Generál Řehka a jeho “bojové zázemí.”

Parlamentní listy – rozhovor

Premiér Fiala tvrdí, že vláda razí „hodnotovou politiku“, provádí „správné věci“ a nedělá „populistické kroky“. Ministr vnitra opakovaně hovoří o tom, že v politice je jako ve třídě, kde předtím učil. Jak důvěryhodná je podle vás pro veřejnost tato vize vlády – vychovatele národa?

Převychovat společnost chtějí režimy totalitní, ne svobodomyslné. Pakliže se představitelé vlády cítí jako vychovatelé občanů, blíží se uvažováním nacistickým a komunistickým ideologům. Slova premiéra Fialy vnímám jako nedostatek sebereflexe, která mi připomíná politickou zoufalost generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše. Ještě je Fiala u moci, stejně jako Jakeš v roce 1988, ale nevěří mu opozice, ani valná část členů vládnoucí strany.

Vládu zhodnotí voliči již v evropských a krajských volbách v roce 2024. Tyto volby budou referendem o vládě. Tuto vládu hodnotím jako nejhorší od roku 1989, která podporou zeleného údělu uměle zdražuje energie a likviduje průmysl v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, i jako vládu, která se pokusila narušit demokratický právní stát iniciováním cenzurního vypnutí vládě nepohodlných webů v roce 2022.

Jak vnímáte Petra Fialu coby premiéra?

Petr Fiala ještě jako politolog měl kritický postoj k Evropské unii a migraci. V knize Evropský mezičas (2007 a 2. vydání 2010) kritizoval, že proklamovaná jednota v různosti se v bruselském podání mění na stejnost, že Evropská unie nemůže nahradit národní státy, které jsou základem demokracie v Evropě, a znám je jeho výrok: „Kdekdo se zaklíná Evropou, spoléhá na nějaké bruselské recepty. Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že to, co funguje na národní úrovni, na úrovni Bruselu selhává.“.

K Bruselem vnucovaným migračním kvótám a přerozdělování nelegálních migrantů v roce 2016 Fiala uvedl: „Nenechme si nikým namluvit, že státy, které nechtějí kvóty, jsou nesolidární a protievropské, že lidé, kteří odmítají kvóty, jsou nehumánní a sobečtí nacionalisté. Je to přesně naopak: prosazovatelé kvót ztratili nejen zdravý rozum, ale i úctu k lidem, k hodnotám, k suverenitě národních společností, k lidské důstojnosti a jednají proti zájmům evropské civilizace. Ne my, ale oni by měli pociťovat vinu. Nechceme-li ztratit vše, co udělalo Evropu důstojnějším a lidštějším místem pro život, než je tomu kdekoli jinde, nesmíme je přestat z toho usvědčovat.“.

Tato slova Fiala říkal jako politolog, jako rektor Masarykovy univerzity, jako předseda opoziční Občanské demokratické strany. Když se stal premiérem, patří k těm, kteří podporují bruselská řešení, opouští protiimigrační politiku V4, podporuje unijní stejnost i v oblastech, které jsou nevýhodné pro Českou republiku, jako je vazba ceny naší levně vyrobené elektřiny na německou lipskou burzu, podporuje pavědeckou klimatickou ideologii za cenu ohrožení automobilového průmyslu, což je pilíř naší ekonomiky, zvýšení zbrojních výdajů v době vysokého rozpočtového schodku a též migrační kvóty.

Když sleduji premiéra Fialu, často si vzpomenu na prezidenta Husáka. Stejně jako Husák se Fiala podrobuje jiným názorům, protože prý není alternativa. Vždy je však alternativa a její údajnou absenci zdůvodňují politici svá selhání, názorové veletoče i zradu sebe samých. Když nastupoval Husák v roce 1969, bylo Pražské jaro poraženo. Pro některé byl Husák nadějí, že z něho něco zachrání a jako politický vězeň nedopustí politické procesy. Zklamal všechny. Za normalizace se zjistilo, že ten zatracovaný Antonín Novotný nebyl zas tak špatný, nepřipustil rozmístění sovětských vojsk u nás a 60. léta 20. století byla dobrá pro život ve srovnání s Husákovou normalizaci.

I ve Fialu někteří vkládali naději, že bude vládnout šetrněji než Babiš, že bude mít zdrženlivý vztah k Bruselu, že to bude noblesní profesor. Výsledkem je největší schodek státního rozpočtu, pevná probruselská politika a neústavní pokus o zavedení cenzury vládě nepohodlných webů v únoru 2022 za pomocí Vojenského zpravodajství. Za Fialy roste militarismus a vliv tajných služeb. Mnozí poznali, že předchozí vlády, které ve své době byly pokládány za špatné, zas tak špatné nebyly.

Vláda, jmenovitě ministr vnitra Rakušan, stále pokračuje v tzv. boji s dezinformacemi, i když letos poprvé začalo hlasitěji zaznívat, že jde spíše za útok na svobodu slova. Kam se podle vás v letošním roce posunula?

Vládním podporovatelům zavedení cenzury se nepodařilo prosadit procenzurní zákonné změny. Ovšem držitelé moci mají snahu sebe samé vidět v dobrém světlé a své oponenty označovat za špatné lidi či dokonce nepřátele lidu. Proto je velmi důležitá svoboda slova, kterou vláda Petra Fialy chtěla potlačit cenzurou vládě nepohodlných webů v únoru 2022. V tom nakonec neuspěla, jako i v jiných věcech.

Je však nebezpečné, že do cenzurních praktik se ochotně zapojilo i Nejvyšší státní zastupitelství a různými metodikami nabádá ke kriminalizaci za politické výroky. Pod vedením nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a za současné vlády Petra Fialy se tak u nás opět obnovuje kategorie politických vězňů, byť je Fialova vláda, stejně jako za Husáka, za politické vězně neuznává. Vrcholem švejkovské stupidity bylo, když policie prověřovala umístění sýru na chlebíčcích údajně do tvaru písmene Z jako možnou podporu ruskému útoku na Ukrajinu.

Náčelník generálního štábu Řehka nás vnitřně připravuje na konflikt NATO a Ruska. Prý by se z nás hned stalo „bojové zázemí“. Co říci na tuto vizi českých zemí pro rok 2024?

Náčelník generálního štábu Karel Řehka na velitelském shromáždění armády 21. 2. a znovu 21. 11. 2023 řekl, že dojde-li ke střetu mezi Ruskem a NATO bude naše armáda jeho aktivním účastníkem od první minuty. To je z hlediska práva lež. Řehka ji opakuje, snad veden heslem německého ministra propagandy Josepha Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Řehka potvrdil slova francouzského premiéra za první světové války Georgese Clemenceaua, že válka je příliš vážná věc, než aby se ponechala vojákům.

NATO je mezinárodní organizace, které nejsou způsobilé vyhlásit válku. Válku nepovede NATO, ale členské státy a každý sám rozhodne, zda se války zúčastní. Severoatlantická smlouva nestanoví automatickou povinnost vstoupit do války při napadení jiného členského státu, neboť stát „podnikne sám a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“. Slova nutná akce není příkaz vstupu do války.

Nebude-li Česká republika napadena, ale ve válce bude jiný členský stát NATO, nevstoupí náš stát do války od první minuty, ale až po jejím vyhlášení. Ústava stanoví, že Parlament má právo vyhlásit válečný stav. Vyhlášení válečného stavu je předstupněm vyhlášení války, ale teprve vyhlášením války druhé straně se náš stát do války dostane. Nejprve musí o válečném stavu rozhodnout Poslanecká sněmovna i Senát nadpoloviční většinou členů a následně v rámci svého práva zastupovat stát navenek vyhlásí válku jako mezinárodněprávní akt prezident republiky s kontrasignací předsedy vlády. Jiné cesty jsou neústavní.

Každý poslanec, senátor i prezident rozhodne, zda válka je jediná možnost, kterou lze v dané chvíli vyložit jako nutnou akci podle Severoatlantické smlouvy. Některé situace nemusí být jednoznačné. Koho bychom měli podpořit v hypotetické válce řecko-turecké, když oba jsou v NATO? I válka mezi členem a nečlenem NATO nevede automaticky k povinnosti jiných států pomoci, protože povinnost nutné akce máme jen při napadení našeho spojence. Nikoli, když náš spojenec zaútočí či válku vyprovokuje. Ústavní cesta k vyhlášení války vede přes poslance, senátory, prezidenta a předsedy vlády. Náčelník generálního štábu zde nemá žádnou roli.

Severoatlantická smlouva je smlouvou o kolektivní obraně, ne o pomoci v útoku. Pokud nějaký členský stát NATO zaútočí na Rusko, je to jeho válka a my nemáme žádnou povinnost účastnit se jeho útočné války. Stejně jako jsme neměli povinnost účastnit se útoku USA, Německa, Británie a dalších států na Jugoslávii v roce 1999, útoku USA a Británie na Irák při druhé válce v Perském zálivu v roce 2003 či útoku Francie na Libyi v roce 2011. Tyto války členských států NATO nespadaly pod spojenecké závazky dle Severoatlantické smlouvy.

Severoatlantická smlouva zavazuje pomoci, je-li členský stát napaden v oblasti Evropy, severního Atlantiku od obratníku Raka, Severní Ameriky a území Turecka. Dále pokrývá útok na okupační síly členských států v Evropě. Právo společné obrany zahrnuje i útok na loď či letadlo členského státu ve Středozemním moři. Jiná území pod působnost Severoatlantické smlouvy nepatří.

NATO vzniklo jako obranné spojenectví proti hrozbě útoku komunistického bloku na západní Evropu, později Středomoří a Turecko. NATO nevzniklo za účelem vedení válek jinde ve světě. Američané si toto územní omezení při vzniku NATO roku 1949 vymínili, protože nechtěli být zataženi do koloniálních válek Francie a Británie.

Proto také členské státy nebyly povinny pomoci Británii a Francii při jejich útoku na Egypt roku 1956, Portugalsku, když jeho indická území vojensky dobyla a anektovala Indie v roce 1961, či Británii, když její území napadla Argentina v roce 1982. Jednalo se totiž o Falklandské ostrovy, které jsou v jižním a ne severním Atlantiku. USA uznávají, že kdyby se po vzoru 7. 12. 1941 opakoval útok na Havajské ostrovy, což je území USA v Tichomoří, nevztahuje se na ně závazek kolektivní obrany podle Severoatlantické smlouvy. Válka USA v Tichomoří s Čínou či jiným státem, není důvod pro náš vstup do války.

Začátkem letošního roku byl prezidentem republiky zvolen Petr Pavel. Stal se podle vás výrazným aktérem české politiky, jak tvrdí jeho příznivci, nebo je spíše reprezentativní figurou bez vůle projevit vlastní názor, jak tvrdí jeho odpůrci?

Československo i Česká republika měly silné prezidenty – osobnosti. Od roku 1989 se na Hradě vystřídali tři nejvýznamnější státníci polistopadové doby, kteří svůj počátek v politice nespojili až s prezidentstvím, ale byli politicky činní a výrazní daleko dříve. Po Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi s jasnými politickými názory máme prezidenta jiného. Je to oslabení prezidentství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Do sněmovních voleb zbývají necelé dva roky. V těch posledních mnoho hlasů propadlo, politické spektrum se může proměnit. Která ze sil, jež nyní stojí mimo Sněmovnu, má šanci příští rok vyrůst tak, že se s ní bude muset počítat?

Jsem skeptický ke vzniku nových politických skokanů.

Jen zvědavě čekám, co udělá Miroslav Kalousek v reakci na jeho zaříznutí v evropských volbách ze strany současného vedení TOP 09, což výstižně charakterizoval prezident Miloš Zeman jako akt nul. Miroslav Kalousek je po smrti Karla Schwarzenberga nejsilnější politická osobnost nejen TOP 09, ale celé vládní koalice. Připomíná mi to zaříznutí Miloše Zemana v prezidentské volbě 2003 jeho nástupci v sociální demokracii. Tím začal politický zánik sociální demokracie.

Pokud se podívám na opozici, vidím jen dva subjekty, které mají na parlamentní zastoupení. Je to ANO a koalice SPD-Trikolora.

V příštím roce nás čekají volby europarlamentní. V nich zcela určitě bude důležitým tématem bezpečnost. Je podle vás větším ohrožením evropské bezpečnosti momentálně Rusko coby velmoc v sousedství, nebo migrace jako zdroj domácího neklidu?

Největší bezpečnostní riziko je hloupost bruselských i našich politiků a militantnost západu. Když jsem byl mlád, byla sovětská vojska v Berlíně. Pak opustila Německo i celou střední Evropu. Naopak NATO se výrazně rozšířilo na východ a to Rusko vnímá jako své ohrožení. Nevím, komu by vadila neutrální Ukrajina. Nevidím smysl vést válku se statisíci mrtvých kvůli rozšíření NATO.

Některé mocnosti NATO se pustily do válek, které nebyly obranou: bombardování Jugoslávie či podíl na 20 leté americké okupaci Afghánistánu. Byť se válkám říká v novém korektním jazyku mírová operace či humanitární bombardování, válka je válka. USA jako vedoucí mocnost v NATO jsou schopny provést útok, ale ne získat podporu všech členů NATO. Například Řecko se odmítlo podílet na leteckém útoku proti Jugoslávii a ne všichni vyslali svá vojska do Afghánistánu. Proti útoku USA na Irák 2003 se vyslovila z NATO ostře Francie.

Původním smyslem NATO byla obrana západní Evropy, ne útočné akce na Balkáně či jinde. Hledá-li se smysl NATO, vraťme se ke kořenům. Je to obrana členských států v Evropě. To, že to někomu nestačí, je důsledkem toho, že chce naše zapojení do různých válek ve světě. Ale není třeba hledat nové aktivity typu světového četníka a roznašeče západních hodnot. Chtějí-li některé mocnosti NATO vést války, ať je vedou pod svou vlajkou a NATO do toho nezatahují. Smyslem NATO je, že jde o organizaci obrannou pro území severního Atlantiku, Evropy a Středomoří.

Jakými slovy lze povzbudit čtenáře do roku 2024? Co udělat pro to, aby to byl co nejklidnější a nejbohatší rok?

Přeji čtenářům Parlamentních listů vše dobré. Rok 2024 může být díky volbám do Evropského parlamentu v červnu 2024 i krajským volbám na podzim 2024 začátkem změny, pokud voliči k volbám přijdou a dají hlasy stranám, které chtějí odmítnout ideologii klimatického alarmismu, zelený úděl, likvidaci evropského průmyslu a masovou imigraci.