Trochu se nám třese palác

Stoosmičková většina v Parlamentu i liberální Senát zatím ještě stačí k schvalování drahého ,,Úsporného balíčku“ majícího nás opět více ožebračit, k pokračující digitalizaci vedoucí k maximální kontrole občanů, k rozkladu dosud fungujících institucí, jakými bývaly Česká pošta, Úřad práce či velmi brzy ho kopírující Úřad sociální péče, který je též předurčen k propouštění státních zaměstnanců. Z ,,pracáku“ bylo odejito 600 úředníků a je jim dáváno za vinu, že údajně nezvládnuli příliv ukrajinských klientů. Teď je mají nahradit bývalí poštmistři, jejichž stav byl také výrazně ponížen, takže nejsou schopni již ani plnit původní náplň spojenou s činností pošty. Litujeme všechny nezaměstnané a později i ty potřebné si cokoliv vyřídit na sociálce.

Vedení Pětikoalice se zamotává do obrovských problémů. Sám velký a nejlepší premiér se při cestě po Africe stal onucí a Nigérie, která by ještě před pár roky přivítala českou reprezentaci s jistou úctou a nadějí, nepustila Fialu ani přes hranice. Premiér tak mohl prodloužit pobyt v Keni a navštěvovat muzea a nosorožce, jejichž jeden druh se svět snaží zachránit. K poslední samici hledali pořádného býka, my jsme tam však poslali pravděpodobně největšího vola. Jak jinak nazvat předsedu vlády, který odsouhlasil již poněkolikáté českým politikům a diplomatům jednoznačné se postavení na jednu stranu nějakého významnějšího světového konfliktu, který se nás navíc vůbec osobně netýká, a to bez ohledu na zdrcující následky pro již tak rozloženou českou ekonomiku? Začalo to Taiwanem, na který bouřlivě reagovala čínská diplomacie. Jsme nepoučitelní kdysi podobné jsme zažili s Tibetem.

Ukrajinizace naší společnosti je extrémní a modrožluté fangle vyvěšené na státních budovách nemají ve světě obdoby. Stálo nás to ropu a plyn nakupované za ,,slušné“ peníze. Za nekřesťansky drahé přeprodávané ruské komodity, na nichž si ,,mastí“ kapsu naši západní přátelé, utrácíme desítky procent navíc, než by bylo třeba při udržení jistého stupně neutrality ve sporu USA-Rusko-Ukrajina. A když se vládní ideologicky pomýlení úředníci předvádí v izraelských vlajkách v centru Prahy a vykřikují cosi o agresivních muslimech, přičemž ignorují historický vývoj na Blízkém Východu, diví se vrácenému ministrovi Sikelovi ještě před odletem do Saudské Arábie a Kataru jen úplný diplomatický analfabet. Jakákoliv levná ropa z muslimských zemí je stejnou chimérou, jako představa, že by nám tu ruskou někdo prodal za cenu, za kterou si ji kupují v Rusku diplomaticky schopnější státy. Takže nám z celé rozepře na Ukrajině zůstal milion tamních občanů uvízlých u nás, což sice pomohlo stavebnictví, ale v důsledku to přináší mnoho zásadních problémů ve všech oblastech. A kvůli Izraeli jsme zase utřeli nos při navazování nových obchodních vztahů v arabských zemích. Ještě, že u nás moc muslimů nežije, zatím nemáme problémy spojené s jejich pobytem u nás. I to chce Rakušan změnit.

Úspěšnost Fialovy vlády v energetickém sektoru je další ukázkou schopností odborníků ve vedení státu. Už tak nejdražší nákup energií v EU pro průmyslové holdingy i domácnosti příští rok naroste o další desítky procent. Což již nyní vede k zakonzervování posledních zbytků průmyslu a obyčejným lidem to zkomplikuje život natolik, že se do středu zájmu mnohých vrátí svíčky a ruční praní i mytí nádobí. Říká se, že pokrok nezastavíš, ale Fiala to dokázal. A jako jahůdku na špičce dortu budou nadále protlačovat elektromobilitu. Té věří už jen idiot. Svět přiznává zásadní komplikace v elektrifikaci dopravy. Přestože se ještě stále objevují články o úspěšných krocích ve vývoji elektroaut a některé automobilky hlásí poslední modely se spalovacími motory, ve skutečnosti jim díky těmto krámům připoutaných k zásuvce padají prodeje a zisky. A gigafaktory slibovaná vládě Volkswagenem, která nakonec postavena v Plzni nebude, je jen pro naše greendealové ideology další ranou do vazu. Přestože máme výrobně nejlevnější elektřinu snad i na světě, kupujeme ji v Evropě nejdráže. Je to likvidační přístup, který ukazuje, jak tupým národem jsme, necháme li si to líbit.

Média pomalinku přiznávají, že je Fialův ancábl tragickým omylem. Zatím jde o lehké náznaky, nicméně v diskuzích, byť ještě proliberálně vedených, jednoznačně opozice válcuje Pětikoalici. Jejím zástupcům dochází argumenty, a tak arogantní úsměv předsedkyně Sněmovny Pekarové-Adamové už k úspěchu prostě nestačí. Vidět však není jen ANO a SPD, na obrazovky se vrací Zaorálek z ČSSD vysvětlující Lipavskému základy diplomacie, či třeba Rajchl získávající příznivce na besedách po celé ČR, přičemž reklamu mu dělají i na povel komunálních pětikoaličních politiků odřeknuté pronajaté sály. K tomu se hlásí odbory, které dosud spaly a rozhodně neplnily funkci zastánců zaměstnanců v různých oborech. Dokonce i Konečná z KSČM má inteligenčně i názorově nad vládou výrazně navrch. Pro Fialu nakupujícího v Německu a dělajícího ze sebe mizerným marketingem snadný terč začíná těžké období.

Pravá ruka Rakušan namočená v aféře Dozimetr dělá další chyby, umírají účastníci této kauzy. Lipavského amatérismus je v oboru zahraničních vztahů tragický, Sikela narazil do saudskoarabské skály, bouří se lékaři nemající léky a učitelé. Jurečka probourává bankovní tajemství a Petr Pavel to zkouší u Benešových dekretů (ve prospěch Lichtenštejnů). Bartoš obhajuje Green Deal a digitalizaci vedoucí k špehování občanů, mezitím přišel o místopředsedu Pirátů Michálka, zatímco vrchní eurokolaborant Kolaja povede kandidátku do eurounijních voleb. Vládní liberální domeček má podkopané základy a začíná se naklánět. Tonoucí se stébla chytá, bude zajímavé sledovat vývoj až do pořádného žuchnutí Pětikoalice. Nestačí se však jen dívat. Nebo chcete, aby vytáhnuli hlavu ze smyčky, kterou sami sobě kolem krku utahují?

**

Jindřich Kulhavý, iNadhled