Lžou a bojí se odpovědnosti. Václav Vlk velmi ostře o vládě.

Parlamentní listy – rozhovor

Když jsme se v těsně předvánočním čase domlouvali na bilančním rozhovoru, bylo znát, že toho máte při ohlédnutí za letošním rokem na srdci tolik, že by naše povídání přesáhlo rámec standardního rozhovoru. Předesílám proto pro naše čtenáře, že dnes zveřejňujeme první část našeho povídání, druhou si budou moci přečíst zítra. Začnu adventním poselstvím předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který kritizoval nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. Komu by toto poselství mělo být určeno především?

Tak ono by bylo asi nejlepší, aby si předseda Senátu Miloš Vystrčil nechal tyto sladké řeči pro sebe či pro okruh svých kamarádů. Všichni víme, že tzv. pětikolka, tedy politické uskupení, které ho pak dosadilo – zvolilo do jeho nynější funkce, se dostalo k moci jen omylem dějin a pomocí médii zmanipulovaných voličů. Aby zrovna on, který je představitelem vládní ekipy, která má podle průzkumu veřejného mínění důvěru něco okolo pouhých 16 procent občanů, vykládal srdceryvné řeči o morálce a usmíření, je nechutné. Přece on a síla, kterou reprezentuje, se dostali k moci naprosto nevybíravým mediálním útokem na všechny předcházející vlády a jejich představitele. Od bývalých prezidentů Klause a Zemana až po běžné státní úředníky. Ale také politickými útoky na nepohodlné „hlasy“. Vykládat tedy národu cosi o „potřebě snížit eskalaci politické nesmiřitelnosti“ je doslova chucpe.

Nenávist vůči různým skupinám obyvatel a vůči politickým soupeřům se u nás po roce 1990 rychle pevně zabydlela. Či se spíše objevila v „obráceném gardu“. Začalo to tím, že novináři a jimi ovládaná média používali slovo „podnikatel“ jako synonymum slova zločinec. Tím dodnes stanovili morální zásady pohledu většiny národa. Bohužel celá tato nenávistná kampaň vůči těm, kteří z toho či onoho důvodu tzv. uvědomělým nevyhovují, byla odstartována do další, vyšší fáze doslova šíleným projevem Václava Havla o tzv. blbé náladě v Rudolfinu v roce 1997.

O té „blbé náladě“ se z nedostatku vlastní invence rozhovořili i nynější prezident a premiér, přičemž oba opomíjejí přičinění politiků. Jak atmosféru v zemi aktuální elity především ovlivňují?

Představitelé současných vládních politických stran, ale i opozice, prakticky neumějí nic jiného než se pokoušet svalit vinu na někoho jiného a podněcovat nenávist vůči politickým oponentům. A hlavně mediálně „vybraným kusům“ k odstřelu, jako byl třeba bývalý kancléř Mynář. O něm všichni řvali, jak nemá prověrky, jak krade, podvádí a zasahuje do věcí, do kterých nemá. Zato dnes bývalý komunistický rozvědčík a současný prezident Petr Pavel národu oznamuje, že jeho nejbližší poradce, „přítel na telefonu“, žádné prověrky nepotřebuje. Mimochodem, když byl Senát a pan Vystrčil takovým bojovníkem proti „špinavostem“ na Hradě za Miloše Zemana, jak to, že mu najednou nevadí doslova převrat na Hradě po nástupu druhé garnitury spolupracovníků Petra Pavla, reprezentované dnes nejen Petrem Kolářem, ale hlavně, jak nás informovaly Lidové noviny, kancléřkou Janou Vohralíkovou. Vypadá to, že původní, pro občany kladně hodnocení spolupracovníci Petra Pavla z doby před volbami byli nahrazeni „správnými“ lidmi. Proti nim vypadala dvojice Mynář – Nejedlý jako nevinní beránci. Náhle vládne z pozadí jako kardinál Richelieu za Ludvíka XIII. pan Kolář a jistí to jeho rodina. Jeho starší syn Ondřej, bývalý starosta Prahy 6, který se proslavil provokováním Ruska kolem kauzy sochy maršála Koněva, dnes kandiduje do Evropského parlamentu za TOP 09. Jeho mladší syn Adam byl dosazen do vedoucí funkce v ČEZ. Prý se uvažuje, že by mohli působit na Hradě oba synové Petra Koláře. Pak by jistě jejich tatínek, „přítel na telefonu“, nepotřeboval být oficiálně Pavlův poradce.

Zpět k předsedovi Senátu a jeho vybídnutí k tomu, aby nejen politici, ale i ostatní občané přestali s eskalací politické a společenské nesmiřitelnosti. Není to svým způsobem odpůrcům podaná ruka ke smíru?

Pan Vystrčil, kterému národ posměšně říká „Tchajwanec“ za to, jak si hrál ve vztahu k Číně na jakého „supervelvyslance“, by si měl přečíst Bibli, a to Matouš 7:3-5: „Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám?! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.“

Tuto věc ovšem nelze vyčítat pouze panu Vystrčilovi. Taková je dnešní celosvětová politická scéna, ovládaná zákulisními hráči a skupinou miliardářů a dirigovaná a řízená profesionálními mediálními poradci a skupinami. Před pár dny MF Dnes uveřejnila seznam těch, kteří kolem generála Pavla a kolem pětikolky určují způsob řízení státu a výběru osob. Tento způsob vládnutí je všeobecně známý už od doby starého Říma. Vláda se řídí heslem: „Rozděl a panuj“, latinsky divide et impera.

Tento způsob rozdělení společnosti vidíme v posledních letech například v USA v honbě na Donalda Trumpa. V Izraeli, který je doslova ohrožen ve své vlastní existenci, nejsou schopny ani ochotny tyto skupiny zastavit boj za svržení Benjamina Netanjahua, což hrozí rozvratem státu. A část Izraelců a „pokrokový Západ“ jim tleská. Kolem nás se můžeme podívat na záměrné zfanatizování jednotlivých částí společnosti proti sobě třeba v Maďarsku, na Slovensku anebo v Polsku. Takový politický postup má značnou část viny i na dnešní situaci Ukrajiny.

Toto adventní poselství tedy nebylo takové, jaké by tak vysokému ústavnímu činiteli slušelo?

Takové hraběcí rady, zvláště vykládá-li je jeden z vrcholných představitelů jedné ze soupeřících stran, jsou nejen směšné, ale i nebezpečné, protože přesvědčují občany, že si z nich šéf Senátu – a nejen on – v podstatě dělá srandu.

Pokud nenastoupí, a to nejen u nás, ale prakticky v celém „západním světě“, jiná politická garnitura s jinou politickou morálkou, je zbytečné diskutovat o tom, kdo a jak má hlasovat a kdo a jak má být „rozumný“. Celý tento politický směr napadá samotné základy demokracie a vůbec představu demokracie v očích občanů dehonestuje.

A „ulici“ začíná ovládat zelený a gendero fanatismus. Také však miliony muslimů, kteří jsou nejen antisemité, ale spatřují jako svůj hlavní úkol „vyhladit“ všechny „křižáky“, čímž myslí všechny křesťany a všechny „bílé“.

Platí nesmiřitelnost i pro vztahy ve společnosti a dá se tvrdit, že se atmosféra mezi lidmi zhoršuje?

Nemám rád tvrzení, kterých jsou naše média plná, jako že se „atmosféra mezi lidmi zhoršuje“. Což je stejné klišé jako to, co čtu v novinách už 60 let, že u nás jsou pod vlivem alkoholu stále mladší a mladší ročníky. To by vzhledem k době, odkdy toto tvrzení čtu a slýchám, dnes musely být namol ožralé už spermie.

