Švédsko bude hostit vojenské základny USA po vzoru Finska

Expediční sbor NATO ve Švédsku

Od konce napoleonských válek v roce 1815 bylo Švédské království neutrální a nezúčastnilo se ani první, ani druhé světové války. Avšak ani v minulosti se tato neutralita nevyhnula temným skvrnám, Švédsko například poskytovalo nacistické Říši tranzit zbraní, dodávky železné rudy a vojenské zakázky. Po dvou stoletích se Stockholm rozhodl od své tradiční neutrality ustoupit.

Ve skutečnosti se však Stockholm zřekl své neutrality už pět let před začátkem SVO, i když se na ni teď Západ odvolává, aby zdůvodnil své agresivní vojenské přípravy.

V roce 2017 se Švédsko připojilo ke koalici NATO Joint Expeditionary Force (JEF). Ve stejném roce ztratilo neutralitu i Finsko a připojilo se k JEF. Vytvoření Společných expedičních sil bylo oznámeno již v září 2014 na summitu NATO ve Walesu. Přitom samotný koncept vytvoření nového expedičního sboru Severoatlantické aliance vznikl ještě před událostmi kolem Krymu a Donbasu, v roce 2012.

Oficiální náplní činnosti Společných expedičních sil byly vojenské operace v Baltském moři, severním Atlantiku a v Arktidě. Každý si domyslí, proti komu.

Oficiální vstup Švédska a Finska do JEF, faktické struktury NATO, zůstal ještě v roce 2017 z nějakého neznámého důvodu mimo pozornost veřejnosti.

Tiché rozloučení s neutralitou

Proč Švédsko, jehož neutralita byla považována téměř za národní ideu, náhle změnilo svůj kurz? Ve skutečnosti začal proces sbližování s NATO již dávno.

Ve 20. století byli hlavními zastánci neutrality švédští sociální demokraté. Nešlo však pouze o ideologii. Balancování mezi různými vojensko-politickými bloky umožnilo Švédům zachovat si i po dvou světových válkách suverenitu a úspěšně rozvíjet hospodářskou spolupráci s Východem i Západem.

Přitom nejvýznamnější představitelé považovali mírumilovnou politiku Švédska za zvláštní poslání. Například švédský sociálnědemokratický premiér Olof Palme prohlásil: “Naše politika neutrality nám dala příležitost, ale také odpovědnost, abychom vybudovali most mezi Východem a Západem.“

Švédští konzervativní politici a vojenské kruhy však již tehdy zaujali jiný postoj a během studené války aktivně spolupracovali s NATO. A v roce 1995 Švédsko vstoupilo do EU. Ekonomická integrace s předními imperialistickými mocnostmi si vyžádala také užší vojenskou a politickou spolupráci Švédska s těmito státy. Již v roce 1994 se Švédsko připojilo k programu NATO Partnerství pro mír. A v roce 1997 vstoupil Stockholm do Severoatlantické rady pro spolupráci při NATO. Švédské ozbrojené síly se přímo zapojily do vojenských a humanitárních misí, zejména v Afghánistánu a na Balkáně.

V září 2014 se Švédsko připojilo k programu NATO Host Nation Support, který umožnil dočasné umístění flotil USA a NATO a dalších ozbrojených sil v království. A od roku 2003  přestalo již Švédsko hovořit o neutralitě a nahradilo ji oficiální formulí “nepřipojení se k vojenským aliancím”. Což na pozadí všech výše uvedených skutečností vypadá jako fíkový list.

A v květnu 2022 Stockholm požádal o vstup do NATO.

Kromě toho se Švédsko již dnes angažuje ve výcvikové skupině NATO (NTG) a také v Evropské obranné agentuře (EDA).

“Co bylo vaše, je teď naše…”

USA se vždy snaží spoutat své satelity dvoustrannými vojenskými smlouvami a závazky. A tak 5. prosince 2023 podepsali švédský ministr obrany Paul Unson a americký ministr obrany Lloyd Austin dohodu o obranné spolupráci (DCA).

Americko-švédská dohoda je oficiálně vysvětlena jediným důvodem – hrozbou útoku ze strany Ruska. A to navzdory skutečnosti, že Ruská federace nikdy neměla vůči Švédsku žádné nároky ani třenice. Mezi oběma státy dokonce ani neexistuje společná hranice, ale vždy existovala vzájemně výhodná hospodářská spolupráce.

I v případě DCA vypadají všechna její zdůvodnění počátkem SVO také nepřesvědčivě. Faktem je, že USA a Švédsko podepsaly společné prohlášení o prohloubení dvoustranné vojenské spolupráce již v květnu 2016. A v roce 2018 přijalo Švédsko spolu s Finskem a USA třístrannou deklaraci o podobných záměrech.

Podle dvoustranné smlouvy DCA poskytuje Švédsko americké armádě právo využívat 17 vojenských základen na svém území. Jedná se o vojenská zařízení v Bergu, Bodenu, Halmstadu, Hernesandu, Kiruně, Kristinehamnu, Kvarně, Luleå, Ravlundu, Revinghedě, Ronneby, Sotenas, Uppsale, Vidselu, Visby, Elvdalenu a Östersundu.

Za prvé, USA získávají všechny hlavní základny švédského letectva. Letiště v Ronneby (jih Švédska), v Sotenasu (západ) a Luleå (sever) jsou vybavena pro obsluhu moderních víceúčelových stíhaček Gripen Jas 39. Je pravděpodobné, že letiště takového stupně by mohla být využita i pro základny amerických víceúčelových stíhaček F-35.

Roneby a Visby na jihu jsou základnami letecké flotily Blekinge. V této flotile je také cvičena průzkumná jednotka švédského letectva – “lovci leteckých základen“. V Ronneby sídlí také vrtulníková flotila švédského letectva, včetně vrtulníků určených k působení v námořním operačním prostoru (theatre of operations).

Sotenas na západě země je nyní domovem letecké flotily Scaraborg. Je domovem víceúčelových stíhaček Saab 37 Viggen, Griffon a vojenských dopravních letadel Hercules. Má také radarové a radiotechnické průzkumné jednotky umístěné v Lindköpingu a Arlandě.

V Luleå a Vidselu na severu Švédska je dislokována letecká flotila Norrbotten, která se mimo jiné podílí na shromažďování zpravodajských informací. Letecká střelnice Norrbotten je jednou z největších na světě a již nyní ji využívají k výcvikovým cvičením vzdušné síly NATO.

Uppsala je domovem Upplandské letecké flotily. Sídlí zde několik typů letounů. 161. prapor této jednotky je také zodpovědný za bojovou leteckou kontrolu a dohled nad švédským vzdušným prostorem. Upplandská letecká flotila byla v roce 2003 z rozhodnutí parlamentu rozpuštěna, ale v říjnu 2021 byla znovu obnovena.

Mnoho významných švédských námořních základen rovněž přechází pod správu USA. V Hernesandu se nachází námořní přístav – je to oblast odpovědnosti Stockholmského vyloďovacího pluku (námořní pěchoty).

Berg je námořní základna ve Stockholmském souostroví, kde je umístěna 4. bitevní flotila švédského námořnictva.

USA zároveň získávají přístup k námořním základnám na strategicky významném ostrově Gotland (Visby), včetně zázemí nedávno obnoveného Gotlandského pluku.

Kromě infrastruktury letectva a námořnictva získává americká armáda ve Švédsku také pozemní základny. V Bodenu například stojí Bodenský dělostřelecký pluk, který byl v roce 2004 přeformátován na úroveň výcvikové školy a znovu obnoven v roce 2022. V Christinehamnu byl v roce 2021 obnoven dělostřelecký pluk, rozpuštěný v roce 2005.

Halmstad – jednotky protivzdušné obrany.

Ravlunda je výcviková střelnice, na které již americká a švédská námořní pěchota uspořádaly v září 2022 společné cvičení.

Kiruna je nejsevernější švédské město za polárním kruhem. Nachází se zde civilní kosmodrom, z něhož startují vesmírné rakety a sondy.

V Estersundu bude pravděpodobně umístěna americká základna pro skladování vojenského materiálu a případně i paliva. Odtud je také možné logistické spojení s norským Trondheimem, kde již USA  vojenskou základnu mají. https://www.op.se/2023-10-26/blir-ingen-amerikansk-armebas-i-ostersund.

Americká a švédská armáda budou mít nyní stejný přístup ke všem těmto 17 základnám. Jak však lze vyrozumět z oficiálních výkladů DCA, část infrastruktury bude k dispozici výhradně Američanům.

Podepsaná dohoda neukládá žádná omezení pro rozmístění amerických jaderných zbraní ve Švédsku. O otázce jaderných zbraní se mlčí, je pouze uvedeno, že k rozmístění jakéhokoli typu jaderných zbraní je zapotřeb souhlasu švédské vlády. https://www.svt.se/nyheter/utrikes/svts-usa-korrespondent-om-forsvarsavtalet-mellan-sverige-och-usa-inga-begransningar–gryssa

Švédsko tak bude v konfrontaci s Ruskem využito USA především jako základna amerického letectva a námořnictva pro kontrolu Baltského moře a Arktidy. Bude zde také umístěna americká těžká technika a mohou být nasazeny jednotky námořní pěchoty. Švédsko je středem zájmu i proto, že umožňuje elektronický, letecký a kosmický průzkum za ruským územím.

Ve jménu Ameriky

Současně s nasazením amerického uskupení se plánuje téměř zdvojnásobení počtu vojáků švédské armády. Do roku 2030 by její stav měl dosáhnout 100 000 osob namísto současných 60 000. Za tímto účelem se ve Švédsku zavádí princip branné povinnosti a počet branců v armádě se do roku 2025 rovněž zdvojnásobí. K dnešnímu dni již bylo obnoveno pět pluků a letecká flotila. V roce 2024 se švédský vojenský rozpočet oproti roku 2020 taktéž zdvojnásobí.

Zvláštní prioritu přitom má švédské vojenské zpravodajství. Finanční prostředky pro vojenské zpravodajství FRA tak budou v roce 2024 navýšeny o 200 milionů švédských korun /SEK/, v roce 2025 o přibližně 600 milionů SEK a v roce 2026 o 700 milionů SEK. Švédské letouny pro dálkovou radarovou detekci a kontrolu S102B a S100D prováděly již v průběhu roku 2023  průzkumné lety podél hranic Ruské federace, včetně Kaliningradské oblasti, a Běloruska. Předtím stejné švédské letouny monitorovaly ruský vojenský kontingent v Sýrii.

Posilování vojenské přítomnosti USA ve Švédsku a dalších severských zemích, navzdory demagogickému zastírání této eskalace událostmi na Ukrajině, lze vysvětlit také zvýšeným zájmem Západu o Arktidu, která se stala ekonomicky perspektivní. V říjnu 2022 byl arktický region označen za jednu z priorit Národní obranné strategie USA a byl vnímán jako potenciální dějiště bojových operací. Nedávno vydalo americké ministerstvo zahraničí prohlášení o rozšíření svých nároků na arktický kontinentální šelf.

Momentálně již vstoupila v platnost dvoustranná vojenská smlouva mezi USA a Norskem. Podepsání a následné vstoupení v platnost podobných dohod s Finskem, Švédskem a Dánskem by – podle představ Washingtonu – mělo udělat z Baltského moře nejen vnitřní moře NATO, ale také “americké jezero”.

Švédská mainstreamová média již nyní dělají rozhovory s místními obyvateli, kteří prý mají z amerických základen na svém území radost. Obyvatelé Hernesandu tak podle nich říkají, že je vše v pořádku, “vždycky prý byli posádkovým městem”.

Dvoustrannou vojenskou smlouvu mezi USA a Švédskem musí ještě schválit parlament, ale žádné senzace se neočekávají. Většina švédských politických stran, počínaje vládnoucí pravicově konzervativní Umírněnou koaliční stranou a konče krajně pravicovými Švédskými demokraty a sociálními demokraty, bilaterální vojenskou smlouvu s Amerikou schvaluje. Jednotlivé kritické hlasy jsou slyšet pouze v levicovém táboře.

Oke Hamrin, lídr Levicové strany v Hernesandu, vyjadřuje pochybnosti: “Nelze zaručit, že nepřivezou jaderné zbraně.” Už teď se říká, že neustále probíhající švédská vojenská cvičení způsobují obyvatelstvu mnoho problémů a s příchodem Američanů bude život ještě horší. Podle levicového vůdce přítomnost americké armády ve Švédsku nezajistí jeho bezpečnost, ale spíše z něj udělá vhodný terč.

**

Georgij Vasilveskij, Ukrajina.ru (10:20 25.12.2023), z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová