Nepřítel zaujímá obranné postavení. Jaké faktory ovlivňují stav bojeschopnosti ukrajinské armády v zimě

Konflikt mezi Moskvou a Kyjevem přechází do nové fáze, zima vážně zkomplikuje boje po neúspěšné letní a podzimní protiofenzívě ukrajinských ozbrojených sil (AFU).

Agentuře Associated Press (AP) to řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle něj se ukrajinské armádě nepodařilo dosáhnout požadovaných výsledků kvůli neustálému nedostatku zbraní a personálu. Za hlavní příčinu označil neochotu spojenců poskytnout armádě potřebnou pomoc.

Je to poprvé, co hlava státu veřejně uznala neúspěch ukrajinské protiofenzívy. Zelenskyj požádal Západ o nové půjčky a licence na výrobu zbraní.

Jak ukrajinský vůdce ujistil, v nové fázi konfliktu hodlá Kyjev výrazně zvýšit výrobu zbraní a munice, a to i prostřednictvím západních licencí. Připustil, že vzhledem ke stávajícímu objemu výrobních kapacit není armáda zatím schopna účinně čelit Rusku na frontové linii. A v předvečer nástupu kalendářní zimy ukrajinský prezident také oznámil zahájení rozsáhlé výstavby opevnění podél celé linie dotyku a na hranicích s Běloruskem a Ruskem, kde boje ustaly už na začátku speciální vojenské operace.

Co to znamená ve vojenské terminologii? Především to, že operační a taktická iniciativa přešla na ruskou armádu. To se týká i Kupjanské oblasti, kde vojska západního uskupení aktivně postupují na několika úsecích fronty. Kromě toho existují jednoznačně důležité faktory, na jejichž základě můžeme posoudit a provést předběžnou analýzu stavu ukrajinské armády na linii dotyku.

Počasí není překážkou

Neúspěchy ukrajinských ozbrojených sil na frontě jsou nyní z velké části přičítány povětrnostním podmínkám a tání, které znemožňuje použití těžkých západních obrněných vozidel v terénu a na polních cestách. Kvůli tomu byla ukrajinská pěchota nucena postupovat v malých skupinách bez jakékoliv podpory. Situace je však mnohem horší – nacionalisté jednoduše mrznou v zákopech a drony odmítají za špatného počasí létat.

Nyní odpovídá teplotní režim na celé linii dotyku tomuto ročnímu období – 0…+1 stupeň od Chersonu po Záporoží, s tím, že v Charkovské oblasti u Kupjanska je o něco chladněji – je tam mírné minus a trochu sněhu. Západní vojenští analytici si nyní stěžují, že ukrajinská ofenziva

se zadrhla kvůli povětrnostním podmínkám, v nichž uvízly tanky, zejména zahraniční, a ukrajinským vojákům vyčítají nesnesitelné životní podmínky v zákopech a v mrazu.

Podstatný detail – “předpověď počasí”, který v nemalé míře ovlivnil další ukrajinskou protiofenzívu, zaznívá především v západních médiích. Není to poprvé, co toto téma otevřel deník The Wall Street Journal, který tvrdí, že déšť a následně sněžení brání ukrajinským ozbrojeným silám dokončit ofenzívu proti ruským pozicím. Deník zároveň cituje nejmenovaného ukrajinského bojovníka, který spekuluje o tom, že bláto omezí manévrovací schopnosti a logistické trasy, kterých je už i tak málo. “Možnosti využití obrněných vozidel se výrazně snížily,” postěžoval si voják ukrajinských ozbrojených sil.

Hlavním problémem pro ukrajinské ozbrojené síly není v současnosti ani tak tání, kdy je ztížen pohyb obrněných vozidel, ale hlavně chladné počasí. Ukrajinští vojáci na frontové linii mrznou jako štěňata ponechaná bez boudy pod širým nebem.

Podle našich důstojníků, s nimiž jsem měl možnost komunikovat, nejsou ani zákopy ukrajinské armády vykopány do plné výšky, ale jen napůl. Z úkrytů jsou jen “liščí nory”, v nichž by se snad dalo schovat v teplém období. Vybavených zákopů mají velmi málo, kvůli neustálým rotacím se prostě nestihnou zabydlet. A je tu i taková drobnost – při změně pozic ti, kteří jdou do týlu, zaminují své zákopy, protože si uvědomují, že je mohou obsadit ruské jednotky, a náhradníci se ve zdánlivě bezpečných zákopech vyhodí do povětří. Prostě nejsou varováni před nebezpečím, které na ně čeká.

