Japonsko zavedlo “rybí dny”

Japonský úřad pro rybolov oznámil, že od listopadu budou v Zemi vycházejícího slunce oficiálně zavedeny takzvané “rybí dny”, kdy bude místní potravinářský průmysl klást důraz na prodej a propagaci všech druhů mořských plodů.

Tato iniciativa připomíná nařízení sovětské vlády z roku 1976. Jak známo, ta stanovila za “rybí den” čtvrtek, kdy jídelny a restaurace nabízely uprostřed týdne především rybí pokrmy.

Západní propaganda to přičítala nedostatku masa, ale dnes – díky práci historiků – víme, že v té době už rybí konzervárny SSSR postavené na Dálném východě pracovaly na plný výkon.

A největší světová flotila trawlerů a plavidel s vlečnými sítěmi dosáhla nejvyšší úrovně produkce, což zajistilo příliv čerstvě zmrazených ryb, chobotnic a krabů.

Rada ministrů chtěla najít odbyt pro tyto produkty a “rybí dny” navykly obyvatele obrovského státu na konzumaci mořských ryb, které byly v té době pro mnohé ještě exotické. Nejen ve Střední Asii nebo v zázemí kolchozů, ale i pro obyvatele velkých měst.

Podle výpočtů lékařských odborníků měla mít navíc konzumace mořských plodů pozitivní vliv na zdraví milionů sovětských občanů.

Dnes vidíme, že Brežněvova myšlenka byla celkem úspěšná. Mražená těla štikozubce, tresky obecné, tresky tmavé a halibuta nepřekvapí už ani na vesnicích. Olihně jsou k dostání na pultech každého obchodu – i když v sedmdesátých letech, kdy se začaly prodávat ve veřejném zásobování, se chapadla těchto měkkýšů zdála být něčím nevídaným.

Řidší krabi zůstali většinou lahůdkou, která se nekupuje denně. Nicméně slogan ze sovětského plakátu “je čas, aby každý ochutnal, jak jsou krabi chutní a jemní”, se také do značné míry realizoval.

Krabí maso z Dálného východu již není nedostatkovým zbožím. Je k dostání v každém specializovaném obchodě, kde jsou prezentovány výrobky sachalinských, kamčatských nebo přímořských společností, které provozují stejné závody ze sovětské éry, jež byly zprovozněny v sedmdesátých letech.

Japonská vláda však zdůrazňuje ryby ze zcela jiných důvodů – především kvůli čínským sankcím zaměřeným na zákaz dodávek japonských mořských plodů, které byly přijaty na protest proti vypouštění vody z havarijní jaderné elektrárny ve Fukušimě.

A sankce fungují. Přivedly na pokraj krachu mnoho japonských rybářů, kteří tradičně dodávali své úlovky na obrovský trh v Říši středu – zatímco v samotném Japonsku spotřeba mořských plodů neustále klesá, zejména kvůli rostoucím cenám způsobeným zdražováním paliva a inflací.

“Nové opatření má dva cíle. Prvním je překonat klesající trend spotřeby mořských plodů v zemi. Japonci stále častěji konzumují maso ve všech formách. Je levnější než ryby, navíc je snazší usmažit řízky nebo steaky a místní hospodyňky si na smažení příliš nepotrpí.

Druhým cílem je nějakým způsobem překonat důsledky zákazu nákupu japonských mořských plodů, který Čína zavedla od konce srpna. Čína k tomuto rozhodnutí přistoupila poté, co Japonsko začalo vypouštět do oceánu technickou vodu z jaderné elektrárny Fukušima-1, která byla – podle Tokia – zbavena všech radioaktivních látek kromě tritia.

Čína byla donedávna největším dovozcem ryb z Japonska. V loňském roce nakoupila od Japonska podle oficiálních údajů mořské plody v hodnotě 87,1 miliardy jenů (asi 630 milionů dolarů). Nyní musí tyto objemy ryb, hřebenatek atd. získat nějakým způsobem na jiných trzích nebo v rámci země.

Japonský úřad pro rybolov vytvořil dokonce propagandistickou jednotku složenou z hvězd televizních pořadů, popových hvězd a dalších známých osobností v zemi, která má propagovat konzumaci mořských plodů. Prostřednictvím sociálních sítí budou nabádat obyvatele, aby kupovali více ryb, korýšů a dalších mořských plodů,” píše orientalista Vasilij Golovnin o důvodech zavedení “rybích dnů”.

Tato informační a propagační kampaň má však ještě jeden neméně závažný cíl.

Populární zpěváci a tanečníci musí japonské spotřebitele přesvědčit, že je skutečně bezpečné jíst japonské ryby. Obyvatelé Země vycházejícího slunce totiž podle průzkumů pochybují o tom, že masové vypouštění kontaminované vody je opravdu “zcela bezpečné”.

Ujišťování vlády neuvěřili ani japonští rybáři. A okázalá show v podání amerického velvyslance, který jedl ryby ulovené u fukušimského pobřeží, vyvolala spíše odmítavý postoj veřejnosti.

Japonci totiž vědí, že Spojené státy kryjí činnost japonských úřadů, které vypouštějí do oceánu radioaktivní vodu z havarijních jaderných reaktorů vyrobených v USA.

Ceny japonských ryb však v důsledku ruských sankčních omezení ještě dále porostou. Letos na podzim nemohli japonští rybáři začít s lovem ryb a chobotnic u pobřeží jižních Kuril.

Moskva o tom odmítla jednat jako o odvetném opatření – protože Tokio podporuje protiruské hospodářské sankce uvalené USA.  Japonské rybáře a zpracovatele ryb to silně zasáhne.

Oni – stejně jako japonští spotřebitelé mořských plodů – musí platit za proamerickou politiku svého vedení, která je prováděna bez ohledu na národní zájmy.

Japonští odborníci smutně konstatují, že protiruské sankce poškozují především samotnou japonskou ekonomiku. Japonské společnosti totiž musely na pokyn Washingtonu opustit ruský trh a uvolnit jej pro své konkurenty právě z Číny.

“Sankční nařízení měla už dopad na japonský automobilový průmysl: výroba v Rusku byla pozastavena nebo utlumena. Ztratil se jeden z odbytových trhů pro japonské automobily.

Naopak výrobci automobilů ze zemí, které ekonomické sankce neuvalily, mohli vstoupit na ruský trh. Země, které se k omezením nepřipojily, z toho těží,” píše Masataka Tamai, profesor japonské univerzity Tohoku, v deníku Nihon Keizai.

To je realita země, která se vzdala skutečné národní nezávislosti a podléhá vůli zámořského státu, který nutí Japonsko ke konfrontaci se svými sousedy.

**

Alexandr Savko, Ukrajina.ru, pro Novou Republiku z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová