Ostudou národa jsou benešobijci, nikoli dekrety

První zprávy

Publikační aktivity Fora24 a některých našich politiků – pánů Bělobrádka, Hermana, Pitharta a dalších – zcela ignorují základní podstatu republiky osvobozené ze jha protektorátu a okupace III. říší, a vybízejí dokonce k nastolení majetkoprávních poměrů protektorátu pod mantrou jakéhosi “spravedlivého nároku okradených na konfiskované majetky”.
 
Jak již mnohokrát poukázal ústavní právník profesor Karlovy univerzity JUDr. Václav Pavlíček, CSc., konfiskace majetků osob prověřených jako osoby nepřátelské  státu a kolaborující s padlou III.říší, byly plně v souladu jak s nezrušitelnými platnými dekrety, tak s platným mezinárodním právem kodifikovaným Pařížskou reparační smlouvou, jejíž platným signatářem byla ČSR a dnes její nástupník Česká republika. Velkoněmecká III. říše (užívám termínu velkoněmecká, protože vylučuje demokraticky smýšlející německé antifašisty!)  řečeno slovy právníka prof. Schelleho “rozvrátila a zničila republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR”. Včetně tzv. Sudetoněmců, gardistů, zrádců, kolaborantů, a některých  osob se Svatováclavskou orlicí. Finito.

 Kdo se přihlásil k tomuto agresoru, a nebo s ním dokonce kolaboroval – jako například Hans princ Liechtenstein, nebo Liechtenstein-Podstatzsky ( například jejich docházením k nepříteli ČSR, reichsprotektoru von Neurathovi, doloženém jejich podpisy v jeho Návštěvní knize) musel podle dekretů strpět po osvobození konfiskaci svých majetků, které předtím sloužily prospěchu státu agresora. Ti, kteří se hájili nátlakem, byli povinni nátlak prokázat, a pokud to neprokázali, bylo vykonáno. Ovšem ve jmenovaných případech toto stejně nepadalo do úvahy – kdo docházel k vyslanci Hitlera a dokonce s ním jednal, se dopustil vlastizrady vůči okupované ČSR.

Forum24,cz nepolíbené historickým reáliemi okupace a zjevně neznající dekrety – kdyby šlo o opak, nemohli by napadat pouze presidenta, ale i jeho ministry, kteří dekrety spolupodepsali. Tak například pan Pithart, proslulý voláním “Beneše není třeba šetřit!”, patrně neví, že dekrety podepisoval i vynikající předák jeho Lidové strany, Msgre Šrámek, a mnozí další tehdejší ministři. A to bez nátlaku a dobrovolně, neboť byli spolu s presidentem Benešem věrni ideálům Československé republiky, na rozdíl od mnoha dnešních předáků, kteří mají odvahu se nazývat politiky.  

Stejně tak, jako mediální tribuni jako pan Šafr, pan Ziegler a další, kteří bez jakýchkoli faktů pustě lají dekretům, aniž by měli v ruce sebemenší právní nebo morální argument.
    
Autoritativní demokratický stát by nikdy takové hanobení vlastních  státoprávních norem nepřipustil, to je možno pouze v našem liberálním režimu.

Nikdo z těchto benešobijců si nepřipustí jediný skutečný fakt poválečného stavu a nápravy zvířecích poměrů protektorátu, který zahájil a realizoval počátky genocidy českého národa i s jeho židovskou a romskou menšinou. Přes 3O let ohlupují naši veřejnost svými argumenty, a zglajšaltovaná veřejnost jim buďto zčásti naslouchá, anebo je zčásti nebere na vědomí – a neuvědomuje si škodlivost a nebezpečnost jejich pseudoargumentů a vyslovených lží.

Jiří Jaroš Nickelli: Ke svatováclavské orlici

Tak například neustále opakovaný argument, že Liechtensteini “nebyli Němci” je v příkrém protikladu k jejich kolaboraci s říší, počínaje návštěvami knížete Franze Josefa II. v březnu 1939 u Hitlera, a konče poskytnutím asylu divizi Wehrmachtu gen. Holmstona-Smyslovského v dubnu 1945.

Již jen z těchto uvedených důvodů nelze vracet Liechtensteinům jejich majetky – a to nehovoříme o Masarykově I. pozemkové reformě, jež jim v duchu naplňování Washingtonské deklarace odebrala pozemky v částech přesahujících reformou stanovený rozměr. Nebudu zde rozebírat historickou úlohu Liechtensteinů od Karla z Liechtensteinu, komisaře pobělohorských konfiskací české šlechty a patricijů. To vše je notoricky známo a mnoho českých i zahraničních badatelů, z nich nejznámější byl profesor Sorbonny dr. Ernest Denis, to precizně dokumentovalo.

 
Pouze toto vše řečené ignorují a selhávají obránci nejen Liechtensteinů, ale i další pobělohorské a později kolaborační šlechty, kteří se neúspěšně po celá desetiletí domáhají neoprávněných nároků na konfiskáty. Tarasí tak nejen kyslíkový provoz republiky svými výmysly, nejen selhávají historické reálie republiky, ale napadají vydobytá práva občanů republiky na zrádcích  státu a kolaborantech protektorátu a nastického Reichu. A toto vše si nejen vlastenci, ale zejména váleční poškozenci  českého národa – ti, na které president zapomněl v Terezíně! – nemohou a nesmějí nechat líbit.