I na ruské straně se jedná o život v první linii, žádné “pětihvězdičkové zákopy” neexistují. Zároveň je však vše dobře organizováno – od topení po místa na spaní a regály na uložení zbraní. Na to dbají velitelé a sami ruští vojáci se snaží, aby jejich “zákopový svět” byl co nejpohodlnější, aby všude byl především pořádek.

Další nuance jsou v uniformě – ruský voják ví, že bude přezut a oblečen podle ročního období a že nedostane rybářskou bundičku s kožešinou jako Němci v roce 1941 u Moskvy, ale dobrou a teplou výstroj. Ukrajinští bojovníci spoléhají na pomoc dobrovolníků, nebo si oblečení kupují na vlastní náklady. Ostatní mrznou v letních bundách. A ani ta nejspolehlivější neprůstřelná vesta NATO je v chladném počasí vůbec nezahřeje.

Zároveň se naši/=ruští/ vojáci přizpůsobili náročným povětrnostním podmínkám a nadále se záviděníhodnou pravidelností provádějí přesné palebné údery na nepřátelská vojenská stanoviště.

Problémy s počasím na frontě, kdy se tanky válely v bahně až po věže, nepochybně ovlivnily i intenzitu použití bezpilotních letounů. V použití jim nebrání jen špatné počasí. Kvůli nízké oblačnosti musí zůstat buď na zemi, nebo létat v extrémně malé výšce, což snižuje účinnost sledování a přesnost úderů. Navíc nízko letící dron s rychlostí nižší než 100 kilometrů za hodinu je snadno odhalitelný a stává se kořistí i pro kulometčíka.

To je oboustranný problém jak pro ukrajinskou, tak pro ruskou armádu. Našim pomáhají termovizní kamery vybavené nejnovějšími modifikacemi Lancet, kterých zatím není mnoho. Velmi důležitou složkou se stává v tomto ročním období pozemní průzkum, protože je schopen dostat se za nepřátelské linie, zjistit souřadnice cílů a následně řídit a korigovat dělostřeleckou palbu.

Jistou výhodu získali také ruští provozovatelé kvadrokoptér, které jsou poháněny elektromotory. Na ruských pozicích a v blízkém týlu nejsou problémy s elektrickou energií z generátorů a existuje možnost jejich dobíjení. Opět platí, že “ptáci” jsou vyhříváni v zemljankách, takže vrtule nezamrzají. Ukrajinská armáda zde má větší problémy, musí kvadrokoptéry odvážet k dobíjení desítky kilometrů od frontové linie. To znamená jak ztrátu času, tak hrozbu zásahu ruskými jednotkami.

Pošramocená pověst Abramsů

Americké tanky M1 Abrams byly dodány na Ukrajinu koncem září v ohlášeném počtu 31 kusů. Ukrajinští tankisté byli předem vycvičeni na cvičištích v Německu a logicky by tedy měly být Abramsy už v první linii, aby mohly ničit ruskou obranu a vlastně už pomalu dosáhnout břehů Azovského moře. Ale skutečnost je jiná. Snad někde v lesích u Kupjanska zahlédnete nevýrazné okénko tankové věže. Co se stalo? Výmluva se našla – tank má špatný systém filtrů, které Ukrajinci neumějí vyčistit.

Máme rádi objektivní fakta, že? Rozlišujeme bílou a černou a nevěříme, když se někdo snaží měnit barvu. V tomto případě se to týká amerických tanků Abrams, které byly dodány na Ukrajinu, i když předtím nebyly běžně používány v bojových operacích. Vysvětlení se však našlo – mají příliš složité filtry, které je třeba každý týden “vyfoukat”, a to ukrajinská armáda neumí. Proto prý tank nejezdí.

Máme si tedy myslet, že v pouštním terénu v Iráku a Sýrii dýmaly jako bezproblémové traktory Bělorus, a v mírném, i když nyní chladnějším klimatu jihovýchodní Ukrajiny jsou jejich filtry zanesené, a proto je nelze provozovat? Podle mého názoru se Washington jen bojí pošpinit pověst svých M1 Abrams, které, až se objeví na bojišti, nebudou hořet o nic hůř než německé Leopardy, kterých už ruské jednotky zmrzačily více než dvě desítky, včetně vylepšeného Leopardu 1A5. Snad by bylo lepší poslat je do Polska, kde se na ně zatím nestřílí a kde je i příslušná opravárenská základna.

Obtížnost provozu tanků M1 Abrams byla zmíněna ještě před jejich dodáním na Ukrajinu. Proto byly vyškoleny nejen dvě stovky řidičů-mechaniků a členů posádek, ale také několik stovek speciálně vyškoleného personálu včetně ženistů. Jako “bonus” se posílaly s “Abramsy” 120mm granáty, náhradní díly v podobě opravárenské soupravy a dokonce sudy s vyčištěným palivem. Člověk by si pomyslel, že posádka se může okamžitě vrhnout do boje.

