FPV použít k zasažení malých skupin pěchoty – navigované přímo do zákopů nebo do jednotek v pohybu.

Evakuace raněných nebo převoz čerstvých zásob do přední linie se také staly trýznivými a potenciálně smrtícími úkoly, které se kvůli hrozbě dronů často odsouvaly na noc.

„Zpočátku byly naším problémem miny. Teď jsou to drony FPV,“ řekl Sentsov, velitel čety 47. brigády. „Přesně zasahují cíl a způsobí vážné poškození. Mohou deaktivovat Bradley a potenciálně ho dokonce vyhodit do povětří. Není to přímá exploze, ale mohou ho zasáhnout tak, aby shořel – nejenom zastavit vozidlo, ale zničit ho.“

Američtí vojenští představitelé, čerpající ze své vlastní doktríny, požadovali použití dělostřelectva k potlačení nepřítele, zatímco mechanizované pozemní síly postupovaly ke svému cíli.

„Musíte se pohnout, když střílíte dělostřelectvo,“ řekl vysoký představitel americké obrany. „To zní velmi zásadně a také to tak je, ale takhle se musí bojovat.“ Jinak nemůžete udržet množství dělostřelectva a munice, které potřebujete.“

Ukrajinští představitelé však uvedli, že všudypřítomnost a smrtelnost různých typů dronů na obou stranách frontové linie je hlavním faktorem, který brání Ukrajincům nebo Rusům získat významnou pozici po celé měsíce.

„Kvůli technickému vývoji se vše zastavilo,“ řekl vysoce postavený ukrajinský vojenský činitel. „Zařízení, které se objeví na bitevním poli, žije maximálně minutu.

Chaotické podmínky na bojišti

47. sbor si nárokoval osvobození Robotyne 28. srpna. Úderné útočné jednotky 10. ukrajinského sboru se poté přesunuly, ale nebyly schopny osvobodit žádné další vesnice.

Frontová linie se také stala statickou podél paralelní linie na jihu, kde ukrajinské námořní pěchoty vedly tlak na město Berdjansk v Azovském moři. Po znovudobytí vesnic Staromaiorske a Urozhaine v červenci a srpnu nedošlo k žádným dalším ziskům, takže ukrajinské síly zůstaly daleko od Berdjansku i Melitopolu.

Území získané ukrajinskou protiofenzivou

Během léta se některé z nejkrutějších bojů odehrávaly na několika čtverečních milích mimo východní město Bachmut, podél třetí osy protiofenzívy. Ukrajinští váleční plánovači považovali znovuzískání kontroly nad malou vesnicí Klishchiivka za klíč k dosažení palebné převahy kolem jižních okrajů města a narušení ruských zásobovacích tras.

V červenci byli do této oblasti nasazeni policisté patřící k nově vytvořené brigádě Lyut neboli „Fury“ – jedné z brigád vytvořených minulou zimu před protiofenzívou. Brigáda, složená ze směsice zkušených policistů a rekrutů, měla za úkol zaútočit na ruské pozice v Klishchiivce, převážně za použití ruční palby a granátů.

Videozáznamy operací brigády Lyut, které byly poskytnuty deníku The Washington Post, a rozhovory s důstojníky, kteří se účastnili bojů, odhalují intenzivní a občas chaotické podmínky na bojišti.

Na jednom videu z kamer ze září se vojáci proplétají dovnitř a ven z trosek domů, zatímco kolem nich zuří těžké ostřelování. Ukrajinské síly se přesouvají z jednoho vybombardovaného domu do druhého a hledají v troskách nějaké zbývající ruské vojáky – křičí na ně, aby se vzdali, než budou házet granáty do sklepů.

O několik dní později, 17. září, Ukrajina oznámila, že znovu dobyla Kliščiivku. Její znovudobytí ale od té doby linii kolem Bakhmutu nijak významně neposunulo.

„Klishchiivka je vlastně hřbitov techniky a ruských vojáků,“ řekl velitel brigády Ljut, policejní plukovník Oleksandr Netrebko. Ale také připustil: „Každý čtvereční metr osvobozené země je pokryt krví našich mužů.

Frustrace narůstá

Bez velkého průlomu byli američtí představitelé přes léto stále více frustrování, že Ukrajina nevěnuje dostatek sil jedné z jižních os, vzhledem k americkému pohledu na její strategickou hodnotu.

Na severu a východě řídil generál Oleksandr Syrskij přesun poloviny ukrajinských brigád, které šly z Charkova přes Bachmut dolů do Doněcka. Mezitím generál Oleksandr Tarnavskij nasměroval druhou polovinu aktivních brigád, bojujících podél dvou hlavních os na jihu.

Američtí představitelé považovali rozdělení ukrajinských sil v poměru 50 na 50 za nesprávný mix a chtěli, aby bylo více sil přesunuto na jih. „Samozřejmě se nepřítel pokusí zničit vaše vozidla na odminování,“ řekl vysoký představitel americké armády a dodal, že existují způsoby, jak je maskovat, včetně použití kouřových clon.

Ale zhodnotit přístup Kyjeva a naléhat na změny byl choulostivý úkol. Jedním z důstojníků, který tak učinil, byl generál Christopher Cavoli, který jako šéf amerického evropského velení dohlížel na velkou část úsilí Pentagonu vycvičit a vyzbrojit ukrajinskou armádu. Naproti tomu Milley často razil na optimističtější, motivační tón.

Cavoli se však nemohl dostat k Zalužnému během části léta, což byla kritická fáze protiofenzívy, řekli tři lidé obeznámení s touto záležitostí. Cavoli se k problému odmítl vyjádřit. Vysoký ukrajinský představitel poznamenal, že Zalužnyj během kampaně hovořil s Milleym, svým přímým protějškem.

V srpnu také Milley začala dávat najevo určitou frustraci. „Začal říkat Zalužnému: ‚Co to děláš?‘,“ řekl vysoký úředník Bidenovy administrativy.

Ukrajinci trvali na tom, že jim Západ jednoduše nedává leteckou sílu a další zbraně potřebné k úspěchu kombinované zbrojní strategie. „Chcete, abychom pokračovali v protiofenzívě, chcete, abychom ukázali brilantní pokroky v první linii,“ řekla Olha Stefanishyna, místopředsedkyně vlády pro evropskou a euroatlantickou integraci Ukrajiny. „Ale my nemáme stíhačky, to znamená, že chcete, abychom tam vrhli naše vojáky a přijali skutečnost, že je nemůžeme ochránit.“

Když spojenci řekli ne, řekla: „Slyšeli jsme… ‚Je v pořádku, že vaši vojáci budou umírat bez podpory z nebe.“

Na srpnové videokonferenci, po které brzy následovalo osobní setkání poblíž polsko-ukrajinských hranic, američtí vojenští představitelé naléhali na svůj plán. Řekli, že chápou logiku zaměstnávání ruských sil na různých místech fronty, ale tvrdili, že hluboký pokrok nepřijde, pokud Ukrajinci neshromáždí více sil v jednom bodě, aby se rychle a rozhodně pohybovali.

Zalužnyj v reakci na výzvy nastínil strohé podmínky: žádné vzdušné krytí, více min, než se očekávalo , a ruská síla, která byla působivě zakopána a efektivně přesouvala své rezervy, aby zaplnila mezery.

„Necharakterizoval bych to setkání jako sešlost ‚přijď na Ježíše‘ a nějaké masivní drama – jdi doleva, jdi doprava,“ řekl Milley v rozhovoru. „To bych neřekl.“ Řekl bych, že toto je normální chod, kde se potkají profesionální lídři … běžně se setkávají, aby zhodnotili situaci a probírají úpravy na místě.“

V červenci, kdy Ukrajině docházely dělostřelecké granáty a protiofenzíva ochabovala, změnila Bidenova administrativa postoj k poskytování kazetové dělostřelecké munice Ukrajině, přičemž prezident přehlasoval obavy ministerstva zahraničí, že rizika pro pověst byla příliš vysoká vzhledem k tomu, že zbraň v minulosti zabíjela nebo zraňovala civilisty. Konečné klíčové rozhodnutí o přesunech munice přišlo v září, kdy administrativa souhlasila s poskytnutím varianty armádního taktického raketového systému, známého jako ATACMS. Rakety nebyly variantou hlubokého úderu, kterou Kyjev požadoval, a Spojené státy se místo toho rozhodly pro zbraň kratšího doletu, která shazuje kazetovou munici.

Ukrajinští představitelé uvedli, že jsou užitečné, ale ani odpalovací zařízení ATACMS ani kazetové zbraně neprolomily patovou situaci na bojišti.

Ani jiné strategie. Během protiofenzívy Ukrajina pokračovala v úderech daleko za nepřátelské linie ve snaze oslabit ruské síly a zasít do ruské společnosti paniku. Kyjev nemá povoleno používat západní zbraně k úderům na Rusko, takže místo nich byla použita flotila domácích dronů. Některým se podařilo dosáhnout cílů v Moskvě, zatímco jiné poškodily ruské ropné sklady podél Černého moře. Námořní drony také úspěšně zasáhly lodě ruské černomořské flotily.

Ukrajina se nedávno prosadila v jižní Chersonské oblasti a zřídila pozice vojáků na východním břehu řeky Dněpr, ale není jasné, kolik zbraní – zejména dělostřelectva – bylo přesunuto přes řeku, aby ohrozilo ruské zásobovací linie pocházející z Krymu.

Ukrajina přestala žádat o více tanků a bojových vozidel, přestože za ně během prvního roku války intenzivně lobovala.

„Mnoho zbraní,“ řekl vysoký ukrajinský vojenský činitel, „bylo relevantních loni.“

Zamrzlé čáry

Koncem září byl na setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dotázán, proč jeho armáda nadále vynakládá tolik sil na východ, a nikoli na jih. Zelenskyj řekl, že kdyby Rusové ztratili východ, prohráli by válku, podle osoby obeznámené s rozhovorem.

Zelenskyj přiznal rozdílné názory některých svých velitelů, uvedla osoba. Většina vysokých ukrajinských vojenských představitelů však nadále věřila, že vrhnout více vojáků na jednu část fronty by si nevynutilo průlom.

V polovině října se o to Rusové pokusili při prudkém útoku na východoukrajinské město Avdějevka, které leží v geograficky strategické kapse blízko Rusy okupovaného města Doněck. Nyní to byli Rusové v ofenzivě se čtyřmi brigádami, které se pohybovaly v kolonách tanků a transportérů a sestupovaly na jednom úzkém pruhu fronty.

Útok vedla ženijní vozidla pro odminování. Přesně tak Ukrajinci zahájili svou protiofenzívu. A podobně Rusové utrpěli těžké ztráty – ukrajinští představitelé tvrdili, že během prvních tří týdnů útoku bylo zabito více než 4 000 ruských vojáků – než přešli přes nížinný přístup, stejně jako to udělali Ukrajinci.

Začátkem října byla 47. brigáda po krátkém oddechu od bojů otočena zpět do protiofenzívy. Zelenskyj veřejně slíbil, že Ukrajina bude pokračovat ve svém úsilí i přes zimu, kdy počasí ještě ztíží jakýkoli pokrok.

Na konci října však byly jednotky 47. jednotky náhle přesunuty na východ, aby bránily severní křídlo Avdějevky. Západní zbraně brigády — německé tanky Leopard a americká bojová vozidla Bradley — šly s nimi.

Přesun do Avdějevky byl pro brigádu překvapením, ale byl také signálem, že operace v Záporoží byla zmražena podél převážně pevných linek. A za jejich liniemi pokračovali Rusové v létě a na podzim v budování obranných opevnění, podle satelitních snímků. Kolem vesnice Romanovsko, jihovýchodně od Robotyna, byly do tří pásem instalovány protitankové příkopy a betonové pyramidy, aby otupily další ukrajinské pokusy o postup.

1. listopadu v rozhovoru pro Economist Zalužnyj uznal to, co bylo dříve nevyslovitelné – válka dospěla k „patové situaci“.

„S největší pravděpodobností nedojde, řekl, „žádný hluboký a krásný průlom.“

**

Autoři: Peter Finn a David M. Herszenhorn. Editace projektu Reem Akkad. Mapy Laris Karklis.

***

Doslov Petr Vlka:

Takže to je podle WP historie plánování a následné realizace zázračné ukrajinské/americké/západní proti ofenzivy.

Plánování? Jak jinak – dokonalé! Nedostižní američtí a britští generálové a jejich jedinečný software ukázal hloupým Ukrajincům jak zbabělého, neschopného a demoralizovaného mužika z asijských stepí vyhubit, Snadno a rychle, Jediným prudkým úderem přes Rabotino, Tokmak, Melitopol až do Berďanska.

Jenže ono se to zadrhlo… Takže se řeší, zdali byl špatný plán? Nebo provedení? Nebo snad obojí?

Už jen připustit, že by americká a britská generalita udělal cosi špatně je hereze a svatokrádež! To si přiznejme bez obalu. Takže tudy cesta nevede.

Chyba tedy je na ukrajinské straně! Prostě všechno odkládali a odkládali, až se zbabělý mužik zakopal a nakladl zákeřná minová pole.

Která rozmetala tlak hrdinů například ze 47. brigády Ukrajiny.

Ale kdyby se zaútočilo už v dubnu, tak nejspíš se Milley, Zalužný a ostatní dneska promenovali po Rudém náměstí.

Ale to víte, ti východní lemplové to všechno zkazili!!! Že Američané za posledních od Korejské války nikdy podobný konflikt nevedli? Nevadí!! To vůbec nevadí! Mají přece ten špičkový zázračný software!

Z klidu je nerozhodí ani tak prostá skutečnost, než prokazatelně nemají ani dostatečné zásoby zbraní ani munice pro trochu delší konflikt vysoké intenzity. Taková drobnost! Hlavně ten zázračný software!

A ten Putin, co vládně těm primitivním mužikům to všechno zatím má… Divné, podivné!

WP si opět neodpustil tradiční klišé – na jedné straně hrdinní Ukrajinci, obětující se bez mrknutí oka pro svou demokratickou zemi na straně druhé vyděšení terorizovaní zastrašení mužici, jdoucí do masových útoků lidských vln, protože za nimi stojí s kulomety zajišťovací jednotky, která je jinak postřílí. A pak – dalšími jsou jednotky kriminálníků, které Rusko s klidem obětuje…. Že by ruské jednotky disponovaly alespoň občas stejnou morálkou jako ty žlutomodré? Nemožné!

Zvláštní případ je Bachmut. WP o něm často v té analýze mluví. Jako o ukrajinské chybě , kdy tam Kyjev spálil a zbytečně mnoho svých nejlepších jednotek a techniky. Které měl nasadit jinde. Přijde mi až komické, jak povrchně Bachmut vidí jak americké velení, tak autoři analýzy z WP.

Věc je přece jednoduše pochopitelná! Zelenský přece Bachmut prohlásil za nedobytnou pevnost, které se nikdy nevzdá. Prigožin mu jej sebral. Jenže Zelenský slíbil národu vítězství a prohru nemůže akceptovat! Národ by mu přestal věřit. Tak se prostě rozhodl, že v té zázračné protiofenzivě si Bachmut prostě vezme zpět. Stal se pro něj symbolem a zásadní emocí. A on na emocích postavil svůj celý příští osud.

Nechápu, co na tom Pentagon nechápe. Biden už dlouho jede na stejné emoci – Rusko je třeba zničit. Zatím jen za cenu byť posledního Ukrajince.

Tuhle analýzu chci mít v archivu. Dává nahlédnout za kulisy, jakkoliv je povrchní.

ZDROJ