Nesmiřitelnost ve společnosti byla vždy a ve všech fázích vývoje. Ale více se o tom mluví v okamžiku, kdy je možné o tom beztrestně psát anebo mluvit. V praxi pak se ve společnosti vyhrocují vztahy samozřejmě v okamžicích, kdy se společenský systém mění. Jako například v 19. a 20. století, kdy vznikl nacismus a komunismus, a samozřejmě i dnes, kdy světem cloumá „woke“ ideologie a islám vyhlásil válku „všem židům a křižákům“. Křižáky, které je nutno porazit a zničit, jsou většinou podle vyznavačů islámu všichni „bílí“, ale také, což se u nás zamlčuje, také všichni „žlutí“. Z tohoto hlediska by proti cca 1,8 miliardy měli společně vystupovat všechny „bílé státy“, tedy včetně Ruska a také Čína. Opak je však pravdou.

Vyvolávat konflikty ve společnosti je přímo základním úkolem různých ideologů a na ně navázaných anebo s nimi spolčených politiků. Tuto otázku si můžeme u nás klást už od doby konfliktu (křesťanství versus slovanská náboženství) sv. Václava s jeho bratrem Boleslavem I. zvaným Ukrutný. Přes konflikt Jana Husa a římského císaře a českého krále Zikmunda, národnostní česko-německý/rakouský konflikt, končící vyhlášením Československé republiky a tak dále. Nevybíravé útoky na konkurenty jsou vždy souvisejícím jevem praxe politiky a jejich úkolem je dostat masy, dobře mediálně a ideologicky zpracované, na svoji stranu. Jak takový pokus může vypadat, ovšem v naprosto zpackané podobě, se můžeme přesvědčit na projevu Milouše Jakeše na Červeném Hrádku a před pár týdny při nezapomenutelném vystoupení Petra Fialy s Nutellou v ruce.

Pozorujete u některých z politiků snahu o smířlivost, po níž volá předseda Senátu?

Slova politika a smířlivost jsou přímé protimluvy. Až na naprosté výjimky se v dějinách úspěšní smířliví politici nevyskytují. Podíváme-li se na dnešek, je ukázkou takového „vyrábění nenávisti“ to, co se děje na Slovensku. To znamená nejprve odstranění Fica a mediálně vyrobené „nadšené“ zvolení Čaputové jako prezidentky a dále dosazení naprosto nekompetentní a pro občany nesnesitelné vlády pod pány Hegerem a Matovičem. To vyústilo v policejní válku a bylo završeno návratem Fica na místo premiéra a také posunem většiny slovenských voličů na proruskou a protiukrajinskou stranu. A následnými čistkami a dnešní „vzpourou“ Fica proti EU a její politice na Východ.

V přímém přenosu pak sledujeme jedno vyústění nevybíravých útoků v Polsku. Tím je „volební převrat“ (něco podobného z hlediska politické techniky, jako byl u nás únor 1948), kdy se do čela státu dostal Donald Tusk. Tlak Evropské unie, „pokrokářů“ a levice byl zakončen vítězstvím EU a jejího reprezentanta Tuska, což je výrazně eurohujerský a „woke“ levicový politik. On i jeho strana dokázali za pomoci mediální kampaně, placené většinou ze zahraničí, překonat i handicap toho, že Tusk je po rodičích Kašub. Tedy příslušník v Polsku známé menšiny, obviňované, a nikoliv neprávem, z kolaborace s nacisty, ale také komunisty. No, u nás máme na Hradě vyškoleného komunistického rozvědčíka a jeho přívrženci bojovali proti Babišovi tvrzením, že Babiš byl „spolupracovníkem“ StB.

„To jsou paradoxy, pane Vaněk,“ řekl by Václav Havel. Dva čelní představitelé Polska a Česka, podporovaní Západem, jsou komunistický agent a největší nepřítel nezávislého Polska, což se ukázalo prakticky okamžitě po převzetí vlády. Donald Tusk zlikvidoval konkurenční média a tzv. veřejnoprávní televizi ve spolupráci s justicí, prolezlou až na nejvyšších vrcholech pozůstatky bolševického policejního a soudního aparátu.

Předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem České republiky. Mohl by z titulu své funkce tímto apelem ovlivnit politickou scénu?

Volání po smířlivosti od Miloše Vystrčila vnímám spíše jako volání o slitování od budoucí vlády. A je proč. Naše média před Vánocemi tvrdila, že Fialova vláda má 16 procent podporovatelů, ale to je mediální „fake“ a levota horší obyčejné lži. Zatajila totiž běžnému čtenáři či posluchači, který nemá čas ani zájem studovat všelijaké tabulky a grafy, že je to daleko horší. Ve skutečnosti prosincový výzkum CVVM nazvaný „Důvěra ústavním institucím – podzim 2023“ v kolonce „vláda“ v otázce: „rozhodně důvěřuji (vládě)“ ukázal, že rozhodně důvěřují současné vládě pouhá 2 – slovy dvě – procenta dotázaných! To vypadá, že „rozhodně důvěřují“ vládě jen jejich nejbližší příbuzní. A to rozhodně ani ne všichni. Senátu podle tohoto průzkumu „rozhodně důvěřují“ pouhá čtyři procenta dotázaných. Takže oněch vyhlašovaných 29 procent osob důvěřujících Senátu je zase jen slovní finta. 25 procent lidí Senátu „spíše důvěřuje“, což je ovšem spíše tím, že většina lidí většinou vůbec netuší, co Senát dělá.

Pan Vystrčil se správně obává, že přesto, že se doposud politika v Česku odehrávala oproti našemu okolí, a to včetně Německa, poměrně v rukavičkách, tato doba může skončit. V době, kdy má ANO 33 procent potenciálních voličů a Okamura 10,5 procenta, tuhle vládu příští volby téměř s jistotou smetou. A pánbůh ví, zda se Babiš spojí s Okamurou, nebo zda bude muset proběhnout v ODS „palácový převrat“, který ji zbaví Fialy a všech těch, co se předváděli vyhlašováním toho, jak to „příští lepší“ po Babišovi a s naší vstřícností k Unii bude určitě už úplně nejlepším. Ovšem k tomu bylo potřeba zničit Babiše a taky Miloše Zemana a všechny, kteří si kdy troufli pochybovat. Třeba o nesmírném nadšení celého světa pro současnou vládu Ukrajiny, kterou pan Vystrčil a Markéta Pekarová Adamová vychvalovali do nebes a vyhlašovali tak jako kdysi naši komunisté, „že naše vítězství je jisté“. A ono je všechno jinak. Vytvoří-li se v budoucím Parlamentu výrazná většina kolem ANO, proběhne tak či onak v ODS, TOP 09, KDU-ČSL a také v mnoha státních institucích „noc dlouhých nožů“. A mezi padlými hlavami bude nepochybně i pan Vystrčil.

Ono to pak spíš vypadá, jako když odsouzenec prosí o milost.

Kterého politika byste za jeho počínání v končícím roce vyzdvihl, a naopak kterého za jeho negativní působení postavil na pranýř?

Vyzdvihnout kohokoliv by znamenalo schvalovat jeho politiku, ale v současné době žádného skutečně kladného politika ve světě nevidím. Globalizace zklamala, ukázalo se, že nejsme schopni ani příliš dobře reagovat na celosvětové pandemie, a to jak medicínsky, tak ani sociálně a ekonomicky. Je jasné, že světový řád, do kterého jsme tak dychtivě chtěli vstoupit v roce 1989, je v rozpadu a my jsme tehdy spíše viděli jen tu lesklou fasádu a netušili jsme, co je za ní. Teď přichází rozčarování, a to nejen u nás, ale v celé Evropě a prakticky v celém světě.

Soudit politiky, když nemáte skutečné podklady a média v celém světě lžou jako kdysi u nás Rudé právo, je poněkud vachrlaté. Rozhodně je však dnes jasné, že vedení Evropské unie od Ursuly von der Leyenové přes úplného výrobce katastrof Franse Timmermanse až po naši eurokomisařku Věru Jourovou je celé toto vedení EU buď „naprosto mimo mísu“, nebo spolkem, který pro své egoistické cíle či neschopnost pochopit realitu vede Evropskou unii do ekonomické a politické katastrofy. Za vůbec nejodpornější politickou činnost vedení celého Západu považuji postoj k válce na Ukrajině.

V čem je právě tato politika tak odporná?

Od událostí na Majdanu západní politici neustále jezdí přesvědčovat Ukrajince o tom, jak jsou na jejich straně, nechávají se filmovat a fotografovat, „aby oni byli ti správní“. A když dojde na lámání chleba, to znamená přepadení Ukrajiny Ruskem, ukazuje se lživost jejich slibů. Západ dodává Ukrajině prakticky jen opravený vojenský šrot, nutí její vojáky, aby bojovali bez leteckého krytí z obavy, aby si to náhodou Rusko špatně nevyhodnotilo. Hubou vykládají, jak jsou úžasní přátelé Ukrajiny, ale zároveň účinně brání na základě svých „ekologických cílů“ financovat výrobu zbraní a munice pro Ukrajinu. Jednoznačně tak ukazují, že jim jedno, zda v této válce zahyne dalších 50 nebo 100 tisíc lidí včetně žen a dětí. Hlavně když oni budou „woke“ a „eko“ a ti nejsprávnější. Od začátku vypuknutí konfliktu v roce 2014 tito politici účinně brání tomu, aby se rozjela kvalitní rychlá a moderní výroba zbraní, kterou by mohla Ukrajina použít. Z toho všeho začínám mít dojem, ačkoli paní Pekarová Adamová v neprůstřelné vestě a helmě a pan Vystrčil tajtrdlíkují v Kyjevě, že celá věc spěje k neblahému konci.

Až přijde vhodný čas a vhodná příležitost, jak z toho ven, jako v případě Vietnamu „potřeba dohody s Čínou“, nebo to prostě Západ přestane bavit, seberou se a zmizí. Jako zmizel ze Somálska, Iráku, a doslova tragicky a směšně z Afghánistánu. A všechny ty řeči kolem se ukážou jako krycí závěs a pohádky pro hlupáky. Ukrajina potřebovala milion nábojů a dostane jich možná 200 tisíc, Západ lhal Ukrajině a lže i nám. Vedení a intelektuálové Západu se budou hlavně zaobírat tím, jak vyřešit problém, kdy nějaký puberťák není schopen se rozhodnout, zda bude mít „pindíka“, anebo „frndu“ a zda se na „hochy, co se tak děsně milují“, někdo nedíval špatně. Jo a taky, jak to udělat, aby dosavadní bílí byli nejdřív ve filmu a v televizi ukázáni jako barevní a pak pokud možno zmizeli z celého Západu. Pomohli jsme vyvolat válku mezi Ukrajinou a Ruskem, nezvládáme vlastní muslimy, kteří veřejně vyhlašují, že naši civilizaci zničí, a intenzivně bráníme – tedy EU – tomu, aby se začala mluvit pravda. Nedokážeme zařídit, aby se změnil kurz Evropy. Bohužel nevidím nikde žádného politika, který by toho byl schopen.

Neděste se, všechno jsme prozatím přežili, a dá-li Bůh, přežijeme i zítřek.

V závěru roku po téměř 230 letech výroby ručního skla oznámila sklárna Květná, že ukončí provoz. Příčinou konce firmy je nárůst cen energií, kvůli němuž podnik orientovaný na vývoz ztrácí konkurenceschopnost. V tomto případě se nenaplnil slib premiéra Petra Fialy, že vláda nenechá nikoho padnout. Nehleďme ale jen na tento případ. Jak si letos vedla pětikoaliční vláda a jak prospěla svým konáním občanům a tuzemským firmám? A co říkáte tomu, že odvolala své usnesení, jímž se loni v lednu přihlásila k tradicím Charty 77, jejímž signatářem také jste?