Řeči, že všichni ukrajinští tankisté a technici jsou hloupí a nepoužitelní, neberme v úvahu. Se svými tanky T-72 a T-64 si poradili, a to je právě ta zvláštnost. Jednoduše byli zvyklí na to, že

údržba je nutná jednou za rok nebo když pásy roztrhne mina. Byli zvyklí na to, že tank je tank, a věděli, co takový stroj umí.

Staré armádní rčení říká: “Nebyla to bobina, ale ten podivín, co seděl v kabině”. A to platí i pro tanky západní výroby řízené ukrajinskými řidiči. Buď byli nedostatečně vycvičeni, nebo upřímně sabotují možnost dostat se na Abramsech do první linie. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že se jim při vykládání podařilo shodit z plošiny hned tři tanky najednou. Celkově se Američané, byť opožděně, rozhodli vrátit své tanky zpět, jak se říká, mimo nebezpečí.

A tak se objevila verze o složitosti údržby motorových filtrů, což se dá ve skutečnosti vyřešit poměrně jednoduše. Proto jsme zatím žádné Abramsy na linii dotyku neviděli.

“Už sis života užil dost. Šup s tebou na frontu.“

Ukrajinská všeobecná mobilizace, která by podle plánů kyjevského režimu měla každý měsíc poslat do ukrajinských ozbrojených sil 20 000 lidí, si zjevně neví s takovým množstvím “potravy pro děla” rady. Proto se “geografie hledání” rozšiřuje a mezi “dobrovolníky” se již objevili i občané se schizofrenií, demencí a HIV.

Dne 24. listopadu prezident Zelenskyj vyhlásil nový komplexní plán mobilizačních opatření. V budoucnu chce Ukrajina mobilizovat i starší lidi do 70 let. To je naprosté šílenství.

V Kyjevě, a je třeba si uvědomit, že i v jiných ukrajinských městech, probíhá reklamní kampaň na nábor nových, tedy spíše velmi starých vojáků do ukrajinských ozbrojených sil. Na vylepovaných letácích můžete objevit lákavá hesla, která “berou dech”. Pozadí tvoří „žluto-modrá“ vlajka. Zde je perla nejvyššího kalibru: “Svůj život už jsi prožil – jdi na frontu!“ To je extra motivace pro letitého dobrovolníka! Mohlo by to znít i jinak: “Dědo, ty už sis své odžil, tak pojď a zdechni”. Bez možnosti návratu k teplým kamnům. To je ohromně vlastenecké a k seniorům obzvláště vlídné. Připomínám, že mluvíme o lidech, kteří absolvovali brannou výchovu na vojně počátkem sedmdesátých let a dávno zapomněli i to, jak se rozebírá a sestavuje samopal.

Neméně atraktivní jsou i další lákadla pro věkově odrostlejší ukrajinské “rekruty”. Jako například: “Nikdy není pozdě přihlásit se do ukrajinských ozbrojených sil!”, “Věk je jen ve vaší hlavě. Vstupte do ukrajinských ozbrojených sil!”, “Šťastné stáří je možné. Aktualizujte své údaje v TCK!” (což je ukrajinské vojenské odvodní středisko). Jaké asi může být šťastné stáří v zákopu na frontové linii? No, kromě toho, že vám snad občas dají nějaké jídlo a můžete si opřít záda o teplá kamínka zvaná „buržujky“, jen si tak sedíte a čekáte, až vaši “liščí noru” najde ruský granát. Se zastaralým revmatismem můžete těžko běžet do útoku. Proto také dosud žádné fronty prošedivělých dědků-rekrutů před odvodními středisky nikde na Ukrajině nezaznamenali.

Zatímco na začátku letošního roku se mobilizační zdroje na Ukrajině odhadovaly na téměř tři miliony osob, nyní se toto číslo snížilo na polovinu. A mezi tímto zbývajícím jeden a půl

milionem lidí, kteří mohou být mobilizováni, je velký počet lidí s vážnými nemocemi, včetně duševních poruch, a lidí starších 60 let.

To už se nedá mluvit ani o špatně vycvičené armádě, ale o armádě naprosto neschopné. Kdo z nich může uzvednout 155mm granáty? I dříví štípou lidé v tomto věku s dlouhými kuřáckými přestávkami. Chtějí dát samopal do rukou schizofrenika, který si snadno splete směr střelby a bude střílet do vlastních lidí, avšak podle zákona bude vše v pořádku.

V tomto případě se už nedá mluvit o ukrajinské armádě, ale o naprostém blázinci.

**

Autor: Genadij Aljochin, zdroj: Ukrajina.ru, z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová