Z EU je třeba rychle utéct

Čtvrtek 23.11.2023 byl dvojnásobně černým dnem. Nejdříve jsme se dozvěděli, že generál a bohužel i prezident ČR Petr Pavel připojil svůj podpis pod Konsolidační balíček, jehož dopad na občany a české firmy či podnikatele bude likvidační. Vyjádření prezidenta, kterým rozhodnutí týmu řízeného Kolářem obhajuje svůj souhlas s tímto paskvilem vedoucím k vytahování posledních peněz z kapes Čechů a Moraváků, jasně ukazuje na to, že buď nechápe šílenost obsaženou v tomto balíku tragických opatření, nebo prostě svůj podpis vybártroval s vládní Pětikoalicí za něco, co bude pro něj či Koláře později výhodné.

Pokud by měl Petr Pavel svědomí, pochopení pro obyvatele České republiky či zájem o jejich blaho, vyhodil by Fialu s jeho experimentem už u první vstupní brány u 1. nádvoří. Naopak hrané vyčkávání Hradu nahrává myšlence na snahu získat jako odměnu za spolupráci nějaké bonusy. Bohužel, tomu se říká politika, v překladu kupčení, určitý druh korupce a naprostá ignorace potřeb voličů, kteří jsou pro strany zajímavými pouze do té chvíle, než hodí svůj hlas do volební urny. Poté už jsou pouhým zdrojem peněz, které jsou mnoha způsoby převedeny ze soukromého sektoru do toho státního a z něj na konta vyvolených. Jde o další ukázku oboustranně živeného spojenectví mezi Hradem a Strakovkou.

Další tragédií dne je rozhodnutí europoslanců o přerodu Evropské unie ve federaci. Ke gaunerům snažícím se zrušit právo VETA členským státům, vytvořit společnou evropskou armádu, sjednotit daně ve všech členských zemích bez ohledu na ekonomické rozdíly mezi státy, povýšit unijní právo nad to dosud platné ve svrchovaných zemích patří i zcela očekávaně, opět a především Piráti zastupující ČR v bruselském hnízdu zla. Společná by měl být dále školský systém a pod kontrolou Bruselu by zůstalo zdravotnictví, a nakonec i migrace. Zde je třeba si připomenout chování eurošmejdů v době covidové pseudopandemie. Jen hloupý a zmanipulovaný člověk nevnímá všechna reálná rizika, která další bytí v tomto budoucím soustátí přináší. Absolutní předání moci a vlády nad jednotlivými státy úředníkům hrajícím si na bohy je prostě nepřípustné.

Abychom si to dokázali dokonale představit, stačí si uvědomit, jak absolutisticky se chová Pětikoalice u nás. V evropském měřítku by stejnou moc získali představitelé nejsilnějších ekonomik. Velká Británie je mimo, takže by se pravděpodobně domlouvali Francouzi s Němci. A protože Francie má plno svých starostí, hlavní ,,tíhu“ vlády by se snažili nést, ostatně jako už mnohokrát, Němci. Právě v Berlíně už nyní vzniká mnoho naprosto zcestných ideologií. Jistou nadějí, jak tento proces zastavit, je rozhodnutí vlád jednotlivých států vzepřít se výsledku těsného hlasování v europarlamentu a přání skutečného uzurpátora moci ve vedení Evropské komise Leyenové. Dá se očekávat, že se vzbouří Maďarsko, snad i Slovensko, u dalších států lze spíše doufat.

V Holandsku ve volbách vyhrál další nepřítel migrace a vyzbrojování Ukrajiny Geert Wilders, což způsobilo po vítězství Fica na Slovensku zděšení mezi liberály. Může to být velkým varováním před blížícími se eurovolbami pro liberální část politické scény a lze se obávat zneužití manipulace s hlasy tak, aby o svou moc nepřišli. Ostatně i těsnost hlasování o procesu federalizace EU je jistým náznakem toho, že ani peníze v podobě naprosto nesmyslných platů europoslanců nejsou zárukou stejného přístupu všech účastníků k této problematice.

Je evidentní, že se Evropané začínají probouzet. Jestliže v České republice jsou největším problémem tristní ekonomická situace obyvatelstva a celé země, vysoké ceny energie, potravin, pohonných hmot vzhledem k úrovni příjmů, rekordní inflace a rozklad celkového hospodářství, pak v Západní Evropě se hlavním průšvihem jeví být nejen dopady vycházející ze sankcí vůči Rusku, ale především otevřené dveře migrantům. Zatímco ti u nás se zdržující Ukrajinci jsou především drazí, až poté nebezpeční svému okolí, pak v zemích na Západu jsou migranti z Afriky či Blízkého Východu navíc velmi agresivní a kulturně mnohem odlišnější než ti u nás. My máme především ekonomické problémy (zatím), v Německu, Francii, Beneluxu, severských zemích či v Itálii se přidávají i bezpečnostní. Lépe jsme na tom přesto, že za vedení Ministerstva vnitra Rakušanem stoupá kriminalita i u nás. Rozklad Evropy, destrukce jejích hodnot a ztráta iluzí o společném prosperujícím trhu jsou znakem posledních let. Přidal-li se strach v různých podobách, stává se náš kontinent nevhodným pro kvalitní život. Někdo ho opouští, jiní rezignují, naštěstí tu je i dost bojovníků. Otázkou tedy zůstává, ke komu se přidáte Vy.

**

Jindřich Kulhavý, iNadhled