Nejprve bych začal u poslední otázky. Na podrobné rozebrání by nestačil ani jeden samostatný dlouhý rozhovor. Pětikolka, a hlavně ODS, použila přihlášení se k Chartě 77 jen jako ideologickou zástěrku, aby se mohla zaštiťovat jménem Václava Havla, a pomohla tak k dobrému životu velké části těch červů a pijavic, které z Václava Havla tyjí a žijí. Přitom většinu těchto křivých duší by živý Václav Havel nesnášel. Jen se pořádně podívejte na jeho film „Odcházení“, kde se s nimi po svém způsobu ještě za svého života vypořádal.

O sklárně v Květné jsme se bavili, už když jsme se spolu domlouvali na tomto rozhovoru. Jednání a chování Fialovy vlády bylo hlavní příčinou jejího krachu. Ale už po pár dnech se sklárna Květná stala jenom malinkatým a skoro zapomenutým střípkem ekonomického rozpadu, kterého jsme svědky. Právě probíhá u nás, ale také v Německu. Po všech těch vyhlašováních skvělých výsledků, kterých Fialova vláda prý dosáhla na úseku energií a energetiky, přišel pád ocelářské firmy a hutě Liberty Ostrava. Mamutího podniku velkého jako celá městská čtvrť. Zkrachovala proto, že dlužila daleko více než oficiálně přiznané dvě miliardy výrobci elektřiny a energii firmě Tameh Czech.

Ostatně opakuje se zde již známý skandální případ z 90. let, kdy byla takto zlikvidována mimořádně úspěšná a veliká firma Poldi Kladno. Také to začalo tím, že se od firmy odpoutala výroba energií a postupovalo se tak, že když Poldi získala nějakou zakázku, náhle se vynořily „dluhy“ u dodavatelů elektřiny a energie a dodávka byla přerušena, a tím byla elegantně zaříznuta dojednaná zakázka. Takto byl postupně moderní, kvalitní a gigantický podnik Poldi Kladno za spolupráce mnoha lobbistů a státních úředníků, ale i poslanců „zaříznut“ a dnes je z něj jen halda rozvalin. A ocel dovážíme z Indie, Číny, USA a platíme za ni jako mourovatí.

Většina z šesti tisíc zaměstnanců hutě Liberty Ostrava nemůže od pátku do práce a životní perspektiva pro ně, jejich rodiny i celý region nevypadá valně. Myslíte si, že si politici, o nichž jsme si skoro celou první polovinu rozhovoru povídali, uvědomují, o co jde a do jaké situace se ti lidé na Ostravsku dostali?

Zpočátku mluvící hlavy v televizi blábolily, že přijdou o pracovní místa tři tisíce lidí. Pak to zvedly na více než šest tisíc, aby 20. prosince jen tak mezi řečí pronesly, že o práci může přijít – opět nejprve dvacet, ale pak dodatečně přiznaných třicet tisíc zaměstnanců Liberty a navázaných firem. Budeme-li používat obvyklé počty, že na jednoho zaměstnance jsou navázány finančně tři další osoby, jde o finanční a ekonomické ohrožení dalších devadesáti tisíc obyvatel Ostravska. Ale započteme-li na jednoho zaměstnance čtyři osoby, tedy i děti či důchodce, jedná se už o dalších 120 tisíc obyvatel.

Tvrzení Petra Fialy, že vláda nenechá nikoho padnout, byla naprosto zjevná lež. Jen není jasné, zda je tak v zajetí svých ideologických představ, že vůbec netuší, co se kolem děje, anebo prostě lže, aby sobě a svým přátelům udržel teplé místo. A myslím si také, že už v tomto bezostyšném lhaní je cítit strach, že až se to celé rozklíží a vypuknou skutečné krize a nepokoje, bude někdo hnán k odpovědnosti. A to doslova.