Premiér vytáhl poslední argument, naději. Naději, že dobro porazí zlo a že vše bude už jen lepší. Naději, dle definice představu pozitivního konce v neznámé či dokonce zdánlivě neřešitelné situaci. Jakýsi vnitřní pocit spojený s pozitivním očekáváním, že se stane “něco” žádoucího, aniž by to bylo skutečně jisté. Naděje je klíčovým pojmem ve většině hlavních světových náboženství a často znamená, že “doufající” věří, že kolektivní skupina dosáhne představy nebe. Naděje je slovem víry.
Naděje je slovo z repertoáru duchovních, dnešních králů a možná prezidentů, ale podle mého nepatří do projevů premiérů. Premiér mluví o roku naděje jako vypravěč pohádky, duchovní, který se spoléhá na vnější síly, na “něco”, co vše pozitivně ovlivní. Dává nám to pocit, že to není on, kdo převzal správu naší společnosti nebo kormidlo naší lodi, ale jakýsi osud.
Shakespeare o naději napsal, že “bývá často jako pes bez čichu.“ V severské mytologii byla naděje dokonce považována za sliny kapající z úst vlka Fenrise, protože v jejich pojetí odvahy byla nejvýše hodnocena statečnost právě při absenci naděje.
Naděje prý umírá poslední a podle premiéra drží kormidlo. Tak snad opravdu neumře…
Od 89 roku tady nevládlo žádné politické uskupení. Od převratu se ujaly moci nadnárodní společnosti a vládnou pomocí jimi placených lobistů/poradců. Vládne se pomocí strachu. Všechna rozdílná uskupení obyvatel je podstatě naplnění rozděl a panuj. Žádné demonstrace nebo petice, nespokojenost a pod. nic nezmění. Skutečné změny přináší jenom hlad většiny obyvatel. Tohle ví… Číst